Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

zdravim vas tu vsechny,trpim tim stejne jako vy,jsem rada,ze se muzu s nekym o toto podelit.zacalo mi to pred deseti lety,tenkrat jsem byla v takovem stavu,no hruza,zacala jsem brat anafranil a byla jsem v pohode po nekolika tydnech.obcas se mi myslenky vracely upne nesmyslne,treba co kdyz se zblaznim a udelam to,napr.vyskocim z okna,zacnu neco rozbijet,utecu a nebudu o sobe vedet co delam.no katastrofa.nejhorsi pro me snad bylo tehotenstvi,protoze jsme nemohla brat zadne leky,i kdyz lekarka presvedcovala,ze to je naopak,ze lidi se na tehotenstvi tak tesi,ze leky nepotrebujou.ze dne na den jsem musela leky vysadit,vydrzela jsem to zhruba do pateho mesice,pak uz to neslo.byl my nasazen zoloft,ten beru do dneska.je pravda,ze po narozeni miminka jsme mela tri roky klid,az ted znova se to vratilo,strach panika,kdyz me naka takova myslenka napadne,nedokazu se na nic soustredit rozklepu se jako ratlik,zacne me palet cele telo.lekarka se me ptala jestli nechci vratit zpatky anafranil,ale bojim se zase prestupu leku,aby to nebylo jeste horsi.chci se vas zeptat co berete za leky?drzim vam tu vsem pesticky,s nikym se o tomto problemu nebavim,tak jsme rada,ze se muzu podelit tady s vama.pa

zdravim vas tu vsechny,trpim tim stejne jako vy,jsem rada,ze se muzu s nekym o toto podelit.zacalo mi to pred deseti lety,tenkrat jsem byla v takovem stavu,no hruza,zacala jsem brat anafranil a byla jsem v pohode po nekolika tydnech.obcas se mi myslenky vracely upne nesmyslne,treba co kdyz se zblaznim a udelam to,napr.vyskocim z okna,zacnu neco rozbijet,utecu a nebudu o sobe vedet co delam.no katastrofa.nejhorsi pro me snad bylo tehotenstvi,protoze jsme nemohla brat zadne leky,i kdyz lekarka presvedcovala,ze to je naopak,ze lidi se na tehotenstvi tak tesi,ze leky nepotrebujou.ze dne na den jsem musela leky vysadit,vydrzela jsem to zhruba do pateho mesice,pak uz to neslo.byl my nasazen zoloft,ten beru do dneska.je pravda,ze po narozeni miminka jsme mela tri roky klid,az ted znova se to vratilo,strach panika,kdyz me naka takova myslenka napadne,nedokazu se na nic soustredit rozklepu se jako ratlik,zacne me palet cele telo.lekarka se me ptala jestli nechci vratit zpatky anafranil,ale bojim se zase prestupu leku,aby to nebylo jeste horsi.chci se vas zeptat co berete za leky?drzim vam tu vsem pesticky,s nikym se o tomto problemu nebavim,tak jsme rada,ze se muzu podelit tady s vama.pa

zdravim vas tu vsechny,trpim tim stejne jako vy,jsem rada,ze se muzu s nekym o toto podelit.zacalo mi to pred deseti lety,tenkrat jsem byla v takovem stavu,no hruza,zacala jsem brat anafranil a byla jsem v pohode po nekolika tydnech.obcas se mi myslenky vracely upne nesmyslne,treba co kdyz se zblaznim a udelam to,napr.vyskocim z okna,zacnu neco rozbijet,utecu a nebudu o sobe vedet co delam.no katastrofa.nejhorsi pro me snad bylo tehotenstvi,protoze jsme nemohla brat zadne leky,i kdyz lekarka presvedcovala,ze to je naopak,ze lidi se na tehotenstvi tak tesi,ze leky nepotrebujou.ze dne na den jsem musela leky vysadit,vydrzela jsem to zhruba do pateho mesice,pak uz to neslo.byl my nasazen zoloft,ten beru do dneska.je pravda,ze po narozeni miminka jsme mela tri roky klid,az ted znova se to vratilo,strach panika,kdyz me naka takova myslenka napadne,nedokazu se na nic soustredit rozklepu se jako ratlik,zacne me palet cele telo.lekarka se me ptala jestli nechci vratit zpatky anafranil,ale bojim se zase prestupu leku,aby to nebylo jeste horsi.chci se vas zeptat co berete za leky?drzim vam tu vsem pesticky,s nikym se o tomto problemu nebavim,tak jsme rada,ze se muzu podelit tady s vama.pa

