Nenavidim deti

Nic z toho ale neodpovídá na otázku, kde se nechuť a nesnášenlivost k dětem vzala, z čeho pramení. Víš to? Nejde o to, že jsou unudlané, upištěné a stále něco požadují, jde o Tvůj postoj k těmto jejich vlastnostem. Proč to tak je?

Možná jsem se jen špatně vyjádřila. Nikoho nesoudím, nenutím k změně názoru a ani nedoufám (v nic, protože doufání a předpoklady dělají z lidí blbce). Jen nabízím jiný pohled na věc. Jak s tím kdo naloží, je jeho věc.
A pokud jde o Tvé dítě, pokud jsi nepřehodnotila své postoje ani poté, co ses stala matkou, udělala jsi pro něj to nejlepší co se dalo (a omlouvám se za ten unáhlený soud, tahle varianta mě opravdu nenapadla, protože o nikom takovém jsem nikdy ani neslyšela). Snad se mu dostává lásky od toho, kdo s ním žije - doufám. Otázku, proč ses tedy rozhodla ho přivést na svět, když ho nesnášíš, radši ani nekladu.
A pokud jde o poslední větu - není lepší užívat si všeho, co život přináší, už teď? Být spokojený teď, v tomto okamžiku, a ne až (si vydělám, budu dobře bydlet....)? Protože to AŽ se vždycky nějak posune zase dopředu a pak můžeš v 70 zjistit, že život končí a spokojenost se jaksi nedostavila, protože byla vždycky někde v budoucnosti. No to nic, není to k tématu.

Mezi nesnášenlivostí a nenávistí je rozdíl.Pokud někdo o komkoliv uvažuje stylem,že změní svůj názor-to je špatně,vyrovnaný člověk není manipulovatelný.Omyl-zkusila jsem,nic horšího jsem nezažila,dohodli jsme se,že dítě nebudu mít ve vlastní péči a nebudeme se stýkat,exkluzivní práce byla jediným vyproštovákem a v budoucnu si za to konečně snad začnu užívat života....

pro , : Třeba proto, že kdyby nebyla polemika, nebyla by diskuze ???
A nebo proto, že třeba doufají, že někdo svůj názor přehodnotí a zamyslí se nad stavem svého citového života? Zamyslí se nad důvody nenávisti k dětem a najde třeba nějaký zásadní problém, který mu brání v laskavém přijetí všech darů, co život nabízí?
Mysli si o dětech co chceš, ale nenávist (jakákoli) je patologická. Nemít rád - lze pochopit a nutno tolerovat. Ale nenávist je vykřičník, že něco je špatně.
Mimochodem, jak můžeš srovnávat práci a výchovu dětí a tvrdit, že jedno je lepší než druhé, když jsi evidentně to druhé nevyzkoušel(a)? Taky jsem dřív chodila do práce na 12 hodin denně a myslila si, že nic lepšího už mě nemůže potkat.. a hele, uplynulo pár let a všechno je úplně jinak.

Já se musím smát,když čtu těch pár reakcí na moji zprávu. Za prvé jsem se vyjádřil jen tak pro legraci, bylo to k tématu. Mám čtyři děti, ale vztah s nimi je dobrý.Nejstarší dcera má 35 let a nejmladšímu je 12let. 2 kluci mají 33 a 32, vycházíme oboustranně dobře. To je vše víc nemá cenu říkat, teď se zase někdo sprdne, jak je zde zvykem.

Nechápu,proč do této diskuze chodí lidé,kteří vymlouvají názor těm,kteří se vyjadřují k danému tématu,copak tu není forum pro milovníky a zbožnovatele dětí?Děti nesnáším,ale kvůli Vám to tu radši frázuji stylem-děti nechci-jsou to upištěný,unudlaný stvoření,práce do úmoru je tisíckrát lepší.

Pro ´´majitele 4 parchantů´´:
Proč sis je pořizoval? Děti jsou dar. Někdy zlobí, jindy ne. To je život. Jak sis je vychoval, takové je máš!!!!!!!

jakej fotřík, takoví parchanti.

Já bych ty parchanty mydlil hlava nehlava prknem do palice šmejdy zasraný smradlavý,piští to a je to líný jako vandrák

smůla - mám to štěstí, že si občas zchladím žáhu na cizích.... budou mít parchanti vzpomínku na celý život - není to nejhorší pocit .-)

Petronie, to je asi problém víc lidí, než si dovedeme představit. Ženy se asi tolik nestydějí to přiznat.

