Reklama

Otevřené manželství

'Neil a O'Neilová (1973) formulovali humanisticko-psychologický program pro manželství a manželskou terapii jako přepracování stylu manželství ve směru tzv. otevřeného manželství. V otevřeném manželství má a může každý zůstat sám sebou a rozvíjet své vlastní schopnosti a zájmy. Manželé se nesnaží jeden s druhým manipulovat, jeden druhého ovládat, omezovat nebo přivlastňovat si ho.

Manželé se nesnaží jeden s druhým manipulovat, jeden druhého ovládat, omezovat nebo přivlastňovat si ho. Autoři odmítají představu, že manželé mají být jedno
tělo a jedna duše", jako zcela nerealistickou a nesprávnou. Kritizují názor, že manželé mají dělat "všechno společně", vzdát se své individuality, přizpůsobit se, obětovat se. Vztah má být založen na vzájemné náklonnosti a důvěře a každý má mít v něm dostatek prostoru, aby byl samostatným jedincem.

 K zásadám otevřeného manželství v pojetí O'Neilových patří:
 

1. Žít život pro současnost a pro realistická očekávání: revidovat životní styl, v němž se stále jen plánuje budoucnost, myslí se na starosti a neprožívá se radost z přítomnosti.


2. Respekt k soukromí partnera: nevnucovat se mu, přeje-li si být sám, a necítit se uražen tím, že netouží stále po naší přítomnosti.


3. Otevřená komunikace: neočekávat, že partner uhodne naše myšlenky a "vycítí" naše pocity, ale otevřeně mu je sdělit. Naučit se sdělovat negativní pocity i pocity pozitivní, bez hodnocení druhého. Postupovat podle zásady: "Řekni, co vidíš a co cítíš, ale nekritizuj."


4. Flexibilita rolí: neulpět na tom, co je tradičně považováno za mužskou a ženskou roli, ale zkoušet výměnu rolí.


5. Otevřené partnerství: přijmout jako samozřejmost, že každý se může věnovat i zálibám, které jeho partner nesdílí, a mít své vlastní přátele téhož i opačného pohlaví. Odstranit plot, který vyvolává pocit, že na druhé straně od něj je "tráva zelenější".


6. Rovnost: přijmout za samozřejmé, že v manželství nepanuje podřízenost, ale vyrovnané sdílení odpovědnosti i výhod.


7. Autentičnost: nechat druhého žít podle jeho představ a nesnažit se ho proti jeho vůli předělávat. Být si vědom vlastní hodnoty a nenechat se druhým srážet.


8. Důvěra:autoři odmítají představu, že člověk má jen "určité omezené množství lásky" a že když ji věnuje jednomu, nemá pak už pro druhé. Na vztah k druhým není třeba žárlit. Statickou důvěru vycházející z koncepce uzavřeného manželství (např. "věřím, že mi nebude nevěrná") je třeba nahradit dynamickou důvěrou respektující i mimomanželské zájmy ("věřím jí, i kdyby mi byla nevěrná"). Důsledná realizace principů otevřeného manželství má vést k pocitu "činí mne šťastným (šťastnou)".


