Panická porucha

Diky za odpoved.Ja beru Efectin teprve nekolik dni a pripada mi,ze jsem hrozne unavena.Jak dlouho vam rikali Dr.,ze se tato panicka porucha leci?A po Seropramu se citite skvele?Bez depek a s chuti do zivota nebo se dostavuje obcas strach?Diky

Tak nevím Seropram beru již půl roku a že by byl sedativní na sobě vůbec nepociťuju. Po všech předešlých antidepresivech je to moje jednička.

Ahoj vsichni,samozrejme,ze se mi po dobrani Ansilanu atak dostavil.Beru ted Efectin.ER. Jake mate zkusenosti s timto lekem? Muj psychiatr rikal,ze Seropram je dost sedativni..Diky

Dito,v mnohém s Tebou souhlasím. Také si myslím, že je naprosto nesrovnatelné trpět panickou poruchou a rakovinou...Mně naopak terapeutka setkání s osobou, která má podobné problémy, doporučila. Je totiž všeobecně známo, že lidé se stejným problémem si dokáží lépe porozumět a pomoci. Samozřejmě je to hodně individuální, toto setkání není doporučováno lidem, pro něž by to byl jediný kontakt a mohli by se stát na něm závislí. Tohle například u mě nehrozí, protože mám kolem sebe spoustu přátel.A jsem moc ráda, že jsem to setkání absolvovala, protože jsem se seznámila s naprosto skvělým člověkem - Naďou.Byla jsem překvapená, jak moc si rozumíme. A rozhodně jsme se vzájemně nelitovaly!

Ahoj všichni,moc všem děkuju za podporu a maria, konečně jsi se ozvala, už jsem si říkala co s tebou asi je. Teď jsem prožívala zase blbý období (vlastně kdy ne) a nadávala jsem na život, ale včera jsem byla cvičit jógu a je to celkem fajn. Doporučuju. Hlavně na to moje dýchání. Teď jak to všechno kvete tak mám problémy a potom z toho je i ta ataka. Ale dnes se cítím úplně jinak a ještě jsem začala více sportovat. Ještě jednou bych chtěla všem moc poděkovat a taky mě povzbudilo, že jste mi řekli, že jsem statečná, to jsem na sebe byla i pyšná. Mějte se fajn a užívejte začínajícího léta. Už se těším na pátek, beru si dovolenou a jedu s přítelem na koupaliště (vyhřívané), má být 30°C. Budu čerpat energii ze sluníčka a z vodičky. Zatím pa. Každý den se těším na vaše příspěvky a mám pocit, že v tom nejsem sama.

ivca, dik moc za podporu, mas to u mna.mam sa lepsie, zacala som sportovat a mam kopec prace, ale ne stresovej, takze je to celkom fajn. Inak k tej tvoje svadbe gratulujem!!!! ivca, chodis ku psychologovi? mala by si nakolko by ti vela veci vysvetlil, aj napr. to ze si zasluzis mat jeden pekny den a ze to bude tvoj velky den, tak si kludne ak by sa ti rozbehla panika " buchnes" tabletku a hotovo! a tehotenstvo pride aj tak az ked sa ukludnis, ver, budes mysliet na ine veci. ja som mala prve dieta po roku ci dvoch po 1 panike a vse bolo uplne v pohode, mna najviac do tychto panickych stavov privadza financna neistota, celkovo neistota, ked na mna niekto tlaci, ked ma niekto do niecoho nuti, ked nie som slobodna, zamysli sa ci to tiez nemozes mat z toho....a of course, drz sa!!!! aj vsetci skalni!

