Maniodepresivní psychóza

Sara: Rodina je velmi důležitá, bez ní si to nedovedu představit. Věk kolem dvaceti je kritický. Já jsem měl potíže už jako kluk, ale projevy bipolarity mně začaly hlavně trápit až po dvacítce.
V léčebně jsem byl dvakrát, naposledy před dvěma lety. Přestal jsem brát léky... a už to bylo.

Sara: rozhodně to teď...Martin: si velmi hodný, že se mě snažíš takhle povzbuzovat. Moje rodina to moc nechápe, až na mého bráchu ten stojí při mě.mám úplně všechno a přesto mě to postihlo. Potkalo mě to už v 19ti a pak jsem měla 4 roky pokoj, bylo mi fajn, ale bohužel se mi to vrátilo. Byl si někdy v léčebně?

Sara: rozhodně to teď dokážu a je to MNOHEM lepší než dříve. Ale nevím, zda tě teď potěším nebo ne. Bojoval jsem mnoho let, než jsem se z toho dostal. S pomocí rodiny, lékařů a prášků. Ve tvém věku jsem v tom celkem slušně lítal a postupně se to zhoršovalo. Ve třiceti jsem to málem zakončil, ale naštěstí jsem se začal léčit. Od té doby se to začalo zlepšovat a v poslední době je to opravdu fajn. Nevím, co bude zítra, ale jsem vděčný za každý den, kdy se cítím dobře. Ty se léčíš již takto mladá, takže máš mnohem lepší vyhlídky. Věř mně, bude to lepší!

Sara: 100mg Zoloftu je celkem...Martin: vím, že chvíly trvá než začne lék účinkovat a navíc ho beru teprve 25 mg takže mi ho určitě bude navyšovat.Nejvíc mi pomáhá má práce, která mě baví. Ale ani na chvíly nemůžu zapomenout na to utrpení. Je mi teprve 24 let a nechci všechno hodit za hlavu. Dokážeš teď když si celkem v pohodě prožívat radost a štěstí?

Sara: 100mg Zoloftu je celkem hodně, to je maximální dávka, kterou jsem kdy bral. V tuto chvíli bych asi opravdu optimisticky čekal na Lamotrigin, budeš to muset chvíli vydržet. Vím, ono se to dobře mluví, ale plně tě chápu. Vím, co jsou to deprese, trápil jsem se s nimi mnoho let. Poslední dva roky je to ale o mnoho lepší a možná je to právě tím, že jsem začal brát Lamotrigin.
Jde tedy hlavně o to, jak "přežít" nejbližší dny. Máš nějaké osvědčené postupy, jak aspoň na chvíli zapomenout na vnitřní smutek? Procházky, hudbu, spánek...?

Sara: Jak jsem psal, tak...Martin: Zoloft mám 100 mg, tyhle stavy už jsem měla před nasazením lamotriginu...Byl třeba týden kdy jsem se cítila opravdu dobře a potom 3 týdny hrozně.Snažím se normálně fungovat jak doma tak i v práci, ale bojím se s tím žít, že se to nikdy nezlepší

Sara: Jak jsem psal, tak Lamotrigin by měl mít kromě stabilizace také antidepresivní účinek a mnoho lidí na diskuzích si ho právě proto cení. Není příliš vhodný na akutní (hypo)manické stavy, ale to teď není tvůj případ. Zkus to chvíli vydržet a pokud by ses stále cítila špatně, tak je možná správná chvíle na dočasné zvýšení Zoloftu. Mimochodem, kolik mg Zoloftu bereš?

Sara: A opravdu to začalo tím s Lamotriginem? Pokud bereš malou úvodní dávku, tak by se to psychicky nemělo nijak projevit...

Sara: Zoloft beru také, ale...Martin: pořád se mi chce brečet, mám takový vnitřní tlak a nechuť k životu :-(

Sara: Zoloft beru také, ale nyní v malé dávce 25mg. Místo Lamotriginu mám Lamictal, který ovšem obsahuje stejnou účinnou látku. Nejdříve jsem bral 25mg, ale postupně jsem zvyšoval až na současných 150mg denně. Myslím si, že je to standardní postup, aby se zabránilo kožním reakcím.
Nepamatuji se, že bych pociťoval nějaké nepříjemné vedlejší účinky. Možná jsem měl jakoby rozostřené vidění, ale je možné, že jsem měl navštívit očaře tak jako tak.
S tímto lékem jsem každopádně spokojen a zdá se mně, že mě stabilizuje lépe než předchozí valproát. Navíc má mírně antidepresivní účinek, což také oceňuji.
Píšeš, že ti je špatně. Jak to myslíš? Máš trávicí potíže nebo něco jiného?

