Panická porucha PP7

Niko držím Ti palce,není to jednoduchý.Ale já si furt říkám,že ještě nejsme tak starý a tak na tom špatně,aby jsme se museli smířit s blbym a chudym vztahem.Třeba nás čeká něco hezkýho,někdo,kdo o nás bude stát a bude nás milovat..A pokud budeme zústávat na mrtvym bodě,mineme se a zůstaneme nespokojený a zatrpklý baby.A být chvíli sama bez chlapa se dá v pohodě vydržet.Naopak,má to i svý výhody:-)

Zdravím Valentýnku, přítel bohužel podle všeho nestál za moc, tak nesmutni on za to nestojí , když je takovej.Hezky si užij s dětma dovču , zasloužíš si ji :o))

EVÍČKU, máš ji parádně rozjetou tu Pepču pitomou, potřebovala by Pepina trochu ubrat kyslík :o))
Zkus ještě nějaká AD, někdo jich vystřídá spoustu, než mu něco sedne , já měla v tomhle ohledu celkem štígro , protože mi sedl AD citalopram úplně napoprvý a moc mi pomohl.Zkus ještě promluvit se svým psychiatremNenech se ubíjet a bojuj, musíš je to důležitý pro Tvůj další život , zvládneš to :o))

XXX, prima žes sis užila dovču :o))
Já nevím co to brnění je , brní mě to jen v noci, ale jinak nic, přisuzujo to možná tomu , že jsem na chalupě na dlouhých vycházkách nosila mou dceru (15kg) na koni , od tý doby mě bolí záda a brní ty končetiny, takže možná jen úplně jiná diagnoza než pp.
Ale i kdyby , porvu se s Pepčou znova ,lacino mou kůži ta koza zrádná nedostane :o))

VŠEM PŘEJI PĚKNOU KLIDNOU LETNÍ NOCIČKU

Přeji Vám všem příjemný, snad nepanický, večer!
Dnešek jsem měla v jednom kole a pak přes tři hodiny u vody - zase na jiném místě, než chodím obvykle - se svojí známou učitelkou. Scházíme se jen párkrát za rok a to většino o prázdninách. Tak jsme kecaly o všem možném a přišla řeč i na tuto diskuzi. Zajímala ji PP i různé fóbie, kterými lidé trpí.

Jitko,
moje mamka si tu numerologii z časopisu také pročítala a marně před tím hledala desítku. Tak se šla za mnou poradit a já jí řekla, že 1+0=1, tak že je jednička. Já jsem devítka - také se mrknu na své číslo, je-li tam.

JEZERO
- na novém místě, jak jsem dnes podruhé byla, je před vámi obrovská vodní plocha. Do toho se odráží sluníčko a vy si fakt připadáte jako u moře. Voda je tam průzračná, nad malou hloubkou kouzelně zelenkavá, minimum lidí. Ta nádhera se ani nedá popsat. To by snad na chvíli ozdravilo i člověka s fóbií z vody, jako mám můj muž :) Škoda, že nemám foťák ze clonou proti slunci, tak bych Vám tu nádheru vyfotila. Ale dám Vám na

www.lide.cz/mati.h
klikmout na modře napsané Více fotek

PRO LEPŠÍ NÁLADU nějakou jinou fotku od tam tud, tak se mrkněte a pokochejte. JO?!

Valentýno ahoj, no mě řek něco podobnýho, že je prostě takovej, a že se tím nic neudělám. No tak už ani nechci.on má strašně moc kamarádů a kamarádek, sice mu věřím, že opravdu jen kamarádek, ale vůbec je neznám. No a včera jsem zjistila, že vlastně se ke mně chová úplně stejně jako k nim, slyšet od něj nějaký miluju tě, chybíš mi, chci bejt s tebou...neexistuje.Já chápala, že když přijede po tejdnu dom, tak chce vidět známý, rodiče, znám to, taky jsem se stěhovala, ale tehdy bývalý přítel byl na prvním místě.No já jsem až na xtym.Když za mnou moh zajet do práce, která je asi 30min od něj v mhd, tak to je daleko, je moc unavenej atd... Takže protože dneska odjel do PRahy, vrací se v pátek, řekla jsem mu, že s ním v pátek chci něco probrat, a ukončím to. Jen jsem zvědavá, jak na to bude reagovat:-)