Reakce na Martinův příspěvek:Se vším úplně nesouhlasím, mně ze záčátku stránky taky hodně pomohly a i teď se na ně občas kouknu.Ale myslím, že Martin měl i v lesčems pravdu. Já vím, že mnohdy je to velmi těžké a že někteří z nás si potřebují o tomto problému taky občas pokecat, zvláště když se nikomu jinému nesvěřili. Ale musíme si uvědomit, že právě kontakt s tím tzv. "normálním světem a lidmi" je ta nejtěžší a zároveň pro nás ta nejpřínosnější psychoterapie. Stránky by měly fungovat jako taková vzájemná "sdělovna" dobrých i špatných zkušenností s různými typy léčby, ale nikdo by neměl zůstat závislý jenom na této komunikaci přes internet. Moje psychoterapeutka mi dokonce setkání s osobou s podobným problemém nedoporučuje, ale je to samozřejmě individuální. Někomu to může pomoci, a jiný sklouzne k sebelítosti. Já sama jsem teď přešla jakoby do takového druhého stádia, přestala jsem svému nejblížšímu okolí neustále sdělovat, jak moc mi je špatně, ale snažím se žít, žít tak jak to jde. Vždyť i v životě člověka s panickou poruchou mohou být krásné chvilky (třeba procházka v lese, krásný film nebo knížka). Dost mě zarazilo, když jedna z přispěvatelek do této diskuze, napsala, že by raději měla rakovinu. To asi musí být v hrozné depresi anebo si asi neuvědomuje, že lidé s rakovinou ve velké míře také trpí velkými psychickými problémy. A vůbec raději nikdy neříkejme, že bysme raději měli jinou somatickou chorobu, známe přece moc podvědomí.A ještě k Martinovu článku. Milé dámy (mluvím teď pouze k dámám), jistě jste si všimly, že je nás v této diskuzi alespoň 90% a není to tím, že by muži netrpěli panickou poruchou, je to jejich jiným psychickým přísttupem k této věci. My ženský si zkrátka potřebujem o těch svých problémech promluvit víc než oni. Tak se na něj pro to nezlobte. Já osobně mu za jeho článek děkuji (když už si to možná nepřečte, kdy už jsem třeba nikdy nepůjde), bylo v něm i mnoho podstatného. Dost sebelítosti aneb co nás nezlomí, to nás posílí.

Ahoj Ivco, reknu Ti- já se také vdávala , když už mi bylo blbě. Ale těšila jsem se, ráno si hodila jeden prášek a byl to fajn den. takže to zvládneš, neboj. A děti-ptala jsem se na to,protože bych také ještě jedno chtěla a léčím se u primáře v jedné nemocnici a dozvěděla jsem se, že vzhledem k tomu, že porod je velká hormonální změna tak buďto tě to uplně vyléčí že ataky mít nebudeš nebo tě to může hodit ještě do horšího, ale riskla bych to. Určitě je nutné ale to lékaři říct, aby Ti pak změnili medikaci. Jsi statečná, když čtu Tvé příspěvky tak Ti jen držím pěsti.

Ahoj Katko a vsichni ostatni,to si piste,ze problemy z dychanim patri k panicke uzkosti. Je to ale teosku jinak,nez se domnivate! Cloveku pripada,ze ma malo vzduchu,ale je to prave naopak....je toho vzduchu moc a moc! Proto je moc dulezite naucit se spravne dychat pri atace....je na to takove cviceni,ktere je z pocatku celkem neprijmene,ale pak to moc pomaha! Kazdy psycholog nebo pszchiatr by mel o tomto dechovem cviceni vedet a mel by vam ho ukazat! papa

Všechny Vác moc zdravím.Hahce bych také chtěla poradit,aby se překonala a vyhledala psychiatra nebo psychologa.Mně to trvalo rok a půl,protože to bylo čím dál horší a už jsem byla na pokraji sil.Hrozně jsem se bála,jak začnu a že nedokážu mu nic říct.Hlas se mi třásl,ale pak se mi hrozně ulevilo.Sám mi řekl,že kdybych se odhodlala přijít dřív,nemuselo to tak dopadnout.U někoho nemusíš mít ani doporučení od obvodního lékaře a vezme Tě i tak.Také Ivči bych chtěla říct,že mám problémy s dýcháním,hlavně v noci,nemůžu k vůli tomu spát,ale i přes den.Nevím,jestli to souvisí s tou nemocí,ale je to moc nepříjemné a mám kolikrát stach,abych se nezadusila.Jinak Všem přeji moc pevné nervy s Tou naší hnusnou nemocí.

