Panická porucha 2

Johanz, jsem na tom podobně. V telce nic nedávaj, nečtu a tak asi taky zalezu do postele. Nevím teda jak usnu, protože posledních pár dní jsem proležela a prospala :o)) No, ale fakt, že se mi taky ještě nechce jít spát, ale co dělat, že?

DOBRY VEČER PP....díky Pájko za fotky ještě jsem je neviděl všechny ta u té vody ........už aby bylo léto.............Vy teprve vylézáte z ulit a já už se chystám do postele......V telce nic .........číst se mi nechce..............spát taky ne ale co dělat????????????????????..............Čauky........Pro PP JOHANZ Ostrava..tma zima brrrrr

Barčo.. Já myslím, že je to asi normální, že je ti občas zle i přes AD. Když je bereš tak dlouho, možná bys mohla mít nějaké zkušenosti s alkoholem? Už jsem se ptala a bylo mi řečeno, že to raděj nemám zkoušet..Tééda, takový vztah...To musí být hodně silné na takovou dálku. Mně stačí 30km a občas mi je z toho hrozně, že nemůžeme být spolu častěji. Já měla taky takový problém, že jsem mu nedokázala říct, že ho miluju, ale teď už to je docela snadný. Minulý týden mě docela potěšil, když mi řekl, že by moc chtěl, abychom spolu byli častějc (i když ví, že to nejde). Taky mi nabídl, jestli bych nechtěla bydlet u nich. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale asi to myslel vážně. To by ale asi nešlo, když bydlí s rodičema stejně jako já. Navíc bych to měla docela daleko do školy.. fíha, vlastně už jen dva měsíce školy a pak maturita...jééééj, ten čas tak letí. Pak už bych nemusela dojíždět do školy :o) ale po prázdninách mě bude čekat nějaká další škola. Když ne vysoká, tak asi nějaká vyšší, takže by to zas bylo na nic, kdybychom bydleli spolu. Děsně moc mě to ale potěšilo, protože to řekl tak upřímně..

Jeste k tem chlapum,mam taky strach z budoucnosti,jestli to bude vse OK a jestli nam to vydrzi,jsem navic dost skepticka,protoze mi rodice se momentalne po 26 letech rozchazi,takze to cloveku moc neprida.S pritelem je to zatim fajn,i kdyz mit tri roky vzteh na 5000km je hodne narocne a nekdy to stoji hodne usili,meli sme hodne velky krize,ale asi diky tomu,ze se mame opravdu radi,tak sme je prekonali.Doufam,ze ted uz po skonceni studii budeme moct byt spolu a mit konecen normalni vztah.Diti,ja si taky hodne dlouo myslela,ze me muj uz nema rad,protze mi to nikdy nerekl,ale nakonec jsem pochopila,ze rad me opravdu ma,jen proste to neumi rict,rika,ze reci jsou na nic,ze dulezite jsou ciny.A zkratka mu nevysvetlim,ze zenska takove ty "romanticke" reci potrebuje nekdy slyset.Jo,ta chlapska logika.:)))

Ahoj lidicky,tak vidim,ze Pajka ma narozeniny,tak vsechno neeej!!!Jinak sem si procitala minule dny,a je fakt,ze taky mi nebylo zrovna nej,hlavne dnes mam nejake uzkosti,snazim se to zahnat vsim moznym,ale porad je tam v tom hrudniku citim,mrchy.Jinak ja beru antidepresiva uz 5 let,Anafranil a Deprex a musim zaklepat,ze mi nezpusoboji zadne problemy,ani v sexu,ani v rizeni auta,ani v nicem,ale je fakt,ze zacatky byly hrozne krusne.Presto,ze je beru tak dlouho,tak mivam nekdy problemy,sem tam i ataku (tak jednou za pul roku).Myslite,ze je to normalni,ze i pres AD nejsem 100% v pohode?

ahoj všichni, pořád mi padá PC, tak nevím, kolik toho napíšu - Pajko, vše nejlepší a hodně zdraví, Julince pusu.Johanz, dětství jsem měla šťastné, byla jsem jediné milované dítě - ale rodiče se o mě báli, proto asi tak úzkostná porucha - taky dědičná, po otci.Evi, nějak mi nejde posílat pošta, pořád se to vrací, co taťka, už je doma?Ahoj.

