Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Marie,já už sice nemám ty hnusné vtíravé myšlenky, zato pořád trpím úzkostmi, když slyším právě nějakou takovou zprávu, jak někdo ublížil dítěti..Prožívám to, jakoby se mě to týkalo a neumím na to zapomenout, vypustit to z hlavy, jako třeba můj manžel. Se mnou takový zprávy otřásají a nemůžu se z toho vzpamatovat někdy i pár dní, pořád to mám před očima, ty hrůzný scény, který si živě umím představit. Kdyby se mi podařilo ještě zbavit tohodle problému, tak budu vážně o.k. Naštěstí mi ani tyto úzkosti nevrací OCD, v tom si už věřím, že je to zvládnutej bacil. Přemýšlím, že si koupím nějakou knížku a zkusím to nějak zvládnout. Teď u kojení nemám čas na lítání po doktorech a ani nechci brát prášky. Mimochodem, mě by taky zajímal doktor zrovna z Brna, ale pokud to se mnou nebude tak špatný, tak tam půjdu až skončím s kojením. Mějte se holky ;-).

Pěkně se rouháš,Ty,co se neumíš ani podepsat.Přeju Vám to vy chytrý palice.At vás ta nemoc potká.Psala jsem tu,aby jste to pocítily jen aspon jeden den,aby jste viděly o čem je tady na ty diskusi řeč,ale měním názor.Přeji vám to z celého srdce na pěkně dlouho.Aby jste si rozmyslely,jestli budete napadat druhé a SRÁT se někam kam nemáte.Já tím trpěla.Ale už netrpím,ty pocity už nemám,stejně jako je nemáte vy.Ale prožila jsem je,tak vím jak lidem v téhle doskusi je.Úpřímně Vám to přeji,at to na Vás taky spadne a nejlépe když budete mít kolem sebe kupu vlastních dětí.Dětem neublížíte,to je jistý,ale vy se budete hodně hodně trápit.S pozdravem a s přáním hezkého dne Andrea

Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem? To bych se raději zabila je mít.

Vy jste ale pipky!Běžte k normálnímu odborníkovi,samozřejmě že k psychiatrovi!To není ostuda,prášky pomáhají.znám ze svého okolí ženskou,která měla záchvaty histerie,mlátila děti jako koně a teď co se léčí jee z ní docela fajn ženská.

Nebo zkusit nejdříve homeopatika???Moc mě zaujaly příspěvky od Sidy(mooooooooc hezky píše:-))ale taky se už dlouho neozvala...

Tak taky přemýšlím nad tím že asi vyhledám nějakou odbornou pomoc,i když jsem s tím doteď celkem dobře bojovala sama,ale fakt nevím.Třeba to s práškama vymizí snadněji???Máte tady daleko větší zkušenosti,můžete mi tedy poradit,zda mám hledat spíš psychiatra nebo psychologa(jaký je v tom tedy rozdíl)jak mi prášky pomůžou konkrétně a zda neznáte nějakého specialistu na ocd v Brně,tam to nemám daleko....Díky