Já si také myslím, že tyto stránky mohou pomoci. Např. tím, že si píšeme jaké kdo bere léky a jak s nemocí zacházet aby nám bylo lépe. Myslím si, že lidé hledají na těchto stránkách pomoc. Hlavně je to také dobré pro ty, kteří se bojí navštívit psychiatra a psychologa a alespoň takto získají nějakou radu od těch, kteří s nemocí již mají různé zkušenosti. A také vypovídat se ze svých pocitů myslím je dobré (je to vlastně jako psychoterapie) jen nejsme psychologové, ale můžeme napsat co komu psycholog radí. Mnohdy se člověk nemůže svěřit nikomu a to je moc smutné. Neví si pak rady co dál a zde najde alespoň trochu rad, útěchy a pomoci. Také si myslím, že naší nemoc pochopí nejlépe ten, kdo jí sám má. Zdraví si to vůbec nedokáže představit. I já sama si myslím, kdyby jsem byla zdravá, nedovedu to pochopit tak dobře.Faktem, ale je, že čtením těchto stránek si člověk nemoc připomíná. Ale kdo nechce nemusí je číst. Kdyby to nepomáhalo - nikdo by sem nepsal a nečetl to.A pro Hanku: Nečekej a jdi k psychiatrovi nebo psychologovi. Nečekej až se nemoc zhorší ještě více.URČITĚ TI POMÚŽE!!!!!!!!!!!!!!!Mě to také pomohlo a mnoha lidem co znám. Neměj předsudky!!!!!!!!!!!!!! Už kvůli tvým dětem. Poradí Ti jak s nemocí zacházet, z čeho ji máš a dá Ti léky. Nač tolik trpět. I když to uzdravení nebude třeba hned, ale později přesto to přeci stojí za to. Musíš udělat vše co je možné jak se zachránit. A naděje tu je určitě. Když máš přeci chřipku jdeš si také pro lék. Zcela automaticky a už vůbec o tom nepřemýšlíš. Na gyndu se také přeci chodí k odborníkovi. A tak s duší se holt zas chodí k jinému odborníkovi. Proč to kruci nevyužít, když moderní doba tu možnost má.Jinak tam kde se bojíš zkus chodit s někým. Hlavně to pořád zkoušet. Ono ten strach bude pořád menší. Nedřív je člověku třeba špatně více a pak o něco méně a zas méně a tak se to změnšuje až je Ti dobře. Ale nesmí se nikam nechodit. To by se člověk brzy vyřadil ze života.Lidičky, kdo chcete pište, mějte se hezky a nezapomenout NEMOC JE LÉČITELNÁ. Nenechte jí aby Vás pohltila!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Já si také myslím, že tyto stránky mohou pomoci. Např. tím, že si píšeme jaké kdo bere léky a jak s nemocí zacházet aby nám bylo lépe. Myslím si, že lidé hledají na těchto stránkách pomoc. Hlavně je to také dobré pro ty, kteří se bojí navštívit psychiatra a psychologa a alespoň takto získají nějakou radu od těch, kteří s nemocí již mají různé zkušenosti. A také vypovídat se ze svých pocitů myslím je dobré (je to vlastně jako psychoterapie) jen nejsme psychologové, ale můžeme napsat co komu psycholog radí. Mnohdy se člověk nemůže svěřit nikomu a to je moc smutné. Neví si pak rady co dál a zde najde alespoň trochu rad, útěchy a pomoci. Také si myslím, že naší nemoc pochopí nejlépe ten, kdo jí sám má. Zdraví si to vůbec nedokáže představit. I já sama si myslím, kdyby jsem byla zdravá, nedovedu to pochopit tak dobře.Faktem, ale je, že čtením těchto stránek si člověk nemoc připomíná. Ale kdo nechce nemusí je číst. Kdyby to nepomáhalo - nikdo by sem nepsal a nečetl to.A pro Hanku: Nečekej a jdi k psychiatrovi nebo psychologovi. Nečekej až se nemoc zhorší ještě více.URČITĚ TI POMÚŽE!!!!!!!!!!!!!!!Mě to také pomohlo a mnoha lidem co znám. Neměj předsudky!!!!!!!!!!!!!! Už kvůli tvým dětem. Poradí Ti jak s nemocí zacházet, z čeho ji máš a dá Ti léky. Nač tolik trpět. I když to uzdravení nebude třeba hned, ale později přesto to přeci stojí za to. Musíš udělat vše co je možné jak se zachránit. A naděje tu je určitě. Když máš přeci chřipku jdeš si