Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Ahoj Anie, mám to podobné, akorát ty vražedné myšlenky mám snad zvládnuté hodně mi pomohla psychoterapie, na kterou jsem začla zase chodit, protože jsem taky hodně protivná a náladová, až si s tím lezu na nervy a stále si vyčítám, že jsem špatná matka a nevím proč, mám ročního syna. Druhé dítě bych taky chtěla, ale pořád přemýšlím jestli to vůbec znovu zvládnu, když se koukám do minulosti tak to tak špatné nebylo, ale to co kdyby mě pořád straší. Mám asi ponorkovou nemoc z tý mateřský, protože jsou dny kdy mě to vůbec nebaví a říkám si, že jsem ještě s tím dítětem nepočkala a pak si to začnu hned výčítat a je to pořád dokola. Jsem tam mám dny plný úzkosti a pak dny kdy je mi docela dobře, ale občas mě chytne panická ataka. A už mě to fakt nebaví zaobírat se takovýma kravinama pořád dokola (myslim těma myšlenkama), tak jsem se rozhodla, že s tím nadobro skoncuju, proto znovu chodím na psychoterapii. Neboj nejseš na to sama. Musíme se sami naštvat a dodat si trochu kuráže. Přeju hodně štěstí.

Tak druhý pokus.
U mě vše začalo asi před 5ti lety. Několik druhů fóbií, panická porucha. Začala jsem chodit na terapie. Vše bylo ok až do doby mého 7 měsíce těhotenství. Známá trpěla po porodu laktační psychózou a já se jí začala bát. Od té doby, když jsem viděla mimčo, tak jsem měla pocit, že mu ublížím. Po porodu se vše samozřejmě zhoršilo. Vydržela jsem to asi 2 měsíce a navštívila psychiatra. Musela jsem přestat kojit a nasadit léky.Léčila jsem se na obsese

vanesso, naprosto s tebou souhlasím. Já jsem láskyplný citlivý člověk, navíc věřící..., ale abych pravdu řekla, tak tomu hajzlovi nepřeju jen normální smrt, ale říkala jsem si, že takový lidi by měli umírat dlouhodobě umučením. Nechci nikomu přát nic zlého, už jen proto, že se to obrací většinou proti samotnému přejícímu..., ale když někdo dokáže způsobit tolik utrpení (a trpí určitě spousta lidí jako my, kteří to všechno bohužel moc prožívají...,a být rodičem jednoho z těch ubohých dětí, tak mi nejspíš pukne srdce).., tak takový ohavný lidi by měli pak v pekle prožívat všechno to utrpení, které způsobili, a to navěky! Taky se omlouvám za agresivitu, ale je mi z toho taky zle, že to nejde jinak :-(. Naštěstí už je to mnohem mírnější, takže v noci už spím vpohodě a přes den už na to většinou nemyslím. Takových zpáv si pamatuju víc, na ty už nikdy nezapomenu, protože jsem si je bohužel vlastně prožila na vlastní kůži :-(. Moc nám všem přeju, abysme z toho co nejdřív nepociťovali úzkosti, protože ty živí OCD a já teda rozhodně nechci, aby se mi ta potvora vrátila!
Ahoj Anie, jasně, že tady kecáme.., zkus napsat svůj příběh znovu (nejdřív pro jistotu třeba ve wordu a pak zkopíruj ;-)))

Tak teď jsem se docela zdlouhavě rozepsala o svém problému, ale SMAZALA jsem to, samozřejmě omylem. Chodí sem ještě někdo se stejným problémem?Myslím OCD, ne že si celý text smaže. Tak v tuto chvíli dotaz na Lucku (úplně první příspěvek) Jak zvládáš mít takhle brzo mimčo? Já při vysazování léčby toužila po druhém mimču, ale OCD se vrátila a já to druhé snad ani nechci - anebo se asi moc bojím.

