PANICKÁ PORUCHA 13 díl

Ahojte, vcera som zvladla 7 hodinove cestovanie vlakom, bez akejkolvek tabletky.... bola som sice trochu napata ale pustila som si filmik a bolo v pohode.. som na seba moc hrda ;-)) nedovolim ziadnej panike ani myslienke aby ma vyviedla z miery uzzz nikdy ;-)))

Ahoj Lucko, joo psychologové a psychiatři Ti nikdy neřeknou - jeje, paní H. vy jste na tom tak špatně, že aspoň že toho syna máte... Takhle by jeden zkolaboval. ;-) Zlehčováním dané situace testují, do jaké míry jsi schopna se bránit pozměňování takovým informacím. Já to aspoň u svého černokněžníka takhle mám. Dřív jsem to řešil, dneska jak mu začnu na sezení z únavy usínat, tak neví, kdy čím upoutat pozornost... I já Tobě přeji pohodový večer a zas se někdy ozvi.

Ahoj panikáři :-/ dlouho sem tu nebyla,ale koukám že se tu nic moc nezměnilo:-) No u mě taky ne aparox a lexaurin beru vesele dál a ty moje stavy jsou pořád stejné....Slečno Hartlingová,máte krásného syna život je sám o sobě krásný...to mi řekl psych. při mé poslední návštěvě,ale jemu se to povídá :-( doufám že vy jste na tom líp...krásný a klidný den přeji.

Ale jo, jsme tu... :-)

nikde,nikdo

Dřevošku, já naštěstí píšu rukou, takže kdyby mi spadl na nohu, tak se nic neděje :-). Jen dcera byla zase nemocná. 30.4.dostala ATB, po dobrání byla ještě týden Doma, potom týden ve školce a znovu. v sobotu dostala vysoké teploty. V pondělí k dr.nic se nezjistilo. Ve středu znovu k dr a zase ATB. Ve středu měla dokonce rovných 40 stupňů. No byla to síla. Ve čtvrtek naštěstí zabraly léky. Byly to ale hodně dlouhé dny. Měla pořád 38, 5 až 39, 9. Každé 4 hodiny. Takže jsem do ní nacpala tolik sirupů na horečku až hrůza. ale abych podala i lepší zprávy. Dnes už jsme byly chvilku venku a taky mi dnes bylo oznámeno, ze jsem přijata do práce. 12.6. mám nástup. Jako prodavačka. Sice za pár šušňů, ale lepší než drátem do oka. Tak snad to všechno vyjde.

Přesně tenhle dokument jsem mu číst dávala. Odmítá se na to i podívat. Říkám mu to s klidem, říkám, že to myslím dobře a že ho chápu... protože chápu. Z vlastní zkušenosti vím, že se člověk může psychicky dostat do stavu, do kterého by se dostat nechtěl. Ale on je bohužel hlava dubová. Prostě je na smrt nemocný a jiná varianta neexistuje. Ač mu doktoři nic nezjistili. Jen v tom svém stavu rochní. Jojo, naše celá rodina by potřebovala soukromého psychologa.

Přesvědčováním nic nezmůžeš. Akorát si jej znepřátelíš. Chce to hodně lásky a empatie. Nabídni mu k přečtení tohle:

http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/documents/Panicka_porucha.pdf

Musí v někom najít oporu, komu by důvěřoval. Patrné je z toho Tvého psaní, že rodičové jsou labilní a sami potřebují pomoc. Hlavně dej bacha, ať se sám z bráchy nezvencneš. Hodně zdaru.

Ahoj, nemám problém já, bohužel můj bratr. Už měsíc v kuse umírá... den je mu dobře, další den zase tvrdí, že do rána umře. Absolvoval už pár vyšetření, na některé (se srdcem) čeká... já mám ale jasno. On byl vždycky citově labilní stejně jako náš otec, který se svou celoživotní hypochondrií dostal do stavu, který bych nikomu nepřála. Ale může si za to sám. Každopádně můj bratr byl takříkajíc na prášky z táty, k tomu naše mamka umí být taky občas pěkně hysterická... prostě si myslím, že to psychicky nezvládá a teď ho napadla panická porucha. Už i z nemocnice ho poslali na psychiatrii. On ale tuto diagnozu odmítá, posílá do blázince mě a nechce si přiznat, že by měl zajít nejen za psychiatrem, ale hlavně psychologem, protože si myslím, že jen antidepresiva to nevyléčí. Osobně jsem fanynkou doktora Hnízdila a věřím v samoléčbu a v to, že je vše v psychice. Nevím ale, jak mám bratra přesvědčit, aby se alespoň pokusil uvažovat tímto směrem??

