Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

ahojte baby,zacnu k Lade,no ja jsem docela v soku,vubec ne z tvych myslenek(to tady zname vsichni)Ale co se tyce tve psychiatricky,to ti opravdu rekla,ze bud se pujdes lecit nebo...moc by mne zajimalo jak dlouho te ta doktorka zna!!!ze ji propada tvuj stav na tolik vazny,ze ti dava tolik leku,pises ze ti neco pridala!!!Skoda ze te neznam osobne,urco bych mohla vice poradit!Jde o to,ze mas ataky pouze 2mesice,a uz tolik leku?ja mam OCD da se rict od detstvi,ale nikdy jsem nemela vic leku-max tabletku na den!A to ANTIDEPRES.no abych nelhala,tak uplne na zacatku lecby,jsem brala dve tablety denne,a jeste tegretol!Tak zas te nechci plasit,asi to tak budes myt jen ted ze zacatku,a pak pomalu lecbu snizovat,ponevadz vsechny leky maji sve spatne stranky.Co se tyce Risperdalu tak ho neznam,ale schvalne na nej kouknu na netu.Vis ono neni na skodu vyzkouset vice lekaru,ja jsem byla napr.u dvou najednou,a pote jsem vydela ty rozdily,jeden rekl to mate je emocni nestabylitu a ten druhy ze OCD:-?KOLIK TI JE LET?jinak urco zkus spis terapie,a pote uvydis sama jak ti je,a leky muzes pomalu vysazovat,a zustat naky cas(muze byt i nekolik let)jen na jedne tabletce denne,nebo jen tabl.ob den,jako udrzovaci lecbu.Drzim palce,a tech hruz,co te napadaji se hlavne nedes!nevim jestli mas pouze ty myslenky,bez nutkani to udelat-veris si???NEBO SE BOJIS SAMA SEBE??ja jsem mela ze zacatku dost dlouho prave ten sileny strach sama ze sebe,z toho ze jsem nevedela jestli to chci udelat nebo ne,proste zacarovany kruh.I kdyz jsem ted na to nastesti docela dobre,tak stale vim o so jde.Zatim a dej vedet

čau lidi tady Lada, už jednou jsem tady psala, hej díky Barko za odúpověď jde vidět, že jsi super baba. No proč píšu...mně všechno zžačalo asi tak před dvěma měsíci, jak jsem se četla, že tam chlap vyvraždil celou rodinu, tam ženská zabila své dítě a nevím jestli jste slyšeli jak makedonec vyvraždil svou skoro rodinu v petřvaldě, byla to má kamarádka:-( od té doby to se mnou jede..vzala jsem si to tak do hlavy až mi z toho začlo jebat, a dostala jsem strach, co kdybych to taky mohla udělat no hrůza a nejhorší jsou večery, když mám jít spát to v té hlavě jede jako hrom... dneska jsem byla u psychiatričky a ta mi říká , tak co buď se půjdete léčit nebo to přemůžetre sama no maras..zvýšila mi léky a přidala další ale když jsem je četla na netu dočetla jsem se že léčí i schyzofrénii tak mám docela strach máte s tím někdo zkušenosti?, jmenujou se..RISPERDAL díky

Ahoj Barka vieš já mám pocit že také myšlienky začali už v detstve. Já som bola dosť úzkostlivá od malička všetkého som sa bála a na čo si pamätám to bol raz strach čo ma prepadol stále mi blúdilo v hlave že ak pôjdem do školy čo ak skočím pod vlak ale já som mala len strach nechcela som to urobiť...ale pritom keď išiel ma to ani nenapadlo ako to je aj s ostatnými myšlienkami je to len strach a nie ani nutkanie...asi mám slabé sebavedomie...no potom sa mi to prejavilo asi v 19 rokoch to čo som písala strach že ublížim rodičom to trvalo tak dlhšie ale pomohla mi ta Anglie...potom to nejako už prešlo že som si ani na to nespomenula...no a teraz pred pôrodm proste tá blbosť že bábätko nieje manželove čo je blbosť najväčšia na svete...po pôrode som prestala brať lieky a vrátilo sa to...myšlienky mi behajú hocjaké hovadiny to samé ale už nemám z nich strach...proste stačí niečo a já si ktomu domyslím hovadinu...

