PANICKÁ PORUCHA 13 díl

Lazare, díky za motivační povzbuzení. Koupil jsem textilní izolační pásku , takovou pevnou, abych trochu zamaskoval nárazník. Je po zimě zdemolovaný, abych moc policajty neprovokoval. Už je možná bude provokovat zrcátko, které je obyč.izolepou ofačované :D K tomu teď přišla rána v podobě finanční injekce do auta. Poslední dobou jak jsme jeli tak s autem šíleně třepalo a divně poskakovalo.. Jízda byla dost nepříjemná... tak jako že půjdu vyvážit gumy. No, gumař mi řekl - ty přední zimáky máte dobrý. Ty zadní maj tak 1,5-2mm a jsou deset let starý. A tadyhle se podívejte, a já na to čumím, kord byl porušen a na běhounu boule jak prase. Jak to dal na vyvažovačku, málem mu to utrhlo. Tak suše podotkl, že to vám muselo pěkně s celým autem hejbat... no taky že jo... vyřešily to dvě nové gumy, aby byly do páru, tak jsme je hodili do předu a to mi dal ještě slevu a vyšly mě jen přední gumy za 3300Kč!!! Kurnik, kde na to brát?? Dneska sem byl na finančáku , tam jsem to ustál, takže Ok, cvaknul jsem jim 2500 tisíce.. takže jsme holí a veselí .. teda tak holí úplně ne.. máme už natankovanou plnou nafty, takže hurá zítra na Šumavu. A daleko z toho zdejšího blbákova. :-)

Přátelé, zázraky se...Zdarec ....všem ... Kočičáku držím ti palce ať se dílo daří a dáš popelnici do kupy....pochopil jsem to správně že to předěláváš na solární pohon....jinak 1000km za šťávu by mohlo být likvidační....... ZDAR A SÍLU ..!!! :-)'

Kocoure!
Obrovská gratulace k tomu, jak jsi jim v práci vytřel zrak!!! A ještě víc gratuluju k tomu, že se cítíš šťastný! Je pravda, že se člověk sám na sobě dokáže mnohem víc zapracovat, když se cítí dobe. Pozitivní myšlenky naskakují skoro samy. Tak si těch hezkých pocitů naber hooodně do zásoby!!

Přátelé, zázraky se dějí. Podařilo se mi dopsat program v práci, podařilo se mi jej úspěšně prezentovat před lidma, co byli na mě neoprávněně nabroušeni a umlčel jsem je tím, že jsem vše věděl a program splňuje všechny požadavky. V práci jsem na přesčasech strávil 20 hodin, tak si je teď mohu vybrat. Šéf je spokojený a teď díky Velikonocům si čtyři dny volna můžu vzít - čili do práce půjdu až příští středu :-) No není to skvělý? Mám bezva čas na rekonvalescenci a odpočinek. Krom toho pojedeme za rodinou od manželky na jih Čech, tak to budeme mít jako takovou "dovolenou" společně. Není nad dovolenou bez vybírání dovolenky :D A když nemusím doma smrdět na marodce :-))) Jsem opravdu spokojený a šťastný. I když mi ještě není úplně s nervama nejlíp, vím, že jsou teď ty nejlepší předpoklady k tomu, aby se to zlepšilo. Mějte se všici krásně a já se jdu chytat práce na autě, aby bylo připravené na 1000km štreku.

Ahoj Kocoure!
To je paráda, že se Ti podařilo zmírnit splátky, aspoň nějaká radost :-)
Ať vám to se ženou klape mooooc dlouho!!!

Laro, to je skutečně vážné. Oproti tomu všechny mé problémy jsou fakt malicherné a k smíchu. Nemít oporu ve svém partnerovi je humus, který Ti vážně nezávidím. Díky Bohu jsme si navzájem doma oporou. Je to teď hodně těžké, ale mám velkou radost, že se podařilo dnešní aktivitou ukecat berňák k placení 2250 namísto 4500Kč... to je úžasné!!! Zas máme co na měsíc jíst..

