Panická porucha PP7

text

Ahoj všem,

tak jsem vás dočetla od pátku, dnes konečně zase můžu k počítači, byl celý víkend obsazen. Ráno jsem chtěla něco napsat, ale vylíhlo se z toho ráno vzpoury věcí a zvířat, vyhasl mi kotel a Mina poblila obývák. Tak jsem vyndala všechno nevyhořelé palivo, kotel vyčistila, vyndaný koks proházela prohazovačkou, aby se čisté kusy daly vrátit, zatopila, uklidila spoušť po Mině, která přes potíže je veselá a nášlapná jako vždycky, upekla jsem koláč a teď ještě jdu prát.
Odpoledne bude času víc, tak i napíšu víc a přeju všem aby vás nic netrápilo.
Jo, Lily, došly ti už konečně ty moje fotky? Jestli ne, tak jsem zvědavá, komu to teda chodí, vždycky to odejde v pořádku.
zatím všem ahoooooj

Jitko, pamatuju, že jsem to měla podobný se stereotypem, když jsem chodila do práce. Denně v 5,45 budíček, oblíct, jít stejnou cestu na autobus, pak stejnou cestou zase z autobusu do práce, tam pořád stejný lidi, stejná práce. Už mi to někdy opravdu lezlo na nervy. Vím, že u tebe to v současné době není možné, ale mě fakt vysvobodila mateřská. Za ty 2 roky, co jsem doma, jsem ještě stereotyp nezažila. Jo, jsou chvíle, kdy zejména v zimě, večer sedím na gauči, manžel u pc a já se nudím, to si pak vždycky něco vymyslím, třeba začnu vařit na druhý den.
Dituš,jakmile má člověk děti, tak už svobodu nezažije, to má člověk už nadosmrti. Včera jsme byli v Praze u známých. Mají dva kluky - 4 roky a 1,5 roku - babičky daleko a Pavla je na všechno sama, protože její muž pracuje v bance a chodí domů kolem 8. Shodly jsme se ale na tom, že strašně záleží na tom, jak se k tomu všemu máma postaví. Jí to s dětmi baví - každý den mají aktivity - kroužky, plavání, cvičení, kamarádky s dětmi a to si myslím, že je na MD hodně důležité.

Se to neodeslalo.Pak několikrát,chjo...vše je vzhůru nožkama.
Co je to nuda?! Ahá...nahota.
Stereotyp nerovná se nuda.Chápu,jak to Jitka myslí.Kdo trpí ryzími depresivními epizodami,nepřinutí se sám se sebou něco udělat,bavit se ,vymýšlet program a podnikat ,stejně tak,jako panikář či agorafobik si sám od záchavatů nepomůže.Vlastní vůle je tu k ničemu.
Já se nestačím otáčet,nebudu to tady vypisovat.Jsou prostě věci,které se udělat musí,i když se mi nechce, veškeré domácí práce,téměř každodenní.Když je člověk sám,tak jo,dá se leccos odložit.Ale nechat děti ve špinavém -nevyžehleném,hladové či nemyté,bez her a procházek...to nejde.A že k Vánocům patří trocha toho cukrovíčka od mámy,to jim upřít nemohu a zvlášt dcerám to je třeba vštípt,tak jak mně moje máma.Prostě tak trochu jít příkladem.A to vše i tehdy,když na to prostě nemám náladu.A víte,kočky,na co mám náladu? Ležet,jíst,pít,číst si ,mít pološero ,vonavou lampu ,svíček kolik chci kde chci,kolem sebe uklizeno a pohodlíčko,útulno.Stačí tak probdít dva tři dny a vše vrátit do normálu.Pozvat si fajn kamošku, bouchnout jedno šámpíčko,pár jednohubeček,kafíčko s bezva moučníkem,příjemnou muziku si pustit a nic nemuset.Tak jednou za čtvrt roku.Nemít někde za zády pocit,že se něco může stát, někdo mě bude potřebovat.Né napořád,jen velmi zřídka aspon.Nemít stres 24 hod denně.Skoro denně.

