Panická porucha PP7

Ahojda všichni

Právě jsme se s Aničkouvrátili z hodinové vycházky se psem, náš Lord nás protáhl polem , loukou ,bažinou , když jsme venku je vždycky jak rapl :o))takže jsme příjmně i se psem unaveni

OLGO , největší kočmil je tady EVINKA KRK :O))

Jitko,
také jsem začátek cvičení viděla. Občas při Buď fit cvičívám, ale tentokrát jsem právě dožehlovala prádlo. JITKO, TY JSI UDĚLALA TAKOVÉ POKROKY K LEPŠÍMU, ŽE SI TO ANI NEUVĚDOMUJEŠ !!

Jirko,
držím Ti pěsti! Proti většímu škubání ve svalech můžeš také při AD užívat hořčík s vápníkem a B-vitamín - Pangamín!

Hani,
Tvé "přechytré" dceři jsi, místo pocítění pocitu být na nic, měla říct: NEŽ BYS MĚ POCHVÁLILA, JAK NAKUPOVÁNÍ ZVLÁDÁM, MÁŠ JEDOVATÉ BEZCITNÉ ŘEČI.
NEBOJ SE JÍ, NEBO TI BUDE S... NA HLAVU !!

Peti, Ivi,
přírodní lék na spaní je PERSEN. Můžou se vzít i dvě tablety na ráz, protože existuje i silnější Persen forte.

Jičinčinu
Šárku obdivuji, jak se rychle zvetila a Jiřku moc CHVÁLÍM ZA TO, JAK DCERU I SESTRU PODPORUJE, JE TO VYJÍMEČNÉ ! Většina se chová jako Hančina starší sestra :( Nepíšu přímo Jiřce, protože ta do 7.8. asi nebude u PC v práci, nastupuje dovolenou a má rozmyslený plán každodenního užívání si. Tak ať si to vychutná!

Ivi,
píšeš velmi poutavě :) Mmůj muž, ač je napůl kliďas a na půl cholerik, což mají štíři hold v sobě za estrémy, mně jak při mé nemoci únavový syndrom, tak při doprovodných projevech s PP, vždy jen podporoval a podporuje. Nebýt jeho, spáchala jsem dřív snad sebevraždu, protože moje matka mě odkopla jak posledního chudáka. Teď vím, že je to z její psych. lability a už jsem jí snad i odpustila. A můj muž mě zase při stavech velké vyčerpanosti a bolesti, ne třesech, svalů a kloubů spíš pomáhal černým humorem. Já se začala smát a hned mně bylo líp. Také mě vždy drapl pod paži a zavedl snad na světa kraj, kam bylo potřeba - po půl ČR po doktorech neurologie a imunologie, po obchodech, po úřadech a soudech kvůli mému důchodu apod.

Miško,
poslala jsem Ti ten rozbor u včera večer.

Dituš,
no a jak řešit rozdováděnou starší dceru? Asi být na ni víc přísná, ale nenadávat jí a nekřičet na ni, jinak se zatvrdí a bude nezvladatelně řádit. Jen trvat na svém, udělovat zákazy za ubližování a zlé chování a pochvaly za dobré chování. Motivovat ji a dost se jí věnovat a hladit ji a mazlit se s ní. Aby si nepřipadala odstrčená za mladší sestřičkou :) Je to těžké, ale jde to, když se ví, jak na to. Jen to chce důslednost, jako ve všem.

Ahoj.
Dneska jsem se přesvědčila o tom, že to se mnou snad není tak špatné, jak si často myslím.
Dívala jsem se na Buď fit s ČT. Cvičili na balónech, tak jsem cvičila taky. Najednou byl obtížný cvik a ten předcvičující řekl

Jestli máte někde fotky vašich kočičích miláčků tak mi napište kde, tady je ta moje kočičí holka http://pets.webshots.com/album/558816722lcBQly a pak i další moje fotky, to víte koupila sem si digitální foťák :o)
Pokud máte pocit že to sem nepatří tak se omlouvám.

Tady se to rozjelo,no já funguju jak to jde,dala jsem se do uklidu baráku,šílený,pak bych měla makat v dílně,a pak jet 100km tam a zase domů,no nevím,asi to vezmu jedno po druhém a uvidím na co stačí síly.Jinak samošku jsem zvládla,leč moje dospělá dcera si neodpustila jedovatou poznámku,bála ses co?A já zase mám pocit,že jsem na nic.Ale nebudu to dál řešit,nemyslím si,že AD budou v mém případě jen to jediné co pomůže.Musím sama,protože podporu v rodině nemám a mít nikdy nebudu,to už jsem pochopila.

petule a jak dlouho mas PP? jsem rada ze si o tom mam s kym popovidat..Parkrat jsem se zkusila sverit kamaradce, mamce nebo nejakymu blizkymu clovekovi ale pokazdy si zaklepal na hlavu a rekl mi, ze jsem blazen..Kdy jsi mela prvni ataku?

