Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

?ubica, jasně, že je to normální, nejdříve to ty léky všechno zhorší, aby se to pak mohlo zlepšit, já mám dnes dvanáctý den a je mi teda o poznání líp, až na ten tlak vzadu na hlavě, který moc nevím, jak si vysvětlit..máš nějaký neurol nebo lexaurin na přežití těch nejhorších dní?

Zdenka začala som opäť brať lieky serlift 50mg ale zatia? nezaberajú práveže som z nich nejaká nesvoja, mávam silné úskosti a najhoršie je že mám malého synčeka a niekedy mám také pocity že k nemu nič necítim a v zápätí ho od lásky vybozkávam. Asi sú to nežiadúce účinky a mávam nával myšlienok z ktorých sa roztrasiem a potom to prejde. Inak je to hrozná choroba ničí mi to najkrajšie obdobie materstva.Som z toho nešťastná.Má niekto skúsenosti so serliftom?

Petule beriem ssserlift 50mg...ale zatia? mám dosť silné nežiaduce účinky všetko mi zdvojnásobujú. Je to normálne?

Zdenko, dneska je to desátý den, ale teprve před třemi dny jsem zvýšila dávku, beru Assentru 100mg dvakrát denně a k tomu Lexaurin při největších návalech, snad už brzo zaberou, ale je fakt, že jsem už aspoň dneska byla konečně mezi lidma, takže se snad blýská na lepší časy..
?ubica, a chodíš někam na terapii nebo bereš prášky?
Holky, poslední dobou mám při těch úzkostech a panikách takový divný tlak v zátylku a vzadu na hlavě, je to normální nebo jsem si zase něco vsugerovala?
Jinak pěkný nedělní večer všem..

?ubica: úplně mi běhal mráz po zádech, když jsem četla tvůj příspěvek. Samozřejmě mám ještě v živé paměti, jaký je to peklo! Nevím, jestli jsi četla celou tuhle diskuzi, ale určitě bys v ní našla spoustu rad, jak to aspoň zmírnit. Vyléčitelné to je, jen je to bohužel nezapomenutelné, ale i ty negativní vzpomínky k životu bohužel patří. Největší chybu u tebe vidím v tom, že na to myslíš celý den. Jsou to odporné, ale NESMYSLNÉ myšlenky, které nestojí za to, aby se jimi člověk až tolik zabýval! Píšu to pořád dokola, už si s tím přijdu trapná, ale ze svý zkušenosti můžu doporučit, aby ses těch myšlenek nejprve snažila přestat děsit. Teď už to budeš mít lehčí v tom, že víš, o co jde...,že je to OCD, že je to léčitelné...Pro mě kdysi bylo nejhorší právě to, že jsem si myslela, že se ze mě stává zrůda. Netušila jsem, že vůbec existuje nějaká takováhle úzkostlivá porucha, bála jsem se sama sebe, co se to se mnou děje. Takže díky informacím o této poruše to jde všechno zvládnout mnohem líp, to je potřeba si uvědomit. Zkus se na ty myšlenky dívat jako na nějaký nesmyslný žvásty v televizi, jako na něco, u čeho si můžeš zaklepat na čelo a pousmát se, že jsi větší blbost snad neslyšela...,jako na výplod bujné fantazie, kterou momentálně okupuje bacil zvaný OCD ;-). Prostě zlehčovat ty myšlenky, zesměšňovat...,posílat je "někam", nechat je plynout bez valného povšimnutí..., přestat se jich děsit a začít si víc věřit. Když zabráníš úzkostem, tak ti bude hned líp...., ty myšlenky by se pak měly přestat tolik vtírat, protože je tím výrazně oslabíš! A pak už ti půjde je víc a víc ignorovat a myslet na něco příjemnějšího, takže pak budou ještě slabší a ještě míň se vtírat, až pak zjistíš, že máš od nich pokoj, maximálně se pak stává, že má člověk spíš ten "strach ze strachu" :-(. Ale nemysli tak dopředu, zaměř se hlavně na to, abys neměla ty úzkosti (s pomocí prášků a s pomocí vlastního snažení). Musím končit, každopádně napiš, jak ti to jde ;-).

?ubka a teraz už nič neberieš? Kedy si vysadila lieky?