Jdu dělat těstíčka.
Udělala jsem si radost.Vlastně muž mně.Černý kalhoty na tělíčko,halenku,super sukni.A těch lidí v Olympii.Neskutečný.

HOlky, to se vám řekne.Dnes už podruhé mám ES z rozčilení.Ted např. kolik je hodin a ti debilové buší hned u pokojíku ve stěně-sousedí s pokojíkem holek-měli příjít ráno,přišli samozřejěm po obědě.Slušně jsem je požádala,že dělají hluk,že mi tam spí dvě malé děti,oni na to,že to musí dodělat a že je to mrzí.Svítí si u práce reflektory a mlátí do zdi.Dva Češi,jeden Gruzínec.Hezký.Tady už se v tom státě snad může kdeco.Nejenže se nebere ohled na lidi,ani na sváteční dny. Vím,že např. v Ně se o víkednech nesmí nic rušícího klid nesmí!!! Ani čmudit ohýnkem sousedům v zahradě.Pokud ano,tak se předem optat.
Holky učím,že na chodbě se večer nekřičí-i dyž to jde ztěžka dodržet.-)-ale snažím se.a ted tohle.

HOlky, to se vám řekne.Dnes už podruhé mám ES z rozčilení.Ted např. kolik je hodin a ti debilové buší hned u pokojíku ve stěně-sousedí s pokojíkem holek-měli příjít ráno,přišli samozřejěm po obědě.Slušně jsem je požádala,že dělají hluk,že mi tam spí dvě malé děti,oni na to,že to musí dodělat a že je to mrzí.Svítí si u práce reflektory a mlátí do zdi.Dva Češi,jeden Gruzínec.Hezký.Tady už se v tom státě snad může kdeco.Nejenže se nebere ohled na lidi,ani na sváteční dny. Vím,že např. v Ně se o víkednech nesmí nic rušícího klid nesmí!!! Ani čmudit ohýnkem sousedům v zahradě.Pokud ano,tak se předem optat.
Holky učím,že na chodbě se večer nekřičí-i dyž to jde ztěžka dodržet.-)-ale snažím se.a ted tohle.

Pajko - letos je to s dárkama dost špatné. Hlavně proto, že nevím, co by komu udělalo radost. Oni všichni všechno mají. Dokonce jsem se ptalo přímo, co by kdo chtěl a odpověď? "Já nevím."

Jitko, mě nebaví nakupování, ale za pořizováním dárků vidím radost jejich příjemců a to je motor, který mě donutí, vyjít do obchodu, sednout si a něco vytvořit anebo nakoupit na internetu. Fakt necítíš potřebu udělat někomu něčím, po čem touží, radost?

Jitko, stereotyp trápí občas asi každého, ale vystihla jsi naprosto přesně, chybí Ti mimopracovní náplň, něco, na co se těšíš, kdyby to měla být "jen" četba, cokoliv, co Tě zaměstná. A co kdybys zkusila vymýlšet nové aktivity pro druhé? Způsob, jak ještě vylepšit práci v Centru, kam docházíš, ve škole, kde pracuješ? Námětů je tolik a potřebných ještě víc. I přesto, že máš teď možná i vlivem předvánoční atmosféry, krizi, udělala jsi na sobě kus práce. Jsi jiný člověk :-) a to už důvod k radosti je, ne?

Baruš, Ty jsi to krásně napsala s přístavem. To je moje výčitka, že nežiju v domě se svými sice dospělými, ale svobodnými dětmi a nedělám jim tam přístav, člověka, který udržuje teplo v krbu a má vždy nachystáno něco dobrého. Cítím se neukotvená, jakobych žila v provizoriu, trápí mě to velice :-(

Marti, vím, že nejsem sama, kdo nepeče cukroví. Kdyby na mě děti a přítel tlačili, určitě už bych měla pár krabic, ale oni na mě naopak silně tlačí, abych nepekla. Dopadla bych jako Bára, jenže nejsem na sladké a tak bych zobkala ještě v únoru. S aktivitou s Tebou souhlasím, je jedním z nástrojů, jak nezakrnět a nezbláznit se.