zdravim vas tu vsechny,trpim tim stejne jako vy,jsem rada,ze se muzu s nekym o toto podelit.zacalo mi to pred deseti lety,tenkrat jsem byla v takovem stavu,no hruza,zacala jsem brat anafranil a byla jsem v pohode po nekolika tydnech.obcas se mi myslenky vracely upne nesmyslne,treba co kdyz se zblaznim a udelam to,napr.vyskocim z okna,zacnu neco rozbijet,utecu a nebudu o sobe vedet co delam.no katastrofa.nejhorsi pro me snad bylo tehotenstvi,protoze jsme nemohla brat zadne leky,i kdyz lekarka presvedcovala,ze to je naopak,ze lidi se na tehotenstvi tak tesi,ze leky nepotrebujou.ze dne na den jsem musela leky vysadit,vydrzela jsem to zhruba do pateho mesice,pak uz to neslo.byl my nasazen zoloft,ten beru do dneska.je pravda,ze po narozeni miminka jsme mela tri roky klid,az ted znova se to vratilo,strach panika,kdyz me naka takova myslenka napadne,nedokazu se na nic soustredit rozklepu se jako ratlik,zacne me palet cele telo.lekarka se me ptala jestli nechci vratit zpatky anafranil,ale bojim se zase prestupu leku,aby to nebylo jeste horsi.chci se vas zeptat co berete za leky?drzim vam tu vsem pesticky,s nikym se o tomto problemu nebavim,tak jsme rada,ze se muzu podelit tady s vama.pa

Ahoj holky!No Anie,taky držím pěsti,musíš bejt na nervy,se divim,že ještě takhle funguješ!!!Jinak Leni,já osobně tě teda úplně chápu,po 4proudovce bych teda taky nelítala a to snad ani ne před tím,než jsem "chytla"tu naši mrchu!!!S tím MHD tě chápu taky,snad bych šla radši pěšky kdyby to nebylo jó daleko...Nic si z toho nedělej,já řeším zase problém auto a řízení...všichni vědí,že jsem dřív neměla nijak extra problémy s řízením(né že bych to milovala ale jezdila jsem)a teď další moje "co kdyby" myšlenka...že vlastně stačí jen cuknout volantem trochu na jinou stranu a jsem mrtvá,nebo hůř,ještě někoho můžu zabít....je to tak strašně jednoduchý v tom autě...brrrrrrrrrrrrr!!!Sekunda a je to.Nikdo nechápe proč je pro mne najednou jízda autem takový problém,s manželem se kvůli tomu hádáme,protože už nechci skoro vůbec řídit a když jo,tak jsem úplně vyklepaná... a tak se vymlouvám,že co mám malou tak si prostě tak nevěřím a mám strach s ní jezdit(zas taková lež to neni,je to jenom trochu "zabalený").Takže buď ráda za přechod:-)))

Tý jo, Anie, no tak držím pěsti, abys byla zase vpohodě...
Holky, zapoměla jsem napsat,že ta silnice je docela rušná 4proudovka, jinak po běžné nerušné silnici přeběhnu normálně, zas tak ulítlá snad nejsem :-)). Co vy, nemíváte taky podobný úzkostný projevy, který bohužel vidí i ostatní a připadáte si pak za blbce?

Ahoj holky, tak všechno, co tu popisujete, také prožívám anebo jsem prožila. Taky asi musim vyzkoušet všechny psychické poruchy, Teď jsem týden na Seropramu, zatim se motam jak blázen. Měla jsem 3 týdny malýho doma a já se tak krásně srovnala a byla v pohodě. Teď je ve školce a já zase přemýšlim a řešim "kraviny". A aby toho nebylo málo, tak mám ségru hospitalizovanou na klinice - schizofrenie. Plus další zdravotní problémy v rodině. Zkrátka když se něco s..., tak pořádně.A v tuto chvíli otázka, proč zrovna já???
Držte se

Ahoj Peťule já mávám tiež také nápady už som tú neni ani myšlienky že malinkému ublížim ale som taká že si hocičo vymyslím a dúsím to v sebe a núti ma to priznať sa a pritom som nič neurobila to len tá hlúpa myšlienka.stačí keď kukám správy a hneď si hocičo domyslím. To sú tiež obsesie? Napríklad že si vymyslím že som niečo malému urobila a pritom by som mu nikdy neublížila najviac mu dám boštek.Je to hrozné.