Lidičky ahoj, teda vy jste toho od včerejška napsali zase hromadu, už to hodinu čtu.
Pajko, moje manželství opravdu idylické nebylo , byli jsme povahově tak rozdílní, že to nikdy nemohlo fungovat. Pamatuju, že už na druhé schůzce jsem mu říkala, že my dva si nikdy nebudeme rozumět, ale "ukecal" mě. Když teď už jsem v důchodu a mám čas o všem přemýšlet, tak si skládám mozaiku svýho života kousek po kousku od dětství a myslím, že už i trochu chápu, proč jsem teď taková jaká jsem a i proč jsem všechno nechala dojít tak daleko a teď tak těžce získávám svobodu zpátky.
Kočkám dávám jména já a s tím pírkem přes plot, no víš, v rodině, ze které pocházím se nikdy nezavařovalo, nebylo zvíře, pokud jde o vaření, taky se tomu nepřikládala důležitost. V rodině manžela to bylo naopak, tvrdil, že ženská má stát u plotny a ostatní nechat na manželovi. Tak jsem se snažila být hodná a všechno se naučit, nejdřív jsem chtěla a potom musela a potom se z toho stal zvyk. Teď, když mám tolik času sama doma, tak už to c h c i dělat a ono opravdu v zimě se všechno hodí, v našem krámě skoro nic nemají.
V době své samovazby jsem takhle činná nebyla, to jsem ještě pracovala , abych nás uživila a dělala jsem jen to nejnutnější. Taky jsem měla přes metrák a za ty poslední vlastně už tři a půl roku, co beru léky, jsem shodila 25 kg .
Pajko, když rekonstruuješ barák a máš tam řemeslníky, taky máš někdy chuť je po¨zabíjet nebo se bezmocí rozbrečet?
Evíčku, dobřes udělala, myslím, že se ti brzy uleví a že i tvůj život dostane za chvíli lepší náboj i jiný rozměr.
Hani, dobrý, dokonce větší sámoška, jsi hrdina. A jestli zvládneš i těch 100 km tak budeš mít můj neskonalý obdiv.
Míšo, je nezvyklé vidět, jak píšeš před desátou večer, asi jsi opravdu unavená.
Máš skvělýho přítele a Šimonek je bezvadnej, jaký dělá pokroky.
Dituš, tobě přeju, abys zvládla dobře tu mateřskou školku, jinak myslím ,že všechny sestry nebo sourozenci se hádají, já jsem mladší sestře taky prý ubližovala, protože se jí víc věnovali. Jen to, matko, vydrž.
Jirko, u těch AD ze začátku je to asi normální, taky mi trvalo asi týden, než jsem si zvykla a to jsem začínala na nejnižších dávkách, které mi pak byly postupně zvyšovány.
Jiřino, tebe si matně pamatuji z dob, kdy jsem si PP pouze četla, ale neměla odvahu napsat. Jsem ráda, že to u vás tak dobře dopadlo.
Zdravím taky Ivču a držím jí palce.
Vaschko, vítej mezi kočkoidní milovníky, zatím vím o Dášendě a snad i Bára má nějaké kočky.
Lidi, dnes a zítra jsem sama doma, tak dělám všechno možné a i trochu zedničím. Tak držte palce , ať se mi daří, zatím pá.

Anka, to co popisuješ PP nebude, s ničím takovým nemám zkušenost, snad že by byla babička náměsíčná? Nemůžete si jí vzít k sobě domů nebo se na chvíli nastěhovat k ní a zjistit tak něco víc?

