Mobbing: Psychický teror na pracovišti
Mobbingu (z angl. to mob = vulgárně vynadat) je mu věnováno stále více pozornosti, protože se dotýká bezprostředně každého z nás. Psychický teror vládne tam, kde se šikanování a intriky stávají rutinou, kdy na postiženého útočí jedna nebo více osob alespoň jednou týdně po dobu nejméně 6 měsíců.
Nejčastěji se mobbing vyskytuje mezi osobami stejně postavenými. Znamená vydělení z kolektivu, postižené vystavuje extrémnímu sociálnímu stresu. Důsledky pro postiženého mohou být psychické (deprese, poruchy koncentrace, úzkosti, až po stavy s myšlenkami na sebevraždu) a psychosomatické (bolesti hlavy, zad, onemocnění zažívacího traktu, svíravé pocity při dýchání). Velký počet obětí poukazuje i katastrofální důsledky mobbingu na soukromý život, protože ani početné rodiny, pevná přátelství či dlouholeté partnerské vztahy neodolají nesmírnému tlaku zátěže.
Fáze mobbingového procesu:
1. Konflikty. Jestliže se spor, který je zpočátku absolutně nezávažný, neurovná nebo neřeší správně, může otrávit celkovou atmosféru.
2. Psychický teror. Kdosi se stane terčem útoků. Útoky se objevují stále častěji, psychický stav oběti se zhoršuje. Postižený jde do defenzivy.
3. Případ se stává oficiálním. Mobbing nelze utajit. Dříve nebo později si nadřízení "případu" všimnou a je tedy nutné zasáhnout. Často se stává, že oběť to vezme za správný konec a neustálé hádky či absence a snížení pracovní aktivity pod vlivem neustálého stresu jsou důkazem toho, na čí straně je vina. Obětní beránek se tak stává obětí i svých nadřízených, kteří ho nevyslechnou nebo se domlouvají za jeho zády.
4. Vyloučení. Je nutno se zbavit nepohodlného pracovníka, a pokud nechce oběť dobrovolně odejít, najde se celá řada prostředků, jak ho zničit.
Způsob šikanování závisí na hierarchii. Na nižší úrovni firmy jsou úkoly jednotlivce jasné a snadno kontrolovatelné, což znemožňuje kolegovi vytýkat něco odborného nebo zpochybňovat jeho výkon. Z tohoto důvodu se raději útočí na osobnost oběti, na její soukromý život, na její vlastnosti. Na vyšších úrovních se kolegové uchylují ke znevažování výkonů a schopností druhého, k zatlačování do ústraní.
Pachatelé mobbingu neustále sahají po nových a útočnějších zbraních, kterými oběť systematicky ničí. Nové prostředky nemusejí být ani nápadité, objevují se např. stále nové pomluvy z kolegova soukromého života. Postižený kolega znejistí, začne být méně soustředěný, neklidný, přemýšlí nad příčinami těchto útoků. Přestává podávat dobré pracovní výkony, dělá chyby, tudíž se začnou šířit pomluvy nejen o jeho soukromém životě, ale začínají se kritizovat i jeho odborné schopnosti. Postižený logicky ještě více znervózní, začne ztrácet půdu pod nohama, objevují se psychosomatické potíže, je častěji nemocný, což začne být nápadné i nadřízeným a je proto napaden i z vyšších míst. Pachatel mobbingu nachází denně novou inspiraci, aby mohl svou oběť dále trápit, nacházejí i další spojence, kteří se také chtějí zbavit nepříjemného kolegy. Uzavírá se tak začarovaný kruh, ze kterého není úniku.
Jak se mobbingu bránit?
Nejprve je potřeba zodpovědět si otázku, je naděje na dohodu, a to po dobrém? Pokud existují pochybnosti, zda to má smysl, pak v pracovním životě platí to, co platí v lásce: pokuste se, možná se to vyplatí. Při těchto pokusech bychom si měli stanovit určité lhůty, a pokud se věc nezdaří, urychleně vyvodit závěry, aby se psychický teror nestal hrůznou věcí, která nás zničí.
Existuje několik pravidel, která mají obecnou platnost pro psychický teror na pracovišti:
Pokud je šance na urovnání konfliktu:
1. Promyšleným způsobem řešit konflikty.
Pojmenování konfliktu - kdo má s kým a jaké nesrovnalosti? V čem tkví příčina?
Zpracování konfliktu. Diskuse k problematickému tématu, k nesrovnalostem.