Niko jak píšeš o svém příteli,jako bys psala o mým bývalym.U nás to probíhalo na vlas stejně,jen s tím rozdílem,že já jsem s ním vydržela 4 roky..Rok od roku měl na mě stále mín času,nakonec jsem si připadala jako špatně placená kuchařka,pračka a žehlička.I sex tím pádem začal stát za houby,protože jsem se tím furt trápila,že na mě kašle,že mu nestojím za to,aby se mnou strávil třeba jen jedinej den celej.Nakonec přetekl pohár mojí trpělivosti a řekla jsem mu,že už takhle dál nemůžu.A víš co mi odpověděl?Že se mi nemůže přizpůsobit ani trochu,protože už by to nebyl on.To mi stačilo...

Ahojky.Zdravím všechny.
Ditušce děkuju za odkazy na Chorvatsko.Je to nádhera,fakt se těším.Všem ostatním moc děkuju za slova útěchy.Moc mi to pomáhá.Peru se s tím,jak můžu,stále to nestojí za nic.Momentálně mě bývalý bombarduje smskama,že mám určitě milence apod.On si totiž vůbec nepřipouští,že by byla chyba v něm ..No jo,nějak to přežiju a snad bude líp.Zítra jdu na kontrolu k psychiatričce a přemýšlím,jestli jí o tom rozchodu mám říct..
Tak a ted si jdu přečíst o čem je to řeč,od soboty jsem tady nebyla.Přeju všem krásný večer.

tak jsem konecne docetla...:)

Ale Vas tu pribylo...tak zdravim vsechny nove i stare:)zname:)

Evikrk, myslela jsem na tebe, jak jsi zvladla tu svatbu...a jak ctu, tak dobre.To je moc fajn:)

Hanko, Olgo, jen tak dal s pokroky:)

Dasendo, nedej ji sanci, uz byla nebo snad je pryc, tak si ji nepoustej k telu!Reknisi, ze je to jen nejaka slabost a ne PP...aby ses do toho zase nenamocila, to by mi bylo lito...Co zubik?Mne nastesti na dovolene prestal bolet..

Pajko, neni co dodat..jedinecna...urcite si tu psycholku dodelej, bylo by to super, kdyby jsi pomahala ostatnim...urcite na to mas..A ja budu prvni pacos, jo:)))

Pajko, já mám ty stavy zapomenutého dýchání při usínání, jako jak píšeš, když přecházím z bdění do spánku. Jinak asi před hodinou se mi zas udělalo zle, mám už potíže dělat jakoukoli fyzickou námahu, koupala jsem pejska a najednou zase se mi začalo špatně dýchat, bušení srdce, panika, strašná úzkost. Odpoledne, když jsem tu byla sama jsem se strašně vybrečela, ale místo úlevy mi zas bylo zle. Tohle se opakuje dokola několikrát denně, mate mě to, dřív jsem prostě dostala ataku se vším všudy - naopak zrychlené dýchání, brnění rukou a nohou, bušení srdce, pocit na zvracení. To jsem poznala že je to ataka a taky se to nevyskytovalo denně jako teď. Teď mám pořád sevřený krk, hrudník, takovou tu srdeční bolest od úzkosti, nemůžu se pořádně z plných plic nadýchnout, motá se mi hlava. Cítím v sobě strašný smutek, chce se mi pořád brečet - někdy to jde a někdy ne. Já už si to tenkrát prožila, myslela jsem že to teď líp zvládnu, že vím "do čeho jdu" a že se toho nebudu bát a budu s tím bojovat. Ale tohle mě srazilo úplně na kolena. Na tohle se nedá zvyknout. Přemýšlím, že bych si zase řekla o Buspiron, pomohl mi tenkrát, blokoval ataky a hlavně tyhle fyzické hnusy a neměla jsem problémy s jeho vysazením. Ten Rivotril do sebe v tomhle stavu několikrát denně klopit nemůžu, už mám toleranci, můžu se jen dočkat závistosti a to nechci. Jste někdo na Zoloftu ? Měl by pomáhat také rychle na PP. Nebo máte někdo nějakou hodně dobrou zkušenost s nějakými AD pokud jste se léčili na stejné problémy jako já ? Díky za každý tip.

