Panická porucha PP7

DENISKO, ještě k tomu omdlívání. Vysledovala jsem, že k tomu docházelo vždy při nějakém oslabení, nebo při větším hluku, nesnesla ani zvuk v televizi, možná i proto dodnes má silné točení hlavy a náběhy na odpadnutí, to je poznat, jak zbledne, ale ustojí to. To omdlívání přestalo, jak zabraly AD.
Ale je fakt, že dodnes nemůže dlouho stát, už jdou na ni mrákoty.
PETRUŠKO, nevím, co ti poradit s tím spaním, to je u PP velký problém. Martinka mi poradila jeden přírodní lék, který Šárka užívala a časem začal zabírat. Ale nemůžu si vzpomenout, jak se jmenoval. Hrozný je, že přes noc člověk potřebuje načerpat sílu a ne se vysilovat tím, že se mu honí myšlenky, které brání spaní.
Ale to bude asi individuelní.

No, nějak jsem to spletla, s těma rohlíkama mě pobavil Marťas a ne Jirka, tak se omlouvám. Jak jsem tu dlouho nebyla, mám v těch jménech a lidech chaos.
IVI, ty příznaky, který jsi popsala, sedly přesně na mou sestru. Potřebovala pořád někoho u sebe, když ji to chytlo. Tak jsem kolikrát vzala ze 2 hoďky volno v práci a už jsem metla za ní, protože v té době jsem byla jediný člověk v rodině, který ji chápal a dokázal ji chlácholit. A to bylo ještě v době, kdy jsme nevěděli, že trpí PP. Taky měla pocit, že umírá, švagr jí říkal, ať nesimuluje a naše mamka je dost tvrdá, takže tam pomoc moc nešla. Při dvou malých dětech a 15 shozeným kil byla úplně vysílená, bez energie a zblblá lexaurinem.
Období bylo krušný a dlouhý, než se začalo něco měnit, trvalo to skoro 2 roky.
U mé dcery jsem PP taky hned nerozpoznala, teď je jí 16, léčí se rok, ale příznaky, když jsme to probírali zpětně, byly asi 3 roky zpátky.
Já jsem taky už jednu dobu z toho blbla, protože jsem nevěděla, komu pomoct dřív, stálo mě to hodně sil, ale člověk se otřepe, a jde dál. A hlavně mi pomáhá, když vidím svou dceru zase rozesmátou, segru jakž takž spokojenou.
POřád mám totiž před očima, jak jsme museli Šárku nosit i na záchod, do schodů, ten její nepřítomný pohled, omdlívání, neschopnost učit se, až jsme mysleli, že bud opakovat ročník, protože v pololetí nebyla 3 měsíce ve škole a pak když začala, tak vydržela třeba jen 2 vyučovací hodiny a odpadla, tak jsme pro ni hned museli jet. No bylo to vyčerpávající pro mě i pro manžela.
Takže její současný stav je pro mě velmi povzbuzující!
A ten Tvůj přítel je šikula, je vidět, že Tě má hodně rád a chce Ti pomáhat i v době, kdy není nablízku. To je moc krásný a přeju Ti, aby to vydrželo i nadále.

Pajko,děkuji za informaci. Dnes jsem opět nespala od dvou do pěti, přemýšlela jsem, zda jsem zdravá, zda se se mnou něco neděje. Mám strach, že bych mohla být nemocná....nebo že se stane něco hrozného.Ale ráno po tom strachu ani památky. Teď se jen bojím, že se zas v noci nevyspím.A prášky na spaní brát nechci, pokoušíme se o mimčo. Achjo, holky, slečny, paní....doufám, že budu v pohodě....

dobre rano vsem, dnesni stav: prsi, hrozna kosa - rano jsem sla do prace v mikine a bunde a kleapala jsem se jak ratlik, mirna deprese, hlava na prasknuti, divne od zaludku, pocit, ze se zblaznim, do toho nejake ty obsesky..proste pohoda..
Pajko, tyhle myslenky souvisi s OKP, tu bych v mem pripade mozna klasifikovala jako momentalne prevazujici nad PP, i kdyz jsou chvile, kdy je od sebe nedokazu rozeznat a pripadaji mi jako smisene..