Smíření. Samotný rozpor je beze zbytku eliminován, pokud se podaří obě strany vzájemně usmířit.
Urovnání konfliktu. Musí být přijata rozhodnutí, se kterými jsou všichni zúčastnění obeznámeni a tato pravidla vyústí v kompromis.
2. Obrátit se na zaměstnavatele
Zaměstnavatel má povinnost se zabývat stížností, že se jeho zaměstnanec cítí být mobbován. Pokud zaměstnavatel vyhodnotí stížnost jako oprávněnou, má povinnost se celé záležitosti ujmout a postarat se o nápravu.
3. Požádat o pomoc kolegy
Mobbing nelze nevidět a obvykle si ho nejdříve všimnou nejbližší spolupracovníci oběti. Jejich zapojením do konfliktu se ovšem i oni mohou dostat do role obětí. Mohou však působit jako prostředníci urovnání konfliktu, informovat další kolegy nebo podřízené o tom, že se konflikt vyskytl a do jaké míry se rozrůstá.
Pokud již není šance na urovnání konfliktu
1. Výpověď.
Propuštění je pro postiženého vždy šokem. Je potřeba zachovat klid a zaměřit se na důvod propuštění. Nejhorší formou výpovědi je výpověď okamžitá, která může být zaměstnavatelem dána pouze v případě závažného porušení pracovních povinností (podvody, opakované absence). Jestliže postižený nesouhlasí s důvodem výpovědi, vyplatí se obrátit na soud.
2. Na základě dohody obou stran.
Každý dobrý personalista ví, že se jedná o pouhé "zamaskování" výpovědi a že firma se tak snaží zbavit nepohodlného pracovníka s co možná nejmenším odškodněním a bez soudních pří. Je dobré připravit se na odchod z firmy ve chvíli, kdy se dozvíte, že výpověď hrozí. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci přiměřenou dobu na hledání nového zaměstnání. Při hledání nového zaměstnání by z vás měla vyzařovat sebejistota, není potřeba litovat minulosti a soustředit se budoucnost. O mobbingu se jen těžko hovoří, protože personalista může pochybovat o pravdivosti vaší verze.
3. Vlastní výpověď.
Jestliže sami nevidíte smysl setrvání na pracovišti, nemarněte čas a sami se chopte iniciativy. Skutečnost, že nedostáváte výpověď od zaměstnavatele, vám skýtá obrovskou výhodu. Obešlete svým životopisem firmy s vysvětlení, proč máte zájem u nich pracovat. Nemluvte o mobbingu, jinak se stanete již předem problémovou osobou. Změnu místa by měl doprovázet alespoň nepatrný vzestup. Pokud místo najdete, nechte si je předem písemně potvrdit od svých budoucích nadřízených. V původním zaměstnání dodržte výpovědní dobu, která je stanovena ve vaší pracovní smlouvě.
Jak mobbingu předejít?
Říká se, že prevence je lepší, než léčba. Mobbing je pro ekonomiku ztrátovým obchodem. O mobbingu je potřeba mluvit, pořádat školení s tématem mobbingu a řešení vzniklých konfliktů, do podnikových předpisů zahrnout antimobbingová opatření, event. jmenovat osobu, která se bude mobbingem zabývat.
Každý krok, který podnikneme proti psychickému teroru na pracovišti, pomůže jak obětem, tak přispěje i k tomu, aby slovo mobbing ztratilo svůj hrůzu nahánějící význam.
Zdroj: Brigitte Huberová - Psychický teror na pracovišti
Komentáře
Driv to tak nebyvalo, pracuji tady uz 10 let. Kdyz se ho ptam na to co se stalo, proc jsme v tehle situaci, opet mi neodpovida... no, a co s tim? Ma evidentne nejaky problem, ktery ja resit nemohu a taky nebudu, nejsem jeho psycholog. A ze si to vyleva na mne je logicke, nema na to nikoho jineho. Je to bes, pracovat s nekym, kdo odmita komunikovat. Coz se samozrejme promita i do kvality odvedene prace a nekolikrat se to dotklo i klientu. Nekdy mam pocit ze uz by sel asi nejradeji do penze a firmu predal synovi, jen nechapu proc to nerekne a timto zpusobem vlastne nici to, co leta sam budoval.