ahoj Lubica.jasne ze si muzem psat i pres email ale myslim,ze bude dobre nase prispevky spise zverejnovat,no aspon to podstatne,kvuli jinym babam ju..Tak jak pises,to bylo nejak opravdu i u mne,no ale kdyz tak zavzpomynam,tak v obdoby rozvodu rodicu(v mych deseti)uz se potvora projevovala.Co si pamatuji,tak kdyz jsem jednou mamce pomahala v kuchyni,tak mne z niceho nic napadlo,a rozjela se mi myslenka,co se stane kdyz vezmu nuz a riznu se prez dlan,ptala sem se i mamky,ona ale prosim te,co te to napada..znas to,klasika,no ale je to nenapadne zkusila,a pote jsem nemohla moc rozevrit dlan,no opravdu jsem se rizla jen trochu ale uz tenkrat a preci..Tim chci take rict,ze to stresove obdoby potvoru privolalo:-(Mela jsem nenavist vuci sobe,sebeobvinovani kvuli problemu rodicu.,takze pote pokut byla doma nejaka krize,tak se u mne objevovaly ataky-myslenky vuci me osobe.Poprve na nekoho druheho,to bylo u meho brasky,ale pote opet na mou osobu.:..proste ty myslenky jak uz sem psalo spousta jinych zen,se predevsim rozjedou ve stresovych situacich,nebo u koukani popr.slyseni nejake otresne zpravy v TV;nebo i zle filmy.Ja uz mam take docela pokuj,ale preci jen nerikam hopla;Ve cloveku to tam nekde v podvedomi je ukryto.Leky jsou urcite na miste,bez nich se uzkostnejsi clovek snadno dostane pri stresu,nebu u spatne zpravy do sracek,no a pote uz jsou vratka te potvore pootevrene a ono uz jen ceka na podmet ktery ji krmi!treba my mame pejska,je to muj milacek,ale stejne se stane,ze mne napadne nejakej humus....fakt ale silenosti!Ale nastesti,uzkost a strach se u mne uz tak netvori tekze jak rychle ta svicka prijde tak rychle zas odejde:-)Ja jsem teda nikdy nechodila na terapie,akorat na psychiatrii,ale tam jsem resila spis sama sebe,problemy ve vztahu,a ty sebevrazedne myslenky,moc my to tam pomohlo.A CO TY LUBICA;KOLIK TI BYLO LET KDYZ JSI MELA PRVNI ATAK;PREDPOKLADAM;ZE JSI BYLA JESTE HODNE MLADUNKA.Udelala jsi dobre,ze jsi zacala uzivat hned po projevu OCD leky!!!ja jsem to dlouho jako dite tajila!Mas pravdu s temi myslenkami,ze prijde nejaka hovadina a pak ten mozek srotuje o sto sest a prichazeji jeste o dost horsi sracky.mne take treba nekdy napadne,a mam takove nutkani rict pritelovi ze jsem mu zahla,a ze ho nechci,nevim jak kdybych chtela jen vydet jeho reakci,a dat mu najevo ze jsem zli clovek,pritom to je vsechno hovadinato je Lubica to vycitani si sami sobe OCD;ale to nemusime,je to nemoc a da se lecit..pokut to clovek opravdu nedava sam a ma uzkosti tak leky aspon ze zacatku a pote treba psychoterapeuta.tak zatim pa,

Ahoj Barka aj já som si týmto všetkým prešla. Prvýkrát ma to pochytilo raz v noci došiel do mňa strach že pôjdem a ublížim rodičom no hrozné to bolo...utekala som za mamou...brala som antidepresíva coaxyl a potom odišla na brigádu do Anglicka tam to prešlo...v mysli som mala zlé myšlienky stále ale už som bola odolná voči nim...Teraz sa mi to vrátilo 2 mesiace pred pôrodom proste som začala mať v hlave take sebaobviňovanie že som zlá...a že poviem manželovi niečo čo neni pravda že dieťa neni jeho aj keď bolo ale proste to sa nedá pochopiť kto si tým neprejde. Taký problém ako Petule tu písala...začala som brať lieky...prešlo to tak po pôrode som ich nebrala ale asi po 2 mesiacoch zase myšlienky že ne?úbim svoje dieťa, že mu ublížim, bála som sa ho niekedy aj chytiť...a zase som nasadila lieky...beriem ich 4 mesiace je to ove?a lepšie...sú dni dobré a niekedy horšie ale už si to nepripúšťam tak...najhoršie je že keď ma popadne jedna myšlienky nakopia sa ďa?šie...Je to aj u Teba tak? Ak cheš môžme popísať cez mail....margetin.l"centrum.sk

