Je to psychické týrání?

ahoj holčičky moje.... je to těžký..
ale chci se s vámi podělit o něco konečně hezkého..
zařekla jsem se, že se od srdce každej den zasměju....a on to jde. Všímám si kluků, jak se smějou.. dneska tu byla dcerka, tak jsem si po tak strašně dlouhý době otevřela s někým vínko... a smály jsme se úplným kravinám..... ale tak srdcčně,tak sladce.. to je přesně to, co člověk potřebuje. jsem po pracovním vypětí, měla jsem včera ranní od 5:30, odpoledne jsem tam byla d=le. večer přišla pomoct v 7 na úklid mrazáků - do 11 a ráno zase na 5:30.. tak jsem utahaná jako kotě.... ve chvíli, kdy jsem si zasloužila pochvalu, nepřišla.....ale odolala jsem pesimismu... a vyplatilo se, ale nevím, jak dlouho z toho budu čerpat....ale chtěla bych a ráda bych co nejdéle.....děti jsou taky dobrý příděl energie... zvlášť, když řeknou něco moooooc pozitivního....tak strašně velký zordíl od života s manželem, to není jen tak.. to nepůjde najednou... ale musím postupně... chytám se těch malinkých radostí.. upínám se na ně... Víte, přiznám se, že by mě zajímalo, jak se díváte ně mě, když já jsem vlastně byla ta první, kdo si někoho našel.... kdo byl nevěrný... po 12 letech, kdy mi pořád něco chybělo.... a to bych taky mohla říct - to víš láska.... já jsem to tenkrát manželovi přiznala, když s emě ptal.. i za cenu tho., že to nedopadne dobře.... co bylo dál ... několika slovy - bylo to strašný......to před tím byla procházka růžovou zahradou.
Netušila jsem, jak moc ješitného a zlého manžela mám.a i to peklo mi za to stálo.. opravdu stálo. Dneska se po dlouhé době cítím dobře.. snad se i vyspím.. a bude líp. tak trašně po tom toužím.nedá se žít život někoho jiného.....ale měli bychom chtít radostně žít svůj život.. a těm ostatním třeba troch pomoct.... a vy mi pomáháte, je super to aspoň moct nekomu říct... mějte se, doufám, že sem taky budete psát to, z čeho máte radost, protože i vás to posílí.. pa, krásnou dobrou noc a skvělý zítřejší den.

ahoj anavi....to ráda slyším,už začínáš trochu uvažovat,je vidět,že čas věci obrušuje,lehce,ale jo.Rozhodně si přej odpovědi,on ti stejně řekne to,co se mu bude hodit,ale já bych je taky chtěla slyšet,mě 5let neřekl,proč,co jsem udělala tak špatnýho,prostě jen jsem věděla,že šel jinam,ale důvod mi neřekl,nebyla jsem schopná navázat normální vztah,bylo to ve mně nedořešený,jen jednu větu mi řekl....to víš,láska.....no ale co to teda bylo se mnou?no nebral mi to mozek,dělala jsem jednu blbovinu za druhou,pět let to trvalo,ale dnes už jsem schopná s ním komunikovat,ovšem jméno té jeho lásky stále nejsem schopna vyslovit.Nejhorší fakt je,když mi nevysvětlil proč.....to co popisuju je příběh mojí závislosti na chlapovi,kterej se udál před asi sedmi lety.To,jak mám toho malýho klučinu,to je jinej příběh,to je chlap tady po tom vztahu a tenhle mě psych.týral,ale tu závislost,jak píšeš,tu jsem prožila se svou osudovou láskou a dodnes to žádnej chlap nepřekonal.Ta závislost mě přivedla k pití,k tomu,že jsem si vybrala dalšího partnera tak blbě,prostě tenkrát se mi ten život sesypával a sesypal se dokonale před třemi lety tady s tímhle tyranem.Ted jsem osvobozená a chci být sama.Alespon zatím.Takže anavi,nejsi hloupá,máš právo to slyčet,ale nech to chvilku uležet.

a co vy, holky jak se drzite????????

