PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

A Hani, nechci tim v zadnem pripade rict, ze jsi ji nejak ublizila nebo neco. To vubec ne.Jen jsem ti chtela trosku priblizit, jak to asi my snachy mame:)A taky nepreju nic zleho tve snase!Jen ti preju, aby se to spravilo. Moje mamka mi vzdy rikala, at si predstavim, ze jednou budu taky babicka, a ze by mi moje snacha nedala pochovat me vnuky..kdyz jsem ji vlastne vychovala syna, se kterym je ma...no, a pak jsem si to nejak uvedomovala, a i kdyz mi ublizila, maleho ji, ted uz i bez nervu, necham chvilku pohlidat.
Jinak jak nad tim ted premyslim, u me snad PP zacala tim, ze jsem mela priserny strach o maleho, nebyla jsem schopna-a porad jeste nejsem-ho dat nekomu chvilku do kocarku...Dokonce ani s manzelem jsem nebyla klidna...porad jsem se hrozne strachovala, aby se mu neco nestalo...presvedcena o tom, ze ho nikdo neumi tak pochovat a pohladit jako ja...to teda asi neumi:)ale kdyz u me propukla tezka ataka, a ja opravdu tyden lezela a nebyla schopna stat na nohou, musela jsem maleho plne sverit do pece mych rodicu a sestry.V te dobe je fakt, ze jsem mela spoustu starosti sama ze sebou, takze jsem na maleho vlastne moc nemyslela.Teda myslela, ale s hroznym strachem a tim se vlastne prohlubovala moje uzkost.No, a tak jsem zjistila, ze moje mamka a sestra jsou take velmi schopne postarat se o maleho a ja se ted snazim se tak moc nenervovat a nestresovat a co nejvice jim maleho davat a jit s muzem treba nekam chvilku vecer si jit sednout. Byla jsem vlastne od te doby jen jednou, ale ustala jsem to:)
Jeste me napada, ze se zacinam ted obavat, nebot moje tydenni ataka zacala presne pred 14 dny v nedeli vecer..Ja se okoupala, maly spal...a v noci jsem se najednou vzbudila a zacalo to...fuj, snad se to dnes nebude opakovat a ja budu v klidu spat...

Jeee, ja se rozepsala, tak se omlouvam, nechci tu prekazet a veschny obtezovat svyma staroma, kazdy jich asi ma spoustu, ale potstrebovala jsem to ze sebe dostat.
Tak hezkou klidnou noc vsem a spoustu slunickovych dnu:)

Leno,
mrknu, ale chvilku vyčkej, psychično dodělám příště, nemůžu toho dělat tolik naráz :)

Dnes zdraví fyzické:
- máš oslabení dost ŽLUČNÍK, na ty zkus, mnou už tady víckrát doporučovanou, tinturu z lékárny Amersan /nemají-li, ať Ti ji objednají/. Užívej ji 2x denně, dopoledne mezi 11.-13. hod. a navečer, po večeř.
- no a Tvé JÁTRA, to je to samé jako žlučník, takže užívej večer před spaním měj u nočního stolku hrnek s vodou a zapij si volně prodejný lék LIIPOVITAN.

Oslabení těchto orgánů vyžaduje také UPRAVIT STRAVU. Kvůli těmto oslabením můžeš bývat často nervózní, UNAVENÁ, může Tě bolet hlava kolem spánků nebo vzadu dole na zátylku, také svaly na nohou. Příště psychika. M

Hanka- nechapem to :( asi bude mat taku samotarsku povahu, alebo sa niecoho boji, ale neviem coho..ja mam napriklad averziu už voci svokre lebo je vkuse nalepena na malom aj ked ho kupeme v kupelni meter x meter takže us eba by som to chapala, ale nerozumiem preco chce odopriet vnucatka Tebe ako babke no skoda :((( niektore mamicky maju opacny problem, že starí rodicia sa o vnucatka nezaujimaju a ich to velmi mrzi...skoda, ze si to necení a nechape aj Tvoju potrebu.