Ahoj spolupanikáři!
Kocoure drž se! Cítím se ve společnosti podobně. A Melo, Tobě přeju, aby se Ti zadařila nějaká dobrá práce a odpadl aspoň stres z financí.
Včera jsem měla taky šílený den, nejste v tom sami! Hned ráno, když jsem vylezla z domu, pleskla jsem sebou na zem. Výsledek rozbité koleno, roztrhlé gatě a odřené boty. To ještě šlo přežít. Ale od pátku jsem přemýšlela o tom, jak říct manželovi, že potřebuju jít v neděli aspoň na dvě hodiny do práce. Je uzávěrka a celkově jsem se ještě s novou prodejnou nesrovnala, mám tam spoustu restů a nestíhám. Manžel to považuje za mou velkou neschopnost, protože vedoucí přede mnou tolik přesčasů neměli. Vyčítá mi, že pořád dávám přednost zaměstnání před rodinou a že vážně uvažuje o rozvodu. Je pravda, že trávím v práci dost času, ale je to proto, že jsem panikář a na všechno potřebuju víc času, potřebuju pracovat v klidu a tlak mě hrozně vyčerpává. Na domácnost nezbývá tolik sil, jak bych chtěla. Ale co v dnešní době, člověk musí být rád, že práci má. No nic, když jsem manželovi v neděli odpoledne řekla, že musím na chvíli do práce, bouchlo to jak kamna, nechala jsem na sebe nasypat popel a když řekl, běž si kam chceš, s mlčením jsem vyrazila k prodejně. Když jsem chtěla odemknout, nešlo mi to. Musela jsem zavolat zástupkyni. Problém s klíči jsme vyřešily, ale dovedete si představit, v jakém rozpoložení jsem byla a teď se soustředit na práci. Začalo se mi dělat zle a začaly šrotovat myšlenky, že jsem tam sama a když sebou seknu, nikdo mi ani nepomůže. Zavolala jsem si na pomoc dcerku. Práce se však ze začátku moc nevedla, nic nevycházelo jak mělo. Jak jsem se postupně uklidňovala, začalo vše vycházet. A do toho najednou SMS. Kolegyně, že si zlomila ruku a v pondělí nepřijde do práce. Zase průser. Začala jsem volat druhé prodavačce, aby přišla tedy dřív. A jak tak telefonuju, vidím, že mám každou tenisku jinou. Opravdu zrala na chocholouška!!!Musela jsem se tomu smát. S dcerkou jsme to dodělaly a šly domů. Cestou další SMS, že s tou rukou to byl apríl. Na zabití!!!!
Doma mám tichou domácnost a to mě vyčerpává hrozně moc.
Mějte se krásně a držte se!!!

Dřevošku, smekám před tebou. Smekám hodně hluboce. Ale začínáme na tom být podobně. Sice nás naštěstí nečeká žádné doplácení, ale nebýt toho, že mi vrátili daně za dobu co jsem byla na mateřské, tak jsme totálně v háji. I když jsme povraceli dluhy a jsme opět na nule. Manželova výplata jde skoro celá na různé splátky a já mám podporu 2 tisíce a práce v nedohlednu. Jenže k tomu 3,5 leté dítě a tomu se těžko vysvětluje, že onu hračku, sladkost, oblečení koupit nemůžeme, protože nemáme peníze. Navíc oblečení potřebuje. Pomalu se otepluje a z loňského oblečení vyrostla. Takže taky máme co dělat a je fakt, že týden po výplatě už začínají nervy, jestli budeme moct koupit balík mlíka, jestli na něj budeme mít. Malá vypije celkem dost mléka. Vařit taky musím, když zrovna není ve školce. Je to fakt těžké a jak to tak pozoruji, tak bude ještě hůř.

Dále včerejší a dnešní den je částečně odpočinkový a zároveň stresový. Daňové přiznání vyneslo cifru 4500 doplatek. K tomu dopočítání elektřiny 9500 doplatit, auto před technickou, kde do konce měsíce musím vyřídit opravu auta... motor žere olej, kouří to jak sviňa, tak nevím, jestli to emisema projde, co jsem to tak počítal, tak materiál na opravu mě vyjde tak na 15000Kč aby auto zase jezdilo. :-( a bylo funkční na další dva roky. Holt, stres z finančního zabezpečení rodiny je tak enormní, že fakt nevím, kde ty peníze brát. Rozpočet na jídlo pro dva lidi je pouze 2000Kč víc v něm nenajdeme.. mléko nahrazujeme sušenou syrovátkou, pečivo si pečem sami, čaje z toho, co na stromech najdeme... No, děs a hrůza, přátelé. Důležité je, že se s manželkou máme navzájem a táhneme za jeden provaz. Nechceme přijít o střechu nad hlavou a musíme to nějak zvládnout. Vždyť všichni mají nějaké problémy. Během těch posledních dnů se mnou úzkosti mlátí pořádně a teď jak jsem se tu z toho vypsal, je mi líp.

