Panická porucha PP7

Ahoj Reno...no právě já se v tom vidím. Od doby před 2 měsíci, kdy jsem upadla ze schodů....mám panický strach z nemoci a úrazu.Pořád něco na sobě hledám, bojím se jít spát, abych se ráno probudila...apod. Je to ono???

Aještě Petruš,najed si na seznam .cz a dej si panickou poruchu home,tam se všechno dozvíš,je to tam popsaný se vším všudy.Držím palce,pak napiš,čauk.

Zapoměla jsem to podepsat,tak to napravuju,od Reny.

Ahojky všem.Olgo děkuji za přivítání,je to dobrý pocit,že to co píšu někoho i zajímá a chápe to.Janulo,děkuju za odpověd,aspon vím,že na tom je někdo podobně.Když to tak pročítám,tak vidím,že skoro každý bere nějaký AD a já jen tiše závidím,že na tom jsou líp a líp.Dala bych cokoliv za to kdybych mohla AD taky brát a bylo by mě jedno jak dlouho,hlavně že bych mohla normálně žít jako dřív.Nikdy jsem lidem nezáviděla peníze,moře a pod,ale závidím lidem,že můžou fungovat,užívat si života a neřešit pitomosti ohledně nákupů,uřadů,čekáren u doktora ,rodičáků,tak jako kdysi i já.Mám dvě děti taky už odrostlý a to 18 a 15 let.Na jednu stranu si říkám,že jsem pro ně jenom kuchařka pračka,žehlička,ale na druhou stranu jsem ráda,že nejsou malí a že se o sebe postarají,když jsem v hajzlu.Taky máme psa trpaslíka pudla a je fakt,že ho mám na krku já.Janulo,jsstli budeš mít chut pokecat tak napiš na renatatoma"seznam.cz budu ráda,když se ozveš.Zatím krásný den všem a čau čau.

Oli galantního manžela,to jsi mě dostala.Upřesním to napáchal nějaké velké hříchy a bylo zle,tak ted se snaží dělat co může.Nechci to tu rozepisovat,ale asi byste ho na mém místě vyšouply za vrata,ale on ví,že já to neudělám kvůli Natálce.Holky včera blbý stav večer,dnes od tána pracuju,ale není to ono,do toho mi ted volal psychiatr,že kontrolu dnes musíme přeložit na za týden,že má rozbitý počítač a veze ho do opravy.Ach bože,jinak nás tu přibývá jak hub po dešti,to je spíš smutné.
Evíčku na co máte tak veliký barák,vždyt to je jen otročina,nic víc,mně stačí ten můj a už sotva lezu,nevím,ale tedy takhle velký na co?Nás tu bydlelo 5,ted už 4,a až odejde velká dcera tak sem snad někoho vezmu z rodiny.

Ahojky, jsem tu prvně...Můžete mi prosím popsat, jak se projevuje panická porucha? Já vám pak napíšu o sobě. Zatím dobrou chuť k obědu.