ahoj Lado.Ja tady na diskuzi,take nejsem moc dlouho,ale urcite vim o cem pises.Vcera jsem si procitala skoro 4hodky tuhle diskuzi,skoro u vsech se jedna o tu silenou myslenku-ublizit nekomu blizkemu.Zensky tady maji take dobre zkusenosti, co se psychologu tyce,neni opravdu na skodu,vratit se o par slohu dal a procist si to,urco to i tobe dost pomuze!je to hrozne,ja vim,myt neco takoveho v hlave,a gort pokut jsi,tak jak ja,citliva,to potom cloveka uplne nici vid?Ja jsem to prozila uplne poprve priblizne ve 14letech,mela jsem hrozne myslenky vuci braskovi,jednou jsem mu u zprav rekla(mimochodem v TV zrovna bezelo jak matka zabyla sve dite)Ze ho vyhodim z okna,proste jak kdybych chtela aby se mne bal,ze jsem zla bestie,a tak jak mne ma moc rad a je na mne zavysly,ze to proste nesmi.Hned jsem bezela za mamkou s brekem,ze jsem hnusna...atd!Nejhorsi na tom byvaji ty nase vycitky svedomy,u mne se to pak otocilo proti mne,sebevrazedne myslenky..viz muj prvni pribeh!!!Nikomu jsem o tom nerakla,coz byla nejvetsi chyba,ale jako dospivajici divka jsem se za to stydela.Bylo mi o dost lepe,kdyz jsem byla v kolektivu na internate,to jsem mela pokoj.
Az ve dvaceti,po velke depresi a opet silenych myslenkach vuci me osobe a take obcas na nekoho blizkeho,jsem zacala brat seropram.Po roce brani to bylo o doti lepsi,nemela jsem uzkosti,strach..tak jsem ho pomalu vysadila,jenze se asi za dva roky vratila zpet do me hlavicky!!!:-(.:Nini mam 5mesicu predepsany Depant-prolong,jsou to antidepresiva,ale jine rady nez jsem mela driv,hlavne je u nas teprve od unora,nejsem s nim vubec spokojena,doktorka mne vydela poprve;a ze pry to chce zmenu,tak my dala tanto typ leku,beru ob den tabletku,prejeme si s pritelem mimi,tak se snazim zacit pomalu bez leku.Je fakt,ze to nejhorsi mam snad za sebou,i kdyz ta potvora OCD je stale nekde u mne!ale v minimalni mire,ZAPLATPANBUH!!!Uz nini mam ale obavy,co a jak bude po porodu...jeste k tomu,kdyz tady procitam,co maji zenske za stavy po porodu,tak ty obavy jsou silnejsi.Ale uz po tech nekolika letech,co mne,ne jednou ta svicka navstivyla,ji dokazu odolavat:aspon doufam,ze to tak ,take bude po narozeni mimi.Nemuzu moc koukat na zpravy,horory vubec atd,take nac,cloveku to do zivota nic dobreho stejne neda,spis se snazim chodit vice ven.Problem mam trochu ten,ze jsem nini na podpore,a malo mezi lidma,pritel pracuje do vecera;takze se snazim sama si tvorit den,a delat si zivot hezci:-),at nepootviram vratka te potvore:-(Jsem moc rada,ze pritel o tom vsem vi,cily pokut se nedej boze ta potvora u mne zase objevy,tak uz i on vi o co jde!Lado je dobre se vykecat,nebo aspon se z toho vypis,psycholog je take dobra vec,ovsem pokut ma s timto problemem uz jiste zkusenosti....zatim vas vsechny moc zdravim a ty Ladus pisni,kdyz bude nejhure:-)ju

Ahoj lada pod?a mňa tie liečiky sú len na depresiu čo užívaš já som ich niekedy mala. Teraz po pôrode mám OCD a užívam serlift čo je na OCD aj panický strach. Já som si prešla tými myšlienkami. Já mám 3 mesačného synčeka. Je to lepšie po liekoch myšlienky sú a myslím na to každý deň ale už si to nepripúšťam tak.

