Deprese

Děkuju za vše a všem. Jste určitě fajn lidi. :) Já se tenhle týden snad už dokopu k tomu někam zajít, mám z toho strach. Ale vim, že dýl to odkládat nemá cenu. Buď začnu žít nebo to bude pokračovat dál a k horšímu.

Začal jsem nedávno používat na padání vlasů Neocapil, což padání spomalilo, ale projevily se vedlejší účinky. Asi po třech týdnech od používání Neocailu jsem začal trpět bušením srdce a pronásledovaly mě nesnesitelné stavy úzkosti, které vyvrcholily kolabsem a hospitalizací v nemocnici. Skončil jsem u psychiatra, který mi zakázal Neocapil brát. Neznáte někdo způsob, jak brát Neocapil a přitom se vyhnout vedlejším účinkům?

Psychoterapeutické středisko BŘEHOVÁ
Adresa: Břehová 3, Praha 1
Telefon: 222324027, 222 323 889, 222 322 933, 222 324 027
E-mail: brehovka"seznam.cz

Cetera
Adresa: Senovážné nám. 6, 110 00 Praha 1
Tel.: 224 236 275, 224 229 746, 224 221 317
Web: http://www.cetera.cz

Psychiatrické centrum Praha
Adresa: Ústavní 91, Praha 8
Telefon: 266 003 131, 266 003 132
Web: http://www.pcp.lf3.cuni.cz/pcpout
Co zde léčí: http://www.pcp.lf3.cuni.cz/pcpout/veda_klinika.htm

Dejvické psychoterapeutické centrum
Adresa: Evropská 86, Praha 6
Telefon: 777 11 22 48 (volejte denně 8: 22 hod)
E-mail: kontakt"dpc.cz
Web: http://www.dpc.cz

Ahoj, Petre - nic si z toho nedelej ja mam uplne to same co ty akorat to trosku ustoupilo a psychologovi sem nesel a citalec sem prestal uzivat.Po praskach sem byl jak ozraly. A co taky pomaha zmena prostredi. Tam na to uplne zapomenu. Proste nekam vypadni reba na vikend.

Ahoj Veru,
psychiatrů zkus klidně víc a nic nevzdávej, takový ti doktoři co na tebe maj 10 minut nestojej za nic, chce to někoho komu budeš důvěřovat. Já šla poprví s papírkem kde jsem měla všechno napsaný, protože jsem moc nemohla mluvit a narazila jsem na tak fajn doktorku, že jsem ji všechno vyklopila ani nevim jak. Jinak kloubouk dolů já si dodělávám maturu a mám v tom pěknej bordel nějak mi na to v tý hlavě nezbívá místo. Takže, bude líp jen člověk musí chtít a když budeš mi sebevražedný sklony, tak si sedni a napiš na papír pro a proti, uvidíš, že sebevražda nemá smysl. Já i na čas přestala raději jezdit autem. A teď je to lepší jen je ze mě románopisec, ale ostatní si doufám už zvykli.
Držím pěsti Adél (25)

liško, v prvé řadě musíš chtít a v druhé řadě musíš věřit, že to jde, když se chce :))

Jo, jo, deprese je problém. Není cesty z ní ven...........málokdy?????????? Jak?????????

Ahoj robo, možná štěstí smyslem života je, možná není, ale vím jistě, že Veronika potřebuje ho teď potřebuje a že se jí ho spolu s podporou právě dostává i když si toho třeba není ještě vědoma :))

Což je štěstí smyslem života vezdejšího?

Ahoj Veroniko, hlavně vydrž, nejsem z Prahy, ale poradím ti telefon na "Bílý kruh bezpečí" , zkus volat na 2/51 51 13 13 je to Praha, tam jsou zkušení odborníci, kteří poradí. Pokud by ses nemohla dovolat tak napiš.Hodně síly a trochu toho štěstíčka, ať se usměje i na tebe :))