iviku, pomohlo mi to sice ale tedka jsem clovek ktery zije den ze dne. Tedka jsem prisla na to, ze mi pomaha kdyz jsem hodne nastvana, tak nemusim brat ani prasky. Potrebuju stejne ale slyset moc odpovedi od manzela, protoze je srab a kdybych neprisla na tu zenskou, tak me tady bude dusit, napadat a navic se neciti vubec vinen tim, ze by mi ublizoval a to jsem mu rikala stokrat. Proste se mu mizek prestehoval mezi nohy a nakonec jsem to musela vyhodit i kdyz nechtel. Vubec si neuvedomuje kolika lidem ublizil a ublizuje, jemu to pripada ze nikomu nic neprovedl. To je hrozne sobecke, ja chci aby si uvedomil. ze ublizil nejen mne ale i dceri rodicum. je mi ho vlastne lito. Vidi jen sam sebe, ale oni to penize spravej.....
nepremyslim o tom ze bych ho vzala zpet, ale na ty otazky chci odpoved, myslite ze jsem hloupa?

no tak holky,jsem moc ráda,že se tahle diskuze tak pěkne drží a pomůže třeba někomu jako je anavi.Té jsem musela nadávat,ale stálo to za to,anavi čte i jiný příběhy a určitě vidí,že může být ještě hůř.Já jsem ted neměla čas a ted mi trvalo,než jsem to pročetla,já byla dnes s tím tyranem a s malým na obědě,myslím,že už zase rozhazuje své úsměvy aby se mohl vrátit,ale já už jsem někde jinde,ale taky se bojím navázat vztah,protože si to ponesu navždy.Příběh Marky je důkazem toho,že od takových lidí se musí utíkat,i když se umějí druhej den tvářit mile,dovedou vás i vaše děti na dno,možná až k sebevraždě.Holky držte se,ted hlavně anavi,protože je ted úplně čerstvá,ale tahle diskuze ti pomůže,aspon trošku.Já zase jdu,mám ještě plno pošty,ale i když nepíšu,jsem tady s váma!!!!!!!!

iviku tobe gratuluju ze ti to dobre dopadlo, moc sis to zaslouzila , preju hodne uspechu do dalsiho zivota, jsi silna a bude lip, tobe verim. Jsi dobra!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Holky, kdyz to ctu, tak si pripadam ze k vam nepatrim. Jestli jsem trpela tak nikdy ne tak tolk jako vy. Marky a o tom zapomenuti, jestli se nakonec rozejdeme s manzelem tak na tom budu asi stejne jako ty, budu se bat zacit novy vztah aby mi zase nekdo neublizil. Zni to blbe ale ja bych ho chtela zpet, ale bez milenky a s tim aby si uvedomil co vsechno mi provedl a pochopil on mne a ne porad ja jeho. Nevim co bude dal ale kdyby mi odesla dcera tak to neunesu. Mozna jenom snim a uz bych mu nedokazala odpustit za zadnou cenu ale nechci to jeste vzdat, jen vim ze ja ten prvni krok uz neudelam. Jak rika moje sestra lepsi zenu stejne uz nenajde a pak pochopi ze vztah zalezi na vsem ne jen na sexu. Napiste mi co si o tom myslite a vam zavidim silu, kdybych ji mels tsk se nedostanu az sem.PA drzim palecky

za poměla jsem napsat,že když jsem skončila v tom podnájmu,měla jsem pronajatý 1 pokoj v bytě,naproti přez chodbu bydlel majitel-slušný,byla jsem najednou strašně sama,děsně jsem se toho bála, ale je potřeba odviknout, a nakonec jsem zjistila, že příjdu domů- v tomto případě jako domů, nic se mi neztratilo, nic nehledám, nic se nepohne, nikdo nic nepřemistuje aby ze mě pak mohl dělat debila, a ten ztrach z toho že to nezvládnu ...ono to najednou bylo jednodušší, odpadly teplé večeře, obstarávání jeho úkolů a placení složenek, nemusela jsem shánět dárky pro jeho rodiče a setru s rodinou, nádobí jsem umyla když jsem to uznala za vhodné, pustila jsem si v televizi co jsem chtěla, vzala si na sebe co jsem chtěla, nikdo mne tam neponižoval, nezesměšnoval,nepředhazoval všechny pěkné ženy i školačky z okolí,prostě najednou nic!!!!!!!!!!!!najednou mi začalo docházet, jak jsem žila, v těžkým stresu a kolotoči, bylo to najednou tak prázdný, pořídila jsem si ještě jeden polštář, a objímala jsem ho celou noc, kupodivu mi dával větší pocit bezpečí, a to proto že před tím jsem vlastně žádnej neměla, je to jiné,zvyknout si jinak, ale všechno chce svůj čas, já už jsem tím prošla, a najednou to není tak těžké,složité,jsem klidnější, bude to rok co jsem u svého přítele,a ještě to ale úplně není ono, bylo to moc dlouhodobé,tak ještě chvíli tomu dávám čas, asi je potřeba vše nahradit novým,zážitky,oslavy,vánoce atd... jo a se svou konfiktní matkou se nestýkám,nekoukám na válečné filmy,...ale pořád se vtom hrabu, asi kvůli dceři marky

