Panická porucha PP7

No holky tak já se zeptám svého doktora co ten Coaxil obnáší,ale on řekne ,kde jsem to sebrala,no nevím,dnes tedy nic moc zázraky,odpoledne jsem pekla,mezi tím lítala do dílny a blbla

Ahoj.
Dneska jsem si udělala "výlet" na úřad práce a na sociálku. Asi stejně žádné peníze nedostanu.
Tak jsem se naštvala a začínám si hledat bohatého přítele:-)
Napsala jsem 2 maily.
Jenže už vidím, jak to dopadne. Budeme si psát a až se bude chtít sejít, tak couvnu.

Ahojky vám všem. Teď co jsou prázdniny, tak různě přejíždím, ale občas vás čtu, tak jsem v obraze. Všechny vás zdravím. Abych řekla pravdu, teď mám největší trable s kočkou. Chtěla jsem se zeptat zde přítomných kočkomilek, zda mi neporadíte. Moje mainská mývalí asi před 8 týdny onemocněla. Má pupínky, které se jí rozrostou do krvavých boláků, ty si škrábě takže se to šíří dál, a má po těle a na hlavě otevřené rány. Veterináři si s tím nevědí rady. Po antibiotikách, protialergic.injekcích, odblešení (i když blechy nemá),změně stravy na dietní Hills,po různých kortikoidních vodičkách a Prednisonu, se stav téměř nezlepšil.Jsem z toho už úplně na nervy, 2x denně jí ošetřuju rány, cpu jí lékama a jsme bezradní.Za veterináře jsme vysolili už přes 3000 Kč, a výsledek mizivý. Co ty LENKO, ty máš se zvířaty zkušenosti, nevíš o co jde?
Jinak, jak vidím, je tu spousta nových kolegyň panikářek. Zvláštní je kolik lidí se tu shoduje v tom, že neměli moc hezké rodinné zázemí. Je fakt, že nás rodiče hodně ovlivňujím ať v dobrém či ve zlém. (bohužel, častěji v tom zlém a většinou si to vůbec neuvědomují, že by se na nás něčím špatným provinili - mojí matku to nenapadne ani náhodou).Takže čekáš-li LILI, že mamka uzná, že se na tobě nějak podepsala, myslím, že se nedočkáš. Vždycky ráda čtu tvoje příspěvky, hrozně mě dojímají. Věř, že ti stacionář pomůže. Sama jsem ho na jaře absolvovala (ne u Praška, ale v Horní palatě) a musím říct, že mi pomohl hodně. (zaplať pánbůh!)
PAJKO: máš pravdu, že dnešní mládež se do vdavek a ženění příliš nehrne. Mám také 25ti letou dceru.Ještě ji čeká 1 rok studií. Možná by se docela ráda vdala, ale jaksi nejsou lidi. Žije s přítelem už 3 roky, ale cítí, že to není ten pravý na celý život. Když máme třídní sraz se střední školou, tak ani jedna z nás není babička i když je nám už 47 let.No je jiná doba, lidi si spíš chtějí užívat, než se starat o děti.Chtěla bych reagovat na vás všechny, ale je toho tady tolik, že to ani nejde. Jen jsem ještě chtěla : NIKO: možná je to od tvého přítele jen taková malá pomsta, to ,že ti napsal, že se scházel s jinou. Předpokládám, žes to byla ty, kdo ten vztah utnul a třeba jsi tím urazila jeho mužskou ješitnost. Tak se mějte hezky a zase někdy. AHOJ!