Jo, holky, ještě jsem se chtěla zeptat, jestli znáte i něco z toho, co vám teď napíšu. Jde o to, že podle ostatních mamin to s péčí samozřejmě tak nějak víc přeháním. Např. máme tady kousek podchod, kterej je ale strašně prudkej, takže tam s kočárem nemůžu. Spousta mamin teda přebíhá přes silnici (docela rušnou). Já ale ikdybych měla všude přijít pozdě, tak to raději dost vzdáleně objedu po přechodu. Když jdeme spolu a já jako jediná to takhle objíždím, tak si asi ťukají na hlavu :-(. Nebo mi strašně vadí, když mám jezdit s kočárkem MHD. POkud někam musím jet nutně s kočárem sama, tak raději zvolím babyvak a tahám se s malou ve vaku, což není až tak pohodlný. Nevím, ale mám z toho nervy, je mi to nepříjemný, že se musím spolehnout na pomoc cizích lidí. Dneska jsem si objednala golfky, tak to pak budu zvládat sama, konečně ;-). Když vidím, jak se ostatní maminy s ničím neserou, nechají olizovat děcka kde co, tak si o proti nic připadám jako debil :-(. Vím, že spousta toho, co dělám, je naopak správný, prostě jsem pečlivá a nic nepodceňuju..., dokonce si to myslí i můj "normální" manžel.., ale kolikrát si říkám, že ta moje úzkostlivost je fakt vidět, až se za to stydím :-(. Copak můžu všem těm kámoškám s kočárkem říkat, že mám úzkostlivou poruchu, která mi nedovolí ani přeběhnout silnici?!? A radši se pro ostatní zesměšním a běžím mohutně na vzdálený přechod?!? Možná to nepatří k OCD, ale ono je to podle mě jedno ke druhýmu. Máte taky nějaký podobný problémky?

Ahoj holky, no já ty potroublý myšlenky všeho druhu mám samozřejmě taky :-)). Dokonce si vzpomínám i na podobný zážitky z dětství. Jednou kdosi rozbil něco ve škole a učitelka si volala každého žáka zvlášť. Já byla vždycky slušná a pilná žačka, nic jsem neprovedla a přesto jsem se strašně bála, že to bude na mě a co když se dokonce sama přiznám?!? Pamatuju si, jak jsem nervama z toho dostala tik do oka, takový to škubání. Naštěstí mi ten tik nezůstal, ale už tehdy se projevovala ta moje úzkostlivá bestie... Takhle taky fungují ty obs.myšlenky typu: teď tady krájím maso a co když ten nůž bodnu do mojí holčičky?!? Tady těma "nesmyslama" to vždycky začne a protože my, se svou úzkostlivou povahou a věčným dumáním a velkým rozebíráním všeho, se samozřejmě vyděsíme, tak OCD jede :-(. Myslím, že jsme všichni "na stejný vlně" ;-). Ostatní lidi takový věci buď neřeší a nebo když je napadnou, tak je to pro ně jen blbina a kašlou na to, takže se jim to pak nevrací, nemají z toho psychické potíže jako my. Za tohle prostě může ta naše úzkostlivá povaha! Připadá mi, že všechno prožíváme tak nějak víc než ostatní a podle toho, co píšete, tak máme i společné to, že se dokážeme vžít do druhých a jsme tímpádem i dobré vrby ;-). Nám to ale spíš škodí, bohužel. Ale aspoň k něčemu pozitivnímu to můžeme využívat - býváme dobré matky, dobré vrby, dobří přátelé atd.
Marie, já taky přemýšlela, že bych ráda chodila i tak aspoň k psycholožce a byla pod odborným dohledem. Myslím, že u mě AD nejsou nutná. Jenže jsem tehdy byla těhotná a unavená, nechtělo se mi ještě lítat a hledat nějakýho psychologa a pak od porodu už nebyl čas vůbec. Navíc kojím, tak to je dost náročný. I tak mám pocit, že furt nestíhám, jen lítám s tou starší do školky, kroužků a mezitím se starám o mimi. Ale protože se cítím dobře, tak to nebudu hrotit a zajdu si až budu mít víc času. Myslím, že u mě to opravdu nespěchá. Kdybych se cítila nejistá apod.,tak si samozřejmě raději čas nějak udělám. Záleží na tobě, ale podle toho, co píšeš, tak bych to u tebe zkusila, uvidíš, co ti řekne, třeba tam půjdeš jen jednou nebo párkrát. Nebo to dotáhneš ještě k většímu úspěchu, horší to být rozhodně nemůže - buď lepší nebo nic ;-).
Jinak mě se to holky rozjelo až když jsem pracovala, tedy až po první mateřské. Myslím, že za to mohl hodně pracovní stres. Byla jsem vyčerpaná a nervozní, pak stačilo, aby mě napadla nějaká ta kravina s nožem a bylo to. Ještě tomu předcházelo to, jak tehdy ti teroristi uřezali tomu Američanovi hlavu. Já si to bohužel strašně představila a manžel to dokonce viděl na netu! On je ale pohodář, vůbec ho to netrápí. Zato já jsem z toho byla naprosto šokovaná a prožívala děsné úzkosti, furt se mi to vracelo a měla jsem ten hnus před očima.Tehdy jsem myslím poprvé zažila jízdu na kolotoči zvaném OCD :-(. Já si totiž blbec kolikrát tady ty zprávy prožiju ze všech stran - jako oběť, ale i jako násilník!
Teď na mateřské jsem naopak moc spokojená. Ještě v těhotenství jsem se děsila sama sebe, bála jsem se, že svýmu vytouženýmu miminku ublížím a trápilo mě, jak jsem téměř celé těhotenství prožívala šílený úzkosti. Malá to musela cítit a mě, citlivou matku, to tímpádem užíralo ještě o to víc :-(. Ale díky téhle diskuzi začalo být všechno růžovější a pěkně jsem se z toho vyhrabala. Malou si teď užívám a na OCD už znám svůj vlastní lék, takže co víc si přát ;-).