Mohl byste mi někdo poradit dobrého psychiatra v Praze? Když tak čtu některé příspěvky, bude to asi prozatím nelepší řešení. Dalším řešením den co den zvažuju sebevraždu, nevidím východisko, opravdu. A bohužel to není jen chvilkový rozmar. Jenže já prostě nemůžu tolik ublížit své rodině. Rodičům, mladší sestře a hlavně prarodičům, u kterých jsem pár let bydlela a dostudovávala střední. Takže si radši večer někam zalezu, brečím a nenávidím se. Pořád si kladu otázku, proč jsem taková? Co to se mnou je? A může se to spravit? Bude mi 24, studuju na VŠ, zatím bydlím u rodičů, ale teď každý víkend jezdím k prarodičům, kde jsem zalezlá mezi čtyřmi stěnami a "uzavřená". Myslím, že už na osmiletým gymplu se ta moje povaha začala projevovat, introvertnost a melancholie. Začala jsem mít problémy s komunikací, bála jsem se s lidmi mluvit. Ale pořád jsem měla zájem. Teď už nemám ani ten. Všechny přátele, co jsem měla, jsem od sebe odehnala, protože prostě nemám zájem. Mám pocit, že jim nemám co říct. A stydím se za to, jaká jsem. Mám úspěšně po zkouškách, ale neraduju se, dělám to vlastně jen pro rodiče, ti mají oba VŠ. Kdybych alespoň věděla, co bych v životě chtěla dělat, co by mě naplňovalo. Nikdy jsem to nevěděla a nevím to ani teď. A hlavně jak se zbavit té hrozné úzkosti a strachu. Proto ty myšlenky na konec. Nejdřív jsem se nechtěla vykecávat, jen se zeptat na radu, stejně jsem ten svůj problém a pocity velice stručně shrnula. A hlavně, nechci se litovat, nechci, aby to tak vypadalo. Chci, aby mi někdo pomohl, když to sama nezvládnu, protože nechci ubližovat a ublížit své rodině.

Je mi 25 let a "léčím se" s AD už dva měsíce, jinak podobné stavy co jsi popisoval mám už asi půl roku. Mám psychologa, ke kterému chodím a říkám, že si jdu pokecat s kámoškou. Dá se říct, že k němu mám důvěru jako k nikomu a moje psychiatrička je taky fajn ženská. Myslím, že velký plus je narazit na dobrý doktory a já na ně narazila. Poslední dobou a asi i díky lékům to beru prostě tak, že se to stalo a za čas bude líp, protože už na to nejsem sama, přestávám se za to i stydět a někdy si z toho dělám i legraci. Proč se to stalo se dozvídám postupně a je toho hodně, ale s tím tě nechci zatěžovat. Držím pěsti a věř, že bude líp, mě už tak na 50% je. Když si budeš chtít promluvit nebo se s někým poradit tak napiš, ráda pomůžu. Ahoj
adelheid"atlas.cz

Peter...Ja mám recept, len je dosť náročný a treba ho robiť svedomite...Vždy keď budeš mať akéko?vek negatívne myšlienky, alebo pocity, proste ich do seba neprijímaj..Prestaň ich vedome registrovať...Oni sa potom stratia ako niečo, čo nie je živené tvojím vedomím...Vďaka tejto metóde nemám žiadne nepríjemné pocity a myšlienky...

Já si osobně myslím,že prášky nepomáhají.Hypnozu jsem nezkoušela.Pomáhá mi cvičení a změna prostředí.A dále vyhýbat se hloupým lidem.Je jich čím dál víc. Pokud máš dobré zázemí v rodině,zase bude ok.Prášky jsou pouze chemie, která tě zničí.S psychology zkušenosti nemám. Hodně zdaru a síly.......Jana

Chodím k psychiatrovi od prosince a od ledna beru větší dávku.U klinické psycholožky jsem byl hned po tom co se mi to začalo dít.Napsala mi nějaké bylinky od doktora Jonáše a dělala mi asi hodinu nějaké mávání před očima abych se pokusil vrátit do místa kde se to stalo.Nepomohlo mi ani jedno ani druhý.Lépe se cítím až po těhle práškách.Je mi sice lépe,ale ráno vstanu jedu do práce a pořád na to myslím,koukám se na věci kolem sebe a připadám si jako kdyby bylo všechno cizí.Pak se bojím,že nebudu vnímat a budu dělat něco o čem nebudu vědět.Přes den se to trochu utlumí,ale je to strašně nepříjemný.Trvá to už půl roku.Neexistuje nějaká metoda jak se těhle myšlenek zbavit,co třeba hypnóza?Jinak děkuji za vaše rady,psychiatr na mě má vždycky tak 15 minut.

