Panická porucha 2

Hezký večer!!Pajko to jsem psala já, ale v dobrém:-)).Vzpomněla jsem si, jaké měla moje máma problémy tenkrát a jak je čilá teď..Má daleko víc energie než já. Ale já nechci být pořád unavená a chcíplá teď a čilá až v důchodovém věku:-(((. Romano, tak tedy pavoučí story: asi před dvěma lety jsem byla přes víkend sama doma, večer jsem vyrazila s kamarádkou na kafčo a dala jsem si taky trochu vína.. Vracela jsem se domů pozdě, byla už tma, rozsvítila jsem v chodbě světlo a myslela jsem, že umřu..Hned u dveří seděl OBROVSKÝ černý chlupáč:-((((. Začala jsem strašně řvát, protože mě nic jiného nenapadlo. Potom jsem honem přemýšlela, co s ním udělám, protože jsem se bála, aby na mě v noci náhodou nevlez. Nic mě ale nenapadalo, protože jsem měla taky zpomalené myšlení tím alkoholem, takže jsem volala manželovi do Polska..Jenomže ten byl lehce společensky unavenej a myslel, že si dělám legraci a zavěsil mi telefon. Potom mě napadla jediná možnost-vyluxovat ho, dotáhla jsem vysavač, ale ten hnusnej pocit, když ta černá ošklivá hrouda letěla tou trubicí, no FUJ!!!Ještě teď je mi blbě. Vysavač jsem urychleně odnesla ven, aby náhodou ten hajzl nevylezl zpátky a pak jsem se vysílením rozbrečela. Ale to bylo jako zákon schválnosti, když po dlouhé době rodina odjela na výlet, tak se mi tohle musí přihodit. Byl fakt obrovskej, takového jsem ještě asi nikdy předtím neviděla.Ještě, že neproboural tu hadici od luxu:-((.Mladší kluk má taky trochu fobii, ale už je občas i chytí a vyhodí. Ale jako malej se jich bál taky hodně.

Katcho - díky moc za podporu , moc se mi líbilo, co jsi mi napsala na moji starost, že musím jet na školení. Pajko - napsala jsi moc hezký příspěvek a já bych ti za něj dala PP Oscara. Chtěla bych se tě zeptat, jak jsi s PP prožívala těhotenství, porod a péči o malé dítě, když jsi to zažila v životě třikrát, tak mám zkušenosti. Taky s tebou souhlasím, co se týče rodičů. Já mám pěkný vztah se svou mámou, i když mě někdy hodně štve, tak vím, že se na ní mohu kdykoliv obrátit s čímkoliv. Mám ráda i matku svého manžela. Sice má svoje mouchy, ale respektuju jí. Momentálně jsou rodiče mého muže nemocný - chytli tu strašnou chřipku, tak jim vařím a kupuju vitamíny.Přeju vám všem hodně zdraví!

P.S. Lea, když jsi na mě tak zvědavá, napiš mi na mail a já Ti jako ostatním pošlu fotku staré babky ježibabky :-)

Eli, napsala jsi to moc pěkně a výstižně, přesně to si říkám i já.Zatím žiju, ale jsem jak po těžkým flámu. Pomohl mi Ibalgin.Jinak bych už ted měla čtyřicítku teplotu a nevydržela bolestí svalů.Ani při letní chřipce o dovolené jsem na tom nebyla jako dnes.Pěkný večer.