ahoj všichni přidávám se do dizkuze jsem na dně mám 8-měsíčního syna a strašný strach, že mohi někomu koho tak strašně miluju ublížit, tím myslím ho maminku a přítele, které miluju nadevšě...pořád mně hlodá v hlavě co když...te´d půjdu a můžu jim něco udělat rozumově vém, že né protože je miluju ale proč mně to v hlavě hlodá?? je to hrůza byla jsem u psychologa, ketrý mi řekl, že to neudělám předepsal mi léky coaxil ale j´á necítím úlevu..prosím poraďte

..jak muze byt pricina v lecich?!snad pokut cloveku nic neni,tak ani nemusi zadne leky brat.A pokut se pro ne dobrovolne rozhodne,tak az po te, co se diagnoza projevila.Urcite ma kazdy lek sve proti,co se tyka antidepresiv tak nejsou navykove az tolik jako jine leky na psychicke problemy;Vec nazoru zajiste,ale predevsim je to o vlastni zkusenosti cloveka....

Přesně tak,tam je ta příčina.Mám to vyzkoušené na sobě.Poslední bylo Triticco,je to pěkný svinstvo.

neužívejte antidepresiva.

..ovsem pokut se citite mooc spatne a jste v zacatcich,tak bezpodminecne vyhledat odbornika!DOPORUCUJI TAKE VYZKOUSET ONE BRAIN!ja jsem na teto metode byla,a clovek se dozvi dost veci...

ahojte Zensky.tak jsem si to tady procitla,a opravdu je to smutne kolik je Zen s takovymi problemi,predevsim co se tyce -viz nazev rubryky-nutkave myslenky ublizit vl.detem.Ja osobne jsem mela problemy s OCD uz ve 12letech,zacalo to po rozvodu mych rodicu,no nerekla bych ze to bylo jen kvuli tomu,ono totiz jako takova ocd je pry ve cloveku nekde skryta uz po narozeni,a proste se projevi po nejake spatne,bolestive udalosti v zivote,gort u uzkostlivejsich lidi-kam my tady patrime.Ja jsem mela nejdrive ritualy kontrolovani,a pote zle myslenky ublizit memu ml.braskovy,ktereho jak uz to byva moc miluji.To mi bylo 14let.Pote se OCD preorientovala na mou osobu,obsese-kompulse-chozeni na balkon,nuz v kuchyni-trochu jsem se treba bodla,ale jen opravdu trochu aby ta uzkost ze mne spadla,pote take skrceni pred zrcadlem.Toto vse a jeste spousta hnusnych myslenek.V 18letech jsem s tim konecne neco zacala delat.Seropram.pote ve 20letech-pa demostr.pokusu o sebevrazdu jsem byla mesic a pul na psychiatrii kde myDOST POMOHLY!Mela jsem take problemy s depresemi,coz je vlastne uplne normalni-ze pri OCD jsou depky.Leky jsem brala s pauzami,kdyz jsem mela posit ze jde do uzkych,tak jsem po nich
sahla,nini je mi 29 let,beru ob den citalopram,ponevadz se pokousime s mym pritelem o miminko tak se to snazim uplne vysadit jako drive,je mozne ze se to opet vrati ale uz se citim lepe v tom,ze jsem silnejsi vuci OCD;No abych nelhala,tak nini mivam myslenky co se meho budouciho miminka tyce,...abych mu neublizila..atd.,Gort nini po ta hrozne zprave,co se tech deti z Hodonina tyce,je mi jich tak lito,myslim na ne a modlim se za ne at jim je tam v nebicku dobre!!!proste takoveto veci pro nas tady nikoho urcite nejsou,a gort pro lidi s OCD:ja se snyzim na zpravy nekoukat,ale clovek tomu neutece,proste realita.Spise bojovat sami nad sebou,myt se radi ale zaroven byt na sebe trvdi:TAK JSEM SE ROZAPSALA;moc vas zdravim a bojujte...mame to ve vlastnich rukou Bara

Ahoj Danko,
trpím touto poruchou rok. Začalo to po rozvodu mých rodičů. Beru Ixel a na noc Prothiaden. Je to teď lepší, ale když to začalo, byla to hrůza.Vím, že se nesmím dívat na kriminálky, akční a hororové filmy. Naopak, když je mi smutno, zabírají filmy od Svěráka a české komedie. Zprávy neřeším vůbec. Budu ráda, když se mi ozveš na email kropackova11"seznam.cz Napíšeme si víc. Díky a drž se!