Hani, letos mám desáté výročí. Víš, mě to přišlo bez varování, z minuy na minutu šíleně zle, asi první velká ataka, pak zle a zle, vyšetření po všech doktorech, nakonec psychiatrie.No klasika, jako asi u všech. Doktorka nasadila neurol a AD, jenže díky aboslutní neinformovanosti, žádnej internet, nikdo kdo by poradil, prostě jsem vzdávala jedny AD za druhejma. Baštila jsem do loňského ledna jen neurol a vloni jsem to zkusila znovu, dostala jsem coaxil a on zabral. Možná, že kdybych tenkrát vydržela, kdyby existoval tenhle chat, lidičky tady, mohla jsem z toho být venku o hodně dřív a úplně. Nedá vůbec srovnat jak žiju teď a jak bylo před deseti lety, ale jsem vděčná i za dnešek. Mě fakt ty AD zabrala. O nějakém vysazování ani neuvažuju, přechod na krku, hormony žádný brát nesmím, tak budu doufat, že to ustojím v nějakých rozumných mezích. Ale kdybych byla tenkrát vzorný pacient a nezdávala to ,když mi bylo po AD mizerně, byla jsem dnes už třeba úplně bez prášků. Ten Seropram jsem určitě zkoušela taky. Hani, mě je 47, taky se počítám k vám. Tahle nemoc asi jak se nechytne hned, tak trvá pak léčba dýl a ještě v našich letech to není žádná sranda.

Ještě pro Ovečku: Já sama se nestačím divit jaké bolesti dokážou být od nervů. To už jsem si dost užila, ale teď vlastně ty dva týdny v kuse, to se pak až člověk děsí že je nějak vážně nemocný.

Ovečko, já měla to samé. Dokonce jsem necítila několik měsíců dva prsty na ruce. Doktorka řešila páteř. Což je u Tebe taky možné, nakonec to bylo od nervů. Když jsem začala brát Rivotril, bylo to taky proto, že funguje částečně jako svalový relaxant. Po týdnu jsem prsty začala cítit (teď už je to úplně v pořádku) a záda, která bolela tak pekelně, že jsem do sebe cpala kde co, tak ta přestala bolet také. Psychiatrička to prostě vyzkoušela, měla teorii, že mám tak stažené svaly, že se mi skřípají. A měla pravdu. Protože pokud nepomáhají léky na bolest a ani ty nejsilnější, skutečně to může být psychika. Nechci dělat nějakou chytrou, ale u mě to tak bylo, až jsem se tomu divila.

podivej se na muj prispevek z 29.7

Ovečko a co Tě trápí za bolesti ? Od psychiky ? A nenech se nikde odbejt!!!!

Hanko, já sice nemám s tím Coaxilem zkušenost, ale moje sestra se léčila na obsedantně komp. poruchu, úzkosti a navíc brala v mládí drogy a pila, byla na tom fakt hrozně. Měla šíleně léků, léčila se dlouho. Pak dostala Coaxil. Bere ho už dva roky a je z ní naprosto normální holka, dřív všechno počítala, třeba v duchu a tak, měla dost vygumovanej mozek z perv. a toluenu. To se právě dost podepsalo i na mě. Když táta umřel, musela jsem se o ségru starat, jsem o dva roky starší a máma chodila do práce a jak vlezla do puberty, tak začala blbnout. Pokusy o sebevraždu a tak a já na ní byla sama. Furt jí hlídat, podřezanou jsem jí tahala domů, kamarád jí pozašíval aby jí doktoři nezavřeli do blázince. Prostě jen tak jehlou a nití. Bylo to hrozný. Máma v tý době měla přítele, chytla druhou mízu a tak bydlela u něj a nějak nechtěla některý věci vidět. No a teď fakt jí ty léky pomohly, už ani nepije, normálně chodí do práce a nemůže si je vynachválit. Hlavně prý neměla absolutně žádný vedlejší účinky a to že jich už po jinejch lécích měla a já to taky znám. Ale jak mi dnes řekla doktorka, léky mohou jen zkoušet a zkoušet dokud se nenajde takovej, kterej Ti prostě "sedne". Takže si myslím, že co pomůže jinému, třeba Tobě nesedne a naopak. Ale jak říká můj manžel, přistupuj k tomu aktivně, takže si o všem co beru zjišťuji informace kde se dá.

no to ja se taky musim pochlubit jak jsem dopadla u doktorky:(..takze dneska rano zase hrozny bolesti, tak sem jela do lbc na neurologii at me tam aspon prohlidnou. Cekala sem asi pul hodiny v cekarne, pak sestricka prisla, ja sem se ji slusne zeptala, jestli bych se mohla objednat na neurologicky vyssetreni a ona se me zeptala jestli sem z liberce, ja sem ji rekla ze z jablonce a ona mi rekla at si chodim k doktorum do jablonce kdyz bydlim v jablonci a zabouchla mi dvere pred nosem a bylo to. jako sem z toho uplne vyrizena.........