ROMANE,jediná pomoc pro Tvou přítelkyni je dobrý psychiatr, proto neváhej a odveď ji tam, je to moc důležitý , v takových situacích je už nutný zásah odborníka, já sama jsem prošla peklem pptak vím o čem mluvím a i ostatní tady by ti jistě odpověděli stejně

Ivčo díky, mě je 27 tak sem ráda, že mi odepsal někdo stejného věku :o) zkusím si teď přes dovolenou dojít na masáž a zacvičit si na gymballu (mám doma takový menší co není na sezení u stolu). V práci mám z rehabilitace takovou nafukovací podložku na sezení (dává se na židli) ale přiznám se že na ni většinou zapomínám. Míče na sezení máme slíbené, že bude v každé kanceláři jeden, ale možná si ho pořídím sama protože se zatím nic neděje. Ještě jednou děkuji, vždycky pomůže vědět, že měl někdo podobný stav a ještě běhá po světě ;o)

moje prtnerka má pp už několik let. jsme spolu asi půl roku a nevím jak jí mám pomoci. říká mi že to bylo nějákou dobu v klidu a ted co je se mnou tak se jí pp vrátilo. pořád mi tvrdí že to není psychika ale četl jsem si o tom hodně takže vím co jí je. jak jí mám pomoci????????????

Jejda, je to hrozné, když si uvědomím kolik jsem toho už prodělala i přes to, že mi je jen 26 let, ale holt stres od útlého dětství prožívané v rodině a vrozená vada postavení kolena a následná těžká operace udělá na člověku své :o( Ale holt to musím brát z jiné stránky, z té lepší, že věci nejsou takové, jakými se zdají být, jen neznáme důvod proč se tak událo, to se většinou dozvíme až někdy později. Musíme prostě všichni věřit, že to co se děje, se děje vždy pro naše dobro, jen neznáme všechny okolnosti!

Ještě něco pro VASHKU: Neboj, je to vážně ta páteř. Také pracuji u PC a mám takové stavy a právě i tu PP atd. Páteř je mrška. Můžu ti říci, že jsem kvůli tomu už i ležela v nemocnici na infúzích a dostávala různé injekce, ale bylo to bohužel jen na ten pobyt v nemocnici uvolnění. Začala jsem mít tu páteř v takovém stavu, až jsem musela asi 14dní nebo 3 neděle nosit krunýř, ale bolela mě i pak a také se začala blokovat a čím více mi na ní sahali a odblokovávali, tím to bylo horší, takže nakonec pomohlo jen když mi tu blokační hrudní a krční páteř nechali v klidu a jen masáže, ale jen měkké techniky jen na uvolnění strnulých svalů (nesmí ta masáž ani trochu bolet, jinak to je špatný léčitel a může tě pořádně zablokovat, jako se to stalo mě, tak pozor.) a musíš více uvolňovat a protahovat při práci na PC svalečky (jsou na to různé cviky) a vím, že také pomáhá sedět spíše u PC na takovým tom velkým gymnastickým míči a když to v práci nejde (tak jako u mě), tak aspoň si dávat za záda ten malý gumový míček a opírat se o něj. Také pomáhá třeba při práci s myší střídat ruce. Nepracovat je s jednou. Z počátku je to těžké, ale pak už to půjde.

ovce, asi na tom budeme tak nejak podobne, mne je 22, jenom zvladani bez medikace uz jsem vzdala, nemela jsem na to silu..drive jsem si myslela, ze PP mam taky diky svemu divokemu zivotu v puberte (trava, extaze), ale ony to vlastne tyhle veci jen rozjizdeji, byla by to nejspis stejne otazka casu, kdybys tu extazi nepolkla..kdyz se vratis do minulosti, urcite si jako ja vzpomenes na drivejsi projevy, i kdyz tenkrat nejspis nebyly tak strasne..ja si je vybavuju celkem jasne, vetsinou ale projevy obsendantne kompulzivni poruchy a agorafobie..ja holt musim mit vsechno..:-)))
btw. minuly rok jsem byla taky s pritelem v Egypte a bylo tam nadherne, letos se chystame znovu, tak jsem zvedava, jak to zase budu zvladat..

Pajko, ja jsem byla u obvodni doktorky a ta mi napsala cipralex a lexaurin kdyz bude nejhur...Ale ja bych se s tim chtela poprat bez prasku..Takovy stavy mam uz 4 roky od sestacti kdy jsem na party spolka extazi a udelalo se mi zle..Presne pocity jaky mam kdyz na me prijde ataka..Ty stavy vetsinou prichazeji kdyz nemam co delat a zacnu na to myslet. Minulej rok byl uplne klidnej, dokonce jsem vyrazila s pritelem na 11 dni do egypta..To jsem na sebe byla hrda..:) no a ted zase z niceho nic to na me v unoru prislo a pripada mi, ze ty zachvaty jsou cim dal tim horsi..