zdravím vás,trvalo mi 2 hodiny,mež jsem si to vše přečetla,důvod proč hledám tyto stránky jeto, že nevím jak se zbavit minulosti v myšlenkách, které se ke mě neustále vracejí.Mám za sebou hodně z těchto příběhů,tyrany TYRANY dobře znáááám,mým životem prošli už tři.Teď mám konečně přítele, který je vnímavý,citlivý,milující,ale vracejí se vzpomínky,bohužel ty hnusné,přítel mi říká,že mám myslet na budoucnost,jenže to se to říká, přesto všechno jsem šťastná že jsem ty příšerný vztahy ukončila,zažila jsem dno, 2x. Nakonec když se to vše překoná, mám pocit že jsem se změnila a to po každém dnu.Díky tomu mám také pocit,že mi málo kdo rozumí.Nedávno jsem si uvědomila, že jsem vlastně zažila syndrom prázdného hnízda.Dcera mi v 15 utekla, napřed k příteli, pak k mému bývalému, který není její otec,zato byl po dlouhých 11 let dobrý v mém ponižování,zesměšňování,odmítání,buzerování atd.Rozvedla jsem se když bylo mé dceři 3-4 roky( to nejlepší co jsem kdy udělala), a začala žít dlouhých 11 let se sobeckým,despotickým a chamtivým tyranem.Pochopitelně to vím až teď, tenkrát jsem byla zmatená, dělala vše pro klid, strašně jsem se snažila,podporovala ho duševně.Na psychiatrii jsem skončila po 6 letech, prášíčky jsem přestala brát po 3 měsících, a rozhodla jsem se,že se musím zachránit sama.měla jsem velmi konfliktní vztah s matkou, v práci mě dřeli, a můj milý na žádost o jakoukoliv pomoc mi odvětil, že si mám věci naplánovat tak abych to stihla, a úplně nenápadně mi přiložil i své úkoly a povinosti.Snažil se ve mě vyvolat pocit psychické závislosti,toho času se mu dařilo dost dobře.Neměla jsem žádná zadní vrátka.Citové vydírání přes mou dceru fungovalo taky báječně,kdyžjsem toho měla dost, slyšela jsem že se mám jít léčit, a že bych dceři neměla střídat tatínky,on byl druhý náhradní.Měla jsem dost šílený psychický stavy, ztratila přátele,zůstala jsem sama mezi lidmi.Nezbylo než začít něco dělat,osamostatnila jsem se -nadneseně přez jeho mrtvolu,nefungovali tresty,zákazy a příkazy,odmítání čehokoliv, mě už to bylo jedno.Nedovedete si představit vlastně vy zde ano, co to udělá s tyranem, když se obět vzepře, a je soběstačná, byla jsem sním ještě 5 let,(ztráta těch mladých let),než jsem si našla někoho jiného, prestěhovala se, bydleli jsme tři v garsonieře,protože jemu to přece stačí.Dcera měla vlastní pokoj zařízený dle svého přání, ale byla nespokojená, navštívili jsme psycholožku.Pozvala nás postupně i bívalého,verdikt zněl, že jsem utekla za 5 min 12,že by mě dostal do blázince, byla jsem pro něj vonucí(tak jak jsem to cítila),a svou výchovou která byla jak z dálky mi z mé dcery udělal oidipáka,to znamená že jsem jí začala překážet a chtěla být na mém místě!Chtěla jsem to šmejda zabít!Ten nový přítel u kterého jsme bydleli, se projevil ještě hůř!Měla jsem nádor v prsu,naštěstí nezhoubný, ale to je prověrka! A byl vztahu konec,po operaci jsem se prý válela doma,nevidělávala peníze,mohla jsem být ráda že mám střechu nad hlavou, a prý že budu platit,sloužit a sexuálně sloužit!Slovo bankovního úředníka!A začal pít,tedy v tom vlastně pokračoval,mě to jaksi na začátku uniklo,že už byl alkoholik!!Chvíli to vyrdžel!Dcera mě okradla,odstěhovala se,a nyní je u toho co mi zní udělal oidipáka, skončila jsem na 3/4 roku v podnájmu.Od sebevraždy už jen krok.Kamarád mi to rozmluvil, a v tu dobu jsem měla už nového přítele z internetu, kterej o mě přerazil za moje myšlenky pravítko, a já to nakonec zvládla i bez psychiatra a prášků, teď už bydlím u něho.S dcerou se teď stýkám,chodí si ke mě přividělávat, a ještě několik let bude potřebovat, než vše pochopí.Dávám tomu šanci! Samozřejmě že se mě bejvalej pokusil vydírat,že když je u něj moje dcera tak teď se snim budu muset bavit, dávat mu peníze atd.Poslala jsem ho do takový pr....,že stím on nepočítal, chřadnul,blednul,stěžoval si známým,opět drsná prověrka přátel,ale dnes už vím,že vše ukáže, on se provalí sám, a přátelé,děti i známí to vše jednoho dne přehodnotí, kdo že to vlastně byl ten úžasňák?Lituju že jsem to neudělala dřív!!!!Teď se potřebuju zbavit těch vracejících se vzpomínek!!Mám pocit, že to ve mě leží jako dluh!!!Vztek,za to všechno bezpráví!Dceři je teď 16 a 1/2,plány do života budu moct mít až po dosažení 18 možná 19 let,někdy mám pocit,že drží sním!!! Na oko působí silněji!Ale já už teď moc dobře vím,že je to slaboch a mám ho od těla.Můj táta mě učil,že špatná komunikace je pořád komunikací!!!!Dokud komunikujete,má se čeho chytit!V tu chvíli zná vaše nálady,pocity,ví jak a kam má zaútočit!!!Já jsem přestala komunikovat!!!a on neví! nemá se čeho chytit,na co navázat!!Přesto bych chtěla být ještě silnější!!! a hlavně nechci ty vzpomínky!!!!Všem kdo váháte,už neváhejte, můžete to skončit i špatně,ještě si občas popláču,ale já si těch x let počkám, vnoučata to spraví,dcera bude mýt jiné bohatší zkušenosti,a pak to vše pochopí, chytrá je na to dost, ale nemuselo se to stát!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Měla jsem odejít!!!!!dřív!!!!!!všem držím palce a přeju hodně odvahy !!!!!marky