Ahoj holky,tak jsem byla dnes u psycholožky.Ty Bachovky jsem přestala brát a je mi líp.Asi to působí na principu homeopatik,jak psala Peťule,že to stav zhorší,ale já jsem se po nich cítila fakt mizerně,nevím možná mi nesedly.Tak přeji všem,i přes všechny útrapy,co nejpohodovější dny.

Ahoj holky,jsem ráda,že tato diskuse existuje,že v tom nejsem sama.U mě se OCD projevuje sice přehnanou hygienou,ne vtíravými myšlenkami,strašně tím trpím,nemůžu se toho zbavit,připadám si jako nemožná matka.Pořád děti napomínám at?si myjí ruce,nedokážu už je ani pořádně obejmout,vlastně ani nikoho jiného,vyvolává to ve mě strašnou úzkost a přitom vím ,že mám v sobě hodně moc citu na rozdávání,ale ta moje OCD mi v tom brání.Zhoršuje se to i v závislosti na menstruačním cyklu,to bývám plačtivá ,depresivní.Vím,že mám v sobě blok,když jsem v minulosti prodělala onkologickou léčbu,a od té doby mě OCD trápí.Snažím se to nevzdávat,chodím k psycholožce,která mě ted?učí posilovat sebevědomí,zkouším různé alternativní praktiky-meditace,Taiči,EFT-metodu,už 3 týdny beru kapkky Bachovy essence,mám pocit,že po nich se to spíše jen zhoršilo.Jediné čemu se bráním ,je užívat AD.Nevím co mám dělat.Mám pocit,že ta onko léčba na mě zanechala šílené následky.S těma fyzickýma jsem se docela přes zdravý životní styl vypořádala,ale s těma psychickýma si nevím rady.

Peťule, co se týče OCD, tak mi je fajn, naštěstí. Nevím, jestli vám to nějak pomůže, ale tak zpětně si uvědomuju, že mi strašně pomohlo, když jsem se (na základě této diskuze) začala na OCD dívat strašně z nadhledu. Viděla jsem OCD jako něco přicuclého ke mě, co musím profackovat a vyhodit. Tím, že jsem už neviděla sebe jako nebezpečnou či zlou..., ale všechna vina byla jen na "té vtěrce", tak se mi mnohem snáz bojovalo. Stačilo se té obludě vysmívat a pak ji ignorovat...a ona se zmenšovala a slábla, až jsem se jí s úlevou zbavila. Musím uznat, že to bylo fakt rychlý a nejspíš mi právě pomohlo hodně to, jaký jsem k OCD získala nový vztah, jak jsem svoje obavy přehodnotila a cítila se najednou jen jako normální ženská s vetřelcem na zádech (nebo v hlavě, chcete-li :-)).

Petro, díky moc za podporu, k terapeutovi samozřejmě chodím, léčím se už přes dva roky, bohužel u mě je to komplikované ještě přidruženou panickou poruchou a depersonalizací, takže to jde pomaleji..léčím se i homeopatiky a momentálně jsem ve stavu, kdy to prostě sama nezvládám, proto ty prášky, vím, že je to berlička, ale bez nich bych se vážně zbláznila..

?ubico, Lenčo, doufám, že je vám trošku lépe, u mě je to hodně proměnlivé, ale taky ještě pořád nedokážu "vypnout" a nemyslet vůbec na nic, těším se, až se k tomuhle propracuju..:-)

Pro Peťuli - Peťule, zkus, prosím, nějakého terapeuta. Problém je někde hodně hluboko, a jen s práškama to nevyřešíš! A s těmi, co Tě jen uklidní, už vůbec ne. Jen to oddálíš, ale pak přijde stejná situace a je to horší. Společně s terapeutem najdete to, co je vlastně jádrem všech těch ošklivých myšlenek. Nejsi blázen, ani v nejmenším. Ani nejsi zlá. Za nic z toho, co se děje a co Tě upřímně trápí, nemůžeš. Jen ten tok myšlenek neumíš zastavit. A věř mi, že pokud budeš hodně chtít, společně s léky a terapeutem to zvládneš. Vážně vím, o čem píšu. Byla jsem zoufalá víc jak 2 roky, jen zobala prášky a nic víc. Teprve společně s terapeutem jsem našla TO! TO, co mi z velké části tyhle myšlenky navozovalo. A byla jsem v šoku, když jsem to pojmenovala. V šoku, ale v zápětí šťastná, protože jsem proti všem těm ošklivostem uměla bojovat. Přeju Ti moc štěstí. A následně citovou pohodu!