Manželská terapie - Stanislav Kratochvíl - Portál
 

Reklama
Reklama

Komentáře

Wachera (Pá, 19. 4. 2002 - 10:04)
Ahoj!
Nevim jak ostatnim,ale me tenhle clanek moc zaujal.Myslim ze je to vyborna myslenka.Proc by manzelstvi melo lidi pripravit o svobodu?Me se zrovna hrouti vztah,prave z toho pocitu privlastneni a nerespektu.Moc by se mi v budoucnu libilo tento zpusob aplikovat,ale mam obavu,ze v nasich zemepisnych sirkach s nasim stylem vychovy a kultury to bude hodne tezke az nemozne.Bohuzel!
Jana (Út, 23. 7. 2002 - 16:07)
Promin, ale Tvuj hloupy nazor, ze ten, kdo nechce s druhym stravit cely zivot a nechce se nechat omezovat, je slaby a nevyrovnany, je spatny.
Jiz od malicka jsi vychovavan jako individum, ktere zodpovida samo za sebe. Ve skolce se to ucis, ve skole, v koletivu, doma, proste vsude. Pak prijde manzelstvi a ty tuhle nabitou zkusenost v sobe udusis. Najednou nechas sebou zmitat a veskera Tva individualite je pryc. To je nejvetsi chyba, kterou muzes udelat - splynout s nekym. Vsemu se podridit, obetovat vse co mam a byt nestastny, nestastny a zase nestastny. Proc je tedy tolik rozvodu, tolik nevery?
Zamysli se nad tim!!!! Je to proto, ze lide se ve vztahu udusi. Nerespektuji sve soukromi, zajmy, chteji se vlastnit a pak to tak dopada.
Premyslej o tom. Pokud mas neco jisteho o co nemusis bojovat, jde Ti to zkratka automaticky pod ruku, prestanes mit o to zajem.
Bohuzel to tak funguje, a proto souhlasim s clankem. Je to jedna velka pravda!
Ivan Varga (Pá, 16. 8. 2002 - 13:08)
Plne souhlasim s timto prispevkem, musim to poslat me manzelce, tchyni a tchanovi. Mam radost, ze existuje zenska bytost, ktera takto premysli.
Ilona (Po, 10. 6. 2002 - 22:06)
Souhlasim s Katou,jsem prave na materske takze sama s deckem.Manzela to doma bavi jen pokud je malej hodnej.
Vubec nevim co to s tema chlapama je na zacatku se muzou rozplinout a potom utecou s kamaradama do hospody.
Adela Frankova (Ne, 21. 4. 2002 - 22:04)
Je tezke rict, co je dobre a co spatne. Kazdemu asi opravdu vyhovuje neco jineho. Ja si ale nedokazu predstavit, ze by muj pritel mel moje jmeno v diari mezi fotbalem a setkani s kamaradkou. Stejne tak vim, ze i ja musim dodrzovat urcita pravidla. Nekdo mozna rekne, ze je to omezovani, ja ale prave to "omezovani" na vztahu miluju. Je to jako by vam nekdo stale rikal, ze jste jedinecni. Uvedomujete si, jak moc jste milovani a vsechno prozivate daleko vic naplno.
A jestli to muze fungovat? Moji rodice tak ziji jiz dvacet let. Jsou spolu cele dny a sdili spolu uplne vse - konicky, pratele, volny cas.
Mozna, ze volne partnerstvi je jen strach ukazat tomu druhemu celou svoji osobnost, ale verte mi, ze pokud se povede sdilet s tim druhym cely svuj svet, stoji to za to.
Káťa (Pá, 19. 4. 2002 - 14:04)
Nám to taky tak fungovalo dva roky, dokud nepřišly děti. Já byla doma na mateřské, neměla jsem čas chodit cvičit či do kina s kamarádkama. Postupně jsem omezovla staré styky se známými. Manžel neomezil žádný ze svých početných koníčků. Raději bych v té době byla jedna duše jedno těla a o všechny starosti se s někým podělila. Nyní máme dvě děti 10 a 13 let a jsem to opět já, kdo s nimi kontroluje úkoly, kdo vaří, uklízí,... Manžel s dětmi chodí pouze na sport, což je i pro něj zábava. Společně jsme pouze občas na chatě, přitom je vidět na dětech , že tyto chvilky mají nejradši. No a já také, protože dřívejší kamarádky a známí též zapadli do kolotoče podnikaní, rodina...Takže by se dalo říct, že manžel žije dál v otevřeném manželsví a já jsem doma uzavřena s dětmi. Mám je moc ráda, jsou pro mne potěšením, ale někdy je toho na mne moc.