Děti mám rád, nejraději od 3 do 12 let věku, nemám rád pubescenty, a obecně machrující, rozmazlené fracky. Navíc děti jsou krásné - podobně jako každá mláďátka, např. stěňátka. Pracuji jako učitel - vlastní děti proto nechci, v práci se jim rozdám, kdybych měl děti i doma, už bych na ty v práci něměl sílu a trpělivost. Přečetl jsem si celou diskusi. Kdo nenávidí děti tak, že by jim ublížil, měl by se asi léčit a rozhodně by neměl mít své vlastní. Překvapilo mě, že to je problém tolika žen, to jsem dosud netušil.

Jé, díky, to už mi nikdo dlooouho neřekl, že jsem mlaďoučká a hloupoučká - to bych fakt chtěla. Hmmm, úplně jsem se nad tím zasnila :-)).
Jak píšou lidi přede mnou, nechtít děti a nenávidět děti jsou dva úplně odlišné pojmy. Pokud se někdo rozhodne nemít děti proto, že o sobě ví, že by byl jako rodič mizerný, zasluhuje spíš obdiv - je to tak těžké rozhodnutí, že ne každý, kdo by to udělat měl, najde odvahu ho učinit a prosadit.
Dokonce bych ještě odlišila Nemít rád a Nenávidět. Pokud někdo nemá rád děti, časem se to pravděpodobně změní (taky jsem je nemusela až do určitého věku, pak se to změnilo). Nenávist je celoživotní a hluboká. Představuju si to asi jako ten popud, co nutí lidi klást otrávená návnady do míst, kde se venčí psi.
Nenávist k dětem ale je patologická, ať si říkáš co chceš. Je to popírání sebe sama, protože každý z nás byl někdy dítě a to se někam jen tak neztratí. Tady opravdu platí nenávidím děti rovná se nenávidím sebe sama. Rozmnožování je přece jedním ze základních projevů života, a pokud někdo nenávidí výsledek rozmnožování... (nabízí se nenávidí život jako takový, ale asi by to byl až příliš razantní výrok)...no, prostě to s ním není dobré.

A já zas děcka miluju - i cizí, jsem asi jak pako :) Dokážu se hned téměř na každé dobře naladit a povídat o všem.

Určitě dobré,pokud vím,že nemám rád děti je nemít.Určitě je dobré to přiznat.Ale nenávidět děti,je pořád nenávist,nenávist nevyřešená,ta se může někdy projevit až tragicky právě vůči dětem,byť i cizím.

To je strasny nenavidet deti. Mozna, ze nanavidis sama sebe, nebo mas nejake trauma. Co takhle psycholog?

nemam rad,proto je nebudu mit-dobry.
nenavidim=proc?Co Vam udelaly?
Asi takhle jsem to myslela...

A vy"chytří" moralisté,spíše ještě mladoučký a hloupoučký.Ona je docela frajeřina uznat,že člověk by děti mít neměl,nemusí vždy jít o poruchu osobnosti,nenávist k sobě samému ,apod.Co namítnete na tu spoustu neštastných dětí na které nikdo nemá čas a nechce mít-to je horší,nebo dětí týraných zkrátka proto,že jejich rodiče stěží zvládají sami sebe,ale proto,aby lidi,jako Vy je nepovažovali za divné, si to dítě upíchli?Rozumnější je zavčasu posoudit své síly a dle toho se rozhodnout,než za každou cenu přivézt na svět dítě,proto,že je to společenský standart.Je tudíž rozumnější říct-nemám rád děti,nebudu je mít,je to každého člov.osobní věc a známkou osobní vyzrálosti je i to, umět od někoho toto rozhodnutí přijmout a tolerovat jej.

Jeste bych pochopila,ze nekdo rekne,ze pro svou sobeckost,ci lhostejnost nechce vychovavat deti.Nebo,ze se deti z nejakych duvodu do jeho zivota nehodi,ale vyraz "nenavidim" je ostry a podle me by se mel pouzit s maximalni opatrnosti(pokud vubec).Nechapu jak vznikne nenavist k bezmocnemu,malemu tvoreckovi,ktery jeste nic nevi o svete,nikomu neublizil a jedine,po cem touzi je laska a pece nas dospelych!
Jste prasata!Vy,co takhle zle nazyvate ta malinkata stvoreni!

Souhlasím s posledními dvěma příspěvky..
Lidé, kteří nenávidí děti by se měli mít skoro povinnost zamyslet sami nad sebou. Děti jsou naše budoucnost a pokud se k ní obrátíme zády, nic do ní nevložíme, nepřispějeme a ochudíme ji o lásku, pak Bůh s námi.