Iviku a co ty, jsi tu, doufam, ze je vsecchno ok. Drz se.

Tvuj pribeh je opravdu desivy, to je si oproti tobe zila jak v bavlnce, neprehanel city k detem, nikdy nebyl agresivni na ne, me uhodil asi trikrat v zivote a to jsem si to jednou zaslouzila. On je hodny, mame penez dost a o vsem mi rikal, ale ted jen do te doby nez si nasel tu zenskou. Patri mezi ty chlapy kteri se zamilujou. Ale ani pres to vsechno me nechce o nic pripravit a rozvadet, to jsou veci ktere mi nejdou do hlavy. Moc jsme jeden druhemu ublizili ale ja za tim udelala caru a on se v tom umyslne utapel a tak cas od casu byly hadky o mojich neverach. jeho samozrejme sly do pozadi, pak se to uklidnilo a bylo to dobre, ja jsem si to aspon myslela. Proste jsem zila v poslednich letech jen pro nej a deti. asi to nebylo spravne. mela jsem myslet i na sebe. Chodit mezi lidi a podobne. Ale me to nevadilo, ja jsem byla rada s nim. Snili jsme o tom, ze budeme jezdit po svete az deti dorostou, potom ta chata, povidali jsme si o tom jak budeme jezdit na kole, na bezkach a duverovala jsem mu natolik, ze by me nenapadlo ze by kdy jeste mel jinou, stalo se- Srovnat to s tvym pribehem je to pohadka ne? Az na ten konec. Proto je asi o to krutejsi- aspon pro mne. Spadnout ze stesti do hovna, to je des a je to stejny kdyz mas penize nebo ne , boli to stejne. Kdyby on si dokazal priznat sve chyby a dokazal o nich mluvit otevrene se mnou asi by to bylo pro oba snazsi, zatim to ale za celych 25. nedokazal, proste je to chlap. Nevim jestli je to dobre ale moc bych si prala aby se trapil asponchvili jako ja a ne myslenkama na mynulost ale tim proc a komu vsemu ublizil. Jenom jeho ego je silnejsi a hazi vse na mne.Je mi z toho strasne, kdyby me byl a byl hnusnej vse by bylo jednodussi, ale on si hraje 10 let- aspon to rika na spokojene manzelstvi a najednou uz to nemuze vydrzet, ale sam neodejde musi k omu mii jinou, to je srabactvi, nevim jestli to chapes sama se v tom porad placam. Nespim uz pres tri mesice, zhubla jsem 7kg. videl to a nedokazal rict nic na rovinu. Je skoda ze bydlis tak daleko i Ivik, tady je to male mesto, tak ,i ,usi stacit psycholog. Zatim se mej lepe a drzim palecky at je lepe.