Všechny zdravím a chtěla bych se zeptat, jestli máte ještě někdo jiný u PP zkušenost s omdlíváním, nebo Váš známý či příbuzný, jako Jiřiny Šárka. Moc děkuju.

Moc děkuji za odpověď na můj dotaz. A jinak je to opravdu fajn tu vidět takové lidičky, jak se chápají a pomáhají si, protože s některým okolím je to hrozné, páč nás panikářky hází do jednoho pytle - na psychiatrii, jako histerky a blázny, ale mě už je to také fuk. Za tu dobu (přes 3 roky),co jsem začala trpět PP a pak i agorou, jsem si na to zvykla a myslím si o takových lidech, co o tom nic neví, své, že jsou to vlastně chudáci a sami jednou na to přijdou, ať už jakkoli. Také vím, že mi moc pomohlo, když jsem díky internetu, kde jsem si našla různé podrobnosti o agoře a PP (kde to bylo krásně vysvětlené, co asi tak cítím a jak mi v těch ošklivých chvílích reaguje mozek) mohla informovat své blízké a dala jim ty články přečíst. Prostě jsem se za to přestala stydět od loni a už se aspoň nesetkávám s divnými a nechápavími pohledy mých blízkých, když to na mě přijde, ale naopak hned ví, jak reagovat, jak mě uklidňovat a přovést do pohody.
Musím říci, že tu pohodovou atmosféru navozujete v každém i na této skvělé diskuzi. Jste všichni opravdu moc fajn lidičky a takových na světě moc není.

Jinak bych také chtěla reagovat na JIRKU a ten jeho třes a jiné stavy. Setkala jsem se s odborníky, kteří mi tyto stavy vysvětlili. Měla jsem totiž stejné příznaky, které se stupňovali. Začínala jsem se kolikrát tak klepat (jako při zimnici) až mi šly svaly do křečí a občas to skoro vypadalo, jako kdyby se o mě pokoušely epileptické záchvaty, ale tak to nebylo. Prý je to tím, že pokud se člověk začne cítit jako by v ohrožení (má strach z toho co přijde, zda nějaký infarkt nebo mdloby a jiné věci, mozek začne automaticky vysílat ohrožující signály do různých svalů, protože člověk v ohorožení reaguje tak, že chce z nebezpečné situace utéct nebo se rukama a nohama bránit a tak. Nejsem odborník, tak nevím, zda jsem to asi neuměla tak dobře vysvětlit, co mi bylo sděleno a je to pravda. Naučili mě to ovládat tím, že když už se opět začne o mě pokoušet panický atak, musím se dát do klidu a soustředit se z prvu na svůj dech, jak už to tu někdo krásně popisoval a také se začít soustředi na každičký sval, abych měla úplně uvolněný a postupně zatínala jen ty svaly, které já budu chtít a hned je dokázala uvolnit. Učili mě postupně uvolňovat klidně od těch nejmenších po největší, takže i obličejové svaly, každičký prst na ruce atd. a když jsem se to postupně začala ovládat, začalo se mi dělat lépe. Ano také jsem si u toho v duchu musela začít říkat, jsem úplně uvolněná a klidná atd. Musím ale prozradit, že z počátku jsem svýmu mozku nedokázala poručit ani abych dýchala v klidu, tak byl pro mě jako záchrana můj přítel, který se mimochodem také zabýval a zabývá Reiky, Tchi-kungem a jinými věcmi, o kterých tu psala JIŘINKA, že se zabývá její sestra, jen né úplně celou kineziologií na tu jsem šla k jedné moc hodné pani. Měla jsem i tak ošklivé chvíle, kdy už mi začalo zlobit i to srdíčko od toho a začala jsem se dusit a od toho i modrat. Přítel musel sedět vedle mě a neustále mi říkat abych se uklidnila abych dýchala pomalu a abych se uvolnila. Ano, nejhorší bylo, když jsem ho neměla po ruce a přepadlo mě to třeba v autobuse (cestou do práce), ale můj přitel vymyslel zlepšovák, že mi jednou v úplným klidu v noci natočil svá slova na diktafon (mp3 přehrávač), takže když mi bylo nejhůře a já tam byla sama, pustila jsem si to a můžu říci, že se mi pak pomalu ulevovalo. Kdo to nezkusil, tak vřele doporučuji, aby vám to také někdo blízký namluvil. Je krásné, když v těžké chvíli pořád u sebe můžete slyšet ten známý hlásek někoho blízkého.