Ahoj holky,já jsem taky ráda že tu jste,škoda,že jsem na to nepřišla dřív v těch hroznejch začátcích kdy jsem nevěděla co se mi to "děje"...ale dobrý i později,nežli vůbec,že?!I když nepíšu tak si to tu stejně pravidelně čtu a pomáhá mi když vidím,že nejsem sama s touhle potvorou...začala jsem číst i jiné diskuse s tématikou ocd a říkám si,že proč zrovna já musím mít tuhle nejhnusnější formu???Proč když už to teda musim mít,nemám něco jinýho..třeba neustálé kontrolování věcí,atd.??Ach jo,to si ale říkáme asi všechny...Měla jsem celkem fajn období,dokonce jsem na chvíli začala věřit že jak to přišlo tak to snad i odešlo a pak najednou bum! a zase nanovo...a k tomu mi stačila debilní zpráva jak někde v Americe ten táta zastavil na mostě a vyhodil svoje asi 4letý dítě asi z 50ti metrový výšky dolů...snažím se zprávám vyhýbat,stejně to je všechno víceméně depresivní a to jejich "zvířátko" nakonec to moc nezachrání,ale vždycky se k tomu pak nějak nachomejtnu a vyslechnu si něco takovýho...víc mě ale sebralo,když mě pak máma říkala,že na ty zprávy pak navazovala nějaká diskuze s dr.a tam se zminovali o úzkostných poruchách(kterou zmíněný otec trpěl,údajně s ní dlouho bojoval,ale ve finále to prostě nezvládnul)a jmenovali i ocd...to mě stačilo k tomu,aby mé relativně klidné období zkončilo a zase ta nejistota"co kdyby"..snažila jsem mámě argumentovat tím,že to nemohla být snad ocd,že je na netu spousta lidí co to maj roky a ještě nikdy nikdo nic neudělal, naopak že lidé s touto poruchou mají ještě menší pravděpodobnost nežli "normální"jedinec někomu ublížit atd.prostě všechny ty věci co mě utěšujou,ale stejně..nakonec si máma nebyla už vůbec jistá jestli ten člověk měl konkrétně ocd nebo se tam o podobných poruchách jen zminovali...neviděli jste to někdo???Taky tam prý říkali,že by se to nemělo nechávat a mělo se to léčit práškama( zmíněný zřejmě vysadil)..fakt nevím.Vadí mě když něco vytáhnou a pak se k tomu už nevrátí aby dali konkrétní informace co tedy tomu člověku bylo,proč se to stalo atd.Jako ted s tím klukem co zezadu zastřelil svoji nevlastní těhotnou mámu!Všude po světě to daj do tv,ale nikde se k tomu už pak nevrátí,že třeba kluka vyšetřili a zjistili tohle a tohle...a cít?a jako já si v tom pak hledá to nejhorší...

Ahoj holky,

díky, že tu jste. Moc mi to pomáhá. Je pravda, že nad vším až moc přemýšlím až to všechno překombinuju a dělám z toho velblouda. Je taky fakt, že si moc neodpočinu - teda aktivně. Jsem teď pořád doma, malej chodí dopoledne do školky, já do toho pracuju - doma a dělám domácí práce. Ale jinak zábavu a odpočinek jsem už dlouho neměla. Z toho mi asi taky hrabe. Vanesso, máš pravdu,při nejhorším jsou prášky i v těhu. Je pravda, že se teď nějak všeho moc bojim, jak psala Peta, že to prostě nezvládnu. Prostě mám až moc času přemýšlet.

Ahoj Anie, tohle zatmění mozku mi doktorka vysvětlovala jako chvilkové odkrvení mozku, což má občas každý z nás, z toho si nědelej starosti já to mám taky občas. Po chvilce to ale odezní. Jinak druhé dítě bych taky chtěla, ale bojím se že to nebudu zvládat. To noční vstávání atd. Při prvním mi to dalo hodně zabrat. Hodně jsem po porodu zhubla a pořád nejsem ještě fit a to je malému 15 měsíců. A taky se bojím porodu, ten první jsem vůbec nezvládla. Bylo to hodně náročné hlavně ta doba po porodu. Jinak malý je zlato a nechci aby byl jedináček, takže nad tím asi nechce moc přemýšlet. Ono to nějak dopadne. Pa a nepřemýšlejte on to život vymyslí.