Aho lidičky,
je tu někdo na pokec o těch odporných nutkavých myšlenkách o ublížení jiným?

ahoj holky, i já jsem z těch jeslí byla špatná.skoro jsem brečela, a klepaly se mi ruce, když jsem to slyšela.je mi zase ted spatně...nemůžu v noci ani spát.malé děti, miminka, a některé do třech let, a on je takhle zavraždí...bezbranné děti, pořád jsem to měla v hlavě, tu představu těch trpcících dětí...ty za nic nemůžou, to jen dospělí..a v duchu jsem se modlila, aby ten hajzl chcípnul.prý ho postřelili, a není na tom dobře.kéž by chcípnul, nestydím se přát smrt takovýmhle lidem, myslím si, že nemají pravo na život, když tohle dělají...a jsem pro trest smrti, pro takovýhle lidi.prominte mi tu agresivitu, ale jak se jedná o děti, je mi špatně, a ještě hůř, když je to o ty nejmenší.....

To není debil, to je zrůda! Proč se nepostaví sobě rovnému, proč ubližuje bezbranným? To fakt nepochopím. To už není snad ani možné, co se dneska děje! Jinak Lenčo díky za tip, taky jsem z toho měla úzkosti.

No tady je to lepší:
http://www.ordinace.cz/clanek/odkud-se-uzkost-bere/ ......a jsou tam další související články...

Ahoj holky, dneska a včera jsem zase měla pěkně silnou úzkost, protože jsem slyšela o tom, jak ten debil vraždil v jeslích :-(. Vím, že nemá smysl, se tím trápit, protože bych se taky jednoho krásnýho dne mohla zbláznit z toho všeho, co se ve světě děje..., a že je důležitý se prostě smířit s tím, že se to bohužel dít bude a pokud se to netýká mojí rodiny, tak se tím nemám zabývat... Ale nedalo mi to a našla jsem si něco o úzkostech, protože mě to fakt nebaví, jak jsem přecitlivělá a hned si všechno tak připouštím. Tak až budete mít chvilku, tak mrkněte sem, je to pěkně popsáno: http://www.uzkost.cz/model_uzk.htm

Ahoj Peťo,je to OCD,já to mám taky a i když mě doktorka ujistí že bych to nikdy neudělala,stále mě to co když?straší.Nic s tím nenaděláme prostě si to musíme pořád odůvodňovat a tím že mě to deptá,je to vlastně i deprese.Mám to od dětství,ale až teď si to uvědomuju.Jestli si chceš o tom popovídat vic tak mi pisni na mail rjelin"seznam.cz těším se pa

Ähoj všichni, já už byla v pohodě a zase mi to začlo, pro jistotu jsem nastoupila rovnou na terapii, nechci to znova rozvinout bůhví kam. Tentokrát mě na tom štve, že jsem hodně podrážděná a pořád se hádám, hlavně s manželem. A třeba za půl hodiny je mi ho zase líto, že má doma takovou fůrii a to se mi pořád střídá připadám si fakt jako magor. A hodně jsem naštvaná i sama na sebe, kolikrát se sebou nemůžu vydržet. Nevím proč se pořád tak vztekám, ale dokážou mě rozhodit i úplný blbosti. Moje myšlenky se tentokrát nezabívají tím že někomu ublížím, ale pořád si říkám, že mám depresi, tudíž sebevražedné myšlenky a bojím se abych to někdy v budoucnu neudělala, přitom to udělat nechci a umřít se bojím, jako asi každý. Ale myšlenka co kdyby náhodou mě dost děsí. Ale myslím, že to deprese není, ale jen další trapná myšlenka OCD. Setkaly jste se s tím někdo?