Jinak Mišulce děkuji, že reagovala na můj vzkázek a napsala mi alespoň pár řádečků a už se těším na větší počteníčko.

Už raději budu končit, páč jsem se zase tak nějak moc rozepsala, ale také bych byla ráda, kdyby to mohlo někomu pomoci, co jsem napísala.

Přeji všem překrásný den bez PP a jiných ošklivostí a jen samé radosti. papa

DÁŠI, myslím, že u Tvojí mladé ty problémy byly způsobený stresem a zodpovědností kvůli matuře. Tím, že to vysadila den ze dne a nepociťuje nežádoucí příznaky, tak to jen utvrzuje. je dobře, že má fajn přítele, to je na světě hned líp, když se máš s kým podělit o radosti i starosti!
JIRKO, Dášenda má pravdu. To samý jsem vysledovala u naší mladé, ale jí zabraly až třetí AD. Většinou je hůř na to, aby časem bylo líp. Pokud nebude zlepšení tak do měsíce a půl, tak je lepší poradit se svým lékařem. Ale věřím, že to zvládneš hned s těma prvníma a pak si na rohlíky budeš moct zajít už sám bez problémů! No, raděj se odměň něčím lepším!

JIRKO, je to naprosto normální reakceTvého těla na cizorodou látku , počítej s tím , že tak 3neděle až měsíc si budeš na AD zvykat , může se Ti zdát , že je Ti i hůř , ale vydrž , pak pocítíš , že se najednou vše začne zlepšovat, neurol si klidně ber , ať si v klidu , až ad začnou zabírat v pohodě neurol pak vysadíš , já to taky tak měla a s vysazením nebyl žádný problém , tak hodně ZDARU!!

AHOJ JIŘINKO, moc Tě zdravím, dost , že se taky objevíš:o))
To je fajn, že je Šárka v pořádku, je mladá jistě to časem půjde i bez AD.
Moje Markéta taky před časem adečka vysadila ráz naráz jako Tvá sestra a od té doba je naprostý pohodě, zrovna teď je s přítelem na dovolené v Jižních Čechách.Tvoje sestra v sobě objevila zajímavý sklony , to je dobře , že se tímto našla asi tím mnohé s pp taky pochopila.

MÍŠO , TEBE TAKY MOC ZDRAVÍM,Šimonek je šikula , když si tak krásně hraje na ústřednu:))a ve Tvojí Mišce máš zas velkou oporu.Máš fajn dětičky :o))
Asi jsem si opravdu nějak hnula se zády jak jsem nosila Aničku , protože jsem začala cvičit uvolňovací cviky na páteř a brnění ustalo.Jinak jsem ok :))

DITO , Julie je pěkný číslo , když takhle trápí malou , ale nic divnýho v tom neni , já taky trápila svou mladší sestru , mamka mě vždy dala za to na prdel :o))Anička zas často trápí naší Lauru koču a ona chudák si od ni vše nechá líbit.

HANKO ať zvládneš dobře cestu!!!

mějte prima den

dobré ráno, chci se Vás zeptat jaké máte zkušenosti s AD při např. prvním týdnu užívání..včera mi psychiatr předepsal AD, přes den mi bylo dobře,asi nejlíp za poslední měsíc - určitě i z pocitu, že už vím co mi je a léčím se a bude to dobrý:)ale v noci jsem nemohl spát,třásly se mi ruce a ráno zase bušení srdce a tak..vzal jsem si neurol,celkem se to uklidnilo..myslím že to je jen reakce na nové léky, tělo si asi potřebuje zvyknout...máte někdo podobné zkušenosti s nežádoucími účinky u AD?

