Maniodepresivní psychóza

jeste dodam, ze to myslim u pacientu u kterych byla tato nemoc diagnostikovana a odmitaji se sami lecit, nebo i v pripade lecby, kdyz svou manii nezvladnou a jejich blizci si vsimnou zavazneho chovani. mozna to zni hrozne, ale myslim to pro dobro obou stran

jak tady ctu ruzne prispevky, zda se mi ze i dost doktoru je o teto nemoci spatne informovano, navic se asi tezko identifikuje - a protoze ji pry trpi jen asi 1% populace, neexistuje zadna legislativa napriklad k nedobrovolne hospitalizaci v pripade manie, jak uz tady nekdo zminil, blizci postizeneho nemaji zadnou podporu a moznost jak zabranit tomuto pro vsechny znicujicimu chovani nemocneho. neco by se s tim ale melo delat, protoze i kdyz se nemocny v obdobi manie nedopousti trestnych cinu a neni agresivni, je tezce nemocny a mel by byt presto i proti sve vuli hospitalizovan. za prve ve vlastnim zajmu, aby si neublizil napriklad jizdou v opilosti, nebo promiskuitnim chovanim bez jakekoli ochrany a pote se vrati k manzelce a muze ji tak nakazit treba nejakou pohlavni chorobou, atd. je to jako ublizovani na zdravi ostatnim, navic depta psychicky sve blizke, protoze se s nim neda rozumne mluvit.

Honza: Rychlé cyklování, to je věc. Já mám vnitřní cyklus 10 dní, takže to máme zhruba 30x za rok :-(. Teď jsem ale plně stabilizován, a to poměrně nízkou dávkou - 1,5g Depakine. K tomu mírné AD. Seroquel neznám, ale svého času jsem bral mj. Zyprexu. Asi něco podobného - únava a rychlé přibývání na váze. Každopádně tak velký nárůst hmotnosti by měl být pro lékaře jasným argumentem, že by se měla promyslet další medikiace. Alespoň mně se to podařilo prodiskoutovat.

Seroquel, Honzo, ten bych nevysazovala. Jak se znám, to ostatní jo.

Ahoj Honzo, jestli seknes z davky, kterou ti naordinovali, na to, co chces brat, tak nova faze neda na sebe dlouho cekat. Chapu, ze po 900mg seroquelu je clovek polomrtvej, ale vysadit ho uplne a nezvysit Zeldox a jeste k tomu o polovinu snizit Depakine-to je cesta primo do lecebny. Dej na mne a porad se s lekarkou, zda by nebylo lepsi alespon zvysit Zeldox, kdyz uz nechces brat Seroquel. Anebo muzes experimentovat a pak nam napis zpravu, jak se ti dari v lecebne.

hoj lidičky! Můžete mi někdo poradit? Mám maniodepresivní psychózu - rychlé cyklování. v létě jsem byl v PCP, byl jsem celkem v pohodě. Přišel jsem tam s dávkami 300 mg seroquelu denně, 160 mg zeldoxu a 1 g depakinu. dávky mi změnili na 900 mg seroquelu, 2 g depakinu a 80 mg zeldoxu denně. A to i přesto, že jsem nebyl ani depresivní ani manickej. Od tý doby jsem byl utlumenej - pořád bych jenom spal. za 3 měsíce jsem přibral 10 kilo. Teď jsem se rozhodl brát 2x denně jen zeldox 40 mg a 1g depakinu. Jsem svěží, mám chuť pořád něco podnikat, ale nejsem v mánii. Nevím, jak přesvědčit doktorku, aby mi ty léky zkrouhla. Za rok jsem po nich přibral 20 kilo a to už je sakra znát. Taky chci žít normální život a ne přežívat v lékovém opojení. Můžete mi někdo poradit? Hlavně, jestli mám nějakou reálnou šanci se vrátit do normálního života - jsem v důchodu, protože jsem začal rychle cyklovat - tak 4x do roka se mi střídaly mánie a deprese???? Díky moc

www.lecitel-navratilova.cz
Pro: Martin
Dobrý den. Váš krátký popis s gaučem na mě dost zapůsobil.. mrzí mě, že máte takové problémy. Zkoušel jste to nějak řešit? Pomohl Vám někdo? Ráda bych byla užitečná..
Kdyžtak se prosím ozvěte. Děkuji, Jana M.N.