Lea, já už se tu u toho čtení úplně červenám. :)Ale k Tvojí otázce: S PP se dá prožít naprosto úžasný život. Je to jenom úhlu pohledu. Můj život byl úžasný, vidím za sebou moc pozitivních věcí, mám kvanta krásných vzpomínek, brala bych to všechno znovu, dokonce i s těma atakama! A pak!: Vy si přece nesmíte připustit, že ji máte na celý život! Když propukla u mne, nebyla definovaná, taková dignóza neexistovala, žádná terapie, nic. Máte zcela jiné možnosti, znalosti, antidepresiva bůhvíkolikaté generace, propracované terapeutické postupy, kvanta literatury. Máte znalosti, možnosti, měli byste chtít a především si zakázat sebelítost. Já vím, i mne často přepadá a pak si nemyslím, že můj život byl úžasný, ale on objektivně a dokonce i subjektivně byl. Teda doufám, že ještě dlouho bude. Vždyť já od puberty, kdy PP nastoupila, čekám na klimakterium, že s hormony zase odkráčí. Naivně :), ale plná nadějí, jak svobodně a volně vyběhnu do ulic, supermarketů, začnu chodit zase do kina, vystojím fronty, prohlídnu si čekárny a cestovat budu a vychutnám si to naplno bez úzkostí a možná ještě nějakou školu nebo rovnou si udělám dvě... :-) Kdo to tu dnes napsal, že po padesátce žena slábne? Práce kopec, najde se čas i na vnoučata i na milování, na všechno, jen rozložit síly a umět vidět radost a štěstí kolem sebe. Každý věk má své půvaby, fňukáním stejně nic nezměníme.A k maminkám: Myslím, že všechny, co jste o nich psaly, je ještě máte naživu. Takže s mojí zkušeností vám radím, užívejte si jich plnými doušky, zkuste být láskyplné a tolerantní, vrátí se vám to několinásobně zpět. Nikdo na celém světě to s vámi nebude myslet tak nezištně jako rodiče. I když se budou mýlit, jejich rady i chování je myšleno průzračně dobře, bez spekulace. V každém jiném vztahu už je kousek obchodu... Normální rodič miluje bez nároků, navždy a je schopen položit za své dítě život. Zamyslete se nad svým vztahem ke svým dětem, jednou budou dospělé a vy v pozici svých rodičů. Mám dospělé děti a mám tendenci nikoliv řídit ani ovlivňovat jejich životy, ale upozornit je na chyby, životní úskalí apod. Vyjadřuju se k jejich životu, ale nepletu se jim do něj. Kdo jiný by to měl udělat? Mám zkušenosti, jsou nepřenosné, ale třeba si z toho něco vezmou. Nevyvolávám konflikty, ale jdu i do rozhovorů, o kterých vím, že budou nepříjemné a v první fázi konfliktem skončí... Pokud se obě strany neurazí a mně urážlivost naprosto schází, pak je vyhráno a vztahy se spíše prohloubí, jen je třeba dokázat otevřeně říct i vyslechnout nepříjemné věci.A pak, jednou tu rodiče nebudou a vy už nevrátíte, co jste udělali špatně nebo vůbec, teď tu šanci nápravy ještě máte, pak už zbude jen bezmoc výčitek a ta je hrozná... PP mě dnes nezlobí a celý týden jsem na ovoci, zelenině a trošince pečiva. Tělo si zvykne, když se nelituju, co a proč nemůžu, protože můžu, ale nechci, dokonce ani chutě nemám... :) Cítím se fajn a cca 3 kila jsou, no kde asi by mohla být? :-)

Dito, ten bramborák Ti nezávidím, to my jsme měli jen vodu. Přes den už to šlo, dostal k jídlu jen piškoty, čaj po lžičkách, ale litr jsem do něho dostala. Už asi 2 hodiny úpí, že má strašný hlad. Celý den nezvracel, tak jsme mu dala nemastnou bramborovou kaši.Už je Ti líp?Miss, je to znát, horší nálada-tvrdší slova a básničky.Jindro, co Ty, už jsi zdravá? A až budeš mít chuť, napiš o pavoukovi.

Ahoj lidicky,tak vidim,ze dnes se tu resi maminy.Ja na tu svoji si nemuzu stezovat,je chapajici,hodna,mam ji jako nejlepsi kamaradku,kdyz mam prolemy,tak to s ni vzdycky resim,ma jiny pohled,dospeleho se zkusenosti (mne je 26).S mym pritelem se snasi dobre,ale moc si spolu nepokecaji ( on je spanel).Takze moje mamina je the best,zato muj tata,to je pripad,je umelec a neni to snim jednoduchy,je despoticky,naladovy,dokaze byt zly i okozlujici.Po porade s psacholozkou mi sdelila,ze muj otec svym chovanim hodne prispel k me PP,sice od malicka sem uzkostliva,ale to cekani na to,s jakou tata dojde domu,jestli se bude s mati hadat a jestli bude zas nastvanej,tak to si pamatuju,jak sem se pred jeho prichodem klepala,ani sem nemohla jist.Busilo mi srdce,kdyz si na to tak vzpomenu,tak to byly takove male PP.Leo,ten spolek ppckaru,nad tim uz sem taky premyslela,presne jako ty,je to super myslenka.ale jak ji zrealizovat...