xxx- to je super, ze Ti lieky zabrali, ake konkretne AD beries? ja zatial nechcem brat nemohla som spavat po AD, ale neviem..neviem ci sa casom k nim nevratim zatial skusim alternatovne vecicky pozitivne myslenie- ak sa da :)) aloe atd..no zatial len trpim ta porucha je des:( byvam zo svokrovcami a nevedia o mojom probleme ja by som to svokre ani nepovedala, lebo ta vie urobit z komara slona to by mi este viac bola v patach ako doteraz...ona si mysli, ze ked som kratkozraka je nespravne namiesam malemu mlieko...boze taka je jednoducha a hlupa :(( sa divi ako mozem zaspat sem tam poobede, za to ze ona je vždy o osmej hore do 23tej ze som to povalovanie vraj videla u mami no nech sa nehneva, ale ked som proste raz unavena tak to nemam odpozorovane z domu..

Já tomu taky nerozumím,ale už se nesnažím,syn poslouchá jako hodiny,ale hlavně že jsou zdraví,ona se celý život hádala se svojí maminkou,lítala tam i facka v dospělosti,na svatbě jim nebyla a ted jsou v pohodě.Od doby co se syn oženil,přestal se stýkat uplně se všema z naší rodiny,což nechápe nikdo.Já jsem jí doslova prosila ,že bych chtěla vídat děti ,no tak ted je vídám jednou za 2 měsíce tak půl hodiny,samozřejmě 4letá vnučka mě nezná,malému je to ještě jedno.Ale já jsem pak neštastná ještě víc,ona si u nás nevezme ani vodu.Tak to snad raději nic..................než tohle.

Miss, ty zada muzes mit í z noseni Samka. Mne taky hrozne bolivaly zada, ale zjistila jsem, ze je to z toho, jak se zaklanim, kdyz nosim miminko. Leky nevim jestli zabiraji, mam je teprve asi 14 dni, ale asi ano, protoze se citim o sto procent lip:)

Hanko, je mi to lito, s tim, ze nemuzes videt vnoucky.Ja nevim, co se stalo, ale jako snacha jsem to taky docela resila. Ja ale mela bohuzel neshody s tchyni uz pred svatbou..pak behem tehotenstvi a i pak, kdyz se narodil..Tak jsem si rikala, ze mam trumf v ruce ja, ze kdyz nebudu chtit, tak ji nedam maleho, ze se potresta sama atd. Nakonec mi to ale vzdy nedalo a jela jsem se vzdy ukazat, i kdyz jsem odsud odjela vzdy uplne vynervovana...mela jsem pocit, ze jsem spatna matka, vzdy bylo neco blbe...No, a ted, kdyz jsem mela ten kriticky tyden a hrozne se bala byt sama doma, tak jsem nakonec byla rada, ze u nas sedela a drnkala maleho v kocarku. Ona sice moc nechape, co mi je, mysli si, ze je to z vycerpani a je to laktacni psychoza, ale nevadi. Docela me podporila a uz mi ani nevadilo, ze je u nas...byla jsem za to rada...Tak snad se tvoje snacha taky umoudri, preju ti to. Babicky jsou fakt potreba:)

Hanka- ale na zaklade coho rozhodla?? nikdy si sa jej neopýtala, alebo syna??? to s ami zda take neopodstatnene bezdovodne...nechapem :( no moze byt..Samko ma 9 kil tak je co dvihat už mi raz aj ruplo v krizi bola som cel den odstavena...asi ani to sedenie pri PC mi neprospieva...ale ake cviky..sak ja sa nevladzem ani pohnut pomaly :))

Miss žádné spory nic ,prostě snacha tak rozhodla.Mě také často bolí v kříži,ale je to spíš z námahy,cvičit.

Martinka- je velmi zaujimave citat co pises ludom Ty vies aj liecit, alebo iba diagnostikujes?? dostala si sa k tomu cez svoje problemy? ako je to s anielmi stražnymi? liecitelka mi už 2 x povedala, že mam zacat s nim komunikovat. Rada by som si precitala ten casopis, len u nas v stanku ho asi nedostanem...

