Životní cíl
Kdo nic neví o cíli,
nemůže mít cestu,
bude život svůj
celý klusat v bludném kruhu;
a nakonec dojde tam,
kde již jednou byl,
ale smysl věcí všech
jen víc rozdrobil.
Kdo života cíl nezná,
přec ho zažít dnes může,
když to uvnitř v něm plá
po skutečnosti božské;
jen když nepropadl se
do marnosti světa
a když víno času zde
nepije až do dna.
Neboť je třeba se ptát
na nejtišší věci,
je třeba se odvážit
světla se domoci;
ten, kdo hledat neumí,
jak záletnik zůstane zde
v zajetí mámení,
v klamu semizávoje.
Christian Morgenstern
Christian Morgenstern jde o krok dále. Ve své básni bere na zřetel ten jediný osvobozující životní cíl! Dává nám radu, abychom se neutápěli v marnosti světa - abychom se nezaměřovali pouze na sebe -, pokud ten cíl možná ještě neznáme, ale již jsou v nás byť i jen náznaky touhy po Světle. Jakmile se začneme ptát na ?nejtišší věci", jakmile v nás dostatečně silně vyvstane a ozývá se otázka po smyslu, po ?božské skutečnosti", můžeme se o cíli přece dozvědět - a to dnes!
Milí přátelé, božská skutečnost je v nás! My pouze opakovaně ztrácíme toto povědomí cíle, tento vnitřní dotek. Proto je nám řečeno: ?Kdo nic neví o cíli, nemůže mít cestu, bude život svůj celý klusat v bludném kruhu; a nakonec dojde tam, kde již jednou byl, ale smysl věcí všech jen víc rozdrobil."
Zcela evidentně existuje mnoho přirozených pozemských cílů - což vede k nekonečnému koloběhu, běhu v kruhu.
A existuje jiný, osvobozující cíl, s nímž se můžeme spojit.
Jak to ale lze provést, když toto Jiné" je tak obtížně k rozpoznání, nebo to dokonce vůbec není uchopitelné a zřejmé?
Lidé v sobě poznávají svůj skutečný úkol, když dokážou rozpoznat ?sedmizávoj, sedminásobný závoj klamu" a ten může být silou uvědomění změněn. Pak se stává božská jiskra v srdci znovu účinnou, ? když to uvnitř plane po božské skutečnosti".
My lidé musíme jít cestou zkušeností tak dlouho, dokud v nás nevzplane touha po skutečném cíli.
Tento proces v sobě můžeme zakoušet jako pustinu, ale právě tak jako téměř nepopsatelné štěstí, a to tehdy, když se v našem nitru nalézá alespoň malý cípeček skutečného života nebo vzpomínka na náš prapůvod.
Pak se stáváme hledajícím člověkem a nepotřebujeme již pít víno času až do dna, protože jsme se dotkli věčnosti.
Sami se ven z tohoto otáčejícího se kola těžko vymaníme. Proto existují duchovní školy, které nám ve chvílích vnitřního vývoje stojí po boku.
Duchovní školy a školy mystérií byly a jsou po všechny časy pomocí pro lidi, kteří zaslechli jemné volání vnitřního hlasu a na toto volání reagují, ať již jakýmkoliv způsobem.
V duchovní škole jsou sdruženi lidé, kteří hledají a vytvářejí spojení mezi původní Boží oblastí a řádem běžné přírody.
Duchovní školy však nejsou cílem, ale nástrojem cesty.
Zdroj: Lectorium Rosicrucianum
Komentáře
Kralovstvo Bozie je stav bez ega. Vedomie moze existovat bez myslenia. Vedomie ktore hovori Ja som nie je to vedomie, ktore premysla.
Nabozenstva medzi sebou bojuju lebo nedokazu alebo nechcu prekonat uroven ega, stale sa nachadzaju v dualite. Ego pouzivam v zmysle ako ho definuje napr. Eckart Tolle, Eduard Tomas, Paul Brunton.
Co pod tym myslite ked pisete ze :"Člověk ani jeho duch nemá nejmenší šanci se přiblížit do jeho blízkosti."? A co mysticke zazitky v rozsirenych stavoch vedomia?
Boh je aj Jednota - co je kvalitativne vyssi stav vedomia.
- Odpovědět
Pošli odkaz