Nejvíc mi pomáhá se tomu postavit, zlehčit to, zasmát se... Je to nepochopitelný, když jsi zrovna v tom strachu, ale funguje to. Někdo už to tady psal.. Prostě si říct "jasně, zas ten můj zbytečnej strach, tak pojď, já se Tě nebojím". Čím víc se bojíš, tím víc katastrof Tě napadne, bohužel. Taky pomáhá odvést pozornost, prostě se intenzivně začít něčím jiným zabývat, nejlíp pohyb. Taky s tím bojuju, posledních pár dní musím říct, že líp, ale moc dobře znám ten všudypřítomný strach... Hodně štěstí, Eva

Ahoj Vanesso, u me to zacalo panickou uzkosti, kterou jsem diky tehotenstvi nelecila, az to nakonec vyustilo v tyhle myslenky, mam pocit, ze kdyz se na chvili zbavim tehle myslenek, tak je nahradi jine a ze se to porad toci dokola. pocity depersonalizace jsem taky obcas mela, ale zda se mi, ze aspon to se mi zlepsilo. A tobe pomohly jenom ty leky nebo jsi k tomu neco delala, myslim treba relaxaci, meditaci, atd.? u me je nejhorsi to, kdyz je ta myslenka hodne intenzivni a zpusobi mi velkou uzkost, ze pak ten strach ve me pretrvava nekolik dni, ze nedokazu to hodit za hlavu a nebat se toho, i kdyz na to treba zrovna nemyslim. poradite mi, jak se toho strachu zbavit? diky.

Ahoj Helčo a všichni! Já beru také Sertralin 50 mg 2x denně, a k tomu Serdolect 4mg 1x denně. Serdolect je sice antipsychotikum, ale v takovýchto malých dávkách působí antidepresivně, a zabírá také na ty úzkosti. Můžu říct, že mi tato kombinace vyhovuje, ale tobě může sednou něco úplně jiného. Chce to vyzkoušet. Držím moc palečky, abys našla tu pravou medikaci a cítila se v pohodě!

ahoj helčo, no já jsem ze začátku brala cipralex, ten mi vůbec nepomohl a pořád jsem měla ty uzkosti, pak jsem přešla na zoloft, protože tam je přímo napsané že je na ocd, kdežto cipralex tam tuhle diagnozu neměl, bylo to antidepresivum, ale nevhodné pro ocd.sertralin, ten by měl být na stejné bázi jako zoloft.na každého léky působí trošku jinak, někomu pomáhají víc, někomu mín, někomu něco jiného ale když to není ono, je potřeba vyzkoušet jiný preparáty, lékař ti je určitě napíše.mě zoloft zabral, ale celkově dobře jsem se po něm cítila až po roce braní.zkus ho, nebo jetě velmi podobny je serlift.ja jsem brala jen 50mg.u každého je intenzita ocd jiná, ale když se vrátím na začátek, tak si vzpomínám, že jsem byla opravdu na pokraji zhroucení, bylo mi fakt šíleně, brečela jsem a měla pocit že už to nikdy nezvládnu, fakt těžký případ, ale překonala jsem to.obrátila jsem myšlení jiným směrem, změnila ho, tězko se to vysvětluje, člověk na to přijde sám až po delší době.a když jsem k tomu měla panický stavy jezdit do města třeba, tak jsem právě jela, to z čeho jsem měla největší strach, do toho jsem šla a zkoušela to.ze začátku to nebylo příjemný a měla jsem pocit, že z té tramvaje musím vystoupit, ale pak se to zlepšilo, a panic.stavy zmizely.to, z čeho máš největší strach, tomu se nesmíš bránit a naopak to vyhledávat, ale až se na to budeš cítit tak nějak.jak píše naprř.dr.praško, když máte myšlenku, že dítě bodnete nožem, nechte si ho někde na očích a pořád na něj koukejte.nebojte se ho a nevyhazujte ho, uvidíte, že nic neuděláte a po čase bude ležet mezi příbory a vám už to vadit nebude.ale pozor, pěkně postupně a třeba i u sebe ze začátku někoho mít....mě když zlobily myšlenky že malou hodim z okna, chodila jsem s ní tam,byly to u toho hrozný uzkosti a tlukot srdce, ale věděla jsem,že to nechci udělat, a nedokážu to, představovala jsem si, jak dopadne na zem a jak to bude, a bylo mi zle a uvědomovala jsem si že nechci aby trpěla, umřela, měla bolesti, zbláznila bych se,kdyby ji něco bylo, miluju ji.nebo v nějakých situacích, jako když mym holkám hrozil pád, tak jsem automaticky přiskočila a zaječela strachy a tím sem se přesvědčila, že nejsem blázen, že to jsou jen ty myšlenky a já nikdy nechci, aby se mým dvojčátkům něco stalo, protože to jsou moje lásky na celým světě.tak třeba tohle mi pomáhalo.nemáš stavy depersonalizace nebo derealizace?to mě hodně trápilo a tady to skoro nikdo nezažil.je to taky hnus, když jsem to zvládla já všechno, tak už každý!hodně štěstí a pevnou vůli.ahojky