Nevím, nevím. Seropram jsem vždy hodila do koše.Nejlepší jsou třezalkový tablety a tytéž čaje.Psychiatrů je fůra, ale řídím se heslem : Poraď si sám nebo sama???????Jako terapie pomáha práce na PC, ale to asi znáš, Janíku??????????

Ahoj Jano,mohla bys mi prosím poradit nějakého dobrého psychiatra nebo psychoterapeuta? Mám též problémy s psychikou a beru Seropram.

Petře, můžu Tě uklidnit.Je to PP.Čili od nervů. Mně se stalo něco podobného, bylo mi tehdy asi 28.Myslela jsem si, že umírám.Druhý den jsem šla měřit tlak a nic. Prostě PP.Teď se střídavě asi 12 r. léčím s psychikou.Ty stavy už nemám , ale má to zase jiné projevy.Zkusila bych psychiatra i psychologa a uvidíš. Musíš sám zvážit, jestli Ti pomůžou léky nebo ne. Např.jak se po nich cítíš a pak uvidíš. Každopádně bojuj a neboj se toho. Je to asi ps.původu,k tomu třeba trochu páteř nebo nízký tlak....Držím pěsti.

Petře, bylo by asi rozumné, kdybys navštívil ještě psychologa, se kterým bys si mohl pohovořit a on by tvoje problémy rozebral a naznačil ti cestu, jak z toho. Možná to nepůjde napoprvé, ani tak rychle, jak bys chtěl. Nepíšeš, jestli ještě chodíš k psychiatrovi nebo užíváš dále léky, spíš z toho mám dojem, že potřebná psychiatrická péče a léčba by měla být jen přechodná - nevím, jestli rozumím dobře.
Slabost může mít mnoho příčin, včetně vydýchaného vzduchu v místnosti,zvláště, když stojíš, nízký tlak a podobně. Také v tobě zřejmě stále sedí strach, že se ta slabost může kdykoliv opakovat.
Neurologii zkus znovu, pro klid duše, ale asi nejdůležitější bude ten psycholog, sám to asi nezvládneš. Napiš, jak jsi dopadl.

Dobrý den,je mi 23 let před několika měsíci se mi udělalo nevolno a to tak,že mi zlehkly ruce zatmělo se mi před očima a byl jsem jako opilý,trvalo to pár vteřin.Jenže já se toho začal strašně bát myslel jsem,že skolabuju utekl jsem z místnosti kde se to stalo.Jenomže tím se to všechno totálně podělalo,celý den jsem už prostě nemyslel na nic jiného,ještě navíc jsem si zlomil ruku,takže jsem zůstal doma a celý den seděl a užíral se tím,že nevím co se mnou je.Doktor mi řekl,že je to od krční páteře a že stím budu mít problémy pořád.Já jsem tomu ale neuvěřil.Potom mě posllal na neurologii,tam jsem seděl tři a půl hodiny a nikdo si mě ani nevšiml,proto jsem odešel a bylo mi strašně nemohl jsem nikam mezi lidi,všude jsem měl takový strach,že to se mnou praští a tak jsem odevšud utíkal.Po čase jsem vyhledal psychiatra a ten mi předepsal léky asentra a řekl mi že musím bojovat,že jsem chlap,abyc chodil všude kam se bojím.Dělám to určitě je to mnohem lepší,ale připadám si jako blázen,už ani nevím proč na to myslím a jakmile na to na chvíly zapomenu bavím se třeba s kamarády a směju se tak se najednou leknu a vůbec nevím proč.Dost často pomýšlím na to,že se prostě rozjedu s autem někde proti stromu a ukončím to.Nic se mi totiž v životě pořádně nevede,práce mě dřiv bavila,ale teď jezdím domu po obědě a nebaví mě to.Holku taky nemám a připadá mi,že už žádnou ani mít nemůžu,protože bych to asi nezvládnul,mám chvilky kdy se těším na novou práci a pak si zase říkám co když to nezvládnu.Je nějaká cesta ven s těhle problémů?