Samota je vaší podstatou
Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt a jejich narození jsou horizontální - v jedné linii. Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.
Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.
Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom zabrání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součástí skupiny, a jak stáme, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky - národ, náboženství, politické strany - ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky - Rotary Club, Lions Club... Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.
Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla stvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.
V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaká je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno - vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa - jaký vztah má rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?
Náhle se vaše osobnost začíná rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní bude muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce "Kdo jsem?" Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností.
Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.
Poslyšte nádherný příběh:
Alenka se dostala do podivuhodné země. Setkala se tam s králem, jenž se jí zeptal: "Alenko, potkala jsi posla, který jde ke mně?" Odpověděla: "Nikoho."
Král řekl: "Jestliže ses setkala s Nikým, proč ještě nepřišel?"
Alenka byla velmi zmatená. Odpověděla: "Nepochopil jste mě správně. Nikdo je nikdo."
Král řekl: "To je jasné, že Nikdo je Nikdo, ale kde je? Měl by se sem už dostat. Nikdo nejde pomaleji než ty."
Alenka byla pochopitelně velmi rozzlobená a zapomněla, že mluví s králem. Řekla: "Já chodím rychleji."
Celý rozhovor pokračuje s tímto "nikdo".
" .. .já jsem rychlý chodec. Přišla jsem z jiného světa do této zvláštní říše, do tohoto malého světa - a on mě uráží." Pochopitelně odsekla: "Nikdo není tak rychlý jako já!"
Král řekl: "Přesto by tu Nikdo měl už dávno být."
Tímto způsobem rozhovor pokračuje.
Každý je nikdo.
Prvním problémem pro hledače je pochopit správně podstatu samoty. Znamená nikdost, znamená odložení své osobnosti, již jste dostali darem od davu. Když odcházíte, vystupujete z davu, nemůžete si tento dar vzít do samoty s sebou. Ve své samotě budete muset znovu objevovat, budete muset začít z ničeho a nikdo vám nemůže zaručit, zda uvnitř najdete někoho nebo ne.
Ti, kdo dosáhli samoty, tam nikoho nenalezli. Myslím skutečně nikoho - žádné jméno, žádnou podobu, ale čistou přítomnost, ryzí život, bezejmenné a beztvaré. Je to vlastně opravdové vzkříšení, a to samozřejmě vyžaduje odvahu. Pouze velmi stateční lidé jsou schopni přijmout s radostí svou "nikdost", svou nicotu. Jejich nicota je jejich čisté bytí, je to smrt i vzkříšení.
Zdroj: Osho - Láska, svoboda, Samota - nakladatelství Eugenika
Komentáře
Samota je nádherná,pravda je,že člověk není sám,ale v lidech to není,můžeš jich mít kolem sebe sto,ale když ti nesedí,jako bys byl sám,planety a hvězdy,stálice,to jsou naši věrní společníci,ve dne tě ohřeje slunce,v noci nasaješ energii z hvězd...Takového ocasa K.schvaluji,dokud jí nezačne kňourat-ty na mě nemáš pořád čas,já jsem pořád sám..tisíc chlapů se mi tím vyeklovalo.
Samota je nádherná,pravda je,že člověk není sám,ale v lidech to není,můžeš jich mít kolem sebe sto,ale když ti nesedí,jako bys byl sám,planety a hvězdy,stálice,to jsou naši věrní společníci,ve dne tě ohřeje slunce,v noci nasaješ energii z hvězd...Takového ocasa K.schvaluji,dokud jí nezačne kňourat-ty na mě nemáš pořád čas,já jsem pořád sám..tisíc chlapů se mi tím vyeklovalo.
Všeobecně je znám pojem "vyrovnanost osoby". Samota je nejlepším testem naši "skutečné vyrovnanosti".
Všeobecně je znám pojem "vyrovnanost osoby". Samota je nejlepším testem naši "skutečné vyrovnanosti".
Když člověk zustane sám..po rozvodu a podobně, už po dotyčném nesmutní, proč se tedy obvykle trapí v osamění? Protože je vůl a neumí si najít vlastní zájmy.
Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt a jejich narození jsou horizontální - v jedné linii. Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.
Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.
Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom zabrání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součástí skupiny, a jak stáme, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky - národ, náboženství, politické strany - ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky - Rotary Club, Lions Club... Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.
Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla stvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.
V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaká je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno - vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa - jaký vztah má rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?
Náhle se vaše osobnost začíná rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní bude muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce "Kdo jsem?" Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností.
Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.
Děkuji za pozornost.
Obohatit druhé může jen člověk, který se samoty nebojí a může být kdykoliv sám. Pokud je s druhými, tak proto že chce ne protože potřebuje.
Co máš s těma ušima pořád?
Nechtěl jsi napsat: "Já Ucho jsem zjistil" ?
Čeština slovo "ušˇ nezná. Z toho usuzuji, že je to asi tvoje jméno. Pak jsi to ale měl psát s velkým U: Já Uš ... To je od tebe hezké, že jsi se nám představil pravým jménem.