Krasnu nedelu vsetkým :)

xxx - tak to mas podobne prejavy ako ja, tiež každý den šaliem, že omdliem, hrozne sa toho bojím a ked mam maleho na rukách vždy ma to napadne, ten strach je hrozny :((( zaujimave je, že vždy ked si myslim, ze už to so mnou sekne sa tak nestane, len raz som už už skoro odpadla to som bola tehotna a vonku priserne horuco, ale kazdopadne ma to vzdy vyhecuje, som hrozne slaba, po par krokoch padam od unavy a vždy ked dorazim do bytu si vydýchnem, že už som v "bezpečí" je to príšerne omedzujuce :(( lieky pomahaju?

Míša- ahoj aj ja Ta zdravim :)

Hanka- prečo si syn s nevestou neprajú aby si videla vnucatka??? mate medzi sebou nejake nevyriesene spory ak sa smiem opýtat? minule som v nejakom clanku citala, ze hoci aj ak mladí nevychadzaju so svokrovcami, aebo rodicmi, nemaju pravo upriet starým rodicom vnucatka...

Baby priiiserne ma bolia krize, ale brutalne pri kazdom pohybe moze to mat suvis so psychikou??:)) ja už fakt neviem...citala som teraz na internete, ze ak je prilis velký stres, ze sa skarucuju slachy a moze to boliet, tak neviem, ci mam pockat ci to prejde, alebo ist s tým k lekarovi, aj malý je dost tažky tak neviem ci to nemam z toho ze ho nosim na rukach...ja som už cela taka ubolena unavena už ma to fakt nebavi stale nieco riesit...

Oli tedy supr,tak já mám tedy dnes minus a ještě ke všemu druhý den nemůžu vůbec mluvit,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

ahoj holky panikářky a agorky, dnes zdravím všechny jen krátce, nemám přístup k počítači, Hanko, Pajko, Lily ,Martino, všechny vás ani nevyjmenuju, díky za hezká slova i podporu, dnes jsem v doprovodu zvládla OBI, po deseti letech ve velikém obchodě jako Alenka v říši divů, držela jsem se vozíku, ale potom jsem se nějak ztratila mezi regálama a agorka si zase zgustla, ale potom jsem zase našla vozík i syna , takže v pohodě. Zavářím višně, peču koláč a zítra vypuknou veliké práce.
Všem držím všechny palce a ozvu se když ne zítra tak pozítří a všechno si konečně podrobně přečtu.... ahoooj

Pajko, dekuji za reakci na muj prispevek.Ja kdyz o sobe premyslim, tak mam problemy vlastne uz od detstvi.Uz jako dite jsem se hrozne bala nemocí,bala jsem se byt sama doma, nesnesla bych byt zavrena v jedne mistnosti, stale jsem musla mit otevereny vsechny dvere. Pak v patnacti letech se mi zabil tatka v aute,to bylo hrozne tezke obdobi....Brzy jsem se vdala, po sdmi letech manzelstvi nasledoval docela sileny rozvod...muj hlavni problem je ten, ze jsem prehnane uzkostliva, porad mne v hlave bezi katastroficke scenare, neustaly strach z neceho, coz se projevuje i neprijemnymi fyzickymi stavy. Znovu bych chtela poprosit Martinu,jestli by na me mohla mrknout. Diky vam vsem, kteri sem pisete, moc mi pomaha, cist si Vase prispevky

Pajko,
zákaz trvá přes pracovní týden do 18. hod. Po této hodině a o víkendech máme zase plavací rej - ale počasí se ochladilo :(

Lily, mně je líto, že se Ti Tvé stavy pořád vrací, ale to, co popisuješ, není přece závist v tom zlém smyslu, je to Tvé přání, aby Ti bylo líp, jako lidem, kteří to tady popisují... Pořád to opakuju, jsi jiný člověk, než to klubíčko úzkosti zahleděné do sebe, koncentrované na každý projev své PP. Už mluvíš jen a jen k lidem, o nich a pomáháš jim...Obrovsky ses posunula v pozitivním smyslu... Máš za sebou velice traumatické dětství, nejspíš nikdy nepřebolí, ale to, co Tě tráppí, to ustat mělo a věřím, že ustane. Dnes už PP nedáváš tu šanci jako dřív, mnohem víc žiješ a k živoření jí nedáváš moc příležitostí.