Marie, Peťo, vidím, že jsme na tom fakt všechny stejně, mám to samé s tím tajemstvím, já jsem to ještě dotáhla k dokonalosti tím, že se bojím, že třeba řeknu příteli něco, co není pravda, že jsem ho třeba podvedla - a vysvětluj to pak..nebo že třeba někde řeknu, že mě rodiče mlátili, když jsem byla malá, což taky není pravda..je to hrozně zajímavé, jak mají ty myšlenky u všech skoro stejný obsah, i když je spouští různé podněty..
mně už taky zabrala AD, mám je teď taky 4 týdny, je mi líp, ale třeba včera jsem měla další panickou ataku, snažím se nějak přijít na to, co přesně je spouští, vím, že jsou to obsese, ale snažím se přijít na to, co přesně mě na nich tak děsí..no nic, jdu k psycholožce, tak držte palce..
pěkný den všem

Začínám nesnášet své dospělé dítě.

Ahoj Marie, tak takovýhle myšlenky mám taky, je to docela sranda, když se pak zamyslím jakýma kravinama se zabejvám. Fakt si myslím, že je to tou mateřskou, asi bych potřebovala chodit do práce, nebo nevim. V práci jsem na to neměla tolik času, né že bych teď nic nedělala, ale je to jiné, člověk je unavený víc než z práce, ale přitom je jenom "doma s dítětem". Já mám jednu skvělou nutkavou myšlenku, ale né aby jste si o mě mysleli, že jsem nějaká "lehká":-) Před šesti lety jsem 1x manžela (tehdy ještě přítele) podvedla (měla jsem výčitky svědomí, docela hodně). A šup myšlenka, která mi nedala spát byla na světě - Přiznej se, řekni mu to, atd. Bylo to fakt hustý a myslim, že tím ta moje OCD tak trochu začala.

potom sa mi to neustále premieta v mysli vo dne v noci.Ako sa máme t

Ahoj Marie tak vidím že aj ty máš problémy ako my ostatní. Mávala si aj nutkavé myšlienky? Mne je už celkom dobre ale já som taká že si to dokážem už aj vsugerovať a potom si myslím že som chorá hrozné je to so mnou dokonca si vytvorím v tej mojej hlavičke hocičo a potom sa mi to neustále preh

Jinak Peťo a Peťule,tyhle panický stavy znám taky..sice ne díkybohu tak intenzivně,že bych třebas týden nemohla vylézt,ale už se mi taky stalo,že jsem musela odejít z obchodnáku,jet autobusem nějakou delší trasu si už taky jentak nedovedu předtavit,kino už jsem taky vypustila,leda že bych seděla někde fakt blízko východu"kdyby náhodou něco"atd.Musí se s tím ale bojovat,čím víc se těm situacím budeme vyhýbat,tím se to bude zhoršovat a strach prohlubovat...Naposledy se mě to pokoušelo dostat u kadeřníka(na kterýho jsem se fakt těšila,jelikož zas tak často nechodím)když si mě posadili ať si ještě chvilku počkám a začalo se mi to pomaličku rozjíždět(stejně si to podle mne hodně navozujeme samy,souhlasím s tebou Lubico)díky bohu jsem nezpanikařila a neodešla s nějakou trapnou výmluvou,ALE překonala ten blbej pocit a říkala si,že to přejde,je to maximálně pár minut a bude to zase ok,atd..a ono to pak taky opravdu přešlo:-)))Taky mě trápěj další věci,což je zase jen další zkouška OCD na mě(mrcha jedna...taky mě celkem pomáhá když jsem na ní sprostá:-)))zase věci toho mého typu "co kdyby"mě hráblo a udělala bych tohle,nebo tohle,viz.prozradit něco co mi někdo svěřil(což je pro mne "svaté" a zakládám si na tom ,že se na mě lidi mohou spolehnout,proto jsem asi taková "vrba"kámoška)Nebo nedávno,jsem vybírala větší obnos peněz a najednou mě polila horko,že "co kdyby" mě hráblo a já to všechno roztrhala na kousíčky,nebo co kdyby mě hráblo a já něco ukradla v obchodňáku nebo nějakou jinou pro mne "nepřípustnou"věc..Je to těžký boj,ale zatím to jde díkybohu jakžtakž zvládnout a bojovat s tím...