Denis, také ti písnu něco o tom omdlívání, i když se musím přiznat, že se mi to úplně dokonat ještě zatím nepovedlo, ale dosti často bylo na mále, protože k tomu všemu mám i velice nízký krevní tlak. Pro omdlívání jsem poznala a mi to bylo potvrzeno mou psychoterapeutkou, je nejdůležitější dech, ale to už tu také někdo moc krásně vysvětloval v minulých příspěvcích o tom nedostatečném okysličení mozku a proto ty mdloby. Takže opět opakuji tu radu, co tu každý říká - zklidnit dech a dýchat pomalu, z hluboka na těch 8 vteřin...A když už mi bylo vážně nejhůře, pomáhalo mi vždy (i to se mnou prováděli v nemocnici, když jsem jim na záchodě nebo na chodbě kolabovala) - lehnout si a dát si nohy nahoru (výše než je hlava, aby se mozek prokrvil dostatečně) a hodně pít čisté vody pokojové teploty. Přiznám se, že jakmile začnu cítit, že jsem nějaká nervózní a roztěkaná, začne mi jakoby děsně "šrotovat" mozek (strašně rychle probíhat myšlenky mozkem, které se jen tak nedají zastavit - to platí samozřejmně i v noci, proto pak nemohu usnout), dostatečně piji, což prý organismus při sebemenším stresu potřebuje (se zavodňovat, prokrvovat a okysličovat). Také vím, že v tu chvíli potřebuji naprostý klid (i telka a rachot aut nebo od sousedů hudba či hlasy mě rozhazují), dám si aspoň na chvilku špunty do uší a začnu se dívat na nějaký krásný obrázek nebo si ho jen aspoň představím. Jestli mohu poradit, jsou různé obrázky nazvané "MANDALY", pokud vám to něco říká, které jsou na různé věci. Na sklidnění, na harmonii čaker (drah těla), pro uzdravení atd...mohu poradit třeba webovou adresu, kde mají takové věci a mají tam i nádhernou uklidňující hudbu, kterou jsem si pouštěla velice potichoučku do sluchátek, tím jsem se ani nemusela zajímat o okolní rachot. Je to: www.rolandsante.cz Mě nejvíce pomohlo CD Harmony Of Hearts (harmonie srdcí), které mám doma.
Jinak už radši budu končit, abych vás už tím svým psaním nezatěžovala a neobtěžovala. Mějte se krásně

IVI, určitě nepotřebuju poplácavat po rameni. Já sama PP netrpím, ale snažila jsem se najít co nejíc informací a to se mi díky této diskusi a místním "starousedlíkům" podařilo, takže o tom už vím hodně. Šárka nechtěla zveřejňovat svý pocity přes počítač ani nijak jinak, nedokázala se otevřít ani psycholožce, natož u doktorky na psychiatrii, takže její pocity jsem řešila já a u segry to bylo obdobný.
Takže funguju tak trochu i jako domácí psycholog. Ale je nám to daný, protože Šárka má schopnost lidem pomáhat a řešit s nimi problémy, chtěla by to studovat. Ale všechno má svůj čas.
Jak píšeš, každý chlap má svý mouchy, ale pokud se o něj můžeš opřít a vyplakat se mu na rameni, aniž by to on nějak komentoval, to je k nezaplacení.
A tyhle stránky jsou moc fajn, protože je tu bezva parta, jak psala LUCKA, pořád ji to sem táhne, i když je už bez problémů. Kolikrát jsme se tady nasmáli, hlavně díky JOHANZOVI, který funguje hlavně přes podzim a zimu.

díky všem za reakce,určitě nebudu hned první den "plašit":)dám tomu čas,když AD zabírají nejdřív po týdnu tak si tělo taky musí minimálně stejnou dobu zvykat a s tím jsou asi spojené některé nežádoucí účinky..věřím tomu,že to bude v pohodě.IVČO při atakách,ale někdy i v noci se mi ty stavy, které popisuješ stávaly taky,někdy to byl jen třes,někdy i svalové křeče např. ve stehnech..pomůže jedině se zklidnit a počkat až to odezní..jakýkoli článek si rád přečtu,kontakt dám,ale později,ted´ nestíhám:)