Přátelé, mějte se krásně, co možná nejlíp a mějte příjemný start do dalšího pracovního týdne. Vaše kočka dřevěná

Melo, díky moc za podporu. Od čtvrtku se to nějak sype. Byli jsme vedením firmy nahnáni na oslavu 70. narozenin od bývalého šéfa oddělení, kde pracuju. Řeklo se, že je to velmi důležité a že všichni tam mají být. Bylo tam i nejvyšší vedení a neúčast se bere jako zrada. Oblečení má být formální. Ve čtvrtek jsme tedy s manželkou vyrazili do nejbližšího města koupit aspoň nějakou vestu ke kalhotům. S tím, že si vezmu bílou košili, kravatu a něco jakože budu mít na sobě. Moc jsme nepochodili, neboť chtěli za vršek saka od 2500Kč nahoru. Tak jsme si řekli, že zajedeme do Polska. Tam byl mega výběr. Ale ani ten mi nebyl nápomocen ke všemu, neboť od minulého kupování obleku na svatbu jsem se poněkud zvětšil a vědom si svých rozměrů jsme byli v krámu a zkoušel jsem jeden oblek za druhým. Samozřejmě cizí ženské mě měřili pas a já se cítil velmi nepříjemně. Nejhorší bylo to, že oblek přesně na mě neměli. Buď moc velký, nebo malý, nebo akorát, ale se špatným střihem. Nakonec jako poslední volba byl oblek, který jsme nakonec koupili. O trošičku menší, ale s dobrým střihem a za cenu 2000Kč. No nekupte to. Tak po půlhodině zkoušení a permanentního stresu jsme jeli domů. Tím to vše začalo. Už po cestě jsem se dostával do depresí z toho, že výdaj 2000Kč je pro rodinnou kasu příliš velké sousto, nu a po hodině a půl rozhovorů s manželkou jsme usoudili, že když mám novej oblek, tak s tím můžeme třeba zajít někam do kostela, nebo do společnosti. Pak nastal pátek. Dopoledne jsem byl ve svém neformálním oblečení a před akcí jsem zajel domů se převlíct. První zděšení nastalo, když jsem měl v obleku si sednout v autě. Byl značně nepohodlný a už jsem byl z toho pěkně vzteklý. Vzteklý vůči sobě. Dorazil jsem na místo setkání, ale pro auta bylo plno a nejbližší místo, kde šlo zaparkovat bylo 3/4km daleko. Nu, tak jsem zaparkoval a šel na akci. Po cestě jsem si chtěl schovat klíče, peněženku a mobil do kapes, ale ejhle nový oblek nemá vnější kapsy! To mě vážně nasralo. Tak jsem musel použít vnitřní kapsy, které naštěstí byly, ale vypadalo to, jak bych měl prsa č.5. Nu, tak pěšky, nejen, že mi začaly padat kalhoty a košile mi začala se soukat ven, začalo silně pršet a já myslel, že tam zešílím. Zrychlil jsem tempo, přišel k restauraci a těšil se, že se aspoň trochu před vstupem upravím. Jak na potvoru, před barákem stála kolegyně a čuměla, jak peláším deštěm v obleku s padajícíma gatěma! No děs. Takže nasadit masku, úsměv, nedat na sobě nic znát a potichu šílet někde hluboko uvnitř. Hrůza. Na celou akci se vybíralo 500Kč a jediná omluvenka bylo to, že 2 spolupracovníci dezertovali do Prahy a celý seznam kdo zaplatil a kdo je omluven, koloval po celém oddělení. Průběh akce už byl jen o chlastu a nechutném jídle, kde polívka ze sáčku střídala kus rozvařeného masa s bramborama ze sáčku politýma vysmaženým špekem. To jsem nejedl. Fuj. Po čtyřech hodinách přetvářky, úsměvu a zdvořilostní konverzace jsem opustil prostory a vzpamatovával se z vyčerpání, které mi tato šaškárna přinesla.. 2500 pryč a oblek bez kapes ve skříni.

Dřevošku, to mě fakt moc mrzí. Tak hezky k ženě do teplíčka a sbírat síly. Držím palce ........

Melo, já tu jsem, ale je ted trochu hůř, jak budu mít sílu tak napíšu. Držte se všeci.

ahoj Laro. Taky jsem pracovala jako vedoucí a to v obchodě s cigaretami a tiskem. Každý měsíc jsme dělali inventuru. Umíš si představit tu odpovědnost. Pochopitelně i hmotnou a že se tam točilo dost peněz. Do toho ještě dobíjení mobilů a sazka, takže i večerní uzavírání byl jeden velký adrenalin, jestli to všechno vyjde. Nevím jestli bych to dnes ještě dala. To jsem neměla ty problémy ještě takové jako teď. Nejhorší je právě ta hmotná. Ale když to člověk nepodepíše, tak má smůlu. A každý týden si jezdila agentura pro tržbu, takže i nervy aby přijel nějaký podvodník. I když se vše ověřovalo horem dolem. Ale přece jenom když balíš 300- 400 tisíc tak je to někdy o infarkt. Stačí zapomenout přibalit nějaký balíček, nedej bože mít v týmu nějakou, která ti to ztopí a je to. I to není vyloučeno. Tak se hlavně drž :-)