Ahojky ve středečním ránu. Tak jsem postupně přelouskala všechny Vaše příspěvky a vidím, že je tu hodně nových lidiček.
MÍŠO, jako obvykle, Tvoje příspěvky jsou tak moc hřejivé, vždycky se při nich musím pousmát. Od neteře syn, kterému jsou teď 4, se rozmluvil teprve před půl rokem. Takže opravdu kluci jsou víc pohodlní a mají na vše čas, teď mu to mluví jak o dušu. Takže věřím, že i Šimonek se časem rozvykládá.

EVIKRK, takže svatbu jsi zvládla bez problémů? Doufám, že jak budeš mít nějaký fotečky, tak nám přepošleš, ať se pokocháme krásnou nevěstou a ještě bezvadnější tchýní!

Všimla jsem si, že se sem tam ozvala i MISS, ta to holka taky nemá jednoduchý s tou tchýní. Určitě by jim prospělo vlastní bydlení, holt v té dnešní době je to tak těžký. Takže až budeš MISS na příjmu, moc Tě zdravím a hlavně ať Ti dělá radost Tvůj malošek.

NIKO ahojky, po delší době taky sem tam písneš, vždycky si vzpomenu na Tebe a na EVKU, protože jsem se s Váma radila ohledně AD u naší Šárky a díky Cipralexu funguje skoro bez problémů. Přeji Ti hodně sil při řešení Tvých osobních problémů s přítelem, holt s chlapama je to těžký a každá z nás má s nimi menší či větší problémy.
Což tady píše i LILY a VALENTÝNA. Zvlášť u Lily mi to přišlo krutý, když její přítel utnul vztah den před svatbou její sestry. To je síla.

DITUŠKO, jsi úplně jiný člověk, než když jsem Tě poznala na PP poprvý. To bylo pesimistický psaní, bez elánu, bez chuti do života. A teď? Pomáháš novým, radíš, píšeš básničky, cítím z Tvých příspěvků lehkost, určitou ironii a sarkasmus vůči Tvým problémům s PP i s mužem, no udělala jsi fakt velký skok a moooooc Ti gratuluju.

MARTINKO, ty fotečky jsou opravdu krásný a uklidňující. Prostě příroda nás dobíjí a je důležitý to kolem nás vnímat!

PAJKO, je zvláštní, jak dokážeš na každýho zareagovat. To je pro nově příchozí opravdu hodně důležitý, že je hned po "ruce" někdo, kdo dokáže pohladit slovem a radou, protože řada lidí je díky svým problémům s PP bezradná /stejně jako dříve já/ a narazit na takovýho člověka, jako Ty, je při prvotních informacích hodně důležité. Od toho dětství jsi si taky toho už zkusila hodně a mluví z Tebe moudrost a nadhled.

DÁŠI, tak chatičku jsi si užila! Jak jsi psala o svý devadesátiletý babičce, hned jsem viděla tu svou, která byla generálem v naší rodině až do "odchodu". Taky byla velmi vitální a svá. Taky se přikláním k Ditušině názoru, že to brnění může být od páteře, pokud jsi teda často nosila Andulku. 15 kg je už dost!

DANUŠKO i Tebe zdravím a držím Ti pěsti, ať to vyšetření ustojíš. Taky jsi tu dlouho nebyla, asi nestíháš.

Někdo se tady ptal, jest-li se při PP omdlívá.Šárka, než jí začala zabírat AD, omdlívala často a nic si nepamatovala. Vždyť víte, že jsem pro ni jezdívala do školy, protože se jí to stávalo všude a bála se někam chodit. Teď už tak půl roku má klid, akorát má pořád velký motanice.
Celý červenec je na brigádě, nejprve u mě v kanceláři a teď pomáhá další kolegyni, takže jsem ráda, že si něco přivydělá, protože brigády se shání těžko a ona nemůže hned tak, právě díky té hlavě, něco dělat.
Jinak segra od té doby, co vysadila léky, pookřála. Už si udělala 4 seminář přes kineziologii, takže opravdu už toho umí hodně, protože je dost intuitivní, ale právě tím, že toho hodně ví mi říkala, že kdyby neměla PP, tak by do toho určitě nešla. Ale te´d jí nic jinýho nezbývalo a vidí, že si tím hodně pomáhá.
Takže Martinko, už ovládá kyvadýlko, automatickou kresbu a psaní při komunikaci s věcma "nad náma", vidí auru, odvádění přivtělenců a psaní s nimi a zbývá jí ještě rodinná karmická zátěž.
Šárka má jet za měsíc do Švýcarska, tak budu aspoň klidnější, protože segra na ni může každý den na dálku nakouknout a když tak jí pomoct při oslabení. Ale šárce o tom neříkám, jí je jasný, že funguje dobře a tím pádem to zvládne. To jsou jen takový moje zadní vrátka.