jooo, a k tomu objímání - mooooc dobře to znám. Ale když syn nebo i dcerka pochopí, že jednou bdueš brečet, podruhé možná... a potřetí se usměješ, tak to nakonec zvládnoou oni i ty... moji synové by bez objetí nebyli ani den... možná ani dvě hodiny... mají velkou potřebu a tak jim nebráním... až to ti tví miláčkové pochopí, uleví se vám všem.......jen si o tom s nimi promluv.......tak letím, jdu s nimi ven, měj se a večer pa.

anavi, můj manžel má kluky taky moc rád, pokud se to tak dá říct, až moc.... jeho láska k nim je přehnaná, hraná,a jak se vyjádřilo hodně lidí, je to strojené a nenormální.Pokud je vše v pořádku, je milionovej....Ale jak se třeba malej začne vztekat, chvíli se manžel choval klidně, jako vždy... a pak následoval výbuch, při kterým jsem měůla co dělat, abych ho od syna odtrhla......nevěděl co dělá.Nevěděl to asi ani v okamžiku, kdy mě před nimi uhodil tak, že jsem upadla..... a dva dny neslyšela.... nevěděl to asi ani v okamžiku, kdy mě chytil pod krkem a hodil se mnou o postel..... nevěděl to ani ve chvíli, kdy jsem v předvečer stěhování chtěla jít pryč, protože jsem se ho bála... a on mě začal kopat do boty a do nohou......až jsem měla modřiny. Musí být jen po jeho, aby byl hodný... a přehnaně klidný.Byl takhle klidný při všem... když jsem brečela, že jsem srazila srnku nebo mu říkala, že jsem s ním otěhotněla a půjdu na interrupci.... to bylo loni.....nedá se žít s člověkem, který je bez citu, který si jakékoliv projevy zakazuje a pak takhle vybuchne. Tvůj příběh je zvláštní, ale stejně si myslím, že manžel tě sice má rád, ale v podvědomí hledá něco.. prostě něco.Jsem na tom opačně než ty, můj manžel mě tak miloval,, že svoje peníze si investoval do koupě svého bytu, jak to prezentoval u soudu a já všechny svoje peníze, i ty, který jsem dostala od rodičů, jsem dala do společnýho. Kdyby jich nebylo dodnes bychom nebydleli, neměli bychom na akontaci. A tak teď sice o spoustu věcí přijdu, ale stojí mi za to žít bez něj, víc než s ním. Povídej, prosím, povídej a piš co tě trápí, můžem tu probrat naše rozdílné názory, ivik i ty máte jiné příběhy, ale řešit je musíme... dobře či špatně, ale je třeba to řešit. Tak piš, trošinku se ti uleví.... a nám myslím taky, já tedy osobně na chvilku zapomenu na svoje trápení a vcítím se do kůže někoho jiného... a zkouším přemýšlet co s tím dál. Třeba nevědomky najdu i pro sebe nějakou cestičku.pa, drž se, taky špatně spím, ale snaž se, je to potřeba. spánek posiluje. Já sama jsem dobře nespala už 2 měsíce......ale přece to nevzdáme.. ne?

