Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Ahoj,nečetla jsem všechny příspěvky...proto se ptám. Je tady někdo, kdo trpí ještě jinými myšlenkami než je ublížení dítěti? Já jich na svém kontě mám několik. Léčím se už 8 let, samozřejmě s přetávkama. Právě jsem těhotná v 9 měsíci. Byla jsem nějakou dobu v nemocnici na udržení těhu, kde se mi nemoc celkem rozjela. Teď je to malinko lepší, ale mám strach, že to znovu přijde :-(. Jak ste to zvládali s kojením. Mám doporučení od Dr, abych ihned po porodu ukončila laktaci. Že prý to hodně zhoršuje stav. Co vy na to??? Děkuji za rady

...jo jo chytraku!To my bychom radi leky nebraly...co to budem povidat,ze jo baby!

Nežerte prášky a budete v pohodě.Vlastní zkušenost.

ahojky s tim barko s tebou souhlasim,musim dokonce kazdy den odpoledne po nich spat,jdu v tydne na kontrolu,beru je jiz mesic reknu to doktorce,ze se citim po nich unavena.kdyz se mi tato porucha objevila brala jsem jen anafranil a snad jen pri nejhorsim lexaurin,nyni me to,ale tak zkosilo,ze jsem lezela v nemocnici.mela jsem ktomu panicke ataky.no pa hodne sily vsem

ahoj Lenuse,propojuji se k odpovedi!ty beres take obcas ten Rivotril?muj nazor na tyto leky je,ze sice jsou tou prvni berlickou ale pozor na dlouhodobejsi uzivani,maji dosti na svedomi pokles emocni hranice,a nebo naopak vystup-emocni nestabilita,coz je take casty duvod k lecbe!spise brat jen AD;dystak ne jednu tabletu denne ale ze zacetku dve!brala jsem 3roky seropram 20mg,max.tabletu denne,a byla jsem s nim spokojena,je to neco obdobneho jako cipralex!sice mi doktirka vzdycky cpala i tzv.berlickove leky ale ja jsem je nikdy nebrala,jooo to uz muselo byt,treba jen vyjimecne na spani!nevim vzdycky jsem se techto typu leku(lexaurin,diazepam,rivotril...bala)hlavne kvuli zavislosti na leku!znam dosti lidi co uzivaji tyto leky,zadne AD;A jsou dost podrazdeni,uzkostni,a nedej boze si lek nevfzit...URCO VSE REKNI DOKTORCE;A spis venovat pozornost pouze AD ZATIM

ahoj lado,chtela jsem se zeptat zdali jsi spokojena s leky?a jakou davku beres a jestli jeste neco k tomu,me zmizely ty myslenky,ale je mi nejak divne,nevim zdali je to deprese,nebo uzlost,casto brecim.bojim se byt sama doma,aby se myslenky nevratily.no nevim,az pujdu na kontrolu uvidime.pa holky

Ahoj holky, uz jsem dlouho nenapsala, ale diskusi sleduju pravidelně. ja beru AD uz skoro rok a pul a musim rict, ze mi zacalo byt lepe az tak po roce brani a ani ted jeste nejsem v pohode, vzdycky je mi treba 14 dni dobre a pak se to zase vrati a ja jsem z toho zklamana, protoze uz si vzdycky myslim, ze uz to bude jen lepsi. myslim, ze to asi chce cas a taky moje psycholozka rika, ze je to tim, ze v sobe potlacuju vztek, ze kdyz me nekdo nastve, ze mu to nereknu a radsi to dusim v sobe a pak ty myslenky jsou castejsi. tak se snazim vzdy rikat to, co mi vadi, tak uvidim, jestli to pomuze. jo jinak beru sertralin a to 150 mg denne, coz je docela hodne, ale ted zacinam postupne jednu tabletu vysazovat, tak uvidim, jak mi bude. ale musim napsat, ze je to krasny pocit, kdyz me cely den ty myslenky neotravuji a ja si v klidu muzu uzivat sve dite. tak hlavu vzhuru a nebudte zklamane, kdyz prasky hned nezaberou, urcite casem to bude lepsi. ahoj

ahoj holky,ja jsem se citila tyden dobre a zase mi je nejak divne,bojim se toho e se to vrati,nic me nejak nebavi,bojim se byt i sama doma,beru cipralex 10 a 3 krat dene rivotril,no snad bude lip.pa mejte se

Ahoj Mirka já už druhý krát beriem serlift 50...keď som ho brala pred pôrodom tak prvé týždne asi 3 som sa cítila ove?a horšie ako predtým ako keby sa mi zdvojnásobili zlé myšlienky ale potom to začalo zaberať...a bolo to tak aj teraz já ho beriem už 4 mesiac je to ove?a lepšie ale na tie myšlienky sa nedá len tak zabudnúť a hlavne ak máme pri sebe malé bezbrnné bábo ktoré nadovšetko milujeme...ale neboj to všetko prejde len ich užívaj uvidíš...držím palce Mirka a neboj my to všetci zvládneme...ak ccheš popísať cez email: margetin.l"centrum.sk Mne písanie moooc pomáha

ahoj lenuše taky beru cipralex ale jen 5 dnů :-( před tím jsem mněla coaxila le jako nic moc změnila jsem psychiatra protože ta předtím byla o ničem....snad to přestane sakra doufám..prý jsou tyto prášky dobré tak uvidíme

HOLKY A NEMATE NEKDO ZKUSENOST S CIPRALEXEM?BERU JEDEN RANO UZ SKORO MESIC,VENKU SE CITIM DOBRE,ALE DOMA NIC MOC K TOMU RIVOTRIL A DEPAKINE CHRONO.ÚA MEJTE SE