Evokrk já mám vlastně také uzkosti a agoru.Ty jsi brala také Seropram?Proč je ten Coaxil tak dobrý,ty to máš dlouho ,nebo jsi to chytla hned pod krkem od začátku?Já asi nejsem ten typ na AD,já jsem z té generace co Oli a Pajka,a tam to bylo trochu složitější.

Ahoj z hor všem.
Já si snad ty průšvihy přivolávám. Mě to bylo divný, že jsem v klidu, jenže když má člověk hodně dětí, má být pořád ve střehu. Tentokrát se předvedlo dítko vyvdané, ani se mi nechce o tom psát.
Marti, ty problémy jak jsem psala, to bylo před operací. Teď už mám pokoj, bylo to opravdu k páteři. Ťuk , ťuk, ťuk.
Lenko, babulko jedna, jak ráda tě vidím. Jsem si říkala, kde se touláš, ale v sobotu při odbočce na Řepy jsem mávala.
Olgo, den blbec?
Evíčku, u mě to taky není kalsická PP, spíš ty úzkosti a agora. A mám stejný léky jako ty. Coaxil, tritico na spaní, ale beru ho jen občas, když se potřebuju opravdu vyspat. Spíš na víkend, byla jsem po něm ospalá a řekla bych, že i váha šla nahoru. Ale Coaxil zabral dobře, měla jsem hodně AD, ale u žádných jsem nevydržela a přestala brát, kvůli problémům ze začátku, ale coaxil byl bez jakýchkoliv vedlejších účinků.
Hani, já jsem zas dnes úplně hyperaktivní. Vymýšlím si tu práci, před chvílí jsem zatopila, vyluxovala a mrzí mě, že leje, jinak bych šla sekat trávu. K papírům se mi sednout nechce, mám radši manuální práci. Uvidíme zítra.
No ještě jsem určitě něco chtěla, ale zas zapoměla. To je hrozný, co si nenapíšu, zapomenu.

Jinak uplněk 30.7. ve 2.48hod.

Tak teda holky náš slavný upněk ,nic moc ,jsem jak praštěná a přitom peču koláč,bábovku,štrůdl,malá zase jede k ségře nevl.a pozor veze jí tam naše dcera soptilka s tím,že se vezme do pátku dovču a bude tam také.Já jsem dnes tedy ted odpoledne nějaká divná,řekla bych,že mi není uplně supr a přitom bych měla ještě dělat v dílně až skončíme s Naty v kuchyni,ale tedy nevím,jsem prostě nějak mimo dění,a prudká změna počasí to se mnou dělá divy,ach jo,jsem jen zvědavá,jestli bude někdy také normál