Pepko a Reno, jen klidně vstupte, tohle je otevřený chat, jste vítány.
Reno, taky neberu AD jenom Buspiron a Neurol a taky občas Lexaurin. Kdysi jsem měla brát AD ještě ta původní, ale nešlo to, byla jsem utlumená a potřebovala být bystrá a ostražitá maminka 3 dětí. No, nakonec jsem se z toho dostala i bez nich. Později mi je už nikdy psychiatr nenapsal. nevím, proč nechce, ale důvod určitě má. Nevím ani, proč, když jsem jinak zvědavá a neodbytná, nepátrám po jeho důvodu...

Reno, navrhla bych Ti stacionář anebo jinou intenzivní terapii, totéž Evíčkovi.

Evíčku, byla jsem bez dovolené 8 let a nakonec mě zachránil partner, když mě odvlekl na 2 týdny do lázní Jeseník. Tam jsem se dala dohromady a naučila odpočívat. To, co Ty teď prožíváš, rozhodně není odpočinek, relax, ale stávkování organismu. Tak s tím něco udělej a pokud možno hned.

Jitko, nepospíchej s vysazením AD. Léto není dobré období...

ahoj holky, tak jsem se vratila z dovolene, zdravim vsechny, jdu zkusit docist...

Davide, když jsi to zvládl už jednou, podruhé by to snad mělo jít snáz. Už máš know-how... :-) Přeju, aby to šlo jako po másle!!! Dita má pravdu s pohledem na duševní problémy. PP není duševní choroba, ale ani Ti, co mají např.chorobnou depresi, nesjou blázni, ale lidi s nárokem na klidný život a moderní AD jim to většinou naštěstí i umožní. Než se rvát a vysilovat organismus, je lépe nebránit se léku, který pomůže. To většinou člověk odhadne, jestli to zvládne a neonemocní vysílením. Protože klasická panická ataka to je pořádný a nezdravý záběr na většinu orgánů...

Oli, to nejsi první, kdo mě vyzývá, abych psala. Dokonce i profíci :) Kdysi se dostaly náhodou mé básničky do rukou V.Rédla a chtěl zhudebňovat, ale anonymita se mi líbí víc... Ale už jsem i publikovala :-) vrstevníkům mých dětí se líbilo něco z mé poezie, tak si ji vmísili mezi své tvůrčí počiny a v místních novinách taky kdysi cosi ve víru sametové revoluce. Na původní PP kdysi chtěli, ať to vše hodím na papír a vydám, že si všichni koupí moji knížku o PP. Nemám čas a dostatek píle a myslím, že ani talent. Sloh jsem ve škole přímo nenáviděla, až kolem 35 let mě cvaklo v hlavě a slova lávově vyvřela, snad nic nezničila :-). Teď spíše špásuju pro vnoučata, ale nápadů mám moře... Ale pomáhat jakkoliv lidem mě uspokojuje, přemýšlím, že bych si dodělala něco nutného z psycholgie a zkusila pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi.

Dášendo, přečti si Ditin příspěvek, který zkopírovala komusi. Je tam i o tom brnění, proč a jak.

Kočičko, když já fakt nevím, co znamená lohtat :( a to si myslím, že mám slušnou slovní zásobu... Nemusí mít vše stejné, ale odlišné pocity na levé a pravé polovině u PP bývají.

Jirko, to bude dobrý. Psychiatr by Ti měl pomoci dlouhodobě, ale chtělo by to psychoterapii. Dobrého terapeuta nebo příručku, kde se naučíš, jak s úzkostí pracovat, aby Tě neovládala. Např. na www.lundbeck.cz

Peťulko, vím, že je Ti těžko, ale musela jsem se smát. Až uslyšíš hlas, tak to sjem já napojená na Tebe a volám, abys vydržela. Jenže na tu dálku už je to na hranici slyšitelnosti. Takže, až uslyšíš hlas, odpověď pořádně zařvi, abych ji uslyšela, to víš, babička, už mi smysly neslouží jako dřív :-) Ty jsi taková moje holka nešťastná, ale zdravá fotografka :-)

Evíčku, to probuzení máš ve fázi mezi bděním a sněním? Anebo z hlubokého spánku? Mně se taky kdysi před 25 lety stalo, že jsem dostala AD, vzala si půlku tablety a usnula při věšení plínek. Kdyby mě muž nezachytil nevím, nevím... Buspiron beru taky, ale už žádná AD a nedokážu odhadnout, jestli je to dobře. Zkrátka je to tak.

