Postinterrupční syndrom: mýtus nebo realita?
Postabortivní syndrom (PAS) označuje obtíže, které se u části žen dostavují pro prodělaném potratu. Je-li vyvolán uměle, užívá se též pojem postinterrupční syndrom.
Řada odborných autorit popírá existenci PAS a odvolávají se přitom v prvé řadě k výsledkům rozsáhlého celonárodního výzkumu, k nimž došla komise amerického Kongresu, vytvořená z podnětu prezidenta Reagana, známého odpůrce liberálního interrupčního zákona. Zpráva komise byla zveřejněna 16. března 1989 a sděluje, že umělý potrat “většině žen, které tuto proceduru podstupují, nepřináší psychologické riziko.“
Podobně hovoří Exhale, který vytvořil v r. 2002 první postabortivní linku, která není postavena na žádném politickém ani náboženském základě. V prvních sedmi letech operací přijali více než 18 000 telefonátů: „Dvě dekády přezkoumávání - od výzkumů Reaganovy komise až ke studii publikované v r. 2009 na Harvardu ukázaly, že potrat sám o sobě má zřídkakdy vážné negativní následky na duševní zdraví.“
Argumenty proti PAS
Uvedené informace a stanoviska pocházejí z americké organizace Planned Parenthood, která zastává liberální přístup k interrupcím.
„...antipotratářské skupiny si vymyslely tzv. PAS, aby udělaly potrat nelegální a nebezpečný... jejich studie jsou velmi narušené, například se dotazují pouze žen, které po potratu přiznávají emocionální problémy. Nedotazují se žen, které mají potrat v prvním trimestru - téměř 90 procent všech potratů probíhá během prvního trimestru těhotenství. ... Takzvaný postabortivní syndrom není jako psychologická diagnóza uznán American Psychiatric Association...“
Nicméně i Planned Parenthood přiznává, že
„Studie ukazují, že zatímco závažné emocionální narušení po potratu je velmi vzácné, vyskytuje se s větší pravděpodobností u žen, které:
- prodlévají s podstoupením potratu
- mají lékařské nebo genetické důvody ukončit chtěné těhotenství
- mají závažnou předcházející nebo průvodní psychiatrickou chorobu
- prožívají konflikt ohledně potratu.“
Proto by ženy měly pečlivě zvážit své možnosti před podstoupením potratu.“
Argumenty pro life organizací
Naprostá většina organizací „obhájců života“ zdůrazňuje, že milióny žen zakouší PAS. Anonymní autorka píše: „Zatímco lékařská komunita může zpochybňovat jeho platnost, jako dřívější obhájkyně svobodné volby mohu potvrdit, že se jedná o skutečnost. Sotva máte počáteční slzy zoufalství z emoční ztráty a fyzickou bolest za sebou, vaše rozhodnutí
ukončit život vás začne strašit. Byl to chlapec? Děvče? Kolik let by dnes měl(a)? Kdyby jen... Otázka za otázkou, vzpomínka za vzpomínkou vás přivádějí k hlubšímu zoufalství.“
- Oběti postabortivního syndromu jej často popírají kvůli vině a depresi, která je s interrupcí spojena. Proto je velmi obtížné jej zdokumentovat.
- Milióny žen zakusilo pro prodělaném potratu morální dilema, kterému nemohou uniknout. PAS může ovlivnit muže stejně jako ženy. Muži mohou také zakoušet jeho symptomy léta po potratu.
- Vědomí, že Stvořitel vesmíru odpouští, když ho o to požádáme, nám pomůže odpustit sobě samým. I když budetee občas stále zakoušet smutek pro ztrátu svého dítěte, můžete si být jisti, že ho opět uvidíte!“
„Rama International“ uvádí ve svém článku o PAS: „ PAS je formou posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Proces, během kterého se z potratu stává volba, prožití samotného zákroku a život se smutkem, bolestí a lítostí je zcela jistě ve svém nejhlubším jádru traumatický. Tak jako u každého traumatu, i zde se jedinec často snaží zlý zážitek „zapomenout“ a popřít nebo ignorovat bolest, kterou vyvolává. Mnozí svůj zármutek prostě nevztahují ke zkušenosti potratu. Nicméně v jistém okamžiku vzpomínky vystoupí na povrch a pravdu o ztrátě již nelze popírat. V těchto chvílích se bolest postabortivního syndromu objevuje v srdcích miliónů životů.“
Symptomy PAS
Ve své knize „Help for the Post-Abortive Woman“ uvádějí autoři symptomy PAS. „Pokud na sobě rozpoznáte více než dva z těchto symptomů, je možné, že prožíváte postabortivní symptom:
- Vina
- úzkost
- psychologické „ochromení“
(Měla jsem návaly paniky. A z těch návalů stále se snižující sebevědomí. Například jsem stála před obchodem a potřebovala jsem nakoupit a prostě jsem nemohla jít dovnitř.)