Martin...no to je prave to, co se mi taky nezdalo...jako, ze kdyz uz jedu pachat sebevrazdu, tak teda bych cekala, ze teda s sebou minimalne opravdu ty prasky vezme, ale ona nevzala...mi to prislo opravdu jen hystericke...a cekala, jestli za ni nekdo teda pojede, nebo ne a dockala se. Nebo se mi stalo, ze dosla za mnou nahoru, kdyz se dozvedela, ze chci odejit a rekla mi, ze ma psychicky problemy, a ze nemuze pomale nic delat, jen lezet a myslet na smrt, ze to je hrozny, ze nekdy si preje se rano ani neprobudit a prolevala u toho krokodyli slzy...a pak v zaveru sveho vystupu mi rekla, at jdu dolu, ze domaci(ten chlap), ma ted dort, protoze mel narozeniny a behem cesty dolu po depresi opet ani pamatka a pak se usmivala a vtipkovala a byla radost sama...proste ja to nechapu...ja si myslim, jestli treba netrpi nejakou schizofrenii, nebo hysterii...protoze jak rikam, o depresi jsem cetla hodne...a projevovalo se to tak, jak pises Ty - Martine - proto se mi zda, ze ma pani domaci to bud ma dobre nastudovany a je skvela herecka a timpadem tu depku nema a nebo ma jinou psychickou poruchu a tohle teda ne...Jenze, ted co jako s tim clovek ma delat? A ten jeji druh se ji snazi vsemozne podporovat a chodi s ni na terapie a tak, coz na jednu stranu chapu a taky podporuju, ale nesnazi se na ni dohlizet, jestli teda dela, co ji terapeutka rekla a vselijak ji ustupuje a nebo ji treba rekne, ze by bylo vhodny, aby se bavila se mnou a s mou kamaradkou, tak ona se teda premuze, sehraje etudu o trech rolich a je jako med a on chodi kolem a je spokojenej, ale kdyby ji nerekl, at s nama mluvi, tak ona neni kolikrat ani schopna pozdravit...tak si nejak myslim, ze kdyby teda mela depku, tak i kdyby ji porucil, tak to prehrat nedokaze...Je to divny, sakra.

Jít se do lesa zabít léky a nechat je doma je celkem jasný projev tzv. hysterie. Takový člověk se nechce zabít, ale chce UPOZORNIT ostatní, jak je na tom "špatně". Jinak se mně to celé nějak nezdá. Ve svých depresích nějaké ON neznám. Jsem prostě K.O., telefony neberu a vyhýbám se kontaktu s lidma. Stalo se mně, že přišla návštěva a já jsem jen seděl nehnutě na gauči a nevypravil jsem ze sebe slovo. Dost nepříjemné... Ale je možné, že to jiní pacienti s BAP prožívají jinak.

Ahoj Heleno!
Moc diky za reakci...no, mam ten pocit, ze to teda asi o moc lepsi nebude, co? Protoze rikas, ze i ona chodi na terapie a asi se s tim leci tak dlouho, tak to asi moc nezabira, co? To je teda ale docela spatny, protoze treba u nas je to taky jak v Narodnim a pak navsteva odjede a ji se to v hlave preskoci zpet a jede pachat sebevrazdu praskama nekam do lesa (ale prasky si nechala teda doma, divny, ne?) a ja jsem z toho uz jelen. Ja proste chapu, ze je nekdo nemocnej a nikomu to nepreju...myslim, ze to musi byt hrozne tezky i pro toho cloveka...ale mam ten pocit, ze ona nekdy ani nechce, aby se to zlepsilo - terapeut ji rekl, at denne uvari, jde se psama a do obchodu (je ted na nemocensky)...za 14 dni byla venku 3x a varila jednou...a to celej den nic nedela a i blby spagety jsou pro ni desna namaha...
Ale slysela jsem, ze se to lekama prej da zlepsit, jen se musi brat opravdu pravidelne a nevysadit...ja to vidim, ze to asi v ty rodine zabalim, protoze uz jsem na terapii zrala taky.

27. 12. 2007 22:08:33, Sue
Přesně tak se chová moje tchýně již 25 let, má diagnostikovanou maniodepresivní psychozu (=bipolární poruchu) a schizoafektivní psychozu a to přepínání ON x OFF znám velmi dobře. Tak mistrné herecké výkony nepředvádí ani v národním divadle. Kdykoliv se jedná o kontakt s cizím člověkem je ve vteřině přepnutá (doma je depresí paralizovaná tak, že jen leží a spí a v momentě, kdy se ozve někdo cizí se nastartuje). Jednou už jsem z toho byla tak zblblá, že jsem šla na konzultaci za jejím psychiatrem a ten mi řekl, že je to velmi častá součást této psychiatrické diagnozy,že s tím nejde nic dělat. A mánie, to je kapitola sama pro sebe, přichází kdykoliv, je jakkoliv dlouhá, ale vždy nesnesitelná pro okolí. Podle mě jsou psychiatři z této nemoci dost bezradní.