také pro lék. Zcela automaticky a už vůbec o tom nepřemýšlíš. Na gyndu se také přeci chodí k odborníkovi. A tak s duší se holt zas chodí k jinému odborníkovi. Proč to kruci nevyužít, když moderní doba tu možnost má.Jinak tam kde se bojíš zkus chodit s někým. Hlavně to pořád zkoušet. Ono ten strach bude pořád menší. Nedřív je člověku třeba špatně více a pak o něco méně a zas méně a tak se to změnšuje až je Ti dobře. Ale nesmí se nikam nechodit. To by se člověk brzy vyřadil ze života.Lidičky, kdo chcete pište, mějte se hezky a nezapomenout NEMOC JE LÉČITELNÁ. Nenechte jí aby Vás pohltila!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Všechny zdravím,já na tyhle stránky chodím ráda, protože mi fakt pomáhají a není to tím, že bych měla radost, že jsou na tom lidi stejně špatně. Zrovna včera jsem měla zase ataku a to skoro celý den a když jsem si vzpoměla na to až vám to zítra řeknu, trochu se mi ulevilo. To zase bylo hrozný a dnes, když si na to vzpomenu, tak jako kdybych si to ani moc nepamatovala nebo nechci ? Nejhorší je to dýchání, já už fakt nevím jestli je to astma nebo to souvisí s poruchou. Ach jo, volala jsem sestře, která mě jediná chápe a brečela jsem zoufalstvím, protože mě Lexaurin nezabíral a tak mi radila, abych si vzala ještě jeden, ale já to vydržela, i když jsem byla tak zoufalá. Každou chvíli jsem si namáčela obličej do studený vody (trochu mě to pomůže) a lítala po bytě jako šílená. Klepaly se mě snad všechny svaly (nohy a ruce) a hrozně se mě motala hlava, že jsem ani nemohla vstát z postele, ale to bude asi tím dýcháním, že měl mozek málo kyslíku. Pořád mám tendenci se nadechovat jako bych měla plicní nedostatečnost a při atace pořád, připadá mi, že vždycky, když si na to vzpomenu, tak se nadechnu (no zase). A to už dělám asi od puberty. Já se tak stydím a zároveň mám na sebe hrozný vztek, že jsem tak padlá na hlavu a nedokážu bojovat. Já bych do všeho kopla. Hanko, já tě chápu, protože se 4.10.02 vdávám a už teď mám zase ten hnusný strach, že tam omdlím, asi si dám ráno Lexaurin. A rodinu bych už taky brzo chtěla mít, je mi přece jenom už 24, ale mám strach. Pořád ten hnusnej STRACH, já se nechci celý život jenom bát. Hani, nevím co ti na ty tvoje problémy říct, protože mám sama se sebou problémy a kdybych znala návod, tak sem nechodím. Petro, zajímalo by mě jak se ti špatně dýchá, jestli to je podobný jako u mě. Martine, chtěla bych do toho kopnout jako ty a být silná a ono mi to pořád nějak nejde, když si myslím, že už to bude O.K. zase to přijde. A nejhorší je, že si nemůžu dát ani skleničku alkoholu a jít na nějaký flám (i když na to kašlu, to už bych nemohla nic) a druhý den se můžu zbláznit. Zrovna v úterý jsme byli s partou v hospodě fandit hokeji, ale to už jsem tam jela celá neklidná (zase to dýchání), ale po 2 pivech mě bylo krásně, no a domů jsem dorazila asi v 01 hod. ráno a ve středu dopoledne začalo peklo a to po celý den, že jsem chtěla volat pohotovost, protože mě nic nezabralo, ale pak jsem si říkala, jo to určitě a zavřou mě na psychiatrii a nebo na protialkoholní a trochu mi to pomohlo, ale jinak peklo. Nejhorší je, že mám mnoho přátel a jednou se jde tam a podruhé tam a alkohol a nedejte si, když kolem všichni pijou a vám se uleví, ale ty druhý dny. V pátek máme zase grilování a mě bylo tak zle, že si asi nic nedám. Mějte se všichni a díky za pochopení,třeba to ani nečtěte, ale já se musela vypovídat. A přítel ? Ten vůbec neví o co jde a když jsem se mu večer snažila říct jak mi bylo, tak dávali Matrix a neměl na mě čas. Aspoň, že mám vás a moji sestru. pa