- deprese a myšlenky na sebevraždu
(Také jsem měla deprese a z toho myšlenky na sebevraždu. Asi jednou nebo dvakrát mě od toho dělilo opravdu jen pár okamžiků.)
- Výroční syndrom: rozšíření symptomů v době okolo potratu a/nebo předpokládaného data narození.
„Dneska mě to zmohlo. Touhle dobou by se M. narodila.“
- znovuprožívání potratů prostřednictvím flashbacků
- touhu co nejrychleji znovu počít.
- znepokojení nad tím, zdali je žena stále ještě plodná a schopná úspěšného těhotenství.
- neschopnost vytvořit pouto se současnými a / nebo budoucími dětmi.
- vina z přežití
- poruchy v jídle
(Měla jsem i fyzické obtíže. Bolel mě žaludek, stal se ze mě bezmála hypochondr, měla jsem kolísavý tlak, vlivem stresu a toho všeho jsem přibrala deset kilo.)
- Zneužívání alkoholu nebo drog
- sebetrestající nebo sebeponižující chování
- krátká psychotická epizoda trvající až dva týdny.
(Často jsem měla..jak to říci.. nekontrolované emoce. Smích, pláč, vztek.. Nemohla jsem to moc ovládat. Na špatné zprávy jsem reagovala pomalu smíchem, když byla nějaká šťastná chvíle, plakala jsem.)
(Texty v závorce obsahují autentické pocity mladé ženy po interrupci. Výpovědi uveřejňujeme s jejím souhlasem. Stránky s celým jejím příběhem a diskuzí naleznete na: http://www.odpusteni.estranky.cz)
Poradny:
- Poradna pro ženy v tísni - tel. 800 108 000
- Linka důvěry - tel. 222 580 697
- Modrá linka důvěry - 549 241 010
- internetová poradna - help@modralinka.cz
- Afterabortion.com
Komentáře
Vlastně už když jsem si jako desetiletá četla Bravo a nějaká holka se ptala co má dělat když je těhotná a doktor jí radil různé možnosti, tak jsem si myslela "Co je to za píčoviny? Tak je snad jasný, že když je v šestnácti těhotná, tak jde na potrat, ne? Snad neexistuje holka tak blbá, aby si v šestnácti pokurvila postavu dítětem?"
Jediné co se mění je moje úroveň informovanosti např. o technikách provádění potratu, embryonálním vývoji, statistikách v jednotlivých zemích...
Vztah k počatým "dětem" zůstává stále stejný.
A tenhle názor na potraty jsem měla vytříbený už předtím, než jsem Bravo našla... vždyť jsem jen žasla, co je to za debilní časák, když v něm šestnáctileté holce navrhují, aby místo na potrat donosila a dala k adopci.
Takže smůla smůlička, prostě budeš muset uznat, že moje láska k bezdětnosti a tím pádem i k potratům jakožto formě její ochrany je vrozená.
Lili, i můj manžel Vás...
No, taky jsem ještě vzhůru. Domininiko, je to pravda, málokdo má pro nás pochopení a většinou se dívají úkosem. Já občas slyším co nemám, tak pokud jdu nakoupit, tak slyším, jak si šeptají, že už jsem zas namr... Víš, my jsme asi výjimka, tedy my dvě a určitě ještě další, ale dost lidí je dneska zlých a dští kolem sebe jed a síru. Já mám při slovu potrat pomalu kopřivku. Pokud to některá nemusí udělat třeba ze zdravotních nebo ekonomických důvodů, nechápu to. Pak je to sobectví. Ty děti si nepodaly žádost, že chtějí přijít na svět a já, když si vzpomenu na své dětství, které bylo nepřetržitý horor až do mých vysokoškolských studií, tak mám pocit, že moje matka nejspíš chtěla jít na potrat, podle toho jak se ke mně chovala, ale z nějakého důvodu nemohla. Je to náročné mít tolik dětí, ale je to moc hezké. Ty starší se už starají o mladší, mají povinnosti už, ale samozřejmě přiměřené věku. My s manželem děláme práci doma, já teď míň, takže mi dost pomáhá, a protože jeho rodiče bydlí s námi, pomáhají i oni. Sice nad množstvím našich dětí kroutí hlavou, ale milují je. Všechny jsou v pořádku, jen naše Laduška nám dělá starosti, ještě teď v pěti se počůrává, ale doktorka nás zatím nikam neposlala. Takže má ještě plínky v noci a bohužel i ve dne.
