Rozpoznání psychického upíra
První z nich je pocit zahanbující nedokonalosti. Kdykoli pocítíme jakousi nedostatečnost, měli bychom se porozhlédnout, není-li nablízku psychický upír- hlavně proto, abychom si uvědomili, kým v základu jsme (nebo nejsme). Jinak budeme plní obav z naší nedokonalosti, jež nás činí nehodnými života, lásky a prosté lidské úcty. Budeme se trápit obavami, že nejsme dost dobří, štíhlí, elegantní nebo dost sexy, budeme se cítit méněcennými.
Tento pocit je opravdový; ne proto, že bychom snad byli horší, ale proto, že z nás odsál trošku naší životní síly - té složky, která nám umožňuje vnímat naši vlastní krásu, nadání a naši cenu, a nám nyní zůstalo jen tolik, co už nestačí k udržení zdravého sebevědomí. Někdy je upír, který nás vysál, aktivován v jiné osobě, jindy je to upír, kterého si nosíme ve vlastní psýše.
Nedostatečnost můžeme pociťovat jako fyzickou únavu nebo psychické vyčerpání a přestáváme zažívat pocity svěžesti a šťavnatosti, vitality, plného a kypícího a proudícího psychického zdraví. Upírovo hltavé sání proměňuje naši svěží šťavnatost v šedivou seschlost, která je jen jiným způsobem vyjádření pocitu umenšení. Kdykoli zakoušíme tento pocit zahanbující méněcennosti, jsme obětí psychického upíra.
Každý, kdo zakusil tento stav psychické bezkrevnosti, ví, že je krajně nepříjemný. Proto se horečně snažíme doplnit, co jsme ztratili. Jestliže si však nejsme jisti tím, co to vlastně bylo, jsme nejspíš odhodláni doplnit to, co nám schází, jakýmkoli možným způsobem. Touha po opětovném dočerpání je druhým symptomem střetu s psychickým upírem a obvykle je pociťová na jako hlad po získání něčeho navíc.
Tento aspekt upířích muk je výstižně zachycen v románu Nosferatu (1979) od Paula Mo netta moderním převyprávění draculovského mýtu. Monette situoval svůj příběh do městečka Wismar, v němž vládnou moudrost a dokonalost. Jedním z prvních náznaků, které dostáváme o Draculově příjezdu, je vzedmutí této hladové touhy:
(Jonathan) dlouze políbil svou ženu, pak jí položil hlavu na své rameno ... jako by mu patřil veškerý čas světa. Rozhlédl se po prostorných pokojích svého rozsáhlého domu ... a pomyslel si: Nic jiného nepotřebuji ... Když bezstarostně procházel rušnými ulicemi, zastavil se u trhovce ... přívětivě ho pozdravil a vybral si kousek pečiva, máčeného ve smetanové polevě a ozdobeného čokoládou ... Dojedl pečivo, zálibně mlaskl a v odrazu, který mu poskytlo okno banky, si urovnal kravatu ... A náhle ucítil v krajině srdeční ostré bodnutí ... zůstal v něm velice podivný pocit. Položil ruku na peněženku, schovanou ve vnitřní kapse kabátu, a s dychtivým zachvěním si pomyslel: musím mít víc. (11-13)
Víc. Nehledě na to, kolik čeho už máme, nikdy toho není dost. Jelikož jsme byli vysáti z toho, co je pro nás opravdu důležité, naše žízeň po čemkoli jiném je bezedná. Cítíme se být hnáni k tomu, abychom konzumovali zboží, zážitky a lidi, jako bychom umírali hlady, jako by tyto náhražky životní síly nějak mohly vyplnit naši prázdnotu.
Přesně o tom zpívá v jedné své písni Madonna, konzumentka oslavované dravosti, ve filmu Dick Tracy z roku 1990. V této písni nám Materialistická dívka vypráví, jak se postupně propracovala z prosté chudoby až k požitkářskému nadbytku. Když tak vyjmenovává své nesčetné hmotné statky, uvažuje nahlas o tom, že publikum pravděpodobně předpokládá, že je se svým bohatstvím spokojena. Zdá se ale, že předpokládáme chybně, a Madonna uvádí náš bláhový předpoklad na pravou míru ujištěním o své neuhasitelné touze po dalším bohatství, lásce a moci. V opravdové ódě na vampyrizmus zdůrazňuje Madonna v každé sloce své písně její jednoznačný titul: "VÍC!"