ahoj anie, mám dvouletá dvojčátka, holky, jednovaječné.jsou naštěstí hodné, v noci od 5.měsíce celou noc spí.kamarádky co mají kluky to mají asi horší, jsou živější.někdy je to náročné, když je doma manžel, tak zvlčí, ale on se jim moc dobře věnuje naštěstí.někdy jako každý mám toho dost, už se mi chce skoro brečet, jsem totálně unavená, otrávená stereotypem, ale když se na ně podívám, tak to přejde za chvíli....moc je miluju, i když jim občas vynadám, ale to dělá asi každá máma.hodně mi pomáhá, když je manžel s nima někdy sám, a já si jedu jen tak do města, za kamarádkou, nebo tak, trošku si od nich odpočinout. a pak se na ně zase moc těším, a jsem plná energie.taky dělám rekvalifikační kurz a i to mi pomáhá, když se vzdělávám a jsem chvili "sama".někdy mám dny, kdy se mi jim nechce ani přečíst pohádku a už se těším, až budou večer v posteli, protože mi přes den už skoro nespí a někdy je to v pohodě.jak jsem psala, náladovost se mi taky nevyhla....začátky byly dobré, skvělé až do té doby co se mi po porodu 4 měsíce rozvinula ocd, pak to bylo hrozný a ted je to zase docela fajn, jsou lepší a horší dny, ale tak to má asi každý.chce to někdy, aby na chvíli pohlídali i tatínkové, nebo babičky a maminy vyrazili s kamarádkama, za sportem a tak, aby se nabily a mohly zase fungovat...v kuse se to fakt nedá.ty stavy jsou nepříjemné, někdy mi to trvá celé odpoledne, někdy jen hodinu, člověk je unavený ospalý nemyslí mu to, jakoby dezorientovaný, je to děs.a v tu dobu je nejlepší se něčím zaměstnat, upéct buchtu, nebo tak a nějak to přejde....vysadila jsem léky asi před pul rokem, brala jsem zoloft a to jen tu nejnižší možnou dávku, občas se mi to náznakem vrací, ale už ne zdaleka tak intenzivně.snažím se koncentrovat, k lékum se vracet nechci.myslím, že nad tím moc nepřemýšlej, jestli chceš sourozence blízko u sebe a to je asi nejlepší, tak tomu nech volný průběh.určitě až zjistíš, že si těhotná, tak budeš štastná.člověk nikdy nad něčím nemá přemýšlet pořád, dlouhou dobu. a kdyby ti bylo hůř, jsou antidepresiva, která miminku neublíží.ja jsem taky nerozhodná, je to někdy děs.jako bych při těch stavech cítila, jak mi klesá hladina něčeho, co to způsobuje, serotoninu, nebo tak, a najednou se to zas za chvíli zvedne.chce to hodně o tom číst, a nevěnovat se jen dětem, ale i sobě.tak hodně štěstí a at se cítíš líp.a ostatní taky.pa

Ty krávo,napřed se uzdrav a pak uvažuj o dalším.Vždyť sis teď sama odpověděla.

Ahoj Vanesso, popsala jsi to úplně přesně. Teď jsem se vrátila s malym od doktorky. Ta mi něco vysvětlovala a já si připadala jak blb. Úplné zatmění mozku. Jak máš stará dvojčátka? Mýmu malýmu jsou 3 a já ještě před 3týdny chtěla další mimčo. K tomu jsem směřovala i vysazení léků. Teď mám najednou takový divný pocity a ani nevím, jestli to druhé chci. Když vidim v TV mimčo, tak jo, ale pak to zase přejde. Pořád o tom přemýšlím. Nechci zase moc dlouho čekat, aby měl malej sourozence co nejbližšího věku. Jak zvládáš dvojčátka?

ahoj anie, ty stavy znám moc dobře, a nedá se to srozumitelně popsat, ale určitě to pochopí ten, kdo to zažil.já se cítím jako by unavená, ospalá, když mi někdo něco vysvětluje, nevnímám, dost dobře nechápu, nějak mi nejde přemýšlet, jsem zmatená jako by málo orientovaná.taky jsem náladová, a děsně, někdy klidná jindy výbušná a ted zase nějaká unavená.i deprese mám, venku je hnusně, za rok jdu do práce, zase pravidelně, nějak se na nic netěším a z ničeho nemám radost.mám krásná zdravá dvojčátka, toho si vážím, a jsem ráda, ale přesto mě nějak nic nebaví....asi je to deprese, no nemoc jako každá jiná.u nás v rodině se vyskytuje hodně a s ocd souvisí, stejně jako panická porucha a depersonalizace.to už aby bylo jaro a snad bude líp.papa

Jo a ty myšlenky jakoby mimo, mám pořád. Je to takovej divnej stav, jako že dělam věci automaticky, bez přemýšlení. Mozek je jako zatuhlej, snížený vnímání. Jde to docela špatně popsat.

