Maniodepresivní psychóza

Ahoj, mam uplne stejny problem v mem vztahu. Nedokazu s tim bojovat, nevim jak na to. Tak jsem se chtela zeptat jestli bys mi nerekla jak se to povedlo tobe.
diky.

Za sebe muzu doporucit knihu Jána Praška+kolektiv "Bipolární afektivní porucha". Podivej se do vasi verejne knihovny, urcite ji tam najdes. P.

Před pár dny se dceři projevily příznaky této nemoci. Je hospitalizovaná v léčebně v Bohnicích a já se strašně bojím, co bude dál
s jejím životem. Poradí mi, prosím někdo, jak se má rodina a okolí chovat, aby pomáhal a neškodil.Chtěla bych jí být nablízku, aby věděla, že má ve mě oporu a jistotu.Všem moc děkuji.

Tuto diskuzi o BAP (viz. odkaz) navstevuje vic lidi...

http://diskuse.doktorka.cz/maniodepresivita/archiv/530/

P.

Ahoj Mauglino,díky za vzkaz,na meilu máš ode mne psaní.Všem ostatním přeji hodně síly při zvládání našich stavů a nálad.Když tu čtu vaše řádky,tak mám alespoň útěchu,že nejsem sama.Snad nám jaro a sluníčko trochu pomůže...

Ahoj T.S., když jsem četla tvůj příspěvek, měla jsem pocit, že píšeš o mě tak cca před rokem až dvě. Měla jsem to úplně stejně až na to, že s přítem jsme se mohli víat kdykoliv, nebydleli jsem daleko od sebe. Přesně jak píšeš jsem věděla, že mě má rád, ale nevěřila jsem mu, vyčítala mu nesmyslný věci, kterejm jsem sama nevěřila a třeba v noci jsem měla hrozný nutkání mu zavolat, protože jsem se bála, že se mu třeba jinak něco stane. Když přišel o pět minut pozdějc tak jsem úplně šílela, nedokázala jse vydržet sama, brečela jsem že na tři dny odjíždí a tak.No úplně šílený věci. Ale to je hrozná citová závislost, došlo mi to až později, kdy jsem si uvědomila, že ho tou svojí láskou můžu udusit a že takle to dál nejde, že bych se zbláznila. Takže jsem se musela regulérně přemáhat a zakazovat si nesmysly na který jsem se ho chtěla zeptat a hlavně si to uvědomovat taky z jeho stránky. protože on nechápal proč na něj křičím, přesně jak jsi psala, že se půl dne neozval. A takhle jsem se nutila jednat, trpchu nad tím přemýšlet až mě to samo úplně přešlo - ani nevím jak :) ale bylo to peklo a už bych se tak nechtěla chovat. Musíš si prostě najít i jiný zájem než jeho, protože i když se hrozně milujete, tak ho tím za chvíli začneš ničit a určitě i jemu ubližuje, že jsi smutná, když on u tebe není a přece nechceš aby byl smutný taky. A taky si myslím, že to nevyřeší, když spolu budete pořád. Protože dřív i když všechno vypadalo ideální, jsem si vžycky našla něco, co mě trápilo a k čemu jsem se nesmyslně upnula. Myslím, že je důležitý podívat se na tto z pohledu třetí osoby nezúčatněně. Ale nevim. časem jak jsem s tim bojovala, to prostě přešlo samo..hodně štěstí

a jeste neco jsem zapomnela dodat... cas mi vubec neutika, nic se mi nechce, nic me nebavi a vubec se nemuzu na nic soustredit... :( Vim, ze bych vlastne mohla bejt hrozne stastna a nad urcitejma vecma se povznyst, ale pochybnosti dycky budou, dokud nebudem spolu stale... newim jak se toho zbavit :/

Ahoj, byla bych rada za radu...strasne se potrebuju sverit nekomu, kdo tomu trochu rozumi a ma s tim zkusenosti. Ne ze bych si pripadala jako uplnej blazen, ale... no vezmu to od zacatku. Jiz drive jsem trpela depresemi. Chytali me hystericke zachvaty place, desna beznadej, rezala jsem se... Pak to ustalo a ja se dala do kupy a prozivala nejuzasnejsi okamziky sveho dosavadniho zivota. To bylo napodzim. Ted jsme s pritelem 5mesicu, vztah mame primo pohadkovy, neskutecna euforie, clovek uplne zapomene na vsechny sve problemy, kdyz spolu muzem byt. Jediny zadrhel je hrozna dalka mezi nami, ktera nam dovoluje se vidat cca tak jednou za 2tydny na vikendy... Cim dele jsme spolu, tim hur to zvladam bez nej. Kdyz sme spolu (teda nejen tehdy) si pripadam jak znovuzrozena, taka strasne aktivni, pry az hyperaktivni, cinoroda, vesela slecna se strasnou fantazii, co skoro nema potrebu spat a me energie na rozdavani... A pak, pokazde to je kdyz musim bejt nejakou dobu proste sama (staci 2dny), tak me chytaj hrozny stavy. Probudim se, pred ocima se mi zacne promitat zkreslene obrazy (co muj drahy treba vecer delal...), najednou si vsevolne zacnou tyct slzy, furt sem uplne nekde jinde, nepritomna, klati me unava a mam pocit ze se mi kazdou chvili rozleti hlava... Obyčejné hlouposti, nad kterými by obyčejný člověk přinejhorším mávl rukou, mě dokážou dostat do stavu, kdy bych nejradši tomu milovanému člověku ( který mi třeba půlden neodepsal bo se nezoval) napsala, at je do hajzlu, ze na neho kaslu... Odjakziva jsem byla dost paranoidni, ale ted staci malickost a ja dokazu silet cele dny. Pak se musim strasne ovladat, abych to vsecko pekne nekazila... Strasne se milujem, vim to, jenze proste ja uz newim... strasne o vsem pochybuju, dokazu zpochybnovat i to, ze me ma rad :(( Pak vseho desne lituju. Nekdy jsem presprilis hodna a nekdy pak dokazu bejt strasne neprijemna a podrazdena a rikat v navalu emoci veci, ktere vubec nechci... chjooo :/

