Jestliže skutečně trpíte obezitou, určitě se vyplatí zhubnout. Existují důkazy o tom, že i nízký váhový úbytek přináší obézním zřetelné zdravotní výhody. Ztráta pouhých 10 % tělesné váhy může snížit krevní tlak, obsah krevního tuku (cholesterolu) a cukru v krvi. To jsou rizikové faktory pro mozkovou mrtvící, srdeční selhání a cukrovku. Problém je v tom, že se nám to jen za pomoci diety většinou nepodaří.

Zlepšení rizikových faktorů provázejících počáteční snížení hmotnosti je dobře dokumentováno (například snížení cholesterolu, krevního tlaku nebo zlepšení vylučováni inzulínu), málokdy je však poukazováno na to, že všechny tyto ukazatele se rychle vracejí zpět a často ještě překročí původně nezdravé hladiny, když dojde k nevyhnutelnému opětovnému přírůstku váhy po ukončení diety.

Nezbývá než závazek na celý život překonat staré zlozvyky. Už žádné vajíčkové nebo grapefruitové diety, shazování váhy přes noc a hladovky, abychom se za týden dostali do plavek. Jedinou možností je umírněnost ve všem, včetně používání slova dieta.

Při posuzování zdravotních rizik spojených s nadváhou je důležité rozlišovat mezi mírnou nadváhou a obezitou. Mnoho autorů shodně tvrdí, že nadváha nepředstavuje závažnější zdravotní nebezpečí, zatímco obezita představuje řadu zdravotních rizik. Neshodují se jenom v tom, od jakého stupně nadváhy se začínají zvyšovat zdravotní rizika. Tento stupeň se většinou pohybuje někde kolem tělesné hmotnosti o 20 % vyšší, než je ideální tělesná hmotnost. Ta se nejčastěji počítá podle indexu tělesné hmotnosti BMI , který je v případě obezity 30 a vyšší. Lidé s vyšší tělesnou hmotností jsou vystaveni trojnásobně vyššímu riziku zdravotních komplikací.

Mírná nadváha není považována za zdraví nebezpečnou, a podle některých odborníků může mít dokonce příznivý vliv na zdraví, zejména u žen a starších osob. U lidí starších 60 let je optimální životní prognóza spojena s tělesnou hmotností odpovídající BMI kolem 27. Za dobrý ukazatel zdravotních nebezpečí je považován obvod pasu. Za nebezpečný je považován obvod pasu vyšší než 102 cm u mužů a 88 cm u žen.



Pravděpodobně nejupřímnějším důvodem pro léčbu nadváhy bývá přesvědčení, že i mírná obezita přináší závažná zdravotní rizika. Zhodnocení tohoto vztahu (nadváha-zdravotní důsledky) však často vede k naprosto odlišným výkladům nebo důkazům. Detailní a zejména dlouhodobé zkoumání výsledků různých studií ukazuje, že některé závěry o nebezpečnosti obezity vycházejí z jednostranně (často i komerčně) nebo krátkozrace interpretovaných údajů.



Řada současných studií zkoumajících zdravotní stav veřejností v USA zpochybňuje názor, že existuje významná souvislost mezi mírnou tělesnou nadváhou a úmrtností. Dochází k závěru, že se údajná zdravotní rizika nadváhy nepotvrdila nebo byla značně zveličena. Keys a kol. při zkoumání 16 studií týkajících se tělesné hmotnosti a úmrtnosti již v roce 1984 konstatoval, že nadváha většinou není vážným rizikovým faktorem vedoucím ke smrti.



Mnoho prací naopak naznačuje, že nejohroženější skupinou ve smyslu předčasné smrti jsou spíše lidé s podváhou, než lidé s průměrnou váhou nebo mírně obézní. Aby se vyloučilo zkreslení v důsledku vyššího zastoupení různých skrytých nemocí (rakovina apod.) ve skupinách s nižší hmotností, byla vyloučena úmrtí na některé choroby a kuřáci. I tak bylo zjištěno významné spojení mezi úmrtností a vyhublostí.

Obhájci škodlivých důsledků obezity jdou často až k Hippokratovi, citujíce jeho aforismus č. 44 spojující úmrtnost s nadváhou. Na Hippokratův aforismus č. 34, který tvrdí opak, však obvykle zapomínají. Stejně tak nekomentují ani tabulky některých pojišťovacích společností (například Metropolitan Life), které ukazuji snížený kvocient úmrtnosti u lidí s nadváhou na některé formy rakoviny (rakovina žaludku nebo rakovina prsu u žen). Podle britského odborníka na výživu Toma Sanderse nemají silnější ženy sklon k předčasné menopauze a osteoporóze a některým srdečním obtížím. Přehlížena je i nižší úmrtnost na tuberkulózu a nižší počet sebevražd.

Přeceňování psychických a zdravotních důsledků nadváhy je často způsobeno tím, že citované studie jsou prováděny na populaci těch, kteří sami vyhledají pomoc. To znamená u lidí, kteří už mají určité problémy nebo jsou zvýšeně úzkostní. Méně problematičtí jedinci nejsou většinou registrováni v obezitologických ambulancích, a nemohou se stát předmětem výzkumu. Významnou roli však zřejmě hraje i kulturní předpojatost mnoha lékařů vůči lidem s nadváhou.


Knihu SOS nadváha můžete zakoupit na zde