Ahojte zdravím vás všechny. Připojuju se k majitelům chlupatejch mňaukacích zlobičů, ale hlavně miláčků. Já si takovou jednu micinku opatřila letos v dubnu na výstavě útulkových koček a musím říct, že s ní je život přece jen o něco veselejší a zajímavější.
K Jirovo otázce na nežádoucí účinky AD, já sem v prvních týdnech užívání pociťovala tak polovinu příznaků co psali na letáku, ale jestli to bylo jen proto že jsem si to přečetla (protože to mi docela stačí ;o) nebo protože to na mě opravdu tak působilo to nemůžu říci. Ale určitě to bude tím že si tělo na AD musí zvyknout, pokud by se to ale zhoršovalo určitě zavolej psychiatrovi a řekni mu to.
A pak mám jednu prosbu o radu. Už tak přes týden trpím motáním hlavy hlavně za chůze nebo ve stoje, v leže je to v pohodě. Pracuju celý den u PC, takže se uklidňuju tím že by to mohlo být od páteře. Snažím se cvičit to co mě naučili na rehabilitaci, ale když sem tam chodila tak se mi hlava netočila. Za krkem mě nijak zvlášť nebolí, ale potíže s krční a hrudní páteří mám protože, kdykoliv k sobě stáhnu lopatky trochu mi tam zakřupe. Vím že je hloupé se takhle ptát a měla bych si asi zajít k doktoru, ale tam mi stejně řeknou, že to mám od páteře já jim nebudu věřit, a budu nad tím uvažovat dál. Sama se třeba k neurologovi objednat bojím, protože mám strach že by přece jen přišli na něco vážného jako je mnou obávaný nádor na mozku. Od zítra si vezmu dovolenou, takže budu trávit 4 dny v jiné poloze než v sedě u počítače a uvidím jestli to bude lepší. Máte někdo podobnou zkušenost s motáním hlavy, a uklidníte mě, že to nemusí být nic vážného?

Jiřinko, ano také jsem prožívala děsné stavy i takové, kdy jsem prostě nemohla jít do práce a nepomohlo ani to že jsem si říkala, že musím, abych o ní nepřišla, když je to u nás tak těžké ji sehnat. Ale co musím říci, že výhoda byla, když konečně mi "tu nemoc" někdo pojmenoval a vysvětlil o tom, jak mi mozek vyrábí menší množství hormonu Citalopramu (je to prý hormon radosti, sebedůvěry, klidu a uvolnění) a že když mám nízkou hladinu toho hormonu, hned se to projeví tím "strachem". To jak si psala, Jiřinko, o pohledu nepřítomným a jak tvá dcerka Šárka byla bez radosti a elánu atd., to znám také. V té době jsem viděla všechno jen "černě" a nebo při nejlepším "šedě" (jako by bezbarvě). Chytali mě z toho i jisté deprese, že jsem k ničemu, když nedokážu ani jít nakoupit, uklidit doma a chodit do práce.....Ale vlastně, když mi to určití lidé vysvětlili jak to ve mně probíhá a přečetla jsem si o sobě různé internetové články psané lidičkama postiženýma PP a agorou a zjistila jsem, že v tom nejsem tak sama, že až tak nenormální nejsem, že se to stává a prý v poslední době dosti častěji, tak se mi jakoby ulevilo. Vím, že na druhou stranu to je ošklivé, že jsem to tak řekla...nepřeji takové ošklivé stavy nikomu ani svému nejhoršímu nepříteli, ale asi chápete, jak jsem to myslela. Jinak kdybys, Jiřin, chtěla nebo i někdo jiný (třeba i Jirka) poslat ten článek o PP, tak mi písněte, kam vám to mám poslat. Nebo jestli to nechcete tady zveřejňovat a máte mailíka na Mišulku, tak jí o mou e-mailovou adresu řekněte a tam mi písnětě své spojení.
Můj přitel je šikulka, to jo, za to si ho mocinky vážím a ani on sám asi neví až kolik to pro mě znamenalo, protože ani slovy ani skutky se to říci nedá, ale to víš, také má své mouchy, tak jako každý člověk i on si musí určitě věci (spíše nevyžádané vlastnosti) v životě řešit, takže si pomáháme navzájem, i když i mě to občas stojí dost sil a párkrát jsme se už málem rozešli, ale nakonec jsme to ustáli a velice nás to posílilo, tak snad to bude i nadále. Jsme spolu teprve 2 roky, ale měli jsme spolu tolik zážitků jak dobrých tak těžkých, že se nám zdá že se známe skoro celý náš život, i když jsme před tím měli oba o dost delší vztahy, které nevyšli...

Tvá rodinka musí být šťastná za takového človíčka jako jsi ty, když jim tak krásně dokážeš pomáhat. Jseš pro ně určitě úplný poklad. Papa