Ahojík lidičky...Nejdřív chci popřát všechno nej Pajce k narozeninám. Dneska už jsme se asi trefili, co? Nejen Pajce, ale i Jůlince přeji vše nej, hodně štěstíčka, zdravíčka a lásky!!Johanz..dík, že se ti ta fotka líbila :o) Tvoje dcera má štěstí, že nezdědila PP. Nikomu bych to nepřála a doufám, že i moje děti se tomu jednou vyhnou a já doufám, že se z toho brzy dostanu. V poslední době nemám ataky tak často, ale to je tím, že se vyhýbám situacím, kdy k nim dochází a navíc jsem už od úterka doma a doma jsem většinou v pohodě...šťastné dětství? Jak se to vezme. Dětství bylo možná pěkný, ale problémy přišly v pubertě...Evi, já vím, je asi blbý teď řešit, co bude jednou. Chtěla bych být ale šťastná, tak asi proto nad tím tak přemýšlím, víš. Doufám, že jednou budu a budu s tím pravým. Ať už to bude Martin,nebo někdo jinej. Myslím ale, že on bude ten, s kým jednou budu stát před oltářem. On byl můj první a i já jeho a tím je náš vztah myslím taky dost silnej. Nedávno jsem váhala, jestli bych to náhodou neměla zkusit s jedním kámošem, nakonec jsem to ale neudělala a jsem ráda. Sice nikdy nepoznám, jaké by to bylo s jiným, ale kdybych to udělala, měla bych takové výčitky, že už bych s Martinem být nemohla..Přeji všem krásné odpoledne...

DÍKY VŠEM ZA PŘÁNÍ A JULINCE PŘEJU VŠE NEJLEPŠÍ A PRO NEJBLIŽŠÍ BUDOUCNOST KRÁSNÉ BEZSTAROSTNÉ DĚTSTVÍ.Mám za sebou 2 dny stresu. Přestal fungovat kotel a neopravitelné jsem se pokusila naorganizovat a vyšlo to. Když se objevil servisman, který vypadal jako dvojče detektiva Adama Dalglishe, svitla mi naděje, že teplota v našem domě se opět přehoupne přes 10 C. Zdá se, že i kytky to přežily...Mám kolem sebe muže techniky teoretiky, takže si nakonec musím prakticky poradit sama. Nemám jim za zlé, že jim nebylo dáno. Když mi tekl radiátor, koupil mi přítel nejlepší hasák na trhu, aby byl snadný na ovládání pro něžnou ženskou ručku... Než ho sehnal, opravila jsem to náhradním způsobem. Pokud člověk spoléhá na sebe, není zklamán, jen bych si to celkem ráda všechno odpustila a nechala se hýčkat a rozmazlovat...Jako někteří se z vás se taky cítím líp jako řidička, než chodec nebo v MHD.Vtip o hypochondrochech je na Oscara a patří k těm, které si i má již lehce sklerotická hlava zapamatuje :)))

Já, skleróza: Evinko, šup k tobě s PP Oscarem za ten ftip!!!!!!!!!!

Evinko - ten ftip o hypouších mě uzdravil!!!!! Pořád to sice není ono, ale ten chřikovej tejden je zápřah... jsem jak chmýří ve větru...Romano - za to klečení u klavíru ti posílám dodatečně PP Oscara. Já taky často klečívala, ale měla jsem to doma ještě "vylepšený" do absolutní dokonalosti:ještě napřáhnout ručičky, ev. i něco na nich pro dobrou rovnováhu :-(((((Bože, tak už dneska ty narozky opravdu, ale opravdu Julinka i Pajenka mají???? Tak já jdu něco balit, abych to stihla dotáhnouti na popraviště.... a taky dobře uzavříti, by levhartíci mně to cestou nesežrali....