Sara: Napiš mně, jaké...Martin: na deprese beru zoloft a stabilizátor nálady mám lamotrigin, ale beru ho teprve 5 dní a jsem na zahajovací dávce

Sara: Napiš mně, jaké bereš. Se stabilizátory mám již celkem bohaté zkušenosti ;-).

Sara: beru dlouhodobě léky...martin: za jak dlouho ti začli účinkovat? Problémy mám už skoro rok, ale nejdřív jsem byla léčena jen na deprese takže jen antidepresiva...pořád se mi,a le sřídaly nálady tak mi doktorka sdělila, že to bude Bipolární afektivní porucha a nasadila stabilizátory nálady, beru je 5tý den a je mi špatně :-(

Sara: beru dlouhodobě léky a snažím se dodržovat určitý denní režim. Musím říci, že se mám celkem dobře.

Ahoj před pár dny mi byla diagnostikována bipolární afektivní porucha, sřídají se mi deprese a hypomanie. Chci se zeptat, jestli je někdo kdo se z této poruchy úplně dostal a je zase šťastný? Vím, že je to na celý život, ale nemůže to snad být pořád tak špatné ne?

prosím o radu muj přítel má schizofrenii ale poslední týden se u něho začínají střídat nálady je bud v dobré náladě nebo naopak má uzkosti občas se objevuje i agrese slovní na mou osobu má psychiatra ke kterému chodí ale odmítá k němu jít nevím zda se u něho nemuže maniodeprese projevovat ničí nám to vztah prosím o radu děkuji jana

Děkuji Empatikovi za...Káťo, potom napište, co vám poradila! Moc vám držím palce.

Děkuji Empatikovi za vyjádření....už se chystám k přítelově psycholožce poradit se s ní co mám dělat. Snad nějak pomůže.

Dobrý den,
chtěla bych se...Káťo, zkuste se poradit s nějakým psychologem, nebo psychiatrem, protože tady je každá neodborná rada zavádějící. Ale rozhodnutí, jak dál ve vašem vztahu, bude stejně asi na vás. Psychické nemoci bývají celoživotní a ne vždy je vyřeší léky. Obětovat život nemocnému je úděl. Na druhou stranu existují celoživotní manželství, která fungují. Právě proto píšu, že je tu nasnadě rozhovor s lékařem, s psychologem. A jste-li nakloněná věcem duchovním, pak existují regresní terapie, rodinné konstelace, kineziologie, atd.

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na názor kohokoliv, kdo si můj příspěvek přečte. Osm let mám přítele, u který se začal cca před rokem a půl léčit na deprese. Chodí k psychiatričce i psycholožce, už rok bere antidepresiva, prošel intenzivní psychoterapií, ale změny k lepšímu stále nevidím. navíc jsem přesvědčená o jeho chybné diagnóze. Protože se u něj objevují jak fáze deprese (ty velmi často), tak i stavy submánie. Už osm let od něj slýchám o touze po sebevraždě, nic ho nebaví, nic nemá smysl, takhle to vypadá po většinu času a sem tam se objeví krátká fáze submánie, kdy je pozitivní, plánuje, pořád by něco dělal, neustále až nesnesitelně se na mě mačká, pořád by chtěl sex a celý mi připadá takový zrychlený, že mě až děsí. On sám je přesvědčen o tom, že diagnóza DEPRESE je od paní doktorky správná, nic nechce měnit a slepě důvěřuje každému jejímu slovu. Já už jsem po osmi letech psychicky na dně a naprosto nezvládám jeho změny nálad. Třeba si něco naplánujeme týden dopředu...výlet, akci, cokoliv, oba se ve chvíli plánování moc těšíme, povídáme si o tom a den před plánovanou akcí je najednou všechno jinak, nikam se mu nechce, vyvolá problém, aby přišla hádka a on mohl říct, že nikam nejde nebo podobně. A takhle je to pořád,takže vlastně nic neděláme, jen minimálně. Nejsem zrovna silná povaha a nevím co mám dělat. Mám ho sice moc ráda, ale kvůli svému zhoršujícímu se psychickému stavu jsem se už několikrát pokusila o rozchod, ale přítel je na mě tak citově závislý, že mě nenechá ani odejít ze společného bytu. Začne dělat hrozné hysterické scény, hystericky brečí, křičí, nadává mi a opakuje mi, že teď už nebude mít žádný důvod žít a že to konečně ukončí. Hrozně se bojím toho, že rozchod by pro něj byla opravdu ta poslední kapka a opravdu by se pokusil o sebevraždu a to bych nepřežila já. Bohužel k jeho nemoci a nefunkčnímu vztahu má i velké finanční problémy, takže pravděpodobnost pokusu o sebevraždu je podle mě vysoká. Ale co mám dělat já? Prosím poraďte.