Ahoj holky, poradte mi. Beru Sertralin, a to 150 mg denne, coz je docela hodne, beru ho asi tak pul roku, a porad si nejsem jista, jestli je to ten spravny lek. Muzete mi rict, jak na vas ty leky pusobi? myslim, jak se projevuje, ze je vam lepe? mate ty myslenky mene casteji nebo ve vas nevyvolavaji takovy strach? ja mam vzdy tyden lepsi, kdy je mi docela dobre a ty myslenky ve me nevzbuzuji takovy strach, ale pak je zase obdobi, kdy se mi to vrati skoro ve stejne intenzite jako pred tim pul rokem, tak nevim, jestli je to na spravny ceste nebo jestli mam treba zkusit jiny prasky. Nebo muzete mi poradit, co vam na ty myslenky pomaha? jak se zbavit toho strachu? diky moc.

Ahoj všem, před pár dny jsem zjistila, že mám také OCD, do té doby mne to vůbec nenapadlo, tuhle nemoc jsem si spojovala hlavně s rituály, kompulzemi, a ty nemám... Teď po přečtení Vašich příběhů je mi vše mnohem jasnější. Tyhle příšerné představy "co by, kdyby" mám přes tři roky, od těhotenství, ale pořád jsem čekala, že tak nějak přejdou. Nepřešly, potvory. Koukám, že jsem dělala zásadní chybu v tom, že je odháním. O to víc se pak vrací. Teď jsem konečně zašla k psychologovi, tak snad také pomůže. Bohužel nesnesu léky, úzkost mi paradoxně zvyšují, a projevuje se mi to i fyzicky bolestivým tuhnutím svalů, máte to někdo také? To mi vadí nejvíc, že jsem stále napjatá a o to unavenější a náchylnější k otravným myšlenkám... Jo jo ta neuróza je potvora, mění podobu a než si uvědomíme, že je to zas ta stará známá, už se usídlí a těžko ji vyhnat. Děkuju za tuhle diskuzi, moc mi pomohla.

Lucko, já psala dřív básně a chtěla je vydat. Zašla jsem do nakladatelství a oni mi zhruba spočítali (podle množství, vazby atd.), kolik to bude stát...Už je to ale dlouho, takže ti absolutně neřeknu ani nijaký odhad, to bych vážně kecala..., no ale určitě to byly tisíce..Pamatuju si, že čím víc výtisků, tím to vycházelo líp... Taky mi pak jedno nakladatelství nabízelo spoluúčast (oni přímo vydávali knížky mladých básníků...nebo sbírky několika dohromady...), ale tenkrát to bylo taky pár tisíc a já měla zrovna maličkou dceru a bídnou mateřskou :-(....Nejdřív piš a pak uvidíš ;-). Ber to jako koníček, ono se člověku uleví, když to nahází na papír..., aspoň mě to tak pomáhá...,prostě pleskni tam tu potvoru, ať to máš černý na bílým.. a s prašulema a vydáváním si tak brzy starosti nedělej ;-)