No, už jsem toho napsala až,až, starousedlící mě znají, jsem spíš taková slohovkářka.
Chci pozdravit všechny nový "panikářky" no i chlapy! Zatím pa

Míšo, vy máte ale krásný vztah a mužskýho s takovým smyslem pro humor, to Ti moc přeju. I pro Michalku je to dar, ale to Ty jistě víš :-) Šimonek mě zase dojal, takže už vám doma dělá telefonní ústřednu? :-) Myslím, že bude úplně v pořádku. Kluci s mluvením nepospíchají. Nakonec jeho táta taky toho nějak extra nenamluví "něco" a tečka :-)
Mějte se co nekrásněji a klidné vydatné spaní!!!

Hani, zkus zaměřit pozornost do krajiny a míst, kterými budeš projíždět. Tedy předpokládám, že nebudeš za volantem. Kochej se :-) Půjde to. Jsi výtvarnice, sleduj barvy, nasvícení... 100 km to je hodinka a něco, tak dlouho mi trvá než uplavu pouhé 2 km :-)

Dobrou noc všem...

Ivčo určitě jsou AD u kterých můžeš otěhotnět,ale to opravdu musí řešit lékař,ale já jsem všechna 3 těhotenství prožila v naprosté pohodě a agoru mám už 25 let.Holky zítra mě čeká cesta autem 100km tam a 100km zpět no tak doufámže to bude dobrý,zatím dobrou

Míšo ahooj,dík za optání-áále,starší holčička mě už zas rozhodila...na to nechci komentovat.Prostě už mi dochází síla na ty každodenní boje s ní.Na jedno slovo 20,zas začla naschvál sem tam dělat něco malé-kousne ji apod.Zařve na ni,ta se rozbrečí,do toho já v sobě stres,když např.zrovna vařím a holky mám v obýváku za zády,tak se furt otáčím a hlídám...no zatím žiju:-).Nejhorší je,že J nechce k nikomu aspon přes den sem tam.
Zítra mám doma malou MŠ:-) hlídám kamošce zbojníka,ten dnes J praštil na písku,tak to bude zajímavý.
Mějte se, dobrou n.

Zdravím vás všechny a hlavně Mišku. Párkrát jsem byla asi před rokem na diskusi PP a pak se to tam nějak rozhádalo a mě zrovna dostávaly děsivé ataky PP v takové míře, až se připojila i samozřejmě agora, ale nyní už je opět o dost lépe, protože od té doby zase beru AD s Citalopramem. Miško, proč si mi prve nenapsala mailík, jak si slíbila? Začali ti doma nějaké problémy nebo si ty měla se sebou nějaké problémy? Aspoň jsem ráda, že si můžu od tebe přečíst nějaké ty řádky tady na diskusy, abych věděla, že jsi v pořádku a že je to v pořádku i s Jiříkem a taktéž s dětičkama.
Jinak jsem se někoho z vás chtěla zeptat...Četla jsem ve starších příspěvcích, jak se bavíte o těhotenství. My s přítelem bychom už také chtěli asi tak do 2 let se pokoušet o děcko, jenže bohužel asi úplně bez AD s Citalopramem to nepůjde. Už jsem to jednou zkusila postupně po skoro 2 letech vysadit s pomocí psychiatričky, ale asi tak po půl roce se mi to všechno vrátilo a v mnohem horším stádiu, až mi začalo zlobit i srdíčko - a jsem sledována na Interně pro paroxysmy SVT a musím dlouhodobě brát pravidelně Egilok a při potížích Trimepranol. Vím, že mi doktorka říkala něco o tom jak by mě jedině museli převést postupně na nějakou udržovací léčbu místo těch AD. Máte s tím nějaké zkušenosti někdo? Prosím vás moc o radu. Děkuji předem a přeji vám všem pěknou pohodovou nocičku a krásné sníky. Páček

Všechny bedličky jedličky zdraví muchomůrka!