Evo, cítím to samé. Chtěla bych už být bez Ad, ale nejde to, pomáhají mi. Ale nejsem to já a já chci být zase já!Jen be obsesí a PP.Snad se to podaří a budeme zdravé.

vidíte aj malá Julinka ma dnes narodky tak aj jej vsetko najlepsie, posielam jej virtuálneho plyšového medvedíka a virtuálny cmuk a Pajke virtualnu ružu.Vidíte a preto sa bojím liekov, že stratím energiu a budem ospalá raz som vyskusala a stacilo zaspat uprostred cesty by mi asi bolo osudné:)

Pajko,tak taky podruhé přeju vše NEJ k narozeninám!!! A malé Julince od Dity taky vše nejlepší!!Missko,jsem ráda,že se Ti vtip o nás hypochondrech líbil.Romano,mám to taky tak,jsem s AD unavená,ospalá - spát můžu jít v podstatě kdykoliv během dne a celkově jsem taková nějaká divná. Chtěla bych být bez nich,abych to byla zase já,ale nejde to.Všem přeji pěkný víkend, užijte si ho v pohodě a bez PP a pokud se sem dnes už nedostanu tak ahoj v pondělí.

Strašpytlo, k těm lékům. Když sem je začala brát, byla jsem pořád strašně ospalá a unavená.Pořád jsem unavenější, ospalejší a laxnější. Emoce mám ustálenější a celkem jsem v klidu a nic mě nerozhází. Což má určitě dobrý vliv na moje obsese, ale v normálním životě mi to vadí.Ale ani to vadí necítím tak jako dřív. Nevím, jestli jsem to napsala dost srozumitelně.Takže dám příklad. Studuju dálkově VŠ.Jsem ve třeťáku. Do podzimu, než jsem začala brát AD, jsem měla skoro samé jedničky. Teď je březen, už po zkouškovém období a já nemám ani jednu zkoušku. Mám 3. Zrovna před chvílí jsem psala jednomu učiteli žádost o dodatečný termín.Ze školy mi přišlo velké TYTYTY, že když neudělám ty zkoušky do tehdy-tak budou jednat o mém vyloučení. Dřív bych šílela, učila se jak divá. Dnes mě štve, že ty zkoušky nemám, mám fofr s učením, se sháněním učitelů, kteří ani moc nejsou ochotní mi náhradní termín dát a já- jen velice laxně se učím, minule jsem ani nebyla ve škole-měla jsem chřipku a vše jde tak nějak mimo mě.Já doufám, že nějak přežiju ještě těch 9 měsíců na Ad- a pak je nechci ani vidět. Možná by mi to ani tak nevadilo nebýt té školy, ale já nejsem absolutně schopná se na učení soustředit. Sice se nesoustředím ani na své obsese, ale ta cena za to. Ale ty obsese a PP mě v normálním životě obtěžovaly už tak strašně, že jsem rozhodnutá vytrvat a zbavit se jich.A co Ty, už je to lepší?Eleno, ta moje nechuť k jednáni se projevila i v tomto-už se ES nebojím a ke kardiologovi se nehrnu. Doporučení mám už půl roku a ještě jsem tam nebyla.

Ahojte,v Čechách vraj zasnežený den tu u nas na vychode teplý suchý a bez snehu až sa mi to nezda:)Je mi blbo od žaludku vcera som skoro nic nejedla a teraz som sa natrieskala treskou a nejakou divnou salamou, priatela seklo v krku celu noc nespal chudatko moje krasne tak isli z roboty vsetci k nejakemu specialistovi do ineho mesta, snad mu bude lepsie. Konecne je vikend ale asi si ho nevychutnam cele dni som ako na ihlach koli tomu odchodu milion veci treba vybavit, snad to prežijem.Pajka VŠETKO NAJLEPŠIE K NARODENINÁM!!! dufam že dneska ich už mas;)Evi ten vtip s hypochondrom bol super!!!!:)))takže ked umriem prehnala som to hej?:))))Strašpytel u vas vladne mafia alebo co?:)