Ahoj, vy jste toho od včerejška napsali strašně moc.
Evíčku, Pajka má pravdu, že u tebe to vypadá na generalizovanou úzkostnou poruchu a musíš něco udělat, co nejdřív, abys nedopadla nakonec jako já /ostatní to vědí, ale ve zkratce, na podzim mi bude 60, léčím se 3 roky a úzkostí trpím od puberty a léty se u mě projevila PP a agorafobie, která mě nakonec uvěznila na 7 let doma, kdy jsem nedošla ani k vrátkům/.
Problémy, které máš v životě , mi v lecčems připomínají mě /až na ten barák o 11 místnostech/, manžel byl skoro o 20 let starší, poznala jsem ho, když byl už 7 let rozvedený a po krátké známosti jsme se vzali. Na rozdíl od tebe mám aspoň jediného syna. Po svatbě jsem se dobrovolně zřekla svého životního stylu a šla za ním na vesnici, kde jsem se starala o dítě, zahradu, barák a spoustu zvířectva. Už tehdy jsem mívala často stavy úzkosti a plačtivosti, byla jsem pořád sama, často jsem si se všemi těmi zvířaty nevěděla rady a nebyl po ruce nikdo, kdo by poradil, manžel odjížděl ráno a vracel se v noci , taky jsme spolu v posledních 7 letech nespali, a pro něj jsem byla neschopná hysterka, i když jsem se snažila, jak se dalo. Tohle všechno si uvědomuju až teď, dodatečně, když mám hodně času a hodně o všem přemýšlím. Evíčku, teď je jiná doba , lepší léky a pokud to jde, udělej se sebou něco co nejdřív, čím dřív, tím líp.
Dita ti to napsala moc pěkně.
Nevím, jestli to ode mne není moc troufalé taky přivítat Pepku a Renu, sama sem ještě nechodím dost dlouho.
Pajko, tak tedy podle mě talent ke psaní máš. A s tím studiem psychologie to taky není špatný nápad, moc lidem pomáháš už teď,
a kdybys byla studovaný psycholog, tak třeba ještě víc /ale to už snad ani nejde/.
Valentýno, Niko, než mít takové chlapy, tak je to snad lepší bez nich.
Martino, jezero nádhera, balzám na duši, viď?
Dášendo, nechceš fušovat do řemesla vzpěračům? Teda klobouk dolů, vláčet 15 kg v terénu, to byl teda nápor na páteř.Myslím, že ty bolesti a brnění budou asi od toho.
XXX vítej z dovolené.
Hani, to máš galantního manžela a nový cíl. Sežeň pěknou chaloupku někde, kde v létě nebude pařit sluníčko jako u Vás v Brandýse.
Janulo, taky je mi strach v patách a taky někdy je hůř a někdy líp.
Ditušo, pěkně jsi to napsala, podepsala bych se pod tebe taky. Jinak co meruŇky, ještě visej?
Jirko, je bezva že jsi trefil na takového psychiatra, uvidíš, že brzy bude líp.
Jinak tady u nás dneska příjemně po dešti, takže se budu věnovat fyzicky namáhavějším činnostem, které v těch vedrech zůstaly stranou, snad mě odhodlání a chuť do práce brzy neopustí. Zatím ahoj a nakouknu zas odpoledne.

Ahoj všichni, vy jste toho tedy od včerejška napsali strašně moc.

Ahoj,tak sem ráno byl u psychiatra, je to bezvadný chlap, celkem dobře jsme si pokecali, většinou to byla sranda..řekl mi že mám sice panickou poruchu,ale jinak jsem téměř dokonalý, takže se to aspoň trochu vyváží:)no byl fakt dobrý..celkem mě to překvapilo představoval sem si to horší, ale je pravda, že kdyby šlo o někoho jiného kdo by mi neseděl, tak to mohlo dopadnout jinak..asi sem měl št´astnou ruku když sem náhodně v telefonním seznamu vybral číslo..předepsal mi SERLIFT a neurol, který mi dal lékař na pohotovosti mi doporučil postupně snižovat a potom pomalu vysadit až zabere tento lék..myslím že to je dobře a snad mi to pomůže, po tom co mi o neurolu říkal nemám zájem ho brát dlouhodobě.Díky za Vaše předchozí reakce,mějte hezký den

Evíčku, přesně to s tím pocitem, že nedýchám ve spánku se mi stalo dnes. Unsula jsem na chvilku po obědě a najednou jsem se vzbudila s tím hnusným pocitem a vůbec jsem začala být nějaká rozklepaná, tak jsem si raději hned vzala Neurol, ale stejně mi ještě asi tak půl hodiny bylo dost blbě, vstala jsem a šla pověsit prádlo, ale měla jsem slabé nohy a celkově na mě padla taková slabost. Pak to přešlo, normálně jsem fungovala, ale k večeři jsem se koza nacpala kukuřičných klásků, které miluju, a zas už je mi blbě, mám břicho jako buben a nemůžu dýchat, ale tohle aspoň vím, z čeho mám. Ale stejně se bojím jít spát. Nějak se v poslední době cítím hůř, mám větší spotřebu Neurolu a Lexaurinu, což mě štve, dřív jsem si vzala tabletu a měla jsem několik dní pokoj a teď v posledních dnech se mi zase po několka hodinách udělá šoufl a zase si musím kousk vzít. Možná, jak říká Pajka, mi začíná klimakterium, máte s tím někdo zkušenosti - kromě návalů horka a pocení - třeba ta častá slabost a třes a strašná nervozita, někdy mám chuť začít nahlas ječet a něco škubat. Je to hnus a štve mě, že to mám i přesto, že do sebe láduju AD.Manžel už mi nadává, abych toho nechala a zhasla, tak teda zhasnu, doufám, že ne navždy.Dobrou.