Jindro, věřím, že to kafčo jednou příjde, ale ještě to musím nechat uležet. Máma má i jiné problémy a doufám, že se brzy vyřeší, ona získá pozitivnější pohled na svět, já najdu v sobě více tolerance a nadhledu a vyžehlíme to. Přeji všem krásný víkend i když pošmourný. Dobrá knížky, televize, teplý čaj - tak by se dal strávit. Ježišku, vždyt já mám jít s taťkou o víkendu na valentýnskou večeři:-)))))) Já se mám:-)))))))))Eli

Eli, asi byste si měli s mámou promluvit. Já jsem dlouho taky v sobě dusila všelijaké pocity vůči ní, neustále jsem byla naštvaná, proč mi tohle dělá, ona zase se snažila "poroučet", radit, kdo má co u nás doma udělat: já vám do toho nebudu mluvit, ALE .....Já jsem taky dost impulsívní, můj muž ještě víc, takže vše končilo taky hádkami.Až prostě jednoho dne jsem jí řekla, že už způsobila tolik nedorozumění mezi mnou a mým mužem, že už se do nás plést nebude. Samozřejmě, že by se pletla ještě několik let dál, ale dokážu ji zavčas "usadit", říct, aby mlčela, že si všechno vyjasníme sami a budu si dělat např. na zahradě to, co chci já. Jinak to opravdu nejde, ale myslím, že i věkem ona trochu zmoudřela a dost chyb si uvědomila. Někdy si spolu sedněte, udělejte si kafčo a promluvte si, já bych to taky měla udělat, taky máme toho ještě mezi sebou hodně nevyjasněného..Hezké odpoledne, tady se zatáhlo, že snad bude chumelit.Jindra.

Omlouvám se za překlepy....pospicham tak mi to promiňte.

Jindro, to ponížení nebylo správně zvolené slovo. Srážení sebevědomí to je ono. Já jsem si do života nikdy moc "kecat" nenechala. Jsem dost impulsivní a tak k hádkám nebylo daleko. A byly škaredé (pláč, slzy atd..). Ta rivalita se týkala především zvládání výchovy dětí. Na to je snad každá máma háklivá. Do toho se přidali nějaké narážky na vzhled a potom se to vezlo. Máma trpí střídáním nálad a je strašně vztahovačná. Já nestíhám, nepamatuju si co jsem dělala včera a ona se vrtá v tom co jsem řekla před týdnem a jak jsem se podívala. Samozřejmě vše v negativním. Má na to čas, tak si to užívá. Myslím, že má sklony k depresím. U nás se to nějak zašmodrchalo. Poslední dobou spolu komunikujeme velice chladně, zachraňují to děti, aspoň, že se nehádáme. Snad to časem rozchodíme, ale jak jsi psala, některé věci nedokážu zapomenout, ale chtěla bych. Vždyť je tak málo lidí, kteří jsou člověku blízcí, které může mít rád a kteří ho mají rádi. Když mi umřela babička, zjistila jsem, že je v tom smutku taky hromada egoismu. Nemá mě mít kdo rád, kdo rozmazlovat. Zlomit hůl nad vztahem s matkou by bylo přijít o hodně. Eli

Ahoj vschni, par dni jsem se ted sem dostala, mam plno prace, ani jsem nejak nezvladla si to tady dneska procist. vcera jsem propadla panice, protoze pritel byl v realitce ze budeme kupovat byt a ten fakt ze to bude a plno starosti a neco rychle sehnat a penize atd.....no asi 45 min. jsem byla naprosto jasna :-) pak jsem se s klidnila, a ted uz je to mnohem lepsi, v klidku budem eneco hledat :-). Krom toho jsem cetla tady necí idkaz kvuli vztahu ja-mama-pritel (manzel) tak to ja mam velike problemy s matkou pritele, o vsem rozhoduje, je to histerka histericka, no nekdy az bud mit vice casu napisu sem o tom jakou mam budouci tchyni, vazim si toho ze pritel dava prednost me a mojim nazorum a zastava nazor ze ji si brat nebude a bude zit se mnou, ja pravda ze ja se ji docela bojim kolikrat si rikam a ted!!!! je ta prava chvile kdy ji reknu ano to je vas nazor, ale ja si to udelam po svem, ale nikdy mi to nijak nejde musism to brobrat s psycholozkou, mozna i v tom je ten zakopany pes :-). Ale to je na hodne dlouhe povidani a treba v pondeli najdu delsi chvilku popsat vam jaky mame vztah :-). Preji vam vsem krasny vikend.Jinak moje obava z RS je temer ta tam :-) diky vam a taky par vysetreni.Dekuji papa

