Maniodepresivní psychóza

Rozhodně nejsem odborník. Pokud se ale cítiš divně a zmateně, máš stavy pláče a pocitu marnosti, tak bych navrhoval navštívit doktora. Tím se přece nic nepokazí. A ukáže se, zda se jedná pouze o dočasnou neurózu, o afektivní poruchu nebo o něco jiného. Proč hned myslet na maniodepresivní poruchu...

Delší čas si myslím ,že nejsem normální.Teda to není přesné někdy si myslím ,že nejsou normální lidé kolem mě a jindy zase,že já jsem divná a ničemu nerozumím,snad jasnější je napsat,že jsem zmatená.Mám stavy pláče a uplného pocitu marnosti,dojem ,že se nejasně vyjadřuji a proto mi nikdo nerozumí.Jindy se snažím prosadit všemi možnými prostředky ,ale nedaří se mi to.Jak doma tak i v práci.Ze stavu kdy plánuji a kdy se mi zdá ,že vše zvládnu se dokážu propadnout do hlubokého zoufalství.Nemohu spát ,nesoustředím se na nic už toto napsat je pro mě docela výkon.Hodně mluvím,stále vysvětluji a opakuji do nekonečna co jsem už řekla,většinou bez odezvy ,kterou bych očekávala .Dostává se mi i výsměchu.Jsem až přehnaně spravedlivá a sebekritická,alespoň si to teda myslím,co je vlastně pravda nevím.asi se neumím dobře vyjadřit mám mnoho myšlenek a řeknu jich jen polovinu a myslím si ,že si to ostatní domyslí.Je to manio deprese?

Honzo, když ne zítra, tak pozítří. Vydržať!

Ahoj Leo!
Je fajn,že ten doktor se fakt vyzná! Jenže blbý na tom je, že má tolik práce, že by mě jako svýho pacienta nevzal. A doufám, že to budu moct zvládnout bez špitálu. Jsem zvědavej, jestli zítra, až budou otevřený lékárny, seženu ten novej lék- ty, co byly otevřený včera, ho neměly.

Pavle, tak co? Našel jsi toho psychiatra?

Honzo, držím palce pěsti pro štěští! Možná jsi natrefil na svého "spasitele", herdek, na doktorech to všechno stojí a padá!

Ahoj Martine!
Dneska jsem byl ve špitále na vyšetření. Dozvěděl jsem se tam docela hustý věci. Třeba: před rokem, když jsem byl hospitalizovanej, tak mi zkombinovali léky (Lithium a Zeldox), které jsou oba kardiotoxické a tudíž mě mohli zabít kombinací léků. První lékař přiznal a oficiálně i napsal diagnózu obezita způsobená léky, ačkoli dříve mi lékaři psali běžnou obezitu. Další věc, která mě docela rozhodila, byla ta, že k hospitalizaci v nemocnici se nehodím - jednak kvůli častým pokusům o sebevraždu, ale hlavně proto, že jsem se pokusil o sebevraždu i na oddělení. Jsem prý případ vhodný tak akorát do léčebny, kde mají dost personálu na to, aby mohli lidi hlídat. Dospěl jsem k závěru, že to zkusím ambulantně. Nový primář se mi jeví jako celkem rozumný člověk a ani mě nenutil k tomu, abych nadále bral léky, po kterých kynu. Napsal mi jinou kombinaci léků. Doufám, že s nimi to zvládnu. Mějte se tu všichni moc fajn!

Pokud už máš zkušenost, že od myšlenek bývá blízko k činům, tak je to určitě správné rozhodnutí. Já jsem naštěstí typ, který se při depresích zcela zhroutí, takže vlastně ani nehrozí, že bych si něco udělal :-)

Ahojky lidi! Tak se mi rozjely deprese a zítra jdu do čičikárny. Nemám z toho radost, ale kdybych neměl sebevražedný myšlenky, tak bych tam ani nešel.

To: Poraďte psychiatra v Plzni
Ahojky! Osobně sice žádného psychiatra v Plzni neznám, ale můžu poskytnout seznam psychiatrů, který je na stránkách Psychiatrického Centra Praha (PCP).
Adresa je: www.pcp.lf3.cuni/psyweb .
Tam bys mohl zkusit najít psychiatra, který je ve Tvém okolí nebo tak, aby Ti to vyhovovalo. Je tam uveden i kontakt - teda adresa. Teď si nejsem zcela jistý, jestli je tam i telefonní číslo. Snad Ti tahle informace bude k užitku. Přeju Ti úspěch! Měj se moc fajn!!!

Nebere nové pacienty a hotovo...Když jsem sháněla psychologa, jeden mi řekl, že bohužel nemá čas, nemůže mě vzít, ale dal mi kontakt na jiného kolegu, respektive kolegyni. A jsem spokojená. Stejně tak mi ona doporučila psychiatra v blízkém okolí, když jsem se zmínila o tom, že svou paní doktorku psychiatričku nutně musím změnit.