AHOJ Mirko,Sertralin je neco jako Seropram cili serotonin,coz je predevsim na zpetne vychytavani serotoninu v mozku,mne vyhovoval,ale ucinek byl az tak po mesici.Kvuli tomu mas urco,ten lexaurin jako prvni pomoc.A po te az zacne ucinkovat Sertralin,tak radeji kasli na Lexaurin.drz se

Můj vzkaz je pro ?ubicu. Dík

Ahoj. Jsema na tom podobně. Už nějaký týden chodím k psychiatrovi. Beru Sertralin 50 mg a občas k tomu Lexaurin. Mohla by jsi mi napsat, co předepsali tobě? U mě to po lékách není na 100%. Díky

ahoj všichni léčím se na úzkost a taky myšlenky...však víte Ty co máme všichni máte někdoi konkrétné zkušenosti s CITALEXEM??? díky

.. Omlouvám se, tento text (odpověď Micindě) patřil v diskuzi uplně jinam.

Micindo, já nevím, ale pokud má další děti, tak má Iva pravděpodobně spořádanou rodinu, tedy i manžela. V takových normálních rodinách nejde o sobectví, přece? Manžel chce děti, děti chcou sourozence. Navíc všichni víme, že je vždy lepší, aby dítě nebylo jedináček. Tak o jakým sobectví mluvíš? Jak vidíš, děti zvládá, potřebuje pomoct se sebou. A ty jí teda nepomůžeš, možná bys taky potřebovala lekci úzkosti.

Ahoj Zdenka keď čítam Tvoj príspevok tak ako by som čítala o sebe. Vieš že sa čudujem ko?ko ?udí má tento problém? Já som si myslela že som jediná nejaká schyzofrenička. Já som bola od malička úzkostlivá a tie myšlienky sa mi tvorili zž v detstve bála som sa chodiť cez kolaje že ma napadne skočiť pod vlak a také hlúposti mala som z toho až traumy...Potom to prešlo a potom sa mi to objavilo asi v 18 rokoch...to som sa zobudila a do mňa došiel taký strach až som sa triasla že čo ak pôjdem a ublížim rodičom. Zverila som sa matke a tá ma zobrala svojej psychiatričke lebo ona k nej chodí od môjho narodenia mávala dosť ve?ké depresie a tiež takéto myšlienky a po 10 rokoch sa z toho dostala takže mi je oporou lebo vie aké je to strašné. dali mi lieky potom som odišla do Anglie a tam som sa odreagovala s robotou aj keď som si na to spomenula už ma to nedesilo. Postupom času to vymyzlo až teraz sa mi to ukázalo pred pôrodom v januári. Mám 26 rokov a 6. februára som porodila synčeka ktorého nadovšetko milujem. Začalo to tým že som mala strach že poviem niečo čo neni pravda a začalo to tým že sa mi vytvorila myšlienky že mimčo neni manželove čo je taká blbosť nik to nepochopí pokia? nezažije takéto problémy.Som to psyxchycky nejako nevydržala a povedala som mu to že mám takéto nepravdivé desivé myšlienky a k tomu začali ďa?šie.Začala som brať atd a prešlo to...no a teraz zase po pôrode že ublížim malinkému že ho zadusím alebo že mu niečo urobím...čo ak mi šibne ....ach je to hrozné...ale užívam nada?ej lieky a je to fajn, myšlienky občas blúdia, hocičo mi napadne ale už sa nad nimi nezastavujem. Chcem všetkým povedať aby sa nehanbili o tom hovoriť a vyhladali pomoc aj z najhoršieho sa dá dostať len človek musí mať pevnú vo?u a veriť si. Já si vravím že já som omnoho na tom lepšie ako bola moja mama a keď sa dostala z toho ona tak sa aj já. DRŽTE SA. Kludne ak niekto chce bližšie popísať moj email: margetin.l"centrum.sk

zdenko a beres nake leky??

děkuji za kontkat, uložím si ho a zkusím se v nejhorším stavu ozvat. Jinak první myšlenky agresivní byly proti sestře mladší o 7 let, nevím však proč, vždycky jsem byla ráda, když rodiče dorazili z práce domu, protože jsem měla pocit, že už teď nemůžu sestře ublížit a ulevilo se mi. Pak se to začalo stupňovat i vůči kamarádkám a cizím lidem. Vůči zvířatům ani ne. Následně v dalších etapách po pár letech i vůči rodičům a všemu živýmu v jakýchkoliv podobách - přejtí autem když řídím, ublížení ostrými předměty apod. Kolikrát jsem byla docela blízko tomu, že bych se nejradši zabila a třeba jsme neměla sílu vůbec vyjít mezi lidi, ale protože musím z hlediska práce, tak jsem vyšla, ale probrečela jsem cesty do práce i z práce. První myšlenky se objevily v 17 letech tak jeden rok, pak i bez léčby (nikomu jsem to neřekla) zmizely a objevili se za čtyři roky na VŠ, ty trvaly tak půl roku, taky jsem nic neřekla a pak za rok v práci a to trvá cca 7 let s malými přestávkami v kuse a to už beru antidepresiva. Je pravda, že mamka se mi svěřila, že když jsem byla malá, tak měla po porodu obdobný stav, kdy se mě bála koupat, aby mě neutopila a vozit v kočárku, aby mě nepustila pod auto i s kočárkem. Nikdy to neudělala, ale stihy měla jako já. Pak jí přešly a už se nevrátily, ale já to mám 100 x horší v intenzivnější formě. Hypnóza prý na to nefunguje - bohužel.