Michala (Pá, 19. 4. 2002 - 10:04)
Jsme manželé tři roky a zatím nám to tímto stylem klape. Já jdu z práce cvičit aerobic, na návštěvu ke kamarádce, manžel jede na kolo, jde hrát voljbal či u kamaráda opravuje motorku. Dalo by se říct, že se sejdem až večer v posteli. Víkendy trávíme spolu a máme se stále moc rádi. manžel nežárlí ani v případě, že si jdu s kamarádkami zatancovat na disco, on to nemá rád.
Jirina (Pá, 19. 4. 2002 - 13:04)
Pripojuji se k teto myslence. Zatim jeste nejsem vdana,ale s pritelem jsme jiz pres pet let a njakou tu krizi jiz mame za sebou. Kolikrat uz jsem se trapila kvuli jeho zalibam, setkani s kamarady i kamaradkami. Vim za takhle se akorat nicim a tak hledam způsob,jak tomu predejit nebo radeji odstranit sve chovani,ktere mi akorat ubira sily. Po precteni tohoto clanku mam dojem, ze to prece jen prekonam a zacnu na veci ve spolecnem souziti nahlizet "zhora".
peter K (Po, 22. 4. 2002 - 01:04)
presne tak Adelo, jak jsem jiz uvedl, je to jenonm alternativni reseni pro lidi , co asi nikdy nepoznali skutecny cit .To co nazyvas ty omezovani, to je jen dobrovolna volba stravit s tim onim cely zivot a o tom to je .Jenom slabi a nevyrovnani lide nebo hloupi to budou brat jako omezovani .Moji rodice vychovali 7 deti a jsou cely zivot take spolu ... .A po tech letech v US je mi jasne ze ona objevitelka metody ,....ale radsi bez komentare .
Jsou ale i lide jako vedecti pracovnici ci umelci, kteri toho soukromi potrebuji vic ... Jak je psano, kazdy jsme jiny a nejaka korunovana hlava chce zas obratit svet a nase duse k tomu abychom si zili svuj zivot, kazdej na svem pisecku a sobecky .Pokud nekoho opravdu milujete tak Vam zalezi i treba na jeho talentu a mate radost ze chodi treba na kursy nebo prednasky /Ono v americe zacina byt vsechno postavene na hlavu a deti uz ani nevedi jak ma spravna rodina vypadat a misto aby je to nekdfo naucil tak je uci takovehle slataniny a alternatrivy, ketere stejne jinam nevedou .
Apropo, je to prece taky i o tom prijit domu z prace a tesit se na to ze nas tam nekdo ceka, nekdo blizky, nase druha polovicka ne ?Ale tohle asi ti "superinteligetni lide " s novym objevem, nikldy nepochopi .
sevgi (Po, 22. 4. 2002 - 14:04)
Osobne jeste takove zkusenosti se vztahy nemam, ale myslim si ze svet je opravdu veli rozmanity stejne jako lide v nem a kazdy vztah dvou lidi je jedinecny, takze nema smysl se dohadovat jestli je jedna krajnost dobra a druha spatna. Osobne si dokazu predstavit volne souziti dvou lidi, kteri jsou dost rozdilny, takze kdyz jednoho bavi volejbal a druhyho fotbal, tak kazdy dela proste to svoje. Rozhodne to nema nic spolecnyho s tim ze chlap jde na fotbal a zena dela s detma ukoly! Povinnosti by mely byt samozrejme rozdeleny. A taky si myslim, ze i kdyz jsou dva lidi ruzni a maji ruzne zaliby, neznamena to ze se navzajem neznaj.
Na druhou stranu uzke souziti dvou lidi je prokazane a fungujici. Jen se obavam ze to znamena najit nekoho kdo vam opravdu "sedne" a to si nemyslim ze je moc velka pravdepodobnost. Ale ani se to neda zavrhnou :)
MIREK (Út, 23. 4. 2002 - 10:04)
Líška řekla malému princi "Lidé zapomněli na tuto pravdu. Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..." Tento citát z knihy Malý princse mi moc libí a vyjadřuje můj postoj ke vztahu.
Olda (Čt, 9. 5. 2002 - 11:05)