Ahoj všem.Doufám,že se nebudete zlobit,že sem píšu,když vidím,jak jste sehraná parta.Asi 5 let trpím PP s agorafobii společně.Zkoušela jsem brát asi 3 druhy AD,ale asi jsem nezchopná to ustát.Prostě i doktorka mě řekla at to zkusím jen s lexaurinem,což je řešení neřešení.Chci se jenom zeptat,jestli někdo má podobný problém s AD anebo stojím za houby jen já.Opravdu jsem zkoušela co jde a nejsem žádnej cimprlich,ale na to nemám.Vidím,že tady prožíváte stejný problémy jako já a vím,že nikdo to tak nepochopí,jako ten,co to taky zažívá.Ještě se chci zeptat Hanky,jak si stojíš,dřív jsi psala jinam a tak nevím jak jseš na tom,co AD?Je mě 38 a takovej život stojí za houby a nebaví.Alespon vím,že nejsem sama i když jsem v hajzlu,tak si tak připadám.Někdy si říkám,že mě je dobře,jen když spím a pak se vzbudím a zase ta realita...hrůza.Vím,že jsou i horší nemoci,ale tohle stojí za jedno velký hovno.Omlouvám se,ale je to fakt.Mějte se tu fajn a když budete mít nějakou taky blbou zkušenost s AD ,budu moc ráda,když mě odepíšete,jak jste bojovali.Zatím čau a krásný podvečer.

Minulý týden jsem si počítala AD a zjistila jsem, že mi dojdou právě na dovolené. Hned jsem volala doktorce, ale nebyla tam. Měla 14 dní dovolenou. Volala jsem tam dneska a sestra mi řekla, že toho mají moc a recept mi pošle poštou.
Takže si zase nepokecám. Chtěla jsem se jí zeptat, jak to vydí s vysazováním. Mám AD skoro rok, ale mě se vysazovat nechce.

Právě jsem viděla na Čt2 dokument o výzkumu deprese. Šlo o to, že při depresi se v mozku zvyšuje nějaký hormon. Jenže vědci nepřišli na to, co je dřív. Jestli deprese nebo zvýšení toho hormonu. Podstatné je to, že od r.1996 testují na lidech lék, který by měl být jiný, než dostupná AD, s rychlejším nástupem účinku a bez vedlejších účinků!Bohužel neřekli název. Myslím si, že 11 let je na testování už dost dlouhá doba, ne?

nevím jestli mám právo sem psát,ale čtu už vaší diskusi dlouho ,strašně vás obdivuji a hrozně se mi líbí,že držíte tak nějak při sobě a uznávám fakt,že to asi chlapi nemužou pochopit mužou to tolerovat,ale ne pochopit,mam taky jednoho takového doma zlatý človíček nedala bych ho za nic ,ale co se nemocí týče absolutně nedokáže pochopit mé pocity a nebo potřeby.Letos v zimě jsem ulehla s angínou skončila jsem na kapačkách v nemocnici a tam mi potkalo to co popisuje tady Evíček bušení srdce celou noc jsem nespala bolest na prsou,myslela jsem ,že mam infart ,doma t ři děti.Ráno jsem šla za sestrou ,aby mě natočili ekg,že mě angína šla na srdce,ne bylo to jenom nervama.
Nikdy bych nevěřila co nervi dovedou a jak mě dovedli srazit a jak jsem se pak dovedla radovat s hloupostí,když mě bylo lépe.

Jirko, Dášenka a Bára Ti to už už jasně napsaly a já se jen přidávám. U mne to začalo hodně podobně a poměrně dlouho jsem se plácal po doktorech (kardio, neorologie atd.) až psychiatr mi diagnistikoval a hlavně vysvětlil, že mám PP a na ní patrně neumřu, což bylo pro mne v té době poměrně zásadní zjištění... Takže držím palce !