Ditko, jdu na to jako Ty, nadávám své psychice a snažím se nepopustit atace uzdu. Zatím se mi ji daří udržet pod kontrolou, snad to tak půjde i dál. Pár dní stavebího ruchu se snaž překonat, bude vykoupen tím, že budete mít příjemnější bydlení... Stavebnictví šturmuje i díky změny DPH v příštím roce, co se stihne letos, mělo by být o nějaké procento levnější.

Všem krásnou adventní neděli...

Martino - asi jsme zase u toho, že jediné, co mi chybí je nějaká ta spřízněná duše. Jinak den trávím skoro jako ty. Hodně čtu, trávím čas na internetu a chodím ven se psem. Jen se do toho musím nutit. Třeba letos nepeču cukroví já, ale mamka. Prostě na to nemám náladu. Na nakupování dárků taky nemám náladu,... Nevím, čím to je, ale mám nějaké výkyvy nálad. Nějakou dobu jsem v pohodě, a pak zase upadám do deprese. Myslela jsem si, že s AD budu mít spíš stabilní náladu, ale není to tak.

Jitko,
já jsem 11 let vkuse v inv. důchodu a nezabavit se kreativně neznám. Prvních sedm let mně hodně zaměstnávala i má nemoc - proležela jsem většinu dne, pak se to začalo měnit:
- jsem v kontaktu s velkým množství lidí přes e-mail - společnost nebo jsem s kámoškou
- ráno si čtu, někdy cvičím, pak strávím dost času v koupelně,
- dopoledne jdu na nákup, VAŘÍM - to můžeš někdy udělat po příchodu z práce
- odpoledne či navečer jdu se psem
- doma něco poklízím, to je pořád, co dělat
- kolem 16. hod. přijde manžel z práce a syn ze školy, tak spolu asi hodinu pokecáme
- navečer sleduji jeden seriál, dvakrát týdně druhý a sem tam večer ČT 2
- před spaním zase čtu

Na nudu prostě nemám čas, vše dělám s radostí. Jsem vůbec vděčná, že to můžu dšlat a že nemusím jen ležet v posteli jako předešlé roky.
Co Ti spíš chybí je vřelý vztah s vřelou osobou a také mít takový vztah sama k sobě. To by sis pak nechtěla den kazit nudou, ale chtěla by ses pořád mít dobře tím, že pro sebe něco děláš. To fak jde pochopit, až duchovním myšlením. Duchovní - zn. vrátit se k prapodstatě - k žití s přírodou. Za dávných časů neměli lidé vymoženosti pro zábavu a trpšli nedostatky a přesto byli šťastni z mála. My jsme rozmazlení, vše dostaneme bez větší námahy a myslíme si, že i štěsí. Ale to je omyl. Štěstí si musíme umět najít.

AMEN,
jak to udělalo na můj účet dobře anonymkyni!

Přeji všem pěknou neděli.
Martino - já docházím do Centra pro zdravotně postižené. Ale je to pořád stejné. Stejný den v týdnu, stejní lidé, ...
Problém je asi v tom, že se nodokážu nějak kreativně zabavit, když přijdu z práce.

amen

Abychom nepropadali stereotypu,
je dobré stále něco
v rámci možnstí
PODNIKAT.

Mé matce jsem dala nápad a už udělala z jehličnatých větviček. Pak jí z nudy napadlo, namalovat našemu 16-tiletému výrostkovi, podle obrázku na pohledu, něco do památníku. Musím se syna zeptat, jak se mu obrázek líbil. Nám s manželem ano.
Ona také jezdí do regeneračního centra /dvě sauny, výřivky, bazén/, pak až do mrazů na kole po supermarketech /má dobrou imunitu/.

A na MD? Moje zdravá kamarádka rozhodně stereotypu nepodléhá, po 4. na MD. Má totiž jak možnosti, tak energii stále něco vymýšlet a já se tak často můžu "svést" s ní. A můžu fakt říct, že se ani já téměř nenudívám, ale to až po x-letém čtení duchovních knih a praktikování do života. Nuda mě ubíjela už od mala, proto jsem často chodívala většinou o prázdninách po kamarádkách, jsa jedináček. Teď vím, že to také nebylo nejlepší. Vhodější by bylo mít víc koníčků a zájmů.