Jinak pokud jde o množství dětí, tohle určitě nebude poslední. Asi to bude někomu připadat šílené, ale já odmítám antikoncepční pilulky i kondom. Guma - brrr
A Helčo, klidně mi napiš co uděláš s mým dítětem, jak ho budeš mučit a nakonec mě donutíš ho sníst!!! Tak jen do toho! Pojď!
To je jako pseudofeministické teorie o tom, že každý pohlavní styk je znásilnění, protože penis proniká dovnitř;-)
Ano, nějakou příčinu má. Třeba tu, že jsem musela několik let snášet zrůdnosti menstruace, místo aby mi udělali hysterektomii, když mám dělohu jen omylem... naopak se do mě hustilo, že se ze mnou stane nějaká pičmunda, která nebude chtít než srát děti.
To je hnus, házet mě do jednoho pytle s budoucími matkami jen proto, že mám taky vagínu.
A kromě toho, děti jsou odporné. Hnusily se mi už když jsem sama byla ve školce, jak pořád pobíhají a strkají se a pokřikují a neumí si pořádně umýt ruce a jsou celé hnusné a upatlané.
Ano, všechno dobro se mi jednou vrátí.
Stejně jako Berušce jednou zdechne její fakan.
Názory před rodiči reprezentuji, berou je, už když jsem byla cca patnáctiletá, tak mi máma říkala že hlavně nikdy nemám mít děti;-)
Zlo nešířím, právě naopak... ta osoba, která tady šířila číslo na Aqua Vitae si říká Berushka. To je někdo úplně jiný, než já. Mě čekají v životě jen samé dobré věci, věřím, že se mi bude bohatě vracet nezištná pomoc, kdy obětavě radím ženám, které si přejí potratit, ačkoli na mě útočí katolické supice... Skoro si připadám jako nějaký biblický svatý, na kterého útočili Římané, ale on dál obětavě pomáhal.
Hned viděla, že já jsem příliš egoistická a sebestředná na to, abych se plně věnovala dítěti, a tak mi říkala, ať si ho nepořizuju.
Měla bys slyšet, jak se vyjadřuje o těch ženských, které si sice pořídí děcko, ale pak ho jen posadí před televizi a ze všeho nejvíc se zabývají kadeřníkem a pomlouváním.
Žádnou nenávist nehlásám - naopak hlásám lásku k těhotným ženám které se rozhodly potratit, lásku k bezdětnosti, lásku k opravdovým milujícím matkám... a lásku k potenciálním dětem špatných matek, pro které je lepší se nenarodit.
O možnost být matkou jsem se nikoho neprosila, a taky se jí zbavím.
Převrácené hodnoty tady opravdu někdo má, ale já to nejsem...
Věř si čemu chceš, to je tvoje věc... jen ti můžu říct, že nic na světě mě nemůže naučit nemyslet jen na sebe, a kdybych měla dítě, tak bych ho pekelně týrala za to, že mě omezuje... moje dítě by každý den prosilo o smrt, aby skončilo jeho utrpení.
Moje radost a štěstí prýští z bezdětnosti, když pomyslím na svojí prázdnou dělohu, ve které nikdy nevyroste miminko, tak bych vřískala rozkoší, ta představa neplodné dutiny je jako orgasmus, a představa že dítě které v ní rostlo bylo zabito je ještě úchvatnější.
MOJE MILOVANÁ BEZDĚTNOSTI, MOJE JEDINÁ, CELOŽIVOTNÍ LÁSKO!!!! MILÁČKU, DRAHOUŠKU, JAK JÁ TĚ MILUJU, JSEM TAK ŠŤASTNÁ ŽE JSI SE MNOU, JAK PROSTUPUJEŠ CELÝM MÝM TĚLEM!