Všechny srdečně zdravím.Romano, pár dní jsem tady nebyla, nestihnu vše přečíst a chci se Tě zeptat jestli jsi už absolvovala to vyšetření u kardiologa. Zajímalo by mě co řekl, doufám, že tady zase nerozvíříme moc vody.Dito, nedá mi to a napíšu pár slov k Tvé manželské krizi. Jsem vdaná skoro 9 let a myslím, že celkem šťastně. Ale jsou dny lepší i horší, nějak se to střídá. U mne bylo nejhorší smířit se s tím, že jednoduše nemůžu prásknout dveřmi, když toho budu mít po krk. Ne že bych tak řešila své předcházející nemanželské vztahy často, ale ten pocit, že to můžu udělat, mi dával volnost a seběvědomí. Jakmile spadne klec, příjdou děti, tak tuhle volnost ztrácíme. A ti chlapi "prokletí" (mužská část mi snad odpustí) to vědí. Ale bez nich to taky nejde. Moje rada všem budoucím manželkám a novomanželkám je, že je třeba dělit práce domácí hned od začátku. Oni si pánové rádi zvyknou, že je vše obstaráno ze strany manželky. Ta to většinou dělá pečlivě a s láskou, ale potom, když příjdou děti, trochu opadne zamilovanost a manželka nestíhá, neradi se vzdávají svého pohodlíčka. Dito, nemyslím, že Tě manžel nemá rád, trošku jsis ho rozmazlila, jsi na mateřské, takže relativně Tě má jistou, a to co píšeš prožívá spousta žen na mateřské. Situace se změní až zase půjdeš do práce mezi lidi a Tvůj svět se od Júlinky přesune taky někde jinde. Ale už to nikdy nebude jako dřív, ta bezstarostná volnost. Ale vždyť většina žen ji ani nechce. Jako svobodné se těšíme na vdávání a na děti a potom rádi vzpomínáme jak nám bylo dobře před svatbou. Asi to patří k životu. Eli

hezké páteční skoro poledne!o5 tady bohužel jen prolétám - máme v práci frmol, že tady "hákuju" od osmi do osmi. Má to ale jednu velkou výhodu - PP se té práce lekla a někam hodně daleko utekla. Doufám, že zakopne o bludný kořen.Mějte nádherný víkend, jsem v duchu s vámi všemi a přeji, aby jste se PP zbavili co nejdříve, nebo abyste ji pořádně přitáhli otěže a abyste ovládali vy ji a ne ona vás!Zdraví váš Michal

Pěkný zasněžený páteční den všem!! Na začátek bych vám chtěla napsat vtip s dnešní Mladé fronty, píše se tam o hypochondrech, takže tak trošku i o nás. Jinak tam píšou, že lidé, kteří si namlouvají, že jsou nemocní, tak přesto, že jim nic není, tak strašně trpí fyzicky i psychicky. Tak ten vtip:Přiběhne sestra na vyšetřovnu.

Johanzi, já jsem měla šťastné dětství s milou, hodnou, tolerantní a milující maminkou.Táta je a vždycky byl pedant, ale často nebyl doma, neměl na mě moc vliv.Mám jednoho sourozence-o rok mladšího bráchu,bili jsme se, hádali se a pak si slibovali, že už budeme vždycky jen nejlepší kamarádi, máme výborný vztah.Školku jsem nenáviděla, ale školu milovala. NO a vidíš, stejně mám obsese a PP.Na základce jsem měla komplexy, že nejsem dost hezká-možná tohle se trochu podepsalo?Kdo ví.A co Ty? Taky napiš, jaké jsi měl dětství.

Evi R., musím Ti poslat Oscara, za to, jak jsi statečná. Teda být od 6 týdnů v jeslích...žádný div, že máš teď PP a další.A mít své dítě od 6 měsíců v jeslích-to vyžaduje statečnost a sebeobětování, to bych nezvládla.Tenkrát byla taková doba, moje maminka sice do jeslí ani do školky nechodila, ale je z vesnice, od malička hlídala a starala se o své 3 sourozence. Babička pracovala na poli, děti tam museli být s ní. To už si dneska ani nedovedeme představit, co tenkrát ty děti musely vydržet.Já jsem školku opravdu nenáviděla, brečela jsem den co den 2 roky, chodila jsem od 4 let.Nutili nás k jídlu,pamatuju se, že jsem nikdy nejedla špenát, za to, že jsem to nesnědla, musela jsem klečet u klavíru. Ptala jsem se mamky, proč se mě tenkrát nezastala, nepromluvila s učitelkou, moje maminka byla jinak moc hodná. Cestou do školky mě chovala, houpala, nesla, utěšovala.Ale nikdy jí nenapadlo s učitelkou o tom mluvit. V tom jsem naštěstí jiná, já mluvím, vysvětluju a vyžaduju, ale těžko měnit zaběhnuté zvyky.Dito, je Ti už líp? Ti chlapi...