Milý Martine,věz, že sem se určitě lidé nechodí sebeukájet nad cizím neštěstím, jak píšeš.Chodí sem pro duševní podporu !Lidé trpící touto nemocí, musí bojovat v jednom kuse a při tom pracují, musí vykonávat plno zodpovědných funkcí.Snaží se poprat se svým trápením.Mnohým tyhle stránky pomahají,jak někomu zpověď v kostele.Pravidelně navštěvuji tyto stránky a strašně nerada si znovuoživuji chvíle, které pro mne byly utrpením.Taktéž, ale zjišťuji, kolik různých podob tahle nemoc má.Vždycky jsem se styděla tohle někomu říct. Myslela jsem si,že mně je nejhůř.Obdivuji všechny, které tato nemoc trápí a bojují s ní,chodí do práce, vychovávají děti.Moc všem přeji uzdravení a tak veselou mysl,nadhled a vtip jako máš Ty Martine :-).

Martine, promiň, ale jestli Tě tahle debata nebaví tak na ní nechoď, je dost lidí kterým pomáhá. Možná, že ty jsi ten pravý vyvolený, který se se svojí nemocí vyrovnávává skvěle (ať už pomocí léků nebo bez nich). Každopádně jsou lidi, kteří mají dobrý pocit účastnit se pokecu tady, tak se zamysli zda nepatříš někam jinam.

Zdarec mazec.Tak jsem po měsíci a půl zpět a musím říct (ať vás to bolí jak chce), že jste mi vůbec nechyběli. Čtení těchto debat je možná fajn poprvé, kdy si řeknete - uff nejsem v tom sám, ale zničující při pravidelném čtení, kdy místo boje s nemocí se ukájíte neštěstím jiných. Ještě doplním to, co jsem tu psal před tím:Princip ataky není v tom samotném aktu úzkosti, který de fakto není tak často (přiznejte si, že mám pravdu), ale v tom nekonečném, únavném, otravném a sžíravém strachu, který vyvolává - co když se to vrátí, co potom ? a) Jistě že se to vrátí !b) Jistě že to zase odejde !c) Mnohem důležitější je to co bylo ve vaší hlavě před tím než to přišlo a co je po tom, co to odešlo. A je to STRACH. A právě jste objevili toho pravého nepřítele.VYHLAŠTE MU VÁLKU !Dělejte přesně to, z čeho máte strach. V drtivé většině případů až přijdete domů a zamyslíte se nad tím, že sice jste mohli umřít strachy v tom obchodě, ale samotná panika nenastala ! Pocítíte obrovskou úlevu a odvahu !Mno a tak tomu postupně nakopete prdel.Mějte se fajn a hlavně to tu NEČTĚTE !Alespoň ne moc často :))