To Andrea: tvuj posledni prispevek mi pripomnel muj vstup do zivota dospelych. Bylo to presne tak, clovek vyjde ze skoly plny idealu a pomalu se uci jak to vlastne ve svete chodi. A ono to nekdy docela boli. Ja mam obcas dojem ze uz jsem si na to zvykla, ze uz mne nemuze nic prekvapit ale pak mi zase prihodi nejaka ta srazka s blbcem a jsem z toho rozhozena. Ale rikam si, hlavne vydrzet a nedejpanbuh zacit se citit zhrzena a vybijet si frustrace na nekom slabsim.
No, odmítla jsem, účtařina přece jen není můj sen. Přešla jsem do jiného oddělení a jsem teď maximálně spokojená.
nebo si začněte hledat práci a až jí najdete, dejte jednoduše výpověď.
A pro Kláru: jestliže budeš chtít posudek, musí ti ho zaměstnavatel dát. Když nebudeš souhlasit s obsahem, zkus mu pohrozit soudem (ze zákona máš doopravdy právo o přezkoumání toho posudku soudem). A z vlastní zkušenosti vím, že zaměstnavatelé se soudů hrozně bojí - kazí jim to jméno, může vyjít najevo hromada negativních věcí o firmě a většinou jsou žaloby na ně oprávněné. Už jsem pracovala i když třeba jen na brigádě v hodně firmách a vždycky nakonec zaměstnavatel ustoupil a dohodl se. Jen se nesmíš hned nechat dát.
Takže znám i případ, kdy jedna velmi známá nadnárodní firma zjistila, že jedna vedoucí oddělení zpronevěřila hromadu peněz, ale protože následný soud by jim spíš uškodil, tak se s ní dohodli na odchodu dohodou a ještě jí napsali slušný posudek :o
když jsem po mateřské nastupovala do nové práce, bála jsem se, že kvůli mému mládí mě nebudou brát. Jednalo se o smíšený kolektiv a dva šéfové, říkala jsem si, že to bude děs. A tak jsem si nechala vykat. Účetní má být na spolupracovníky pes, říkala jsem si. Hlídat, občas štěkat. No vyvedli mě z toho velmi brzy, vykání sice zůstalo, ale protože je to smíšený kolektiv různě starých lidí, a opravdu skvělých lidí, byl nastolen přátelský vztah, který vydržel dodnes a doufám, že ještě vydrží. Říkali nám ve škole, že autoritu si člověk může vynutit, ale funguje prý jen ta přirozená. Ale kdybych se dostala do situace jako Ty, asi bych byla tvrdší, ale spravedlivá. Jo a je mi 40+ a s mladýma vycházím v pohodě, takže věkem to nebude. Zamindrákovaná ženská může být ve dvaceti nebo ve čtyřiceti, to je fuk, ale jak to začne přenášet do zaměstnání, je zle. Souhlasím s Blankou, že je fajn nastavit nějaké mantinely, pokud možno pro všechny stejné, a ty se snažit dodržovat. Skus si udržet odstup, pokud už tě moc neberou, je lepší si toho nevšímat, mimochodem každý má svou přezdívku, já taky, a nevadí mi to. Striktně trvej na odvedené práci, nepíšeš jestli máš vliv na jejich odměňování, to bych řekla, že je docela dobrá páka, jak donutit někoho se zamyslet. No pomáhej Ti pán Bůh děvče a drž se, je škoda strácet kvůli ostatním lidem jinak dobrou práci.
Pritom se jedna o podradnou praci, zadnou extra. Existuje tu zavist a pomlouvani za zady. Neuprimnost a podrazy, nemate moznost se ani branit, protoze vas nenechaji promluvit.Ted ve svych 57 letech musim shanet dalsi praci a moje dovolena opet bude 10 pracovnich dnu,tak jako jsem zacinala ve svych 18 v Praze, hm.Plat mi pujde opet na minimum a takhle to tu ted bezne chodi. Lide, kteri pracuji u firmy dele,tzv.seniori uz mezi sebe nikoho nepusti.To je ten mobbing
No, vydržela jsem tam *na just*, ale byly to nejhorší 4 roky mého života. Dnes jdu do vlastního a doufám, že budu mít pokoj!
Ten minulý mi velice ublížil a mé sebevědomí srazil na bod nula !! Nevím jak se z toho dostat ven.
Jo, tak jsem dělal v rodinné firmě, vedené jednou bohatou důchodkyní. Ty vole, to nebylo normální řízení managementem, ale feudální společnost! Vždyť já jsem té dámě musel o víkendech rejt zahrádku a štípat polínka do krbu!
No, to ten náš kapitalizmus opravdu stojí za to. Jenom nechápu, čím se to liší od totáče, to když mě šéfová nutila do přesčasů, mohl jsem se sbalit a jít dělat spokojeně jinam. No, prostě svobodný trh s prací, když je tady nezaměstnanost jako sviňa, je spíš blbej vtip.