Ahoj Melo, snad Ti ten šutr nespadl na nohu a proto něco dále nepíšeš :) Co Lazar? I ten odletěl do teplých krajin? :-)

Meloo, já zůstávám...tak to mi spadl kámen ze srdce :-)

Meloo, já zůstávám diskuzi věrnej. Klidně se sem vykecej. Nejmíň jednou denně se tu dostanu. :-)

no to ne. Já potřebuji někoho, komu se vykecám a kdo mě pochopí. Nemám nikoho, kdo by o tomto "postižení" cokoliv věděl. To se potom není komu svěřit. To mi nedělejte :-(

Tak diskuze zcela umřela. Paniko, odpočívej v pokoji. :-)

tak já jsem včera dostala...dobrý den Melo,
tak jsem si přečetla Váš příspěvek a jako, kdybych se poprvé setkala s někým, kdo prožívá to samé, mně se to stalo bohužel kdysi dávno, když mi bylo 25 let poprvé,jsem překladatelka a překládala jsem u jednání, z ničeho nic mně spadl koutek úst, přestávala jsem vidět na oko a když jsem chtěla něco říci, mluvila jsem něco jiného, i když mozek byl normální, okamžitě zavolali sanitu, protože si mysleli, že mám mrtvici, k tomu se potom přidala ochrnutí těla,zmatenost,a protože na mozku nic neshledali, tak mě v té době šoupli na psychiatrii, nebo´t si mysleli, že si vymýšlím, od té doby jsem se už nikdy pořádně nevzpamatovala, začala jsem trpět silnými panickými poruchami, na které beru léky, protože nikdy nevím, kdy se to vrátí, teprve po revoluci mně vysvětlili, že je to jistý typ migrény, kterým trpí jen určité procento lidí, dnes je mi 45 let, ale zůstal obrovský strach, mám s sebou neustále léky a v podstatě velký kus zkaženého života. Chtěla bych Vám jen napsat, nebojte se toho a neničte si život, jako jsem si ho zničilá já. Držím moc pěsti, protože vím, co to je a kdo nic takového neprožil- nepochopí. Zdravím Eva

Ahoj, omlouvám se za rušení intimča :-)
Přiznávám, že jsem poslední dobou ani nenakukovala, měla jsem hodně hektické týdny. Občas jsem to zvládala dobře, někdy katastrofa. Nejhůř mi bylo na poradě, kde v sále v příšerném horku seděla necelá stovka lidí a se mnou to pořádně cloumalo. Nemohla jsem pořádně vydržet sedět, bylo to příšerné.
A dnes v noci mě chytla nějaká střevní chřipka. Je mi zle a zle, těžko dostávám do sebe i pár hltů čaje.
Musím jít ležet. Držte se, až mi bude trošku líp, třeba něco připíšu.

Melo, je moc dobře, že malou můžeš dát do školky a že je jí líp. Holka, drž se, protože to je na cvokhaus. Pokec s psychologem je fakt na místě, tím nic nezkazíš. A než si jej najdeš, můžeš sem kdykoliv písnout. Stejně krom nás dvou tu teď nikdo nechodí, tak tu máme "intimčo" :-)

Lidi, kde jste všichni? Přemýšlím, že bych se mela pomalu asi objednat k psycholožce na vykecání. Začíná mě to zase chytat nějak často. Je problém, že manžel teď pres sezonu jezdí pryč i přes víkendy a ta samota je pro mě hrozná. Sama úplně sice nejsem, mám tu svoje téměř 4 leté zlatíčko, ale určitě víte jak to myslím. Hlavně jsem tím pádem v jednom kole bez odpočinku a jelikož manžel občas cestuje i 5 hodin autem, tak jsou to i jisté stresy během jeho cesty. Ale holt peníze jsou potřeba. A dnes přes noc je zase pryč, v sobotu bude zase a já jsem utahaná jak pes. Ještěže jde malá už v pondělí do školky. Byla teď doma 14 dní, protože měla ATB. Tak se mějte moc hezky a pište, ať tu nejsem tak sama :-)

Julie, nevím co Ti na to napsat. Snad hledat vnitřní klid, snad se nějak zaměstnat jak to na Tě přijde,.. když tohle sám kolikrát zažívám a nevím jak z toho krom BZD ven, tak nemohu poradit nic jiného, než přidat k AD ještě psychoterapii a relaxace.

Melo, tak pokud to máš v tak malé četnosti, tak je to v normálu. Pokud bys měla takových stavů 5x denně po dobu víc jak měsíce, tak bys asi hledala jiné řešení... S lékama se dostanu na Tvou úroveň 1-3x týdně až 1-3x měsíčně... Jinak by to byl horror.