Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Holky, pojďme se domluvit, že nebudeme už vůbec na ty negativní příspěvky reagovat. Podle mě to píše jeden člověk, protože normálně sem nikdo neleze a najednou se jich tu objeví tolik proti nám?!? Někdo chce jen rejpat a pravda ho nezajímá. Pokud nebudeme reagovat, tak ho to nebude bavit ;-).

to andrea:
to jsi teda kráva-přeješ nám,abysme byly takové hnusné zrůdy jako ty?

Bibi,kaja,mama a zina,z celého mého srdce a ze srdce nás všech co jsou tady na této diskusi,Vám přeji prožít jeden den této poruchy.Nejsem zlá a proto mluvím o jednom jediným dni.Víc bych nepřála ani svému nepříteli.Ale vy byste aspon vyděli,o čem tahle porucha je a tohle byste nepsali.Myslím že jste strašně zlí lidé,kteří o životě vědí strašně málo a snaží se shazovat druhé.Jestli vás můžu poprosit,odejděte odsud,přečtěte si o tom nějaké informace a pak se sem třeba vratte a můžete si s námi popovídat.Ale myslím si že vy za to nestojíte.Jinak holky ahoj,zdravím vás,dlouho jsem tu nebyla.Moc nemám čas.Lítání kolem malé atd,vždyt to znáte.Těm co jsou tu nové,doporučuju přečíst celou diskusi,od začátku do konce.Mě hlavně tato diskuse z toho hnusnýho světa dostala.No a samozřejmě moje psychiatrička.Dodnes se s ní zdravím a jsem ji strašně vděčná.Holky hodně štěstí!!!

jděte se léčit

Však já se nerozčiluju,oni kritizují něco, o čem nic neví a taková kritika pak ztrácí smysl. Tuhle diskuzi mám přečtenou celou, občas někdo "cizí" rejpnul - když o této poruše nic neví, tak to samozřejmě může vypadat šíleně,to chápu.., ale pokud si někdo mele "tu svoji písničku" o nezodpovědnosti, zrůdnosti atd., aniž by si něco o tom nastudoval, tak se chce podle mě jen hádat. Takže reagovat na ně dál už samozřejmě nebudu ;-).

Anie, já naopak nemám vůbec pocit, že jsem mimo, možná jsem to tak nějak vnímala, když jsem byla na dně, ale s odchodem OCD se cítím zase normálně. Náladová jsem byla vždy, ale řekla bych v mezích normy, záleží na životním období.. Ale když je člověk unavený a do toho má psychické problémy, tak by byl náladový každý ;-). Co se mi narodila malá, tak jsem začala prožívat krásné období, strašně si jí užívám a je mi fajn. Celý svět se mi zdá růžovější :-). Jsem ráda, že jsem se stihla vyléčit ještě před narozením dcerky. Nic, musím jít večeřet, tak se mějte krásně :-)

jste trubky, jděte se léčit! a nemáte tady právo nikomu zakazovat a nebo rozkazovat, kam na diskuse.Chudáci děti!

Lenčo a ostatní, máte taky takové pocity jako že jste mimo? a časté střídání nálad?

Bibi, Kaja,mama - většina holčin tady se léčí. Zdá se, že máte nějaký problém, když jste sem vlezli a urážíte ostatní.
Lenčo, nerozčiluj se a nemá cenu něco vysvětlit někomu, kdo o vysvětlení ani nestojí.

pre bibi kaju a mamu!nezazili ste,tak nesudte!!!a padajte odtialto,skuste si radsej zalozit novu temu trebars aka som ja dokonala!!!ja som to zažila,ale dostala som sa z toho hlavne vdaka tejto diskusii a ludí ako je Lenca!psychologicka mi tak nepomohla ako ona!!!Lenca ignoruj ich!

Bla, bla, bla- Lenčo a spol. Ty a ostatní urážíš. Ono je lehké zastírat vlastní chyby tím, že napadáš druhé. Já třeba s mámou a Bibim souhlasím víc, než s tebou. Jste nezodpovědné krávy co si nevidí na špičku nosu. modlím se za to, aby vaše děti v pořádku přečkali dětství a vy dostali rozum a šli se léčit.To, co děláte je krajně nezodpovědné. tady metzi svými štěkáte na nás vždy štěkáte, ale také si neodpustím-pokud nechcete své problémy řešit skutečně efektivně, tak se nedivte.

mama - na tvůj příspěvek ti nemám co říct, už na první pohled jsi "inteligent"...