Ahoj lidi. Mám na vás jednu velkou prosbu. Mám dost velkou depresi, která mě trápí PŘES 10 LET. Mnohokrát jsem uvažoval o sebevraždě. Drží mě jen moje práce, jinak se nedokážu vůbec na nic soustředit, budím se několikrát za noc. Mám obrovské výkyvy nálady, začnu se smát ani nevím čemu a pak se třeba rozpláču nad rohlíky, které si nikdo nekoupil. Všechny moje záliby co jsem míval postupně mizí. Často už celý víkend jen propláču. Psal jsem vám tady můj příběh, téma stále ještě sleduji ale nechci teď do něj psát. V mém životě mezitím došlo k jedné malé změně. Ta stačila k tomu, že jsem se rozhodl to ještě neskončit a objednat se opravdu k psychiatrovi. Jednomu, který má dokonce své stránky jsem napsal. Nebudu ho jmenovat. NEBERE NOVÉ PACIENTY A HOTOVO.
Můžete mi prosím vás někdo poradit dobrého psychiatra v Plzni (je jedno zda to bude muž či žena), se kterým máte pokud možno dobrou osobní zkušenost? MOC DĚKUJU ZA JAKOUKOLI RADU.

Ahojte! Ono je to asi individuální, čemu kdo dá přednost, zda zvítězí ten pocit zodpovědnosti nebo myšlenky Bude jim beze mě lépe, smíří se s tím, zapomenou. Taky záleží na partnerovi. Já tedy neměla zrovna podporu. Moji dva bývalí jsou výbušní cholerici, kterým moje down stavy lezly na nervy a často jsem slyšela připomínky typu Ty tvoje deprese, přeháníš, vymlouváš se... Andreo, tlak na výkonnost přece u žen není zrovna malý. Nehledě k tomu, že je spousta žen samotných s dětmi. Já takhle žila dva roky, ale přesto se mi zdálo, že je to lepší, než mít ke svým potížím ještě problémy s partnerem. Teď cítím totéž, ale děti jsou v pubertě, takže jednoduché to zase až tak není:-(

Pro Martina: asi ano, i když jsem měla sebevražedný pokus i když mám děti, těžko se to vysvětluje, byl to takový depresivní zkrat. Říkala jsem si, že i pro děti bude lepší, když budou mít nějakou normální mámu...myslím, že ženy s BAP nemusí tolik bojovat s tlakem na výkonnost (živitel rodiny), ale zase po emociální stránce se možná tyhle výkyvy na rodině podepisují víc. Jsou to jen moje zkušenosti a úvahy, zajímají mě další...

To Andrea: rodinné zázemí funguje i opačně. Pokud bych jej neměl, tak jsem se už patrně dávno zabil. Takto zůstalo pouze u mučivých úvah, ale pocit zodpovědnosti mě místo sebevražedného nástroje přiměl jít k doktorovi.

Ahoj Leo! Máš pravdu, že někdy je plnění manželských povinností děsné. Taky se léčím s BAP a mám rodinu. Beru spoustu léků a tak často ani nevím, jestli to co prožívám jsem ještě opravdu já, nebo tozpůsobují prášky nebo mají moje výkyvy na svědomí třeba skvrny na slunci...ráda si ¨"pokecám" s někým kdo má podobný problém a hlavně má taky děti. Spoustu známých mám svobodných a bezdětných, ale s rodinou a touhle diagnózou je to mnohem těžší...držím palce ahojky!!

Kunda.

Ahoj Martine a Leo! Jsem docela rád, že jsem sám a nejsem v partnerském vztahu. Ty změny nálad docela vyčerpávají a vím, že i na partnery to klade docela vysoké nároky. Rád bych začal s brigádou, i když nevím, jestli to při plném ID nebude problém. Sice jsem o tom už trochu mluvil s mojí doktorkou. Jenže teď se mi naskytla příležitost a já se jí nemůžu dovolat, protože má dovolenou. Od včerejška cítím, že zase kloužu dolů, ale třeba se to ještě srovná- je přece normální, že každej má čas od času ne zrovna dobrou náladu. Jenom nechci do špitálu. Různých špitálů a léčeben už mám po krk. Stejně mi to pomohlo jen na chvíli.

NO, BAP nemá kdekdo. Spíše bych řekl, že na škále cyklothymií bude mnoho přechodových stupňů. Asi je spousta lidí, kteří mají menší či větší výkyvy nálad, ale nějak to zvládají sami. Pokud jsou výkyvy vážnější, dostáváme se k BAP. I zde je mnoho lidí, kteří za život nevyhledají lékařskou pomoc. No a potom jsme tu my, co máme na hlavu papír a bereme léky.
Jinak plnit manželské povinnosti snad ani tak není děsné, ale je spíše nepříjemné, když to nejde. Člověk si připadá poněkud méněcenný...

Nějak jsem přemýšlela o tom, že BAP má vlastně kdekdo. Nebo ne?...Sakra, potřebovala bych si popovídat, mám dneska volno, ale všichni pracují:-(