Hledání a volba partnera

Obrazy možného ideálního partnera či partnerky vznikají často již v raném dětství , na základě různých zkušeností ze vztahů k dospělým mužům a ženám - ale nikdy náhodně - a v podobě jistých charakteristických propojovacích struktur se postupně zakotvují v mozku. Později k nim přibudou další představy, které původní obraz doplňují, přizpůsobují nebo někdy i překryjí.

Muži pak třeba hledají láskyplnou a starostlivou ženu, jako je jejich vlastní matka (anebo stejně chladnou a nepřístupnou), která však zároveň vypadá jako obdivovaná fi lmová hvězda, k tomu je nekuřačka, pokud možno má ráda psy, fandí fotbalu a jezdí na horském kole.

U žen je to podobné. Přejí si muže pro život a otce pro děti, který je trochu jako jejich vlastní otec (nebo se na první pohled zdá, že je jeho přesným opakem), který se vyzná v životě, kterého všichni uznávají a obdivují, který je k tomu schopen vydělat dost peněz, postavit dům (nebo jej nechat postavit) a který se k tomu všemu také láskyplně stará o svou ženu a děti.

Tyto vnitřní obrazy nejsou vrozené, získáváme je v původní rodině a v daném kulturním okruhu, v němž vyrůstáme, pod vlivem představ, které zde všeobecně panují. Některé tyto představy se za posledních pár století hodně změnily, jiné zůstaly nejen u nás, ale i v jiných společenstvích dodneška stejné.

Biologové dlouho přemýšleli, proč si vůbec lámeme hlavu tak složitou záležitostí, jako je volba partnera a pohlavní styk. Koneckonců by bylo mnohem jednodušší, kdyby vůbec žádná pohlaví neexistovala a každý člověk by všechny své geny předal svému potomkovi, místo aby je dělil a míchal s geny jiné osoby. Přestaňme teď na chvíli myslet na to, že sex neslouží jen k rozmnožování, ale je potěšením, uspokojuje nás a upevňuje partnerskou vazbu. Pak můžeme pozorovat, že pohlavní rozmnožování má jednu rozhodující přednost: můžeme totiž naše genetické vlohy stále nanovo kombinovat. V případě, že jsou geny poškozené nebo mutují, jsou následky méně dramatické, pokud se čas od času genetický materiál promíchá. To pomáhá vyrovnávat případné nedostatky.

Zdá se, že, byť i nevědomě, tento princip používáme při volbě partnera. Nejenže muži i ženy dávají často přednost partnerovi, který je v nějakém smyslu jiný, než jsou oni sami, nebo se přinejmenším znatelně odlišuje povahovými rysy, určitými všeobecnými schopnostmi i konkrétními dovednostmi.

Totéž platí i pro znaky, které jsme si nevštípili vlastní zkušeností a které nás při výběru partnera nevědomě ovlivňují, tedy například pro tělesný pach. Tak vědci mimo jiné zjistili, že žena se zajímá nejvíce o vůni muže, jehož imunitní systém se co nejméně podobá jejímu. Patrně vždy hledáme někoho, jehož genetické vlohy nabízejí společně s našimi vlastními novou, pokud možno lepší genetickou kombinaci.

Zdroj:  Tajemství prvních devíti měsíců (Portál 2010)