Bibi, vůbec jsi nic nepochopil. Pokud nás chceš urážet, tak si nejdřív nastuduj něco o této poruše. Jsme míň nebezpeční, než ostatní!!! Tato porucha vzniká u citlivých lidí, kteří jsou moc úzkostliví a o své děti se tak moc bojí, až se z toho dokáže vyvinout např. tato úzkostlivá porucha, ale od myšlenky k činu je daleko a není znám žádný případ, kdy by takovýto člověk ublížil...Proto je to pro psychiatra naprosto neškodná porucha a není problém vychovávat své děti dál a mít další a další..My ublížit nechceme a ani neublížíme! Pochybuju, že jsi toho přečetl z této diskuze tolik, abys nás mohl takhle soudit. To, co píšeš, jsou nesmysly, každý doktor by ti to vyvrátil. Děláš z nás zrůdy, ale my jsme opak, násilí nesnášíme a každé ubližování nás bolí. Ale chápu, že takto může "laik" reagovat. Všichni se léčí, bojují s tím všelijak, třeba aspoň tak, že si shánějí informace a diskutují o tom - mě to třeba pomohlo nejvíc!, ale ty si neumíš vůbec představit, jaké je to peklo na zemi a ty ještě přijdeš a přikládáš polínka :-(.
Líto našich dětí ti být nemusí, protože se zpravidla mají líp než ostatní děti, protože - znovu připomínám - jsme citliví a milujeme je, víc než sebe, než svůj život. U mě nic nepoznal ani manžel, ani dcera, takže je to neovlivňovalo a jediný, kdo v rodině trpí, je jen a jen ten, komu se objevila tato porucha! Naprosto souhlasím s tím, že "kdo ublíží dítěti, toho bych na místě zabil!" Já jsem si byla vždy jistá, že bych se raději nechala někam zavřít nebo bych ublížila raději sobě, než svému dítěti (nebo komukoliv jinému)! A myslím, že mluvím za všechny tady. Dokonce se dokážu neskutečně trápit utrpením cizích dětí, kvůli vrahovi z jeslí jsem nespala několik nocí a bolí mě to ještě teď. Dětičky mám moc ráda a nikdy bych nedopustila, aby se jim mou vinou něco stalo.
Ani si nedovedeš představit, co je to za muka, když tě svírají takové myšlenky, které jsou ti naprosto odporné a víš, že jsou nesmyslné, ale bojíš se jich, protože tě děsí...a právě proto, že tě děsí, tak se vracejí. Já se jich postupně přestala děsit, zesměšňovala jsem je, začala se rychle zabývat čímkoliv jiným (třeba si zpívat)...a protože jsem díky tomu přestávala cítit tak šílené úzkosti a strach, tak se vracely míň a míň...až jsem nakonec vpořádku. Už mě nic škaredého nenapadá a pokud ano, tak se jen zasměju, protože vím, že je to jen obsesní myšlenka (obsedantně kompulziví porucha - které je mimochodem více druhů, např. neustálé kontrolování klíčů, nadměrné mytí rukou, hygiena, různé rituály a obsesní myšlenky - třeba někoho děsí, že v divadle vyběhne na jeviště a začne něco vyřvávat apod...., je toho spousta a má to spousta lidí, převážně citliví jedinci).
Mimochodem, takové myšlenky občas napadnou úplně každého, jenže ostatní to hned pustí z hlavy (jako nesmyslnou myšlenku),už se tím nezabývají a zapomenou na to. Kdežto nás ta první myšlenka tak vyděsí (proč nás to vůbec napadlo?!?), že pocítíme obrovskou úzkost a začne díky tomu neskutečný kolotoč, protože ten strach začne tu myšlenku posilovat a ta se vrací čím dál častěji a silněji. Jediný problém u této poruchy je tedy ÚZKOST, nikoliv nebezpečnost pro okolí!!!
Takže tě upřímně prosím, jestli tě tato porucha zajímá, tak si o tom sežeň pořádný informace (dovedu si představit, že by ses pak klidně za svoje urážející výroky omluvil) a nebo sem raději už nepiš. Díky.