Ditko, bublaninuju teď denně :-) Višně se urodily, tak tím krmím celé okolí...

Marti, některé věci nejdou bez toho, aby si člověk natloukl čumáček. Hlavně, že to s alkoholem dramaticky nepřepískli.
Co ten štěrk? Koupe se tam nebo zákaz trvá? Jste ve vodě nebo na suchu?

Pajko,
také jsme včera promlouvali s manželem se synem, a to na téma alkohol. Měli rozlučku z 9. třídy a ačkoli byl poučen o alkohol, přišel domů přiopilý. Nenadávali jsme mu, ale sám říkal, že kombinovat pivo s namíchanou slivovicí v sodovce nebyl dobrý nápad. I když jsem ho dopředu zrazovala od míchání alkoholu, přesto chtěl zkusit. Doma pak řekl, že ví, že to neměl dělat, že se mu houpe celý svět. Šel ze Štěrku domů se spolužákem a dvěma spolužačkami a všichni vypadali podobně / i ti, co tam ještě zůstali/ - jeden se řechtal druhému. Teď jen polehává - ale nezvracel a oběd pojedl celý. Je však jak po koťatech. No druhé setkání s alkoholem - 1. na Silvestra, když mu soused z ulice - otec jedné z jeho spolužaček - nalil za mými zády venku dvě skleničky šampusu po sobě. Já mu doma dovolila jednu a když jsem se pak do věděla o dalších dvou, tak jsem myslela, že mě polejou. Já osobně jsem opici nikdy nezažila, protože mně dělá alkhohol zle a piju velmi málo. Ale jemu zle zpočátku nedělá - až pak. Poučka je stejně jen teorie, praxe syna možná víc donutila přemýšlet.

Hani, xxx, taky jsem spala špatně. Většinou o úplňkové noci už spím relativně normálně, jenom sny bouřlivé, ale tuto noc jsem usnula taky až kolem třetí hodiny. Tady v obci bylo něco hudebního na stadionu, takže celou noc hlasité tuctuc mi bušilo do hlavy a spát fakt nešlo.

Báro je to ona i podle jména, ale ženský od nás z práce k ní chodí jenom na masáže, které si moc pochvalují. Netušila jsem, že se zabývá i něčím podobným. Chystám se k ní na masáž už delší dobu, jenže si na sebe neumím udělat čas :( Kromě těch uplavaných bazénů, dnes už mám zase v rukách nohách 2 km a pár rádoby šipek do vody :-) Piluju, abych je mohla předvést vnoučatům, která se už velice těší, jak se mně všichni zase jednou zasmějeme :-)

Včera jsem si uvědomila, jak je důležité s dětmi hodně mluvit na různá témata, jsou jako houbičky, všechno nasávají... S vnukem jsem mluvila na téma, jak je důležité umění dávat, že z dávání má člověk nakonec větší radost, než z dostávání a braní. Pomalu jde do pubert, dostal bonbóny k narozkám a měl problém rozdělit se... a pak jsem si uvědomila, jak vnučka na mně visí očima a s vážným zamyšleným obličejíčkem poslouchá všechno, o čem mluvím... Byl to takový zvláštní okmažik. Slov, pronesených k dětem, není nikdy dost...

Ivi,
kéž Ti něco z toho, co jsem Ti napsala i zabere a je k užitku!