Jinak Peťo a Peťule,tyhle panický stavy znám taky..sice ne díkybohu tak intenzivně,že bych třebas týden nemohla vylézt,ale už se mi taky stalo,že jsem musela odejít z obchodnáku,jet autobusem nějakou delší trasu si už taky jentak nedovedu předtavit,kino už jsem taky vypustila,leda že bych seděla někde fakt blízko východu"kdyby náhodou něco"atd.Musí se s tím ale bojovat,čím víc se těm situacím budeme vyhýbat,tím se to bude zhoršovat a strach prohlubovat...Naposledy se mě to pokoušelo dostat u kadeřníka(na kterýho jsem se fakt těšila,jelikož zas tak často nechodím)když si mě posadili ať si ještě chvilku počkám a začalo se mi to pomaličku rozjíždět(stejně si to podle mne hodně navozujeme samy,souhlasím s tebou Lubico)díky bohu jsem nezpanikařila a neodešla s nějakou trapnou výmluvou,ALE překonala ten blbej pocit a říkala si,že to přejde,je to maximálně pár minut a bude to zase ok,atd..a ono to pak taky opravdu přešlo:-)))Taky mě trápěj další věci,což je zase jen další zkouška OCD na mě(mrcha jedna...taky mě celkem pomáhá když jsem na ní sprostá:-)))zase věci toho mého typu "co kdyby"mě hráblo a udělala bych tohle,nebo tohle,viz.prozradit něco co mi někdo svěřil(což je pro mne "svaté" a zakládám si na tom ,že se na mě lidi mohou spolehnout,proto jsem asi taková "vrba"kámoška)Nebo nedávno,jsem vybírala větší obnos peněz a najednou mě polila horko,že "co kdyby" mě hráblo a já to všechno roztrhala na kousíčky,nebo co kdyby mě hráblo a já něco ukradla v obchodňáku nebo nějakou jinou pro mne "nepřípustnou"věc..Je to těžký boj,ale zatím to jde díkybohu jakžtakž zvládnout a bojovat s tím...

Ahoj holky,jojo,to sluníčko je taky dobrý AD,co?!:-))Ne nadarmo je prokázáno,že slunce-světlo působí blahodárně na psychiku..Ivanko,píšeš,že ti to zjistili poměrně pozdě(za jak dlouho??) a že čím dřív se to léčí tím větší šance(mimochodem to píše i doc.Praško v té své knížce).Já totiž,že tu svou návštěvu u nějakého psych.stále odkládám,pořád si říkám,že když s tím umím takhle fungovat,tak co to tlačit a že půjdu pokud to bude nějaké neunosné...Na druhou stranu si ale říkám,že kdybych třebas zašla že by mne toho mohli zbavit ůplně???A že abych to tím oddalováním,nějak nepokazila když sepíše že"čím dříve,tím lépe"..atd.Pak si zase říkám,že nás tu je dost,co se léčili s odborníky i vícekrát a zatím toho nezbavili zřejmě ůplně nikoho,nebo???Prostě se to ve mě mele a tak nevím..Lenčo,co ty???Ty která se "léčíš"také sama??Nepřemýšlela jsi o tom někdy z této stránky???

Ahojte já beriem ten serlift 50 už 4 týždeň cítim sa ove?a lepšie ale poviem Vám že čo človek prežije ťažko to spúšťa z hlavy. sú dni keď ma nenapadne žiadna myšlienka a sú dni ke´d mi po hlave blúdia samé hlúposti.Dokonca mám pocit že si to dokážem už aj vsugerovať.Máte aj vy taký problém?

Elenko, OCD má hodně forem, kromě přehnaného uklízení nebo strachu z bacilů jsou to i obsese - vtíravé myšlenky, které mají odpudivý obsah a vybavují se ve vědomí, i když je člověk nechce..více tady http://premekvihan.net/ocd/index.php?a=0