Lea to by bolo super, ja napríklad tiež nemam taku kamosku ktorej je v kuse tak zle ako mne:)))fakt kto neprežil nepochopi, možno psychologicka s PP napr. by vedela tých ludi povzbudit aj tým, že sama tým trpela a vedela si poradit, ludi motivuju konkretne pripady

Eli, nevím, jestli jsem zažila přímo ponížení, ale srážení sebevědomí určitě, ale nejvíc zpochybňování mé důvěry vůči manželovi, to asi bylo od ní nejhorší..Potom různě "dobře míněné rady", které vyústily skoro vždycky v hádku mezi mnou a mužem. Musela jsem jí vše několikrát dost natvrdo říct, aby se do nás nepletla, že už způsobila spoustu nepříjemností a neshod a v posledních letech je klid.Taky už je v důchodu a daleko klidnější než byla dříve.. A proč ponížení? Nejspíš kvůli té rivalitě, jak jsi už napsala, jiné vysvětlení mě nenapadá..

Miss - ja si prave naopak myslim ze psycholog ktory si sam prezil PP by mohol pomoct druhym ludom. Bezny psychac ma stavy nastudovane z knizky ale nemozu vediet o com presne to je. Hladala som si kamosku, a az ked som stretla 2 kocku pochopila som ze hladam niekoho komu mozem povedat ze je mi zle a kto bude vediet o com hovorim. Pretoze napriklad mama preto ma taky nazor lebo to nemoze pochopit. Blizko nas byvala jedna psychologicka. Trpela nejakym somatickym ochorenim, neviem presne akym. Rozhodla sa skoncit zo zivotom. Ako to ze to nedokazala ona ktora by mala vediet o ceste von? Ja by so som velmi chcela zalozit nejaky spolok ludi s psych. problemamy. Nie preto aby sme sa stazovali jeden druhemu ale aby sme mali taky maly ostrovcek v mori kde to tolko ludi nechape. Pozri kolko ludi si tu denne pise. Myslite ze aspon polka z vas by radsej nemala okolo seba ludi z masa a kosti? Chcela by som poznat Pajku, chcela by som sa pozriet do tvare toho uzasneho cloveka, chcela by som ju mat nablizku aby mi ukazala svoje zbrane a takisto plno ludi odtialto. Ja mam vzdy velmi velke plany ale tazko sa plnia. Chcela by som pomahat ludom s podobnymi problemami ako mam ja v tom vidim zmysel zivota aj ked je mi najhorsie.

Jindro,souhlasím a zkusme si zapamatovat v čem nám bylo ublíženo, abychom to také nedělaly vlastním dětem. Asi každé dítě si své rodiče idealizuje (a já si idealizuju lidi hodně) a jedna z prvních ran dospívání je, že zjistí, že ti fantastičtí dospělí, především rodiče jsou jenom lidé a taky mají chyby. Je třeba se s tím vyrovnat a příjmout to a jak říkáš taky dospět. Jenom nechápu, proč v tom vztahu matka-dcera mnohdy tolik ponížení. Eli

Vztah matka-dospělá dcera je hodně komplikovaný, proto jsem strašně ráda, že já mám dva kluky:-)). Od své svatby jsem byla taky dost let pod vlivem své matky, poslouchala jsem ji skoro ve všem, co řekla, bylo nejsprávnější. Taky teď s postupem let nedokážu pochopit, jak mohla tolik zasahovat do mého manželství, čímž docházelo k častým hádkám mezi mnou a mým mužem. Už jenom ta kombinace - ona - já - můj manžel mi způsobovala zdravotní problémy. Ale jednoho dne jsem řekla DOST ( za přispění mýho psychologa) a tyhle problémy neřeším..Je škoda, že teprve ve čtyřiceti letech si řídím svůj život jak chci, nenechám si do ničeho mluvit. Na druhou stranu mi hodně pomáhá na zahradě, když jsem nemocná, přijde uvařit, nakoupit atd.. Ale to, co "napáchala" v minulosti, se nedá zapomenout. Ikdyž spoustu toho nedělala ve zlém úmyslu, aspoň si to tedy myslím, mrzí mě, že se takhle chovala. Jenom ještě poznámka: ony ty mámy to nemají jednoduché, myslím ty starší. Po padesátce se objevuje hodně zdravotních problémů, musejí se navíc starat o nemocné rodiče, samy už nemají tolik síly jako třeba ve třiceti letech, navíc pomáhají s péčí o vnoučata, třeba je opustí manžel..Takže buďme k nim tak trochu tolerantní, ostatně to zažijeme jednou každá..a zjistíme, že to asi neměly v té době vůbec jednoduché..Ještě jedna věta: že člověk dospěl pozná podle toho, že dokáže odpustit svým rodičům(matce) jejich chyby..