Ahoj Ivano,nechceš si popovidat na mejlu? Ženský si dycky dobře popovídají.:-) Můj je mauglina"seznam.cz

Ahojky,píšu protože mám nemocnou maminku a nevím jak jí pomoct,snad mi někdo poradí.Vše začalo před 32 lety po porodu mé mladší sestry.Mamce bylo 28 let a měla prý laktační psychozu.Skončila na 3 měsíce v psych.léčebně poté co si chtěla vzít život.Do 40 let byla v pořádku až do rozvodu.Ten rozjel tentokrát maniodepresivní psychozu.Zase se léčila 3 měsíce a vyléčila.Za dalších 10 let to přišlo zas,znovu 3 měsíce na psych.Teď je jí 60 let a opět má problémy.Všeho se bojí,má škuby ve tváři,není schopná uvařit,pořád ji šrotuje mozek a moc se trápí.Ona se nechce léčit ani brát antidepresíva.Pokaždé jsem ji musela do psych.lečebny dovést.A to je můj problém,ona mě za to nenávidí.Pak po léčbě se mi omlouvá,že ví že jí tam pomůžou a děkuje mi.Podle dr. je to jediná možnost,protože ona se sama léčit nechce.Co mám dělat?Prosím,poraďte mi někdo.

Ahoj lidičky,píši sem poprvé,protože se nemám komu svěřit a když své stavy a pocity říkám někomu zdravému,tak mě vyslechne,ale stejně mě nemůže pochopit,když to na vlastní kůži nezažil.V manické fázi dokážu 24 hodin denně pracovat a přitom nespat,dří jsem si myslela,že je to normální a že mám jen prostě dobrej den...jenže dnes už vím,že čím výš se dostanu,tím hlouběji pak spadnu.Antidepresiva neberu,protože odmítám být šílená a ještě oteklá,je blbý,že odchod z tohoto světa bereme jako jediné možné řešení našich problémů,tedy alespoň já ano.Díky,že jste si někdo přečetl mé řádky...

ahoj,ja jsem na tom podobne, i kdyz se asi víc držím. Jo život je jako jízda na horské dráze, ale může tě potěšit , že na tom tak nejsi sám, i když je to jen mala utěcha.

Ahoj Ivčo! Léky bereme skoro stejný. Já beru taky Zeldox - 160 mg, Olwexyi (velaxin) 75 mg, Depakine 2 g. Deprese jsou skutečně strašný - mám už za sebou několik pokusů o sebevraždu. V mánii jsem buďto vysmátej, taky musím pořád něco dělat, skoro nespím a nejím a nebo jsem podrážděnej a paranoidní. Momentálně jsem naštěstí celkem v klidu. Tobě přeju totéž.

taky bych chtěla říct,že beru Zoldex a Lactamil,aby se mi neměnily deprese v mánii a naopak.Na deprese mám velaxin a na mánii chlorprothixe.Prostě chemický člověk.Ale hlavně,že to pomáhá

trpím taky maniodepresi.Mívám ale většinou deprese.Strašné stavy,kdy se mi chce umřit,nic nezvládám a každá minuta je delší než rok.Manie se u mně projevuje paradoxně.Mám potřebu uklízet.Na nic jiného nemyslím,než jak být pořad v pohybu a stále a stále gruntovat.Možná si někteří řeknete,že je to užitečná mánie,ale věřte,obtěžuje to.Navíc vždy nakupuju víc,než kolik si můžu dovolit

Andrej, ty mas fakt uzasne napady. serotonin sa mocom nevyrovna, to vie kazdy, kto ovlada zaklady biochemie. A nezabudaj, ze v moci sa nachadzaju lieky a ich metabolity vylucene z tela, to ti nic nehovori?

skuste Urinoterapiu od MUDr. Partykovej , vlastna moc robi zazraky a vyrovnava vsetky hladiny vsetkych latok v tele, ktore su v nerovnovahe, napr. taky dolezity serotonin

Ahojky vám všem! Musím s potěšením říct, že poslední dobou se mi celkem vede. Sice jsem byl před týdnem a půl v Ostrově, protože mi nebylo dobře - deprese, ale doktor mi nijak zvlášť nevyčítal, že jsem přestal brát seroquel. Místo něj jsem dostal Olwexyi - antidepresivum a cítím se v pohodě. Navíc už mám 2 týdny brigádu, tak mě to táhne spíš nahoru. Přeju vám všem, ať se vám dobře daří! Honza

Lence: Ještě dodám, že z tvého popisu se mně to na bipolární poruchu moc nezdá. Ale to může být tím, že je to pouze krátký popis. Třeba se nezmiňuješ, jak dlouho tvé stavy trvají. Hodiny, dny, týdny, měsíce? Také zkus prosím trochu systematičtěji popsat, jak se cítíš, když ti je dobře a jak, když se nedaří. Třeba máš i nějaké tělesné příznaky, prostě vše má svůj význam...

Rozhodně nejsem odborník. Pokud se ale cítiš divně a zmateně, máš stavy pláče a pocitu marnosti, tak bych navrhoval navštívit doktora. Tím se přece nic nepokazí. A ukáže se, zda se jedná pouze o dočasnou neurózu, o afektivní poruchu nebo o něco jiného. Proč hned myslet na maniodepresivní poruchu...