Naštěstí je to víceméně český specifikum, na západě to není až tak vžitý a hlavně, mají tam funkční odbory a podobný organizace. Který samozřejmě pitomej Pepík odsoudil jako totalitní přežitek:)))))Asi aby si mohl stěžovat nebo co. Já tu demokracii a vůbec vládu popražsku prostě nechápu už 30 let co umím číst:)
Ja jen doufam,ze z firmy co nevidet vypadnu- cekam na pracovni viza, tudiz jsem tu uz jen ze setrvacnosti,ale leckdy je to skoro nad moje moznosti.
nevim zda si to nekdo precte a poradi ale skusim to, pretoze neviem kde sa mam obratit, a ani ci su moje domienky spravne.
Mam za sebou obsiahlu prax, a momentalne mam novu pracu v ktorej som cca 5 mesiacov a za necely mesiac mi konci zmluva ktora bola uzatvorena na dobu urcitu.
kedze uz mam nieco za sebou do firmy ma prijali na miesto veduceho pracovnika. doposial som pracovala ako personalni asistentka. tato praca je manualna a velmi kreativna ktora ma neskutocne bavi.
moja nadriadena sa mi zo zaciatku zdala fajn ale len uz nie je. mam este jednu kolegynu ktora je na rovnakej pozicii a kazda mame pod sebou tym pracovnikov. moj problem zacal vtedy ked som urobila prvu chybu, samozrejme som ju uz nezopakovala, neustale to mam na taniery, vyhraza sa mi vypovedou. co je najhorsie bere si bokom pracovnikov, tak aby som si to vsimla, a nieco s nimi neustale riesi, potom na mna zamestanci divne pozeraju. zistila som ze ma neustale ohovara. ja ani neviem ako to mam popisat. len tolko ze veci ktore ja este mozem dotiahnut do lepsieho konca /su vykonane podla vyborne/ lebo je to stale zle. tak totozne veci u kolegyni su spravne pretoze ona nestiha a ma toho vela co nie je pravda. chodim do prace so stíahnutym zaludkom, pretoze neustale na mna hulaka, a vykonavam obcas aj jej pracu, a beda ak to neurobim. zamestnanci sa jej boja a tak drzia pri nej. napise mi niekto prosim neaky nazor?
A to 80% z vás vědělo, jaká odměna nás za to čeká:)
Evropa se z nás dodnes posírá smíchy...vím o tom pracovala jsem 5 let v Německu. Jsme pro ně jediný stát, kam můžou beztrestně vyvážet smetí a kde můžou skoupit třeba veškerou půdu , prostě kde můžou cokoliv.
Mám z toho mít radost? Hlavně, že je demokracie, kreténi.
To jsou vše věci,které potom člověka sžírají a zvedají mu tlak.U nás se každý v kolektivu chová slušně a pokud ne-dostane od těch druhejch po čuni.Na mě to také jeden zkoušel,ten mobbing,tak jsem na něj udělal ramena a on sklapl a žádnej mobbig nebyl.Možná také proto,že jsem muž měřící přes 195 a vážím 135 kg.
No a vo tom to také je,hlavně ne žádný babinec!
Jednou si jeden u nás narazil ženskou a ten druhej mu ji přebral.Ten první byl ale menší jak ten druhej a tak si na to přizval 3 statné kamarády a byla z toho hospodská rvačka ,pár facek a vysklené dveře.
Ty se hned museli zaplatit a žádní policajti,potom se to šlo zapít.------------------------
No a když jsme už u té psychologie,tak teda chci na závěr říci asi toto.
Chlap s chlapem se snese,
Také chlap s ženskou se snese,
ale ženská s ženskou-to tedy nikdy-.
Ne vždy lze řešit takovou situaci odchodem ze zaměstnání. V mém případě se jedná o práci, o kterou velmi stojím a mám ji rád. A hlavně neexistuje jiná "firma" v oboru, neboť se jedná o určitý exkluzívní výsek státního aparátu.
Budu se tedy snažit plnit si své povinnosti, neudělat chybu a radit se s kamarády. Pokud dojde ke zhoršení, pustím se na riskantní půdu stížnosti vyšším nadřízeným. V takovém případě se nebojím výpovědi, ale nálepky problémového člověka, která v další kariéře může velmi uškodit.
Držte mi palce! Díky.
- Odpovědět
Pošli odkaz