ahoj lidi!
Chtela bych se Vas zeptat, jestli mate nekdo zkusenosti s touhle poruchou? Ja jsem ted jako au-pair ve Finsku v jedne rodine a prvnich 5 mesicu jako v pohadce, od leta se zacala domaci trochu menit, jakoby se uzavirat a byla vic takova sama pro sebe. Vsichni jsme si mysleli, ze to bylo jen praci, ale na podzim to zaclo byt chvilkama dost nesnesitelne....chodi na terapie a terapeutka teda rekla, ze ma tuhle psychickou poruchu a napsala ji na to pred tydnem leky...nevim, jak to je s leky,jak rychle maji ucinkovat, jak se to projevuje a nic podrobnejsiho. Jen proste sama nevim, co si o tom mam myslet a jestli je to vubec mozne, aby to bylo jen tou psychickou poruchou, protoze nektere veci se mi proste nezdaji...treba jsem si myslela, ze se to neda prehrat a kdyz mate v tehle chorobe tu fazi deprese, tak mate proste depku a neprehrajete to...ale onaje treba celej den protivna az zla a nekdo ji zavola a vesele cvrlika do telefonu,je samy usmev a optimismus a polozi sluchatko a je zase v haji a vyrizena..nebo k nam prijde navsteva, do ty doby je to hrozny a vsechno na prd, pak je hodinu uplne bajecna, smeje se jak slunicko, divze med od huby ji nekape,na vsechny se smeje a navsteva odejde a zase je to v haji...tak proste nepobiram...me osobne se to zdalo vzdycky nerealny, myslela jsem, ze bud ma teda depku a s tim se neda nic a pak to nejakym podnetem treba zmizi, nebo odezni a ma tu manii a bude zase chvili dobra, ale nezda se mi, ze by to fungovalo jako prepinani ON a OFF...co vy na to? mate nekdo podobne zkusenosti?
diky za veskere odezvy!
Pripadne me muzete kontaktovat na e-mailu Susannka"centrum.cz moc bych potrebovala od nekoho, kdo s tim ma zkusenosti nejakou pomoc, radu, cokoliv. Diky!

Tak jen ať to tak pěkně pokračuje, ať je dobře nejen o Vánocích. Mně je teď pořád fajn, spím někdy i osm hodin a ráno se budím s radostí a chutí pořád něco podnikat. Teď například na discmanu poslouchám vánoční písničky(zrovna zpívá Robbie Williams) a natírám židli. Všem hezké svátky a šťastný nový rok:-)

Přesně, nejlepší je vůbec nevědět o tom, že člověku něco je. Ráno a večer sníst nějaké ty bobule a jinak nic :-)

Martin:"Nic zvláštního neděje" taky dobrý:-)

díky za rady.

Lee: máš pravdu, teď sem moc nechodím. U mě se totiž nic zvláštního neděje. Jak říkají lékaři, jsem plně STABILIZOVANÝ :-). Zítra máme v práci vánoční besídku a já si budu moci tak sotva cucnout ze dna skleničky. Hmmm, někdy mám na alkohol celkem chuť. No, prostě to nejde...

Rozhodně bych si na nějaké větší rozhodování počkal, až skončí manická fáze. Ta ostatně nemůže trvat příliš dlouho - dlouhé bývají fáze depresivní. V "normálním" duševním stavu je ovšem nutno rychle zasednout a vážně si popovídat. O svědomitém braní léků a spolupráci s psychiatrem, o (ne)pití alkoholu a o jeho chování k tobě. Pokud nebude schopen nastavené dohody plnit, nezbývá než se rozejít. Jinak se zblázníš a stejně nic nezměníš. Ovšem, pokud bude chtít se sebou bojovat, potom počítej s tím, že budeš muset bojovat s ním. I při plné léčbě může nálada zakolísat a sám to bude těžko zvládat.
Takže to shrnu:
1) Počkat, až se dostane z mánie a vrátí se z léčby (ta je nutná!!!)
2) Jasně se dohodnout, jak dál
3) Dohody jsou plněny -> budeš mu pomáhat
4) Dohody jsou porušovány -> odejdeš

Ahoj Báro, přijde mi to trochu trapné, že se tu v poslední době objevuju pouze já, ale nemůžu si pomoci:-)Pokud se rozhodl, že bude svou nemoc řešit, věřila bych mu. Soudím podle sebe, když jsem měla mánii, štvalo mě, že všichni kolem mě jsou v nepohodě, ale po debatě s dcerou a kamarádkou jsem se rozhodla s tím něco dělat, protože jsem musela uznat, že pokud opravdu všichni měli podle mě nějaký problém ( z mého hlediska) je to podivné a on ten problém bude třeba ve mně. Je dobře, že přítel chce řešit, neboj se předem. Určitě to zvládnete. Pokud ne teď, tak později, až mánie odezní.

mám přítele, který trpí maniodepresivní psychózou. Užívá psychofarmaka(lamictal100mg), ale stejně momentálně prodělává manickou fázy, kterou spojuje s alkoholem, což má neblahé následky...rozhodl se pro spolupráci s psychiatrem a nastoupit na protialkoholní léčbu. Má již stanovené termíny konzultací a případného nástupu léčby. Jsem velmi ráda, že se takto rozhodl, ale bpojím se, zda to není jen rozmar(planý plán) v rámci manické fáze a až bude mít nastupovat, uteče od toho. Ráda bych ho podpořila v jeho rozhodnutí, ale nevím pořádně jak, aby se necítil, že ho do něčeho nutím nebo že mu chci ovládat jeho rozhodnutí. Já k tomu přistupuji tak, že pokud léčbu nepodstoupí, budu se s ním muset rozejít, protože mi svým chováním ubližuje(ikdyž neúmylně). Takové ultimátum mu odmítám dát najevo. Prosím o radu.