Jitko, co tak se angažovat po práci v nějaké charitě pro děti? Třeba sem tam bezplatně docházet do nějakého stacionáře, kojeňáku apod., abys měla pocit naplnění. Vím, že někdy berou "dobrovolníky".

Pajko,
volala mně včera teta z Mor. Písku. Je podnikatelka, tak si cukroví vždy nechává cukrářkou péct. Vždy si z toho dělá legraci, že má napečeno bez práce. Ona má zas jiné práce v zaměstnání plus se s manželem starají o 90-tiletého dědečka.
... ty vánoční vůně jsou nádherné, miluju purpuru, františka apod. Ale stačilo postavit do průjezdu borovici a tam je vůně!

Ahojky Dituš

prosím tě co si to u vás vzpomněli v předvánočním časem bourat v baráku ?to snad ani neni možný:(
snad se dneska citíš líp , cooo?

AHOJDA VŠEM V NEDĚLNÍM MRAZIVÉM RÁNKU

Jitko díky za info
já myslela , že se Johanz vždycky na zimu znova připojuje k netu, že sem psal číslo na fon ani nevím

BÁRO , miluju jako ty , tyhle občasné samostatné výpravy za nákupy:o))užiju si to ráda a v klidu po svém , zajdu na kafčo či oběd klídně sma jako ty :o))napiš mi jaký sis koupila parfém pod stromek

já už mám taky napečeno, pekly jsme sholkama teda jen 4druhy. košíčky , oříšky v těstě , oříškové tvary s oříškočok.náplní, vanilkáče
letos jsem si v tescukoupila plechové berevné kulaté krabice a v tom mám cuktroví vše uloženo vypadá to moc hezky.Dárky pro rodinu mám pečlivě nakoupené i zabalené, jen možná ještě koupím nějaké drobnosti pro nenadálé hosty, to dělám tak každý rok , aby mě něconezaskočilo , prostě jako správný panikářmám ráda věci dotažené do posledního detailu:o))

jo a Báro chtěla jsem ti ještě napsat , že mám žal.nevol. spojenou taky s panikou :(ale máš pravdu ta ataková nevolnost je trochu jiná, ale právě , že to máme zakodované v hlavě a spojené s atakovýma stavama, tak proto nás děsí i nevolnost třeba při přílišným najedění, já to měla včera jako ty , užírala jsem taky náplň při plnění košíčků , a pak mi bylo fůůůůůj :(nadávala jsem si , že jsem čuně , já většinou jím odpoledne jen zeleninu, nebo ovoce a proto potom po něčem kolorickém je mi moooc špatně , hlavně , že to vím :)

tak pěkný zbytek již třetí adventní neděle a za týden touhle dobou bude již vše v plném očekávání šť. dne

Berounsko -4, zataženo, možná trochu posněží

úááá,úáááááááá..AHoj

Báro,jo to znáám, somatika jak prase! Přesně ten pocit nenadýchnutí se a tlaku,fuuuj.No a právě v tí chvíli je důležité nenechat ten stav přejít v záchvat.Zatím se mi to daří silou vůle nebo mozku nebo štěstí...? Ale před AD ani náhodou.Zkusila jsi v té chíli nadávat sprostě.-)?Pořád si nutit vědomí,že jde jen o psychiku.AD a tohle mi zatím zabírá nenechat ataku rozjet.
Poslední dobou si nemůžu představit,jak jdu sama si to či ono užít.Cítím se všude nesvá,nevím proč.Nejistá v kramflecích,jak se praví.DRŽET SE OPORY-KOČÁRU JE PRO MĚ SNAZŠÍ.A TO JE ŠPATNĚ.Na kosmetiku vyrazím v pondělí.Mamka holky vyvenčí po městě po stáncích a já si je tam vyzvednu po skončení akce:-).
hezkou neděli...nám tu začne rachot a mlácení...začnou s vchodovými dveřmi .Bezva ,adventní neděle a ted tohle.