Popsany zpusob souziti (tj. otevrene partnerstvi) presne odpovida me predstave vztahu. Osobne jsem zil ve vztahu, kde moje draha polovicka mi dokazovala moji jedinecnost zarlivosti a netoleranci mych zajmu a uz to nemusim podruhy zazit. Nemyslim, ze by ten ci onen zpusob spoluziti odpovidal hloubce citu, to mi prijde ustreleny. Ja osobne povazuji za dulezite mit pratele, jejichz nazory mi pomahaji pri rozhodovani. Taktez mam obcas potrebu byt sam (neco jako meditace). A to presto, ze se svoji milou je mi bajecne a chvilky s ni stravene jsou nejkrasnejsimi okamziky v zivote. Znam vztahy, ktere zijou podle "jedna duse, jedno telo" a pritom zpusob vzajemneho chovani mne prijde neprijatelny. Ale funguje jim to a to je hlavni. Kazdy clovek ma zkratka svoje specifika a tak to musi byt zakonite i ve vztahu. Podle me je hlavni kriterium, aby ve vztahu byli oba jednici stastni a spokojeni:o)
Petra (Po, 27. 5. 2002 - 21:05)
Mám za sebou jednu zkušenost tipu "Jedna duše jedno tělo" a hodně jsem se, především o sobě, díky ní dozvěděla. Rozhodně neplatí žádná šablona pro společný život, ať už "posvěcený" či nikoliv. Záleží jen na dohodě těch dvou. A zlaté pravidlo "Nečiň druhému co se tobě nelíbí" platí stonásobně.Otevřené manželství či partnerství nezavrhuji apriori, ale vybírám z něj jen to, co se dá v mém případě aplikovat. Záleží jen na míře tolerance obou zúčastněných.
peter K (So, 20. 4. 2002 - 00:04)
Cel;a tahle zalezitost mi prapada smesna .Je to jen alternativni reseni .Je to stejne jako kdyz ma vase kocka prujem a vy utratite spoustu penez za cistici prostredky misto za leceni, aby jste kocku vylecili .
Kolik myslite ze je v US rozvedenych paru ? Jak myslite ze to snasi deti a jak je to poznamenava ?Proc myslite ze by se clovek mel smirovat s tim ze manzel je na fotbale misto aby pomohl zkontrolovat detem ukoly ? Kolik paru je presvedcenych je jejich partner je ten pravy ? Nenzame sami sebe natoz druhe a zjistujeme to az po par letech manzelstvi, ze zijeme s nekym jinym.Protoze jsme nedokazali by ani sami sebou ani sami se sebou .A tak se to mele porad dokola
Z toho je mi smutno , a tak budeme muset behat za chudackem kocickou a sbirat to co zpusobil jeji prujem a ani nas, nas blbecky, co prece vsechno vime, nenapdane ji zanest ke zverolekari, natoz aby nas napadlo ji lecit .
Uf (Po, 27. 5. 2002 - 20:05)
Já si teda nevim co mám myslet o výroku typu
Milena (Ne, 21. 4. 2002 - 13:04)
Otevřené manželství je podle mne ideální pro lidi, kteří se mají rádi, avšak jsou každý jiný a mají různé zájmy. My s manželem máme velice mnoho spolčených zájmů, máme společné známé a dokonce spolu podnikáme, takže se dá říct, že jsme téměř stále spolu, ale jelikož si opravdu velmi rozumíme, tak nám to vůbec nevadí.
Phip (St, 5. 2. 2003 - 12:02)
Peter K. píše, že "je to prece taky i o tom prijit domu z prace a tesit se na to ze nas tam nekdo ceka, nekdo blizky, nase druha polovicka ne?" Jenže, nebylo by fajn, kdyby nás doma čekal další celej a úplnej člověk??
magdicka (St, 20. 10. 2010 - 10:10)
("věřím jí, i kdyby mi byla nevěrná"). Důsledná realizace principů otevřeného manželství má vést k pocitu "činí mne šťastným (šťastnou)"

čemu potom věřím, když mi lže, tak to tedy nevím.... a jak můžu být potom šťastná, když se to dozvím, to si dokážu představit....
los (St, 20. 10. 2010 - 11:10)
Nám to taky tak fungovalo...To je v pořádku. Kdo jinej by to asi měl dělat?
los (St, 20. 10. 2010 - 11:10)
Tak přemýšlím proč se vůbec ženit kdy chci být pořád volný? Když nebudu chtít být omezován tak zůstanu svobodný a je to.
Reklama