Sabo,tvuj pribech je hrozny, vubec ti nezavidim nevim jak bych to zvladla na tvem miste. Ale je mezi nami veliky ozdil. Muj muz byl na deti vzdy k nim byl hodny a udelal by pro ne cokoliv. Pro mne taky az do ted, on je totiz ta vyjimka ze se dokaze zamilovat do jine az do zblbnuti, a to se potom chova tk jak jsem popisovala. Nebranim ho, ale vlastne se snazim pochopit proc je takovy, je orsi zamilovany chlap nez zenska.Kdybych mu ted zavolala ze mi je zle, tak prijede a pomuze, takze vlastne se v tom porad motam . Loni jsme ssi koupily chatu byli jsme oa stastni a najednou jako blesk se zacal menit az to takhle skoncilo. Proste neverim, ze clovek dokaze deset let nenavidet toho druheho, jak rika on a koupi si chatu s tim clovekem napul, ne na sebe. Byl hodny mily a najednou tohle, nevim jestli to pochopis nebo ne. Ja nejdriv potrebuju si dat dohromady tyhle veci abych mohl resit neco dal, abych se mohla jak ty rikas odrazit ode dna a zacit fungovat. Pro mne je to hrozne dulezite tohle vedet. Nevim jestli to pochopis. Strasne mi chybi objeti, syn me nechce obejmout, protoze se boji abych nezacala brecet a dcera asi taky tak a ja se uplne dusim, moc to potrebuju, dodt silu. Spat moc nemuzu budi me hrozne sny, snazim se ale davat se do kupy abych mohla jit aspon nakoupit, je to des. Dekuju a drz se.

anavi... to máš pravdu.Taky jsem si říkala, že jsem to mělauděla už dávno, když jsem si to všechno uvědomila. ale čekala jsem dlouhých 8 let.....a cítila jsem se pořád hůř,že mu vlastně poklonkuju, dělám všechno pro něj a on pro mě nic,že ho pořád bráním, a to za každých okolností,..... dost, už jsme s tím prostě skončila, už to přeteklo. Kdepak, nejsem vůbc silná, hroutím se třikrát do hodiny, brečím noc co noc do polštáře.....ale jsem od něj daleko. i když nic není dost daleko od něj.....ale anavi, ty přece i teď máš pro koho se dávat dohromady... sice ne už pro malou holčičku, ale pro tu velkou, která tě potřebuje... víš, neřekla jsem, že mám ještě třetí dítě - 20-ti letou mladou dámu... která celé to moje manželství prožila se mnou... a já už teď vím, že jsem to měla i kvůli ní udělat. Viděla jsem, že se trápí, poslední roky ani nechtěla bydlet s námi, bydlela v Plzni u mých rodičů, byla v Plzni na škole, tak aby nemusela dojíždět, ale pravý důvod byl jiný - a to totální rozkol s mým manželem, který jí mohl být super tátou a místo toho ji skoro zničil... a i přes to všechno je to moje holčička, vídáme se teď mnohem víc, jsme hodně spolu a dovedem si povídat o všem, co bylo... a já se dozvídám takový věci, že mám někdy sto chutí manžela zabít. Když si vzpomenu na to všechno, s čím jsem nesouhlasila, ale strpěla jsem to jen kvůli němu, že jsem ho milovala, tak se třesu vzteky....víš, nechci ti brát iluze, ale já teď už vím, že nevěra je z jistého důvodu, totiž že něco ve vztahu chybí.. tak se to podvědomě hledá jinde... dopadla jsem stejně, došla jsem až k nevěře, mé vlastní, i když jsem byla vždycky zastánce věrnosti.....ale muži to vnímají jinak, dovedou si jen užít a zase to zavřít.. ale ženská je v tom citově namočená....tím, co jsem udělala, jsem si vlstně uvědomila, že mi něco chybí, a dokonce i co mi chybí. Zažila jsem od srpna strašné okamžiky s manželem, které mě jen utvrdily v tom, že jsem se rozhodla správně. Neboj... dcerka to pochopí.S klukama o tom mluvím, je jim 9 a 10,5roku, tak to taky nejsou už malé dětičky.... mně těch půl roku, den co den ve stresu, výčitkách, strachu,bolesti,smutku, taky hodně vyčerpalo,myslím, že jsem na dně.. ale není právě tohle šance jak se od toho dna odrazit a stoupat??? je to jen slovíčkaření, obrazotvornost a představy... ale když na to myslím, někdy a staává s eto častěji, je mi příjemně.. už jen z toho pocitu, že se dokážu pousmát,jen tak... a chci to dělat často, všude a na všechny, kdo mi za to stojí... mám spoustu bolesti a není čas si o tom s někým promulvit, valí se další a další, jako lavina... ale zatím jsem s klukama... zatím ano.tak udělám všechno, aby to tak zůstalo i nadále....a ty se drž... klidně piš, určitě ti to aspoň trochu pomůže, sice nic nevyřešíme, ale ... uleví se ti, malinko, ale i to je úspěch.pa, hezký večer.