Lily,
víš, já jsem si vždy myslela, jak prožívám šťastné dětství - dovolené, naši měli kupu kamarádů a já s nimi trávila hezké chvíle. Ale co pak matka dokázala taťkovi ztropit kvůli všedním starostem, jak se čtvrtletně opíjela, jak se ke mě na střídačku chovala jako dráb, pak jak kámoška, to všechno jsem potlačovala - nepřipouštěla si a žila v krásném snovém v zámku. No, v děcáku - jsem adoptovaná - by mně bylo určitě hůř, i kdyby mi tam nikdo neubližoval - chyběl by domov, ale tady mně i taťkovi matka opravdu dost ubližovala pro svoji rozháranou psychiku a vyvrcholilo to, když mě zatratila kvůli mé nemoci, za kterou zčásti mohla její buzeraca a zčásti moje citlivost a snaha každému vyhovět, vždy se chovat tak, jak autority chtějí. Taťka byl můj anděl strážný a pak se jím stal můj muž a syn :) S matkou jsem si udělala pořádek až za strašně dlouho. Ale i tak díky tomu ... včera jsme si jely spolu na kole projít našim lázeňským parkem a bylo nám fajn. Pokud někdy na mě zaútočí, tak už ji hned utnu a ona už ani k řádění nemá psych. síly, díky bohu. Ale také dostala do srdce zásah, když taťka před 6-ti lety umřel. Až pak si připustila, jak to byl vyjímečný člověk. Ona ho prostě svou nevědomostí až utýrala k smrti.

Ivi,
kéž Ti něco z toho, co jsem Ti napsala i zabere a je k užitku!

Lily,
víš, já jsem si vždy myslela, jak prožívám šťastné dětství - dovolené, naši měli kupu kamarádů a já s nimi trávila hezké chvíle. Ale co pak matka dokázala taťkovi ztropit kvůli všedním starostem, jak se čtvrtletně opíjela, jak se ke mě na střídačku chovala jako dráb, pak jak kámoška, to všechno jsem potlačovala - nepřipouštěla si a žila v krásném snovém v zámku. No, v děcáku - jsem adoptovaná - by mně bylo určitě hůř, i kdyby mi tam nikdo neubližoval - chyběl by domov, ale tady mně i taťkovi matka opravdu dost ubližovala pro svoji rozháranou psychiku a vyvrcholilo to, když mě zatratila kvůli mé nemoci, za kterou zčásti mohla její buzeraca a zčásti moje citlivost a snaha každému vyhovět, vždy se chovat tak, jak autority chtějí. Taťka byl můj anděl strážný a pak se jím stal můj muž a syn :) S matkou jsem si udělala pořádek až za strašně dlouho. Ale i tak díky tomu ... včera jsme si jely spolu na kole projít našim lázeňským parkem a bylo nám fajn. Pokud někdy na mě zaútočí, tak už ji hned utnu a ona už ani k řádění nemá psych. síly, díky bohu. Ale také dostala do srdce zásah, když taťka před 6-ti lety umřel. Až pak si připustila, jak to byl vyjímečný člověk. Ona ho prostě svou nevědomostí až utýrala k smrti.

Pro Ditušu:
Taky Ti moc děkuju, že jsi reagovala na můj příspěvek, určitě mi to moc pomáhá, že v tom nejsem sama a když vidím jak s tím tady všichni bojujete a opravdu se to dá, začínám vidět zase to světlo v tunelu a to je myslím si strašně moc důležité. Jsem ráda i za to, že jsi napsala o tom opačném postupu, že bez antidepresiv bys nemohla dál pokračovat, mám totiž obavy, jestli to není i můj případ teď, i když cítím i to, co mi napsala Martina, že antidepresiva možná nepotřebuju. Prožívám teď hrozné vnitřní rozpory - začít je brát či ne, když jsem to už tak dlouho vydržela a pracovala na tom bez nich, nejhorší je, že tuším, že to s nimi nikam nevede, že to akorát utlumuje, ale ten velký blok, jak o něm psala Martina, který je toho příčinou, to nevyléčí, navíc mají antidepresiva vedlejší účinky a prý se z nich hodně přibírá, což by mi tu psychiku asi ještě zhoršilo a z čeho mám nejvíc strach, že je to návykové - už jsem tady na doktorce četla - jaká je to hrůza to vysazovat a že ne vždy se to povede.
Prožívám fakt obrovské dilema, ale po tom, co se mi onehdy stalo, když jsem sama vycestovala do města, mám strach, že bez těch antidepresiv nebudu schopná už sama ani k doktorovi a nikam. Držím Ti a všem ostatním palce, bojujte!