Ditušo, tak jak vidno v tom nejsem sama. Přesně jak píšeš, pak najednou začne srdce skákat jak blázen, včera večer mi 3x za sebou tak bouchlo, že už jsem si říkala, že je to konec. Posadila jsem se, snažila jsem se uklidnit čtením a ta arytmie je ještě zhoršovala. A jak mi v tu chvíli začalo zabírat to Trittico, tak na mě šel spánek, nedalo se tomu zabránit, obejmula jsem svýho psa co ležel vedle mě a říkala jsem si, buď se ráno vzbudím nebo ne. Pak už ani nevím, že na mě manžel mluvil, když si šel lehnout. Prý jsem dokonce šla v noci i na záchod, ale já si to vůbec nepamatuju !!!!! Už z toho všeho začínám docela šílet. Nic mě nebaví, jsem taková k ničemu, doma bordel, na pracovním stole hromada nevyřízených papírů, kytky nezalejvám, ach jo... Manžel, ten se mnou skoro nekomunikuje, jen si hraje na počítači a vždycky ráno jen řekne: tak copak máme dneska za nemoc a zašklebí se. On je jinak hodnej, ale taky už ho to unavuje, furt lítat na pohotovost, zaskakovat za mě v práci, když jsem po doktorech. A když vidí doma ten bordel, tak z toho taky neni zrovna nadšenej (i když on dělá bordel a já ho uklízím a jelikož teď neuklízím, tak jsem dokonce LÍNÁ A VÁLÍM SE). Máme velký dům, celkem 11 místností a to nepočítám terasu, garáž a halu. Jsem na to sama, manžel sice vytírá přízemí, ale tak, že mě to akorát rozčiluje. Do toho pes, chlupy všude. Splácíme úvěr, takže tady v ulici má každý hospodyni a já to musím šudlat sama. A jak podnikám, pracuji doma, kde mám kancelář opět pod neustálým dohledem manžela. Ven se vůbec nedostanu, pro sebe mi čas nezbývá, kamarádky nemám žádné. Jsem v neustálém stresu, teď mi bylo 30 a 3 roky spolu s manželem nespíme. Je to hrozný, plánovat si děti jen tak prostě z povinnosti, nic z toho nemít a smířit se s tím, že si to člověk prostě odbyde. Připadám si do toho tlačená věkem, taky nechci jednou zůstat sama, manžel je starší (42), jenom kouká na fotbal nebo si hraje na počítači a víc pozornosti od něj má náš pes. Dovolenou jsem neměla 7 let, že prý firma musí fungovat. Firma funguje, já už ne. Takže co se divím, že jo. Z toho by se asi musel zbláznit každej.

Evičku-Tohle se nějak zvládat dá, horší je to večer, když zaberu, najednou mě vzbudí něco jako kdybych se ve spánku nenadýchla. Jako když zapomeneš se nadýchnout. No hnus, už to mám třetí den. Alespoň že mě to vzbudí, asi nějakej obranej mechanismus těla. To se pak člověk zas bojí vůbec usnout....neuvěřitelný,ale tohle řesně jsme mívala dosti dlouho i já.Vážně hnus hnus.Byla jsem tak zoufalá,že nemůžu usnout a pak rán do práce nevyspalá,trvalo to klidně do brzkých ranních hodin,vždy zabrala,najendou škub sebou, zamotala se mi hlava,já necítila,že dýchám a koukala ,jestli žiju.Hrozný.Před zjištěním PP a braním AD -po prvním porodu se mi tohle dělalo i při pokusu spát s miminem odpoledne,nejen večer při usínání.A nakonec se z těchto stavů rozjely děsivý paniky s arytmiemi a hyperventilacítřesem celého těla,zimnicí a pocity na zvracení.Dva roky jsme tohle neměla,až ted v porodnici v říjnu.Po návrau domů už ne.Ale podstatné je vědět,a tímto ti to potvrzuji,že jde jen o psychickou,ač nepochopitelnou záležitost.

Jsem dnes od rána malátně unavená,ospalá-cítím,že to je psychikou.Nic se mi najednou nechce,aktivita je v tahu.Žádný div,žádná novinka.Donutím se vypravit s holkama do parku a dědovi zalít kytky,neb je pryč.