sabo mam stejne pocity jako ty, taky jsem se predelala k jeho obrazu, ale trpim hlavne tim, ze ho mam porad raada. Co se tenkrat u nas stalo pred x lety byla i moje vina, tak jsem se cela predelala podle nej a myslele si ze to bude dobre, ale on si to prej vse porad vybavuje. Ja jeho nevery zatlacila do pozadi, on si je pripomina a nakonec to takhle dopadlo. Chci se dat taky dohromady a potom zacit rozumne uvazovat. tedka to ale nejde. Jste obe statecnejsi nez ja, ale asi me to pred tema x lety vycerpalo a hlavne jsem mela malou holcicku, tak jsem mela pro koho se davat dohromady. Asi to zni blbe co? Kdyz jsou deti male tak se bojuje lip nez kdyz jsou velke, to mu verte, mam to vyzkousene. Drzte se holky.

ahoj holky...mám dojem, že to odeznít nemůže, protože je pořád v tom prostředí.....je zajímavé, že situaci ostatních bych dokázala analyzovat, přemýšlet o ní a možná i docela dobře radit.... ale co se týká mě a mých pocitů, cítím se podobně jako ty....jo, teroretik jsem dobrej.... iviku, souhlasím s tebou, proto jsem to udělala, i když rizika jsou strašně veliká - hlavně finanční. Ale šla jsem do toho i přesto....nejsem zdaleka na tom dobře duševně, ale tak strašně chci... jsou už dokonce i okamžiky, kdy se cítím dobře - hlavně po nějaké malé radosti.Ale dlouho mi to nevydrží.Hlavně jsem mistr ve špatných dedukcích, jak mě to život s manželem naučil.... za ta léta s ním jsem předělala komplet sama sebe, jen abych mu vyhověla a moc jsem se s ním nehádala....a toho se jen tak nelze zbavit. Sakra, tak ráda bych..... a je to tak těžké.Zatím jsem ve fázi ublížení, sebelítosti, jak to soukromě nazývám... až se v tom pobabrám, zahodím to a půjdu dál.....a udělám další krok - vztek a očista od špatných myšlenek.... jo, kdyby to šlo tak lehce udělat, naplánovat, překonat......ano, můžeme si tu postěžovat, poradit, potěšit se, myslet na sebe... ale jinak musíme kopat samy za sebe.....tak na vás myslím, na obě, ráda bych, abyste byly v pohodě,snažily se bojovat - ivik to umí, je šikulka, anavi to bude chvíli trvat, jako mně.... ale dokáže to, jednou, až ta pověstná číše přeteče a udělá to, rozhodne se.Hezký víkend, holčičky....

anavi,to je různý....třeba to brzo odezní,uvidíš,jak ti pak bude dobře,těš se na to,je to osvobozující,ale tohle musíš vydržet.Pomáhá hodně spánku....myslím na tebe

jsem tu, prezivam pod praskama a injkcema, jsem uplne rozklepana a mimo. nejak do toho padam vic a vic a nejde to, porad je mi smutno a jsem unavena. Jak dlouho trvalo tobe nez ses z toho dostala? Porad to moc boli.

anavi,copak je s tebou??nejsi tady už dýl,stalo se něco?
sabo pravda je,že každej to máme jinak,ale v jádru stejný...můžeme si tady akorát postěžovat a třeba se nám uleví....ale hlavní je,od tyranů utýct...hodně daleko,odnesou to pak dšti a ty jsou důležitý,jenže když nebude spokojená jejich matka,nebo osoba,která je hlavně vychovává,nesou to ty děti sebou v sobě,narušuje jim to pak vztahy atd.moc složitý...ale hlavně kvůli dětem se z takových vztahů musí utíkat.