Museli jsme na otočku služebně do Rakouska, tak jsem ten předešlý příspěvek musela utnout.

Evíčku, u Tebe už je to na hranici generalizované úzkostné poruchy. Bez pořádné odborné pomoci to nezvládneš a jenom budeš hrotit do větších problémů. Nebraň se lékům, které Tě zaklidní a pak, až načerpáš sílu, začneš bojovat. Teď jsi příliš vyčerpaná a rozjitřená. Určitě v tom hraje roli i Tvé soukromí, celý komplex faktorů. To už není jen o tom, jak zvládnout ataku. Je pro Tebe problém sehnat si dobrého psychologa? A přestaň se bát těhotenství. Dítě by mohlo dát Tvému životu smysl a nový rozměr. Mám dojem, že jenom přežíváš :( Mě dítě vytáhlo z krize, ale samozřejmě nelze to generalizovat. Měla jsem štěstí...

xxx, Tvůj zájem mě těší :-), ale ještě víc, žes zvládla dovolenou a jsi v pořádku. Ty si vystačíš se svým mužem a je to tak dobře. Jestli můje slova aspoň trochu pomohly nebo pomohou jedinému člověku na tomto chatu, pak má smysl, abych sem psala... Jiné ambice nemám.

Valentýno, Niko, muži už jsou takoví alibisti pohodlní. "Nejsem přizpůsobivý, jsem už takový a tečka. Ženo, snaž se..." Uvidíte, jak bude dál...

Jsem dnes docela utahaná.
Dobrou a klidnou noc všem...

Všechny vás moc zdravím, napsali jste toho tady moc, skoro nestíhám číst. Mám radost, že Evikrk má svatbu zdárně za sebou, krásně to vše zvládla. Je to šikulka.
Valentýnko, netrap se rozchodem, těš se na dovolenou, užívej si jí plnými doušky, přeji ti to.
Za týden jdu na to CT, držte mi palce, bojím, bojím....
Přeji všem dobrou noc.

Jirko, určitě ti psychiatr pomůže, už ti vše napsala Dášenda a bára. Tak moc držím palce, bude líp, neboj.

Holky-Evičku-už vám dochází,že máme v životě vesměs hodně společného ,a tudíž netrpíme těmito potížemi náhodou?! Jak čtu EVička-je to nad klasiku!!! To,cos tady vypsala,bys měla popovídat u psycholožky-ga a už by ti odborně na to řekl své = prapůvod tvých obtíží.Neurovnané,nevyjasněné věci v sobě samé a k tomu vlivy z okolí.Je nás takových spousta.Ty ty nevyjasněné a neuspokojené potřeby v sobě vlastě znáš ,jen asi nemáš ještě sílu a šanci je rezolutně řešit.Jsme měkoty:-(.Hodně mi připomínáš mě:-).Aspon kdysi tomu tak bylo všelijak.Ve vztahu,v rodině...nezodpovězené otázky v mém duchu...a divila by ses,co za pár hodin psycholožka ze mě vypozorovala...a nakonec vše sedělo,co řekla,a vše jsem tak nějak předem o sobě a svém žití tušila.Stačilo mi proto těch pár sezení a uvolnila jsem se tím a s pomocí AD APo-parox se hned vše zlepšovalo.Když na stejné potíže ,jak máš, zabral mně,proč ne tobě. Zoloft je něco podobného,jedna kolegyně:-)odtud ho brala i v těho...pomohl jí mooc.Máš nějkou knížečku ,brožuru od psych. o PP??Dala jsi ji přečíst muži?? Já ji tehdy strčila doslova našim a muži.Ale ten dnes? Jak by ani nevěděl,o čem PP je...kolikrát do mě zasadí ránu,že se nestačím divit.Ale s tím se musí počítat,bohužel.Ti,co nepoznali,nepochopí.Dřív či později stejně budou do nás rejpat,jk ten tvůj....taky jsem si užila.Napřed to snášel,ale pak už měl taky dost.Chápu.Ale tehdy mě nezajímalo nic víc,než že mi je denně ,dnem i nocí "prostě nějak divně",nonstop! Doma ,venku,v práci.Radím-rychle si to vyřeš.Fakt.Moc držím palce a soucítím,i když to není na pépáky to pravé ořechové.-).Spíš trocha přísnosti.Apson na mě to fungovalo.Pohrozil mi tehdy rozvodem.