Jitko,teda vůbec si nechci představit ten bourák u vašeho:-(( chudák dítě.Jednou se před naším domem,když jsem ještě bydlela s nerozvedenými rodči,vybouralo v zatáčce auto s 4lidmi,jeden na místě kaput.Dlouho jsem to měla před očima.

Pajko, máš pravdu, ty prášky ne že nesedí, ale prostě neúčinkují, tak si dupnu. Obvoďák by mi taky napsal jiné, když si řeknu, ale nechci psychiatričku obcházet. Ona se asi spíš bojí, aby mi zas po lécích nebylo zle, cokoli mi před tím dala, tak jsem buď zvracela a nebo jsem dokonce usínala i během chůze (což prý ještě neviděla, prý bych naopak měla být nabuzená). A Citalec taky nemůžu, po tom přibírám na váze. Asi jí řeknu zas o Fevarin, ten mi tenkrát hodně pomohl a zle mi po něm nebylo, ale docela dlouho trvalo než zabral a k tomu jsem měla Buspiron. Nechápu proč mi ho nedá. Slyšela jsem, že jsou i AD, která dokáží zabírat už po týdnu. Samozřejmě že na krizovku mám Rivotril v kapkách, ale protože je mi zle v kuse, tak to do sebe nechci furt klopit, nejsou to takové záchvaty jako jsem byla zvyklá, spíš strašná vnitřní úzkost, která mi prostě mává s tělem. A ani nemám důvod, měla jsem i horší období, ale vím ze zkušenosti, že psychika hodně vydrží, ale jakmile to překročí určitou hladinu, tak i to tělo řekne dost. Pro mě je nejděsivější představa, že budu muset zase odložit těhotenství, protože s AD do toho nejdu a pochybuji, že bych to zvládla psychicky. Pro mě je v téhle chvíli začarovanej kruh, že i když si myslím, že je to psychické, lékař mě posílá na vyšetření a naopak hledá příčinu fyzickou. Takže když mi začne být zle, tak je pro mě hodně těžké nestupňovat si úzkost koumáním, co když je to fakt fyzické. Taky jsem byla před tím než se to spustilo nemocná, nechtěl se mě pustit nějakej bacil, problémy s polykáním stále, zahleněný stažený krk, náš pejsek byl do toho všeho v té době na operaci, pak to na mě asi dolehlo všechno najednou. Hned zítra se pokusím objednat psychiatričce pro jiné léky, ale jsem z Kladna, ona objednává měsíc dopředu, jinak tam mám jít až 10.8. No snad si na mě chvilku udělá, nikdy se na mě nevykašlala. Tak jsem zatím zažehla aromalampu s meduňkou a když se mi zašne zas špatně dýchat a srdce buší, tak se snažím nevšímat se toho (pokud je to jen možné) a jdu si udělat bylinkovej čaj. Tohle se nějak zvládat dá, horší je to večer, když zaberu, najednou mě vzbudí něco jako kdybych se ve spánku nenadýchla. Jako když zapomeneš se nadýchnout. No hnus, už to mám třetí den. Alespoň že mě to vzbudí, asi nějakej obranej mechanismus těla. To se pak člověk zas bojí vůbec usnout.
Hanko: díky za Tvoje rady, fakt mě to uklidňuje, snažím se nad vším pak přemýšlet realisticky :o))

Petule ,tak tímhle se fakt nezatěžuj nebo si leda přivoláš ataku.Vím to podle sebe.Scyzofrenie je zcela něco jiného.A tady je vedro na omdlení,takže by to počasí chtělo namixovat od nás slunce od vás déšt,ale snad se to polepší

zdravim vsechny, dneska tady mame dalsi destivy den, v cele anglii jsou zaplavy, tak doufam, ze nas to tady taky neceka...
vcera jsem byla s kamoskou na kafe a bavily jsme se o znamych a jake maji nemoci a ona rikala, ze matka jejiho kamarada ma schizofrenii a slysi ruzne hlasy, no a nebyla bych to ja, kdybych nezacala vysilovat a poslochat, jestli neco neslysim, v podstate jsem si to zacala vsugerovavat a z to dospelo k velice povedene atace..no nejsem ja blazen? pajko, uz mi fakt zase hrabe, ach jo...