Je to úchvatný pocit splynout v jednu bytost se svou životní láskou... nějaký takový pocit to musí být, když do člověka vstoupí anděl...
Primitivkám holt zbývá jen nechat do sebe někoho vystříkat, vrhnout mimino a pak nad ním slinit. Fuj.
Musíte uznat, že když vytrvávám ve svém spravedlivém boji proti nechtěňatům přicházejícím z pekla, tak jsem prokázala svoje úžasné kvality, a jsem minimálně stejně úctyhodná, jako Ježíš Kristus. Spíš víc. Ten mi bude v nebi posluhovat.
Myslím,že návštěva psychiatra by vám velice prospěla, pokud k němu už nechodíte.
Yossině se moje příspěvky nepodobají, a k psychiatrovi nechodím ani nikdy nebudu, protože ho nepotřebuji. Naopak pan/paní XXX by nějakou psychiatrickou péči potřeboval/a, a to nikoli ambulantní.
:-). Věcně s Tebou souhlasím, právo rozhodnout se zda dítě mít nebo nikoli, je věcí především dotyčné ženy a v lepším případě i jejího partnera. Důvod? Ona (oni) ponese (ponesou) důsledky svého rozhodnutí. Do budoucnosti nikdo nevidíme a tak také nemůžeme vědět, zda nebudeme svých činů někdy litovat. Postinerrupční syndrom všek pokládám za nedoložený.
Existují však různé traumatické následky, pokud byli lidé dotlačeni k něčemu, co nechtěli udělat. A je lhostejné, jestli je to studium špatné školy, sledování drastického filmu, účast na pitvě člověka, interrupce nebo mateřství.
Citové vydírání mi přijde jako naprostá absurdita, přeci když vidím, že mě někdo tlačí do něčeho co nechci, tak mi musí být jasné že mě nemá rád.
A proč se lidi snaží zavděčit někomu, kdo (už) je nemá rád, to opravdu nechápu.
Už dávno jsem pochopila, z jakých motivací lifeři propagují různé formy násilí proti ženám, takže už mě tolik nefrustruje když to vidím.
Utěšuju se tím, že boží mlýny melou, a všichni lifeři budou semleti a dočkáme se toho, až budou bulit nad hroby svých dětí.
A pak si ještě kopnu.
P.S. Napadlo tě někdy, že jsi formou svých příspěvků vlasně šla "laiferům" na ruku? Sloužila jsi jako příklad, že ženy, které se rozhodly děti nemít nemají příliš charakteru, natož morálky.
Nikdo na téhle diskusi nepředvádí víc charakteru a morálky než já. Kdo stojí tvrději proti zrůdám, které chtějí mučit, znásilňovat a vraždit nevinné ženy ve jménu zrůdných parazitálních plodů? Nikdo.
Ovládat se nebudu. To by se ti tak hodilo, viď, ty liferko. Aby se lidi ovládali, když vidí ty vaše zrůdnosti, a vy je mohli beztrestně šířit dál. To tak. A můj slovník je naprosto adekvátní situaci.
Notabene když mi to radí kosmetička podlahových ploch, která prolezla devítiletku se čtyřkama a teď si vymýšlí internetové disertace.
Jenom píča se zahrabe v nějakém Čechistánu, takže musí pilovat debilní řeč tohohle líného národa, který se klaní rozervaným píčám.
Bože, ona je jako mor, je docela všude - jako kdysi bývala Yossarian.
Takže jedna chorá nahradila druhou.
Žádné reálie se nepamatuju, jen že tu oxidovala nějaká děckofilní uklizečka, která mlela o tom že dělá disertaci z psychiatrie a že jí napíše o mě.
Uklízeček, které žvatlají že mají doktorát z obecné medicíny nebo z psychiatrie, potkávám několikrát týdně dostatek, takže nevidím důvod proč si pamatovat detaily ohledně jedné z takových pipin.
Jak úchvatné, jistě jí s radostí přijali práci, kde byla rešerše provedená formou čtení internetové diskuse. Kdepak to bylo, v Plzni?
Pokud vás napadne, že Helena je totožná s Janinou, nemusíte se mýlit.
- Odpovědět
Pošli odkaz