Ahoj holky,
a jak se jinak máte, když vynechám ty vtírky. Já jsem začala ty myšlenky exponovat, na základě rady z knihy MUDr. Praška, a ono to fakt funguje!!! Úzkosti a strach z myšlenek mizí. Dokonce i ty myšlenky nejsou tak často. Jen teď bojuju s náladovostí, ale ono to asi souvisí.

Bibi, Kajo, Mamo i ty anonyme. Já se léčím a nepřála bych ani jednomu z vás ani nikomu z vašich rodin, abyste potřebovali pomoc psychiatra.

Podle mě na tuhle diskuzi přišel/a jednoduše, protože tady na doktorce.cz je spousta diskuzí, takže když si klikne na aktuální diskuze, tak se může srát od shora až dolů třeba do všech. Vždyť je to jasný, chce se jen hádat, využívá anonymity a dělá jí (nebo mu) to očividně dobře, může si tady zanadávat sprostě jak chce,psát za x-osob, aby na to nebyl/a sám.. a o to, kdo má pravdu, tady vůbec nejde, protože ve skutečnosti ani nechce "nic pochopit". Tipuju to na nějakýho nedozrálýho zamindrákovanýho puberťáka, kterej se tomu chláme jak potroublej a rád rozpoutává další a další konflikty i na jinejch diskuzích. Od takovýho imbecila mě takový kecy a nadávky vůbec neurážejí, jen si ťukám na hlavu, jak může být někdo tak tupej...a jak to může někoho bavit, to musí být opravdu bezcharakterní extra-idiot, čili ubožák. A to jsem použila schválně mírná slova, protože se nemíním snížit na jeho úroveň ;-). Je to chudák nešťastnej, on/a se z toho narozdíl od nás nikdy nevyléčí, tak mějte pochopení holky a nerýpejte do ní/něho, protože to mu dělá velice dobře, takže ho tím jen podporujete v jeho úchylce :-).

Ahoj čubky!taky čumim co za pičky žije mezi nama.

Ahoj holky,tak jsem dlouho nepsala,ale ted se nestačim divit,co se to tu děje...nebo spíše co nám to sem nalezlo?!Já je dokážu pochopit,ještě před rokem by mi to taky přišlo dost šílený a neuvěřitelný.Ale v čem je tedy opravdu nechápu,proč takovouhle diskusi vůbec vyhledávají???ko to napsala uplně dokonale,že nikdo kdo to nezažil to nepochopí,já bych to nedávno taky nechápala...ale rozhodně bych si netroufla nikoho soudit,když sama nikdy nevím co se jednou může stát mě!!!Takže vy hvězdy,nebo ty hvězdo co sem píšeš a moralizuješ,přála bych ti měsíc s tímhletím co nás trápí a pak si pokecáme,jo?!

Ahoj, sorry naposledy na to ještě musím reagovat. Stejně je mi, ale divný, že např. Kateřina a Jana čtou tyhle stránky. Jak na to přišly? Když píšou že jsou "normální", něco na tom zřejmě bude, i vy ostatní Bibi atd. nebo jak se to vůbec jmenujete. Mě by ani v duchu nenapadlo, se zajímat o něco co mi neni, nato mě můj malinkatý miláček zaměstnává až až. Takže bych řekla, že máte stejný problém akorát si ho třeba nechcete přiznat, že?