To Lenča-já děti mám také a kdybych věděl, že se mojí manželce honí v hlavě to, co mnohým z vás, bez diskuzí by se šla léčit. tady ale človělk často naráží na to, jak se stydíte, co tomu řekne okolí, blízcí a i vy sami...Je to HNUS!
To Anie: cože? Homeopatie je akorát pavěda. sama vidíš, že to moc nefunguje, akorát vyhazuješ peníze. psychiatr, psycholog,to jsou odborníci.
Chudinky, naříkáte tady, ale léčit se ve skutečnosti nechcete. Víte o svém problému,ale ve skutečnosti NECHCETE s tím nic dělat. A ještě si pořizujete dítě další a další.
Je mi vážně líto vašich dětí,jaké matky mají a v jaké nejistotě musejí žít. Kdo ublíží dítěti, toho bych na místě zabil!
Rozum do hrsti.

proč si dělate děti co dupete jste hnusní, lidé ty tu nemaj co dělat co Kuřímo vám říka jdete se lečít vy hovada,lidské stydělabych seto tady před lidmi povídat popísovat zrudy, víte kam patříte ,,,,,

Anie, dnes už jdu do hajan, ale jestli tě zajímá, jak jsem se z toho dostala, tak si to zkus prosím najít v mých předchozích příspěvcích. První je někdy z 03/2008, to jsem byla ještě na dně.. a brzy na to se mi to zlepšovalo...a ještě před narozením mé druhé dcery 05/2008 jsem byla o.k. ;-).
Jinak co se týče sexu, tak u mě taky nic moc. Myslím, že u mě je to hodně únava a psychické vypětí, které mívám kvůli všemu možnýmu. Ale pracuju na sobě a věřím, že se mi to určitě povede aspoň hodně zmírnit. Hold jsem úzkostlivec odmalička a na takový cítě se lepí kdejakej psychickej bacil :-))).

Bibi,
buď tak hodná a nenavážej se do nás, když o tom nic nevíš. Tyto vtíravé myšlenky máme jen v rámci úzkostlivé poruchy OCD, své děti milujeme a je u nás MNOHEM MENŠÍ PRAVDĚPODOBNOST, že jim ublížíme, než "u lidí, kteří tento druh OCD nemají", tj. i u tebe!!! Nebo myslíš, že by všem těmto lidem jinak lékaři dovolili děti dál vychovávat, místo toho, aby je zavřeli někam pro jejich nebezpečnost? Já se například vyléčila sama, ale ráda se tady dál s holkama bavím, protože mi to taky pomáhá, cítím se líp, protože se navzájem chápeme. Než se příště vyjádříš, tak si o tom něco laskavě přečti!

Lenčo,děkuju.Tu knihu jsem ještě nedočetla do konce,ale je fakt super. Tvoje dcerka má kompulze a ta kniha je na to také zaměřená.Je to Obsedantně kompulzivní porucha s jak se jí bránit od MUDr. Praška.Jak ses z toto dostala?
Peto,
já jsem s manželem 8 let, tak nevim. A taky se mi zdá o cizích.
Bibi,
já se léčila léta. Teď to chci zkusit sama. A hlavně jsem dala docela dost peněz za homeopata, tak uvidím, jestli to k něčemu bude.
Někde uvnitř ale stejně tuším, že se k lékům opět vrátím.Jen mě zaráží, proč se mi to vrátilo, já to nechci celý život!!!Ani být na lécích a huntovat si vnitřnosti.

proboha ženský, jděte se léčit. To vám na vašich dětech nezáleží, Stud, stud, ostuda, hanba...ALE CO JEJICH ŽIVOTY A ZDRAVÍ???!!!Děti jsou bezbranné, to jim chcete vážně jednou ublížit? "Pak" už by bylo pozdě něco s tím dělat!