Reno, čtu tvůj přízpěvek a je úplně stejný jako bych ho psala já. Taky mi dávali různé AD a nikdy jsem to nezvládla. Přesně jako píšeš mi je nejlépe v noci když spím,jsem v jiném světě.Je mi 42let a 20 let mám PP. děti vyrostli.Milovaná fenka mi umřela,zůstal pes a já byla v hrozném stavu a koupila si novou. Teď vím,že mě potřebuje jen ten malý pes.Manžel taky nechápe ty mé stavy.Užívala jsem neurol.lexaurin,rivotril a posledních 6 let defobin. Tyhle léky mi dělají dobře.Mohla jsem vyjít z domu a postupně si zajít nakoupit. A tak válčím někdy je lépe a někdy na houby.Ale strach je mi v patách.Asi se té paniky nezbavím.Je fajn si přečíst jak bojují jiní.

Valentýno - na brusle mě nalákala kamarádka. Ona pořád říkala, jak ji to baví. A ještě jsem si přečetla, že to tvaruje nohy. Chtěla jsem si koupit i přilbu a chrániče na všechno, ale kamarádka mi řekla, že je to zbytečné, že určitě padat nebudu.
Musím se pochválit. Zatím jsem spadla jen jednou a to na prdel. Takže tam bych chránič stejně neměla:-)
Měla jsem kvůli vedrům pauzu, včera jsem nešla, protože jsem byla v šoku z té nehody, ale dneska už jsem zase jela. Jezdím jen tak okolo domu. Na silnici si netroufám. Přeci jenom mám trochu problémy s brzděním.

Ahoj Reno,no beru Seropram,fakt malé dávky,žádné zázraky nepocituji spíš cítím,že mi zabírá Menomax na přechod,ale snažím se co to jde.Jsem ráda,že si přehupla sem na pp7.No holky jak to tak sleduju máme to s těma chlapama dost těžký,ten můj to dnes vyřešil kytkou růží a souhlasem,že konečně můžu začít schánět nějakou chatu,dostal nějaké peníze z dědictví a dělal,že nenene,že to je jeho,což mě naštvalo,protože když jsem prodávala chalupu ,peníze jsem dala dohromady a oni ti chlapáci to mají nějaké pomotané.Ted k večeru na mě lezl fuj stav,tak jsem honem dělala vše ,aby mě opustil.No doufám,že to byl jen náběh a tutově bude změna počasí.

Ahoj Jitko.Četla jsem tu,že je z tebe bruslařka.To jsi šikulka,jak Ti to jde?Já bych to strašně ráda zkusila,ale bojím se,že jsem jelito a zlámu si všechny kosti:-))

Ahoj Dášendo.Moc tě zdravím:-)To je super,že jste si s Andulkou užili hezkou dovču.15kg,to už je kus ženský!To se nediv,že Tě brní končetiny.Já to mívám taky když hodně pracuju a vždycky v noci.Asi jak přijde tělo do klidu,člověk to víc vnímá.

Martino - v každém čísle je popis jen jednoho čísla. Dneska byla 4. Takže na devítku budeš muset ještě počkat.