Také jsem nepochopil, jak jsi mohl něco zjistit SEM. Mohl ji to zjistit tady, nebo tam, nebo úplně někde jinde, ale SEM? Sem jsi mohl odněkud přijít, sem jsi se mohl vrátit, sem jsi mohl něco přinést, ale jak jsi sem mohl něco zjistit?
Máš v tom trochu "chajos". Proto ti doporučuju, nespoléhej se na svou hlavu, asi nic, co by mělo hlavu a patu, nevymyslíš a hlavně nikomu neraď, mohlo by to špatně dopadnout. Když budeš mít problém, tak ho neřeš, bylo by to marné, radši se někoho zeptej.
Proč všichni ti staří poustevníci se uchylovali někam do jeskyně stranou od lidí? Stejně tak i spousta duchovních velikánů na svoje moudra přišlla o samotě - často i o hladu. To jenom Hašek napsal Švejka v hospodě, ale to je jiná kategorie.
Uvniř (ve své hlavě - tam někde) máte nádherný, překrásný, dokonalý, rozmanitý svět, který objevíte jen o samotě, plně soustředěni, ničím nerušeni, "pohrouženi do svého nitra".
Je mi líto těch "společenských" lidí, kteří neumí být delší dobu sami, bojí se samoty - té nejlepší a nejzábavnější společnice - je mi líto těch, kteří ten pestřejší a bohatší vnitřní život nikdy neobjeví. Jsou chudi, o mnoho ošizení.
Nemyslím samotu pořád, ale občas ano. A spíš častěji. Je třeba se občas zamyslet sám nad sebou, nad smyslem života, nad spoustou filosofických otázek. Ale to záleží na duševní úrovni každého z nás.
Když jsem sám, vystačím si. Nepotřebuju, aby mi někdo hrál maňáskové divadlo, abych se nenudil. Nikdy v životě jsem se nenudil. Nikdy! 13 let jsem ležel v bolestech na lůžku sám v bytě, "koukal jsem do stropu" - bez příbuzných, jenom jeden kamarád mi 1 x za 3 týdny přivezl nákup, jiný mi 1 x za týden na chvíli zatelefonoval. Přesto jsem si pro spoustu zájmů dva roky nestihl ani jednou zapnout televizi, pak jen na dva zápasy na MS v hokeji a pak zase dva roky nic, i když je tam spousta zajímavých pořadů. Na spánek obětuju průměrně 3 až 4 hodiny času denně. Žádný film mě nezaujme tak, jako moje vlastní představy, fantazie. Mám velmi bohatý vnitřní život. Zajímá mě tolik témat, že bych je nebyl schopen zde ani vyjmenovat. Přál bych si, aby den měl 200 hodin, abych nemusel spát a abych žil aspoň tak dlouho jako Metuzalém (radši déle), abych to všechno stihl pořádně, abych nalezl odpověď na všechny otázky, abych všechno důkladně prozkoumal a poznal. Kromě toho bych ale chtěl i cestovat (nejraději pěšky nebo na kole), žít a plout na plachetnici po moři, experimentovat v kuchyni, chodit do přírody (s dalekohledem, lupou, foťákem), sportovat, chodit na houby, pěstovat ovoce a zeleninu, mít psa, chovat slepice, králíky, koně ........ , mít truhlářskou dílnu ....., studovat jazyky, historii, číst, chtěl bych psát knihy (v hlavě mám náměty na 100 románů), popsat ty nádherné vysněné světy, které mám v hlavě....., rozjímat, snít, poznávat zajímavé (inteligentní) lidi a povídat si s nimi, sdílet svoje i jejich zážitky, poznatky, názory, dojmy (ano, člověk je tvor společenský).
Mít jednu dobrou ženu a jednoho až dva stoprocentní, naprosto spolehlivé kamarády (a jim být stoprocentním, naprosto spolehlivým kamarádem) a pár dalších kvalitních přátel.
Mít dost času na pobyt mezi lidmi i na samotu. Tzn. mít aspoň 50 životů - a pak ještě 500 - a pak se uvidí, možná dalších ....
Někomu stačí se 5 x denně pořádně nadlábnout, mezitím něco pojíst, zajít na pivko (do společnosti), probrat Spartu či Slávii (v případě té hezčí poloviny lidstva - probrat sousedky, kámošky, seriály), pustit televizi, usnout u ní a zítra zas a pořád dokola a celý život. A když je chvíli sám (jenom se sebou), tak se nudí! V hlavě pusto, prázdno. Sám se sebou se nudí! Sám sebe nudi! Logicky pak nutně musí nudit i všechny kolem sebe v té své "společnosti". Ale on za to nemůže, on si svoje IQ nevybíral.
Mezi lidmi jsou obrovské rozdíly, omlouvám se těm "jiným", že se o nich vyjadřuju s despektem, je to moje chyba (vada).
Přečtěte si Bibli, kteří jste ji dosud nečetli (o SAMOTĚ, abyste mohli o každém verši nerušeně přemýšlet, rozjímat). Každý vzdělaný člověk by ji měl znát. Z ní vychází celá naše evropská kultura i dějiny. Objevíte a pochopíte spoustu věcí, které jste dosud nechápali. Navíc je napsána překrásným jazykem.
- Odpovědět
Pošli odkaz