Dáši,
tak tu radu jít k psychiatrovi jsem dala právě dnes jedné známé od vidění, když se mně při řeči svěřila, jak zvracívá z depek a jak vždy jen jde kolem psychiatrie a nevkročí tam. Tak jsem ji do ordinace "štando pédem poslala".

Ovečko, jen sem klidně choď. Jestli Ti to ani trošku nepomůže, tak rozhodně neublíží... :-) AD neberu, ale každý jsem na tom jinak. Jiné příčiny, projevy, okolnosti, délka trvání a na každého platí i jiná léčba. Na tuhle potvůrku neexistuje universální lék ani terapie. Ale dovědět se tu můžeš hodně nového a možná Ti něco z našich rad pomůže nebo alespoň uleví.

Evíčku, jsi žena činu :-), nezapřeš podnikatelku, jsi prostě podnikavá :-) Je dobře, žes tam zašla a Neurolu se neboj, je lepší než se trápit a Tvůj psych.doktor by Ti měl napsat lék, který Ti vrátí klid a radost ze života.

Hani, jsi šikulka. Vždycky přemýšlím, jak málo nám agorafobikům často stačí k pocitu štěstí. Co je pro jiného samozřejmost nebo přímo hobby, my překonáváme jako Himaláje a z úspěšného nákupu se stává vítězná osmitisícovka :-) Dr.Praško v jednom tv pořadu mluvil o agorafobii a aby ji přiblížil lidem, kteří netuší, o co jde, řekl, že agorafobikův strach před expozicí lze přirovnat ke strachu člověka, který poprvé stojí na 15-ti metrové skokanské věži a má skočit do bazénu. Jsi fakt dobrá. Skočilas :-)

Holky tak jsem dala obchod tedy menší,taková větší sámoška a jo,šlo to,sice jsem sledovala dceru,ale pak jsem přestala a cítím se jako děsný vítěz,i když tedy vítěz nejsem

Pajko, tak jsem asi před hodinou dorazila od praktického lékaře. Celé jsem mu to vylíčila a vymyslel to tak, že mi napsal Neurol a mám si k němu brát to Trittico a jestli neseženu psychiatričku do čtvrtka či pátku, tak mám přijít a dá mi sám nějaká jiná AD. Taky ji nechtěl obcházet, ale říkal, že mě v tom určitě nenechá, abych na tom byla pořád tak zle, takže počkáme a když doktorka nebude k dosažení, tak mi něco napíše, nejraději by prý napsal to co mi pomohlo dříve, s čím byla dobrá zkušenost, ale říkal, že taky nemůžou psát všechno.

OLI, musela jsem pro muže do Střešovický nemocnice , takže mi nezbývalo nž prostě jet :o))
Ale já do Prahy jezdím často třeba na nákupy s Aničkou, to je o zvyk :o))

Pajko , ach ty rekonstrukce...nás to taky pořád trápí
a zub potvora zatím se usadil , ale jsem objednaná na začátek srpna k mojí dr. tak nekompromisně půjde ven :o))
No Anička je už těžká holka , bude mít 8.8 tři roky tak se hrozně těší na oslavu , každýmu vypráví , že přijdou hosti a ona jim dá dort a chlebíčky.

To je úplně hrozný jak pořád na našich stránkách přibývá nových a nových adeptů s pp.
Ta Pepina snad bude nemoc století, třeba vědci vyzkoumají jaké úpravy v mozku půjdou udělat , aby se člověk nekompromisně pp navždy zbavil , to by bylo fajn , ale asi je to ještě daleká budouctnost

Všem přeji krásný bezpepinovitý večer a klidnou dobrou noc