Ahojte všetci. ve?mi sa mi ulavilo keď si tu čítam vaše príbehy a problémy s nutkavými myšlienkami. já mám 7 týždňového synčeka a tiež sa mi to všetko začalo jedným dňom keď ma napadla myšlienka čo ak mu ublížim. já som tiež taká že mi stačí ak dávajú v telke že nejaká matka ublížila dieťaťu a já si to hneď namýš?am že čo keď aj já ublížim. najhoršie je že po tejto myšlienke chodia ďa?šie a já už mám niekedy z nich až taký strach že sa nemôžem k malinkému ani priblížiť prepadne ma silná úskosť, panický strach a začnem sa triasť a potiť. je to strašné a niekedy mám pocit že sa z toho zbláznim a nedostanem sa z toho.Mala som tieto problémy aj pred pôrodom, užívala som serlift ktorý mi zabral asi po 3 týždňoch. po pôrode to prešlo žiadne myšlienky až teraz opäť. celý deň nad nimi rozmýš?am.prosím napíšte mi niečo pozitívne či sa to dá vyliečiť.Ďakujem

Ahojte. Peťula, a ako dlho už berieš AD? Mne zabrali tak po 12 dňoch, ale aj to som bola ešte taká rozkolísaná, no už neboli tie úzkosti také silné. Ono je to pravda, že AD pomáhajú potlačiť tie prejavy úzkosti,no treba popri liekoch chodiť aj ku psychologičke.
Baby, ja už nemám tie hnusné myšlienky dlhší čas, ale včera som mala na rukách bratrancove malé dievčatko (4-týždňové), no nádherné, ale som naňho pozerala a túžila tiež po takom, no bála som sa, že čo ak budem mať také bábo a chytí ma to znovu? Ja viem, že je to už len strach zo strachu, psych. tvrdí, že to zvládnem určite, veď už viem, že sú to len blbé myšlienky, aj keby to ozaj na mňa prišlo, ale ja TOTO už nechcem viac zažiť. Zabudnúť sa na to nedá, to je taká trauma asi na celý život, ale nech sa to nevracia...

halo, kde jste kdo?
já pořád čekám, až mi zaberou AD, včera večer už jsem byla celkem v pohodě, ale dneska jsem v tom zpátky..k tomu ještě včera ráno šílená panická ataka a dneska deprese..achjo. kdy už bude líp? :-(((

Anie, tu knihu mám taky, ale až teď, když je mi nejhůř, jsem si ji pořádně pročetla..ta expozice podle mě opravdu funguje, je to postavené na stejném základu jako kognitivně-behaviorální terapie, snažím se o to, jenže pokaždé, když se do toho ponořím, dostanu z toho panickou ataku..takže jsem znovu nasadila prášky, čekám, až zaberou a budu teď chodit každý týden na terapii..když je mi nejhůř, beru lexaurin na uklidnění a dr. mi předepsala ještě zyprexu, ale to je antipsychotikum, takže se mi do toho moc nechce - dala mi to kvůli tomu, že se bojím schizofrenie - že poslouchám, jestli neslyším hlasy, sleduju, jestli nemám halucinace..jasně že nic takového nemám, ale jak z toho ven?

Berry, já vím, že už by se to u mě dávno projevilo a dr. mě uklidnila, že si to fakt nemůžu ničím vyvolat, že je to vrozené..ale znáš to, VĚDĚT to jistě stejně nestačí, aby ses přestala bát..btw. mně je 25, tak nevím..

Marie, narazila jsem na nějaký tvůj starší příspěvek, ve kterém ses ptala na někoho v Brně, neznám sice žádné doktory, ale je tam homeopatka, u které se léčím a která mi moc pomohla, jmenuje se Iva Valentová, zkus někde na netu najít, jestli bys o to měla zájem, pokud nechce AD, tohle není žádná chemie..

xxx - neboj se, žádnou schizofrenii nemáš, akorát jsme tě vystrašily..to je jako by ses bála, že máš cukrovku nebo rakovinu nebo cokoliv jiného, pokud bys něco z toho měla, stejně to nijak neovlivníš, stejně jako že tě může srazit auto nebo se může stát cokoliv jiného..já vím, těžko se to obhajuje rozumem, sama tím teď procházím, ale prostě to musíme zvládnout!!!