Ahov Ivčo, rozhodně se nemusíš stydět. Já jsem byla u svého obvodního doktora, vše jsem mu řekla, taky že mám strach - hlavně večer, že umřu, že se mi špatně dýchá, bolest na hrudníku, někdy brnění rukou atd. Obvodní doktor mi napsal léky jako jsou Deprex a Neurol a vůbec mi neposlal na psychiatrii. Je to prý běžné onemocnění a vůbec se za nej nemusím stydět. Já jsem se mu tam dokonce i rozbrečela, ale on říkal, že bych se divila kolik lidí k němu s tím chodí. Takže se už vážně netrap a držím Tobě i Vám všem palce. Jsou to nejmodernější léky a v minimálních dávkách.

Hanko, já už jsem do téhle debaty několikrát přispívala, buď ráda, že ještě můžeš chodit do práce, já jsem teď v dlouhodobé neschopnosti a vůbec nevím jak to se mnou dopadne a to se moc a moc snažím a přemáhám se. Mě je špatně pořád, kromě úzkosti a paniky mám i deprese, žádné léky nezabírají a několikrát denně si myslím, že se asi úplně zblázním. Také hodně myslím na sebevraždu, ale mám dítě a to mu nemůžu udělat. aa když mám lepší chvilku chce se mi tolik žít. Nevím proč tyto choroby existují, někdy si říkám, že jsem musela něco strašného někomu udělat, snad bych se lépe smířila s rakovinou, ale tohle je nekonečný boj. Každému kdo se z tohoto očistce dostane přeji všechno nej.... Lenka

Musím se Vám všem svěřit.V pátek jsem po roce dokázala jít do města byla jsem uvolněná,prošla jsem všechny obchůdky,bylo to fajn a hned jsem se se svým pokrokem svěřila příteli,prostě neskutečná radost!Říkala jsem si tak už ta hrozná nemoc odchází,jako před lety,odešla.. A hned druhý den jsme si zajeli do Německa na výlet.Bylo to strašné,panická ataka byla úplně strašná,musela jsem si opakovaně vzít Diazepam.Prostě úplné šílenství,připadala jsem si jako největší blázen,styděla jsem se.Pak jsem byla naprosto vyčerpaná.Divím se že je přítel pořád ještě se mnou,je to strašně těžké,jak pro mě tak i pro něj.A dnes ráno znova,jedu si do práce autem,strašně spěchám..a najednou bylo to tu zase!Musela jsem zavolat do práce,že přijedu později-bez udání důvodu,a zatím v autě čekala,až mi zabere další prášek.Nějak se mi to vymyká z rukou.Někdy nedokážu nakoupit, nikam nechodím,jen z auta do práce a zase domů.Maximálně někam do lesa s přítelem.Mám nejvyšší/!!!/ čas na rodinu a svatbu,vymýšlím si,všem lžu,hledám nějaké důvody,ale nedokážu zařizovat po úřadech svatbu,nedokážu být těhotná,to bych nemohla uklidňující léky.Nakonec zůstanu,sama,bezdětná,asi se zblázním.Nedokážu jet na dovolenou,nedokážu nastoupit do autobusu,vlaku,jít do restaurace,na úřady,je to hrozný život.Nevím kde je příčina,ale když se zamyslím,mám tuhle poruchu odmala.První příznaky se vlastně objevovaly v ZŠ /školní výlety,obědy v jídelně/.Jsem absolutně nesebevědomá,v ničem si nevěřím,nedokážu se srovnat.Nechci zůstat sama,chci děti,ale čekám že to přejde už 2 roky.Co mám dělat? Já snad nedokážu jít ani k nějakému lékaři pro pomoc.Moc mi pomáhá čtení příspěvků,nejsem v tom sama,samozřejmě všem Vám přeju hodně síly v tak krutém boji..

Všem Vám moc doporučuji sport! Včera večer jsem absolvovala docela náročnou hodinu spinningu a od té doby se usmívám a usmívám. Prostě je mi fajn a chmury jsou pryč. Mějte se všichni hezky. Zítra je volno a má být hezky!!!