Určitě není nic špatného na tom mít ambice a dosahovat cílů, ale toužení po víc v Monettovu románu a v Madonnině písni se od prosté lidské touhy zřetelně liší. Nerodí se z limitované ctižádosti, nýbrž z bezedné hanebné lačnosti, která nám signalizuje upírovu přítomnost. Cítíme-li, že musíme vyplnit díru naší zahanbující nedostatečnosti a zároveň nejsme s to artikulovat, co má být mírou onoho dost při jejím naplňování (když jedinou kvantitou, která se zdá být schopná našeho vykoupení, je neurčité víc), potom jsme se stali obětí psychického upíra.
Zdroj: Barbara E. Hort - Nekalé vztahy, nakladatelství Eugenika
Komentáře
Stačí pak na něj jen dejchout, upír se zaškaredí a odtáhne pryč... párkrát to zopakovat a je od něj pokoj.
Jsem z její blízkosti vyčerpaná a jakoby ze mě odejde veškerá energie.Ona naopak naprosto ožije,což by se dalo vysvětlit mou společností.Mě trvá někdy několik dnů než se vzpamatuji.
Z této situace není úniku,za prvé mou pomoc potřebuje a za druhé je to moje matka a tím je řečeno vše.
Totéž se mi stávalo u jedné kolegyně v práci,té jsem se ale mohla vyhnout,tady to bohužel nejde.U maminky se mi to stává i když spolu telefonujeme.
Pokud mi někdo poradí,budu ráda.
Vždy když tam jdu, tak si říkám, co mi zase hezkého řekne... minule to říkala přímo s úsměvem.
2. nemá mě ráda
3. stáří nebo povaha
4. nebo jí to dělá dobře
Co myslíte?
V jiných šatech zase mám podle ní velká prsa. A tak je to furt. Jen mě to prostě zaráží, co a jak to říká. Kdyby to nebylo pokaždé...
:-)
řekni jí: lepší málo opálená než být pak svrásčelá
řekne ti: máš malá prsa
řekni jí: lepší než povislá
řekne ti: máš tady pupínek
řekni jí: lepší pupínek než vráska
řekne ti: máš velká prsa
řekni jí: nezáviď
Dost na to abysis to nenechala líbit!Ubližuje ti to ale to poznáš až budeš starší.Takhle mi ubližoval můj otec a tchyně.Dnes musím brát léky - je to pořád ve mně.Nemám se ráda mám nízké sebevědomí.NEDEJ SE!
Když jsem byla malá, tak mě tak babička neurážela. Začalo to tak od mých 20 let. Ale je to každou návštěvu...
ona si z toho, ale nic nedělá. Mama jí to už řekla, že mi to vadí, ona dala 2x klid a pak zase. Ale příště jsem rozhodnutá, že tam nejdu.
Když mi předminule třeba zase říkala, že jsem bílá jako vápenka(a to jsem už trochu opálená a dělala si z toho srandu) že se mám podívat na svého otce, jak je krásně hnědý... tak jsem jí říkala, že jsem prostě jinej fototyp a že se opaluji pomalu a příště jsem to měla na talíři zase(to už jsem mlčela)... a to je jediný co mi za návštěvu řekne.
Kvůli takovému upíru jsem změnila školu.
No šílený! Já jsem od přírody pozitivní člověk, ale po rozhovoru nebo po setkání s ní jsem byla mimo a to doslova!!!!!
Doufám, že už takové lidi nepotkám. Tfuj tfuj tfuj!
Mám pocit, že jsem v kontaktu hned se dvěma psychickými upíry. Jedním je moje matka, druhým přítel.
Matka trpí již velmi dlouho psychickou poruchou, a omílá neustále teorii, že je telepaticky napadána a vysávána jinými osobami (2 její předchozí partneři). Jelikož spolu již pár let nebydlíme, od rána do večera mi píše smsky na mobil typu "nechala jsi mě samotnou, nemám důvod žít...", občas i sprosté nadávky a vyčítavé smsky, a neustálé hovory (které jsem se rozhodla přestat brát). Strašně mě to mrzí, že takhle ignoruji vlastní matku a zanechává to ve mně i výčitky. Dalším "upírem" se domnívám, že je přítel, protože od doby, kdy jsme spolu začali chodit jsem unavenější, demotivovanější, vždy po naší schůzce cítím, že mám méně energie. Ale ptám se také sama sebe, zda si takový psychický stav nevytvářím sama. Nevím, jak se to dá zjistit. Vždycky jsem měla spoustu energie na rozdávání, a rozhodně nejsem slabé povahy, ale nyní mi dělá problémy se i lidem dívat do očí.
Prosím Vás, máte s tím někdo podobné zkušenosti? Znáte ověřené tipy pro obranu? Vím, že již byl zmíněn krystal, česnek, překřížení rukou,... ale mám namysli spíš myšlenkové vzorce.
Předem děkuji za jakoukoliv snahu.
- Odpovědět
Pošli odkaz