Ahoj všem. Tak se musím pochlubit, jak jsem dneska dopadla u paní doktorky. Hned ráno jsem tam zavolala a jakmile jsem slyšela sestřičku, byla jsem šťastná že už nemají dovolenou. Paní doktorka byla strašně fajn, řekla, že samozřejmě mám přijít, pak zjistila že jí dopoledne někdo vypadl, tak říkala, že bude mít na mě i víc času a že s tím něco uděláme. Musím říct, že po 14-ti dnech už jsem byla tak vyčerpaná a vyděšená, že už jsem se fakt bála jít i spát. Sice jsem si v čekárně poseděla s nějakými pány, kteří se pořád nemohli dohodnout, odkud se znají. Nakonec je to trklo - seděli spolu ve vězení. To už mi začalo bejt teda dost blbě i jinak, páč jak jsem pochopila, mají ty návštěvy u psychiatra nařízené soudem, tak jsem raději ani nepřemýšlela, za co kdo z nich seděl. No a ten jeden se na mě furt lepil a chtěl si se mnou povídat. No tak jsem pokecala, byla tam jinak dost nuda a kdybych někdy měla nedej bože jít sedět, alespoň teď vím co a jak :o)) No a abych pokračovala s tou mojí pitomou chorobou. Nakonec po tom co si mě paní doktorka vyslechla a viděla, že ani nemůžu pořádně dejchat a klepu se vytrvale už druhý týden, usoudila, že PP to tentokrát nebude, že to přešlo zřejmě v nějakou úzkostnou poruchu a že ta úzkost ve mě vlastně plyne aniž bych ji nějak podněcovala. Takže jak tu někdo správně podotkl, myslím že Pajka (ale omlouvám se jestli si to nepamatuju), tak je to fakt teď jinej problém než PP. I když se vlastně taky nevyloučila, protože a tu dobu jsem klasickou ataku měla taky. Tak jsem z toho docela špatná, protože nevím, na co se mám do budoucna těšit. Jednu mrchu člověk vyhodí oknem a druhá mu vleze dveřma. Ach jo. Dostala jsem Coaxil 3x denně a večer si mám brát kousíček toho Trittica abych po jeho vysazení neměla potíže se spánkem a samozřejmě muj drahej kapičkovej Rivotril, kterej jedinej dokáže alespoň na chvíli ulevit. Prý je ten Coaxil dobrý lék, má údajně minimum vedlejších účinků, ségra ho bere taky na OKP a pomohl jí tak, že jí prý ani nepřijde, že se stále léčí. Tak budu doufat, že mě to taky pomůže. Oprášila jsem DVD s jógou, prolejvám se meduňkou a nějak se s tím porvu. Jen doufám, že účinek nového léku přijde brzo, jinak mi už fakt jebne (no vlastně už se stalo). Takže sobě i všem ostatním přeji úspěšné uzdravování, já ještě zítra musím na vyšetření se srdíčkem kvůli šelestu, ale to snad nebolí :o))

Ale jejda Oli , to mě mrzí , že se cítíš pod psa, ale neni bohužel každý den posvícení...zas se dáš dokupy neboj :o))

Zdravím Tě taky Lenko , už jsi tu dlouho nebyla, Tvé vyprávění o zvířatech tady dost schází:o))

Jinak všechny zdravím a přeji klidný den , já se mám ok :o))

Ahoj všichni, jen dávám najevo, že žiju, jinak jsem od včerejška odpoledne psychicky v prdeli /pardon/, fyzicky funguju na to nejnutnější a zkouším si v hlavě srovnat, kde jsem udělala chybu. Zkusím vám popsat situaci, až se s ní nějak sama srovnám.
Dneska tě Dášendo svým optimismem nenakazím,
spíš bych potřebovala nějakou injekci optimismu sama. Ani jsem neměla sílu si vás přečíst, babrám se sama v sobě a dělám duševní inventuru, snad už zítra bude líp a vám všem přeju ve zdraví přežít úplněk.

Holky, tak mi už tu máme krásné sluníčko, tak snad se mi podaří rozehnat ty škaredé mrákance a poslat aspoň trochu sluníčka i k vám, ale vítr je tu pořád dost silný.

Je krásné, vidět, jak je Lenka hezky nabitá a pozitivně naladěná po dovče. Také mě moc pobavila. Stejně, my nemít ta roztomilá zvířátka všichni, tak nevím, čím by se člověk tak pěkně kolikrát rozptýlil a pobavil (klidně i při úplňku).

Zdravím Lenku, tvé příspěvky mě úžasně pobavily, koukám že vaše andulky jsou hodně zvláštní a zajímalo by mě jejich soužití s kočkou (obvzlášť hladovou). Fakt píšeš zábavně :o)

text