Ahoj holky,tak jsem zase tady...Jak si Vás všechny čtu,nejradši bych Vás měla doma a probírala to s Váma všechno u kafíčka:-)))Jak jsem ráda za tuhle diskusi:-))Přestěhovali jsme se k Brnu a neznám tady vůbec nikoho,no ono o tomhle bych stejně nemohla jen tak s někým klábosit a ulevovat si...Peťo,napiš prtě něco víc o těch dušičkách a léčiteli,to si tady všechny rády přečteme..Díky

Berry prosim tě a v jakém věku já budu mít 21 to je asi málo že?:((

Holky, ze schizofrenie mít strach nemusíte, mně třeba doktorka řekla, že jsem na ni dost stará, že se projevuje v dřívějším věku a úplně jinak.

Peťule,

léky jsem nenasadila. Koupila jsem si knihu od MUDr. Praška (už jsem trapná, jak to tu propaguju, ale mě to fakt pomohlo).Říká se tomu expozice. Když tě napadnou ty odporné myšlenky, tak se jim nevyhýbej, ale naopak si je prožij až do konce té myšlenky. Ze začátku je to fakt hodně moc těžký, ale časem se ti uleví.V té knížce se píše, že se v těch myšlenkách máš "babrat" třeba hodinu. Ze začátku jsou u toho hodně velké úzkosti a strachy, ale při těch myšlenkách zjistíš,že to fakt udělat nechceš, jen tě to napadá. Já v tom lítala hrozně moc a tohle mi pomohlo.Říká se tomu expozice - zkus to najít na netu.

..jo a pokud chceš pomoc od psychiatra, tak mu musíš říct opravdu všechno pořádně. Jestli ti nevyhovuje,zkus jinýho.

Sandro, OCD je úzkostlivá porucha, takže jsi nejspíš od přírody citlivější a úzkostlivější člověk. Druhů OCD je víc, nejčastější bývají "umývači" a "kontroloři". Člověk může mít klidně všechny ty druhy zároveň v různé míře...,nebo si za život projde jen jedním druhem nebo vícero druhy postupně. Je to různý, ale každopádně máš k tomu sklony, takže nic neřeš příliš, zkus trochu zvolnit, snaž se nebýt moc úzkostlivá, aby sis nepřitěžovala. Vím,lehko se to říká...,já sama pořád bojuju se svou úzkostlivou povahou. Ale chci žít normálně, tak se nesmím nechat obtěžovat všelijakými potvorami ;-).

Anie,
a tos nasadila zpátky AD a po týdnu jsi měla klid nebo jsi to zvládla bez nich a teď jsi v pohodě?

Já nemám odvahu jít za psychiatrem protože když jsem tam byla tak mi řekl že to nic neni,že to nemá společného z žádnou psychickou poruchou...jenže to jsem mu řekla jen málo o nějakých těch myšlkenkách které mě napadnou....nějak na to se snažím nemyslet, prostě pokouším se na to zapomenout je to hnusne když mě to napadne nebo to uslyším....jen mě zajímá když jsem si četla na netu o určitých druhoch této nemoci jestly je člověk který ji trpí jen na jednu z těch věcí vysazen( někdo má ty myšlenky-, někdo se prý přehnaně myje), nebo jak to vlastně u téhle nemoci je. Já už jsem si zažila nervy na dně že budu mít schyzofrenii:(((Prosím pokud někdo víte o tom víc. Napiše děkuji

Ahoj Peťule a Sandro,

já se dlouho léčila lékama. Po vysazení se mi rozjela OCD. Ale během týdne jsem se jí zbavila!!!! Doufám, že natrvalo. Teď mě ty myšlenky napadají opravdu výjimečně.
Sice se mi rozjela předmenstruační deprese, ale na tu už mám od včera léky.

Ahoj Sandro,tuhle diskuzi jsem nezaložila,založila ji Ivanka v r.2003, ale jsem za ni taky moc vděčná,protože nebýt toho, tak se v tom nejspíš ještě dnes plácám nebo se léčím AD a běhám po psychiatrech, kdoví nakolik úspěšně...
Neboj se, neublížíš, jsou to fakt jen myšlenky, kterých se děsíme a právě proto se stále vrací... Kdyby se jich člověk hned na začátku tak nelek a neřešil je.., tak se OCD vůbec nerozjela :-(. Jenže mi citlivky a úzkostlivci za to nemůžeme, že všechno tak moc prožíváme :-))). Ale aspoň jsou z nás milující a starostliví rodiče ;-).
A holky, pište, jak se vám to daří zvládat, ne že si budete tajnůstkařit jen po mailu ;-)).