ahoj holky, tak lucko, přesně si mi vypadla z oka, uplně všechno jsem měla stejné jako ty, ty vyhazovy z okna, ty myšlenky na to, ty myšlenky na partnera, že ho bodnu, ty myšlenky že skočím pod vlak...zkratka všechno a samozřejmě i tu agorafobii, ta byla taky hrozna, hlavně v supermarketech, ve městě...myslela jsem, že to nezvládnu, že netrefím domů, zblázním se, něco se mi stane...pocity neskutečna každý den.navíc jsem trpěla depersonalizací a derealizací, ještě k tomu, takže jsem měla pěknou kombinaci.rok jsem brala zoloft, nejdřív cipralex, ale nezabral.až po roce zoloftu to bylo dobrý.rozvinulo se mi to 4měs po porodu,kdy jedna z mých dvojčátek pořád brečela....teda spíš řvala.myslím si, že je to léčitelna nemoc, jak farmakologicky, tak hlavně terapeuticky.je to jen o změně způsobu myšlení a zbavení se strachu z myšlenek, a jste z toho venku.u mě to přišlo samo, tak nějak sem se s tím sama poprala, i když bych tomu tenkrát nevěřila.kdo nezažil, nepochopi, byla jsem na dně, bylo to šílené na zbláznění...napadlo mě, že mě posedl dábel, no nesmyslné myšlenky a i z těch jsem pocitovala uzkost.ted už pár měsíců nic neberu.občas je tam nějaký záblesk uzkosti, ale zase to odezní.vracet se to asi bude, ale určitě v daleko menší intenzitě.a už víme, jak na to, že.takže doktoři tak uplně pravdu nemají, možná dělali vyzkumy jen s těmi těžšími případy...když chcete, zvládnete všechno, jen to nejde hned, čas je tady důležitý.zvládla jsem jak jsem psala už dřív i mentál.anorexii a bulimii sama, a bylo mi tenkrát taky ouvej.s tou knížkou je to výborný nápad.nejdřív ji zkus napsat, a pak se vydat do nějakého nakladatelství.a nebo se tam jit zeptat, co musí kniha splnovat, aby ji vydali.zkus se mrknout tu na netu.nebo že by pan dr.Praško za pomocí pacientky vydal druhý díl?to je vyborna knižka.držím palce!

Ahoj Heleno,Sertralin jsem brala celé těhotenství a do 4.měsíce také ten Rivotril,ale to jen proto,že jsem své druhé těhotenství tak pozdě zjistila.A Sertralin beru pořád i když kojím.Volala jsem si na kliniku do Prahy,kde se zabývají kojením a tam mi řekli,že pokud mi doktor nezakázal užívat tento lék v těhotenství,tak to nevadí ani při kojení.Takže není se čeho bát.Mám krásnou zdravou holčičku.Akorát u prvního těhotenství jsem nic nebrala a v šestinedělí se problémy vrátily,takže mi doktor nasadil ty dva léky,o kterých jsem mluvila a musela jsem malýho přesat kojit na jeho 5.týdnu.Takže jsme pak přešli na sunar,ale myslím,že i tak mu nic nechybí.Mě to kojení moc nebere,spíš kojím,abychom ušetřili alespoň u jednoho mimča.Malá mě strašně tahá pusou bradavky a teď už mě i kouše a mě to strašně bolí.A taky tvar prsou se mi změnil,ale co se dá dělat.Jsou to naši broučci.Jinak s tou knihou jste mě potěšili,že mi fandíte.Nemám žádné zkušenosti,ale mám vnitřní pocit,že bych to měla udělat.Za zkoušku nic nedám.Jen nevím,jesli se mám nejdřív spojit s nějakým nakladatelstvím nebo nejdřív psát a potom někoho oslovit.Nevíte o tom někdo něco?A také by mě zajímalo,jak drahé je to zasponzorovat?To opravdu nevím.