Už se nemůžu na sladké ani podívat, odpoledne jsem mazala kolečka krémem a plnila košíčky a pak to máčela v čokoládě, pořád jsem něco ulizovala a je mi z toho nanic. Ale mám hotovo! A je to všechno hrozně dobré,dělám všecko poctivé - máslové, oříškové s citronovou kůrou, je to voňavé a křehoučké - strčila jsem to do sklepa naležet, ale stejně to nakonec sežeru skoro všechno já, chlapi na to moc nejsou, oni raději uherák a čabajku. Vzorek vezmu do práce a zbytek po troškách zbaštím ke kafi a po vánocích se začnu trápit s dietou nanovo. Pajko, taky jsem pozorovala, že to mám spojeno s žaludeční nevolností, ale ta předataková je jiná, normálně mi bývá těžko občas, vezmu si nějaké bylinky a je to v pohodě, ale tohle přijde náhle, ucítím sevření a tlak v oblasti soláru a začne se mi hůř dýchat, jakobych do sebe nedostávala dost kyslíku a musím dýchat zhluboka a namáhavě. Taky si myslím,že výrazné somatické příznaky, ale právě ten pocit dušení a nadměrná srdeční akce mě děsí, ale to mi doktorka říkala, že to je normální, každého vyděsí pocit dušení.Zkusím o tom Novopasitu něco přečíst a když tak bych ho zkusila - protože mimo ataky já díky AD zas nějak mimořádně úzkostná nejsem, ba užívám si pohodu. Ale v pláči mi AD nijak nebrání, při dojemných pasažích filmů brečím jako želva a vůbec mám pocit velké citlivosti, několikrát za dne se mi zasteskne po rodině, dost mi vadí, že jsme skoro celé dny každý někde jinde a spolu jsme tak málo. Možná proto se aspoň o víkendech snažím být pořád tady doma, abych tady byla takový přístav, kam se ti mí toulaví chlapi střídavě vracejí a najdou tu navařeno, teplo a prostě domov.Jituš, já zase už teď moc nesnáším změny, jsem ráda, když je všechno ve svých kolejích a den má svůj řád, ale někdy potřebuju oraz - třeba si vyjet někam na nákupy, na kosmetiku - tak se seberu a jedu. Tobě taky nic nebrání, u Dity je to něco jiného, tak je vázaná k dětem, ale ty se můžeš sbalit a udělat si výlet někam za kulturou, předtím si projít obchůdky s parádou, dát si někde dobrý oběd nebo kafíčko (já tyhle výlety miluju a vůbec mi nevadí, že jsem na nich sama, ba naopak, užívám si to.)
Johanz asi nemá připojený internet, ale nevím proč - komunikoval s námi z práce, kam teď nechodí, tak se neozývá. Asi si prožil svoje - otec na tom před pár lety taky byl a prožívala jsem to s ním, tak vím, jak byl ty první dny zřízený, ťěch prvních pár dnů je krutých, byl slaboučký jako dítě. Ale dostal se z toho perfektně a ve svých 76 letech obdělává vinohrad, dělá si víno, hospodaří na zahradě - jen se modlím, aby to vydrželo co nejdýl.Tak jsem se zakecala, už se mi zavírají očka, asi půjdu zalehnout, manžel je na poslední leči, asi zas přijde s veselou, u toho nemusím být - bývá protivný a hádavý a tak je nejlepší, když už spím, to nemá do koho rýt, tak si lehne a spí taky. Ráno o tom ani neví.

Johanzovi jsem sms poslala hend tenkrát,jak ji tad uvedl,ale neodepsal.Dojít snad došla.
Jitko,o stereotypu bych mohla vyprávět.Depkařům to zvlášt bere šmrnc.

Dášendo - Johanz se mi neozval. Myslím, že nemá přístup k netu, proto nám sem psal telefonní číslo.
Asi je nejvyšší čas ho trochu potěšit smskou.