Ahoj, já jsem na tom podobně, akorát nevím jestli to není tím, že jsem s manželem už dlouho, pořád se mi zdá o cízích chlapech:-)
ale u tebe bych řekla, že je to tima obsesema, to člověk nemá na nic chuť na tož na sex.

Anie, hlavně si nevyčítej, že najednou necítíš touhu po mimískovi. Určitě je to jen psychický, není se čemu divit,prostě ti ten strach a psychický problémy potlačily touhu, ale kdybys náhodou otěhotněla, tak bys byla ráda a touha by se dostavila dřív nebo později ;-). Když má někdo obavy a nemá ještě "to svoje konkrétní mimčo" v náručí, tak to je podle mě absolutně normální. Můj názor je, že by ses měla dát psychicky trochu dokupy než otěhotníš. Některé léky se dají brát i v těhu bez problémů, spousta holek tady brala nějaké prášky. Ono ti spousta doktorů i laiků řekne, že je kolikrát lepší pilulka, než psychický stres. Ale je na zváženou, co by ti dělalo větší stres - jestli zvládání problémů bez pilulky nebo výčitky, že bereš pilulky a k tomu mírnější forma psych.problémů... Já jsem v druhém těhu prožívala obrovský úzkosti a dodnes si vyčítám, že jsem tím nedala nejlepší základ svý holčičce, která to určitě v bříšku svým způsobem prožívala se mnou. Teď jí je skoro 9 měsíců, je hodná, ale myslím, že to bude mít zasunuté někde v podvědomí a může jí to pak v životě dělat problémy, stejně jako všem, kteří prožívali něco negativního v bříšku, při porodu apod. Ale zase si říkám, že jsem dělala maximum, prostě bohužel to tak bylo a důležité je snažit se dál vychovávat svoje děti, hlavně jim být milým a srdečným příkladem, protože to je jediné, co je minimálně do jejich zhruba 7mi let vychovává..a je to ten největší základ do života. V tom jsem bohužel u první dcery naprosto selhala, protože já nejsem právě tím milým a srdečným příkladem. Pořád bojuju s tím, abych si to nevyčítala, protože se opravdu snažím a snaha se počítá! To, že mi to často nejde podle mých představ a jsem náladová, vzteklá a zbytečně výbušná.., to mě vždycky jen vyburcuje k tomu, že se musím snažit "víc"! Je to vyčerpávající, ale já se nevzdám ;-). Ale to už jsem zase někde jinde :-))).
Anie,a přečetla sis celou tuhle diskuzi? A co ta kniha od Jána Praška, četlas ji? Já pořád zvažuju, že si ji koupím, ikdyž jsem z toho na 99% venku. Zajímá mě to totiž i proto, že vidím u své 7mi leté (hodně úzkostlivé) dcerky, že má k OCD sklony. Už dlouho si všímám, že dělá určité věci moc puntičkářsky, řekla bych až rituálně...a běda, jak do toho zasáhnu. Určité věci rovná pořád stejně a začíná mě to děsit. Nevím, jak se mám chovat, abych to u ní podchytila už v dětství a nezhoršila jí to. Co myslíte, mám trvat na tom, aby to dala schválně obráceně a zjistila tak, že to "nevadí"? Mám z ní ale pocit, že by byla nešťastná a hlodalo by jí to, dokud by to nebylo tak, jak to chtěla ona. Ach jo.
Jinak mě už z mateřský taky hrabe, hlavně krmení je hrůza, to musím dělat neskutečný šaškárny a začínám mít z toho depky. Ale malá je šikulka miloučká, takže si jí užívám :-). Až bude sluníčko, bude líp :-).

Ahoj Peto,
je to hnusný, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. Mýmu malýmu jsou 3 roky a mateřská mi hrabe dost silně. Hrozný je, že ještě před 14ti dny jsem hrozně moc chtěla druhý mimčo a najednou nic.Ale vzhledem k věku malýho bych to druhý ráda teď. K mojí psycholožce se snažim objednat, ale ještě ke všemu jsem pořád nastydlá, tak to furt rušim. Můžu jeden intimní dotaz? Jak jsi na tom se sexem? Já jsem teď absolutně imunní, možná cítím až odpor. Snažím se přijít na to, jestli je to od obsesí anebo mám nějakej další problém.