Empatik: předem zdravím. Dcera do 2 let spávala se mnou a měla hrozné spaní. Prakticky od narozeni. Co začala ve své posteli, tak se to mírně zlepšilo, ale prostě má své dny. Občas ji zlobí i nožíčky vlivem růstu. Postel měla původně na jiném místě, ale kvůli mírné přestavbě pokoje ji má teď jinde a nic se nezměnilo. Jinak neobrací se k nohám ani se nechoulí k jedné straně. Asi prostě nějaké potíže růstu :-)

http://www.youtube.com/watch?v=pSHq4T2krt8&feature=youtube_gdata_player

Ahoj Laro, tak Jednota by mě...http://www.youtube.com/watch? v=pSHq4T2krt8&feature=youtube_gdata_player Zdarec všem .........Kočičáku jsi náhodou formát a facha ti vopravdu vodsejpá ....když uvážím jak rozjímáš zda jít do fachy nebo k "údržbáři" event.černokněžníkovi a pak si vezmeš volno.....a přesto už máš nadělané 3dny,jseš ůplný. turbo........taky jsem udělal hodně práce když jsem k ní měl lidi ...... :0) ten pocit velmi dobře znám. Také bych chtěl stíhat více, než stíhám a stresuje mě, že pořád mi lidi volají aby program byl napsaný a vývoj mi jde pomalu. Důležité, že jde. Už mám takhle 3 dny naddělané, které si pak na Velikonoce vyberu místo dovolené ...... ty relax.melodie nejsou špatné ale jako neplavece mě moc neoslovily ....a ty Dřevoše jsou moc zvonivé .....mám raději něco poklidného ale s textem...na tom dost bázíruji.....:)))

Ahoj Laro, tak Jednota by mě vůbec nenapadla. Tady na severní Moravě je Jednota pozůstatkem budovatelského režimu. Je to tam ve všech prodejnách jako by se tam zastavil čas. Takové trošku RETRO. Věřím, že vaše prodejna tam neprodává prošlé zboží, jako ty zdejší...

Co se týče Tvé práce, tak ten pocit velmi dobře znám. Také bych chtěl stíhat více, než stíhám a stresuje mě, že pořád mi lidi volají aby program byl napsaný a vývoj mi jde pomalu. Důležité, že jde. Už mám takhle 3 dny naddělané, které si pak na Velikonoce vyberu místo dovolené.

Jo, Laro, jako šéfová, můžeš sehnat pekárnu a můžete tam dělat rozpékané pečivo aktuálně podle poptávky :-) Vím, že ve zdejším Lídlu to zvedlo úroveň.

A co do relaxační hudby, není nad Jean Michele Jarra

http://www.youtube.com/watch?v=fpWNimba344&feature=related

Ahoj Dřevošku. Já tu taky...Pro Melu: Zkusila jste někdy holčičce přestěhovat postýlku? Neobrací se v postýlce během spánku třeba hlavou do nohou, anebo "necpe" se třeba jen k jedné straně, nechoulí se v rohu? Pokud ano, stojí za to vyzkoušet změnit umístění její postýlky, třeba kvůli tomu i přestavět pokoj (byt). Přeju, ať se to zlepší!

Zdravím všechny panikáře!
Kocoure, v Tescu nedělám, jsem v Jednotě a víš, že jednotě je síla :-))) No já zatím padám na hubu. V práci nestíhám, jak bych chtěla a měla a to mě hrozně stresuje.
Melo, probdělé noci s dětma také znám, naštěstí to mám už za sebou. Ale teď zase nespím z toho, jak přemýšlím, kolik jsem měla objednat chleba a rohlíků... pořád dokola.

Ráda poslouchám tuto relaxační hudbu. Úplně se vidím, jak plavu v moři s delfíny, všude plno barevných rybek a korálů, uklidňuje mě to.
http://www.youtube.com/watch?v=TqCxNjupzAw&feature=related

Ahoj Dřevošku. Já tu taky nahlížím i několikrát za den. Vždycky mě potěší když někdo napíše. Já bych si nejraději lehla a odpočívala, ale dcera a spánek dohromady nejde, takže to vypadá že dnes možná usne až před desátou. Potom mám tak do 1 klid a potom hodinu i klidně 2 hodiny bude znovu usínat. Jen občas se stane zázrak a spí celou noc. To má 3 roky a 4 měsíce a já se ještě pořád nevyspala. Někdy je to fakt náročné. No a když do toho přijde panika, tak je to super. Vůbec nevím co bude, jestli si konečně najdu nějakou práci. Kolikrát se ji snažíme utahat a potom padáme na hubu a ona vypadá, že má energie víc a víc. Nechápu :-)