Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
Skok pod rychle jedoucí vlak je silně kontrareflexivní. Většina lidí se k němu neodhodlá, a ti ostatní prožijí před smrtí okamžiky obrovské hrůzy. To už je lepší to oběšení dlouhým pádem. Stačí delší provaz, uvázat si ho někde na mostě se zábradlím či na nějaké rozhledně, a skočit. Je-li pád dostatečně dlouhý, je přerušení míchy prakticky jisté. Nicméně jsou i další, ještě daleko pohodlnější metody než dlouhý pád s provazem.
Ano, a hlavně když strojvedoucí spustí naplno houkání. To již, ten šílený, prostorem prostupující zvuk, odradí potencionální sebevrahy, že mnozí v posledních pár vteřinách uskočí z kolejiště.
Jiné stakáto by měla poprava Hepnarové, nebýt Osvětimi!
Téma Olgy Hepnarové je tématem velmi psychologickým, psychiatrickým!
Jak jenom vysvětlit pětiletému dítěti formou maňáskového divadla obrovský lidový tlak na komunistickou prokuraturu a soudní systém, aby byl Hepnarové navržen trest smrti, a aby byla následně právě k tomuto trestu i odsouzena?
Je nutné několikrát po sobě dramaticky prozpěvovat: "lidé mluvili, plakali, brečeli, zpívali, tančili, prosili"!
Zároveň je potřeba připomenout určité spekulace tehdejší veřejnosti, že Hepnarová svůj čin provedla jako prostest proti zločinům komunismu. Konečně jednalo se o první roky normalizace.
Určitě by bylo zajímavé spekulovat nad tím, zda by se Olga Hepnarová uchýlila ke svému činu i tehdy, kdyby se společenské a politické poměry v Československu nevyvíjely na přelomu 60. a 70. let tak tragicky, jak se v reálu vyvíjely. Za rané normalizace kupříkladu vůbec nebylo vycházeno vstříc lesbám a gayům. Ti nemohli využít zdravotní systém (a samozřejmě už vůbec ne veřejnou inzerci) k vzájemnému seznamování.
Pravda. Ale také by bylo zajímavé zjistit do jaké míry ji nevědomě ovlivňovala celková poraženecká atmosfera ve společnosti v počátku normalizace. Zda i to nemohlo přispět k jejímu psychickému stavu.
Tak rezignovaných, poddajných, malomyslných a sobeckých spoluobčanů je obtížnější si vážit než spoluobčanů hrdých, vzdorných, velkorysých a solidárních. Není vyloučeno, že Finové nebo Poláci žádné Hepnarové ve svých kriminálních historiích nezaznamenali.
jj, tak jsem to myslela
Něco jiného samozřejmě je, když je mezi lidmi hodně střelných zbraní...
Měly by soudní dvory (!!) své odsouzence smrti vzdělávat k tomu, aby dobře rozuměli ceremoniálu popravy nejen po stránce choreografické, ale i kulturní a historické?
Mordhausere mám dotaz, jestlipak orgány činné v popravování, dali Olze napít lihovin před popravou, tak jak to dělali ve středověku? Když popravovali kutnohorské havíře, kteří se vzbouřili kvůli krátkým násadám na kopacích rýčích, tak jim dali každému po kalíšku slivovice. Prý ji přivezl posel ze Vsetína. Půl demižonu vychlastal a na havíře zbylo málo, tak jeli do Miskovic tam jim dal dvoulitrovou lahev pan Bouda.
Naprostá švejkocimrmanina!
Pokud by potom tito odsouzenci mohli pozvat své nejbližší na svoji popravu, mohli by je předem fundovaně zasvětit do jednotlivých formalit, fází a celkové choreografie daného aktu! Matky těchto odsouzenců by pak byly lépe informovány v otázce, kdy přesně a jak intenzivně vzlykat a naříkat!
Středověk a raný novověk byly pokročilejší než dnešní doba v akustické signalizaci smrti zvony. Zatímco ve dnešní době se používá maximálně pohřební umíráček pro signalizaci smrti, ke které došlo celé dny, nebo dokonce týdny, před pohřbem, ve starých dobrých časech se používal i zvon, kterým se vyzvánělo těsně před smrtí (například v průběhu popravního ceremoniálu ještě před vlastním stětebním úkonem), jakož i zvon, na který přišla řada těsně po smrti. Předsmrtný zvon, těsně posmrtný zvon a pohřební zvon neboli umíráček v našem slova smyslu dohromady představovaly trojici zvonů smrtného klekání.
Krásná scéna s vyzváněním předsmrtného zvonu je k vidění ve filmu "Poslední noc Marie Stuartovny" s Annie Girardotovou v hlavní roli. Daný zvon tam na znamení chystaného stětí hlavní hrdinky začíná vyzvánět v momentu, kdy se Marie Stuartovna dostaví na místo své popravy. A jedna z jejích dvorních dam tam právě v tento moment začíná usedavě naříkat. A popravovaná exkrálovna se na tuto dvorní dámu vážně usměje a utěší ji slovy "nemusíš plakat".
Mordhajzle, už se vyser na tu ubohou dívku, jestli je někdo blbejší než Olga, tak jsi to ty.
Pokud tě problematika Hepnarové nezajímá, tak odsud jednoduše go go, a už se nevracej.
Reklama
Pro člověka který se v tom nevyzná, tak způsob sebevraždy oběšením je skutečně nesmírně rizikový. Jakmile se jedinkrát pověsíte, ať již ve stoje či na klice, tak v okamžiku, pokud byste si to rozmyslel, není žádná naděje kupř. rukama si uvolnit provaz a dostat se z něj. Určitě není síla toto provést. Takže jak říkám, jen skok pod rychle jedoucí vlak.
- Odpovědět
Pošli odkaz