Radka ved toto oni si zvykli že im urobim vsetko,najhorsie je ked mam rozpracovane nieco a oni stale otravuju akokeby si ten gombik nevedeli stlacit sami, alebo ofotit obojstranne list to je pre nich hotove umenie, ktore treba studovat, ale už vidia na mne že ma to nebavi tak mi zacali nosit uplatky cokolady :))))mam pocit, že to nie je pre mna, jednoducho ma to nenaplna chapes, ja som od mala chcela byt psychologicka ale psychologicka a PP? nejde to akosi k sebe:))aj ked som taký typ, ktoremu sa ludia radi zveruju a aj vcera mi bývalý kolega povedal, že odkedy som odisla z firmy nie je to ono, ja som s nimi pokecala, posrandovala, že kolegyna co prisla namiesto mna vie rozpravat akurat o praci a vobecom o nicom inom, tak neviem, možno by som tu VS filozoficku mala absolvovat:)chcela by som pomahat ludom/nie pri kopirke/:) mat dobrý pocit zo záslužnej prace, chapes..

Ahoj miss, můžu se zeptat,proč tě neuspokojuje práce sekretářky? Ty v práci stojíš celý den u kompírky? Já dělám taky sekretářku, taky kopíruju , ale naučila jsem lidičky ať si to zkopírujou sami, zatím poslouchají. Přepojuji telefony, píšu ředitelovi dopisy, mezitím někdo neustále něco chce po řediteli, takže tu je takový šrumec,že někdy nestíhám. Ale zdravý. Ze začátku jsem taky chtěla zdrhnout, jelikož jsem se nerealizovala, jak píšeš ty, ale potém jsem si začala dělat dálkově školu a teď už je to o hodně lepší:-)))

Evičce R děkuji za Oskárka, už mám dva, stojí vysoko na poličce, aby se k nim nedostaly děti. Ty by jim daly.Téma matky je pro mne už delší dobu komplikované a bez východiska. Moje máma pro mne byla vždycky to nej, vážila jsem si jí a milovala ji a strašně jsem ji obdivovala. Naše vztahy se zhoršily narozením mých dětí. Mámin přechod, moje nová role v manželství a mateřství a do toho PP, kterou jsem ještě nedovedla identifikovat, to byl záhul. Máma má dost svých psychických problémů ke kterým se nepřiznává a já nemám sílu ji pomáhat, protože nechce pomoc mou ani odbornou. Jako většina z Vás navenek vypadám stabilně a spousta mých blízkých ani nepředpokládá jaké mám problémy. Někdy se obviňuju, že ji nejsem schopna pomoct a někdy mi připadá, že je na tom daleko lépe než já a že by mě nemusela vytáčet zbytečně. Naše komunikace je teď omezená, byly doby, kdy jsi si povídali o všem. Vím ,že jsou tyto problémy časté, ale nikdo nás na ně nepřipravuje. Mám dojem, že se běžně mluví o problémech v dospívání, v pubertě, v přechodu, ale že nějak chybí rady jak na vztah matka-dcera v období, kdy se dcera stane matkou. Jak kdyby v té době nastávala nějaká rivalita. Každá novopečená mamina, kromě fyzické pomoci, která není samozřejmě k zahození, potřebuje především získat sebevědomí jako máma, utvrdit si sebevědomí jako manželka (většinou s několika kilogramy navíc) a mně se teda dostalo pravého opaku. Někdy si říkám, že se na to vykašlu, že nezvládám ani sama sebe a někdy koumám a vymýšlím jak z toho ven. Pak se stane nějaká tragédie v mé blízkosti (např. Miss) a já si říkám co kdyby se to stalo nám, to bychom se na tomto světě rozešly takto??? Eli