Uzivam antidepresiva a jsem bez emocí...

Ty si prostě...Jasmino nelituju se ani smykem.Ani tímto pocitem nedisponuju.Evidentně nevíš o čem tyto stránky jsou.Přečti si hlavně muj první příspěvěk zde.A konečně ti dojde čemu se chci vyvarovat.Nepíšu sem kvůli tomu aby mě někdo litoval,ale kvůli tomu,že tu jsou lidé kteří mají obdobné zkušenosti a ví o čem mluvím.To i když se snaží nemůže pochopit ani rodina a ani přátele.A Ty evidentně taky ne.

Jasmíno, ty nevíš, o čem je řeč.

Ty si prostě nevěříš a chceš aby tě jen někdo litoval ......Komu není rady, však to znáš a nemusíš se hned rozčilovat a osočovat.

Lili a i - díky.Ani nevíte jak mi pomáhá vaše pochopení mé situace. i máš naprostou pravdu - i já se bojím vyskočit z té ochrané bubliny,ale chci to zkusit a jet dál.Bude pro mě lepší to zkusit a zkolabovat než žít s pocitem,že jsem nic nepodniknul.

Ladiku ja to taky neprožil a myslím, že tě trochu chápu. Oni ti mí kolegové na káře si asi uvědomujou že není normální čumět doma do zdi, nemít auto na ruce, nechodit ven, nemít přítelkyni nebo partnera. Ale asi se bojí vyskočit s té ochrané bubliny netečnosti, asi se bojí, že si nabijou hubu. Bud rád, že ty máš odvahu to alespon zkusit.

Jasmíno, v jeho stavu mu napsat : tak se raduj ! To je fakt trošku mimo mísu. Kde v sobě tu chuť vezmeš, když jí nenalézáš?

Tak se raduj!To je furt dokola.Neumím to, necítím to!!!! Evidentně jsi to neprožila a nemáš ani páru o tom co je Depersonalizace.Čti si i články jiných.A snaž se to pochopit.

Tak se raduj!

Ladiku, ale ty...četla si moje příspěvky všechny? Mě připadá,že a hlavně opakuješ to samé.To,že se tím trápím není o tom,že bych cítil něco špatného,ale to,že mi rozum řiká,že takovej život nechci.Netrápím se tím,ale prostě to chci změnit.Už skoro dva roky se netrápím nad ničím a to mi vadí a to mě omezuje v mém životě.Netrápím se,ale ani neraduju.O tom to je.

Ladiku, ale ty máš emoce, to by ses tím tak netrápil a nepsal sem. Emoce je něco, co se nedá vůlí ovlivnit, je to v tobě. Nejvíc potřebuješ zmobilizovat duševní sílu. Tu má každý z nás v sobě, ale mnozí ji vůbec nevyužívají a nikdy z ní neučinili důležitou součást svého života. Považují se za tiché a pasivní. Člověk se musí mít rád.

to Jasmina a Lili- díky.Já jsem nenapsal ni písmenko,že nic měnit nechci.naopak chci a jdu si za tím.Přestupuju na léky které znám a které na mě neměli takové účinky.Když píšu o svém EX myslím tím člověka s kterým jsem žil před 15ti lety dva roky a po 13ti letech přišel s prosbou o pomoc.Se svým současným parnerem žiju 12 let.Věřte, že to s ním není jednoduchý,ale obdivuju ho,že on se mnou vydržel přes všechny excesy, přešlapy atd...... stejně tak i moji přátelé a především skvělé rodiče....... já jen prostě chci zas mít emoce nic víc  a nic mín.A věřím,že to i dokážu.jsem Býk a k tomu i dříč a věřte, že odpuštím rád, protože je to lidské....,ale na sebe jsem mnohem tvrdší.Nezahuzuju svůj život a nic.Ještě toho mohu mnoho dokázat a udělat.

Ládíku, popsal jsi svou prázdnotu přesně a dokonale. Víš, já jsem brala AD 2 roky a po vysazení jsem celkem v pohodě . U tebe je horší, že ty nejsi tak snadno vysvoboditelný ze svých problémů.   Co si určit cíl, změníš léky, pomaličku se dáš do kupy po havárce, najdeš si přítele, který bude mít zkušenost s AD a tím pádem si budete bližší. Mít pro koho žít, tak to myslím.

Ladík- je toho všeho trochu moc. Bude dobré stanovit nějaké priority. Čeho bys chtěl dosáhnout? Jak moc by ti vadilo některé stereotypy opustit? Minulost může být zdrojem poučení, ale myslím, že je dobré na ni zapomenout, začít znovu a už se k tomu nevracet. Já bych se AD nebála, není to u každého stejné. Ze mě se stal jiný člověk, jsem ráda na světě, nezabírám si věci, které neovlivním a pociťuji štěstí jen tak. Nečekej zázraky od psychiatrů, nauč se věřit sám sobě.

Něco Vám pánové řeknu....ano ze začátku před dvěma lety jsem se na to koukal stejně.Jenže AD neléčí.A můj problém zůstává.A po pravdě nevím co je větší očistec zda mít depky a naučit se s tím bojovat nebo být jak loutka.A já chci zkusit prostě bojovat.jsem o dva roky starší

Víš, tvoje problémy musí být také řešeny na duševně-duchovní rovině a né jenom skrze AD.Takto se asi nevyléčíš nikdy.

Něco Vám pánové řeknu. Rozhodně není žádnou slabostí, když člověk potřebuje AD. Deprese jsou totiž různých závažností. Pokud jsou opravdu těžké, člověk je doslova ochromený a bez AD to opravdu nejde... Z vlastní zkušenosti vím, že případný útlum emocí je mnohem lepší, než trpět těžkými depresemi - můžete si být jisti! Za všechno se platí nějaká daň.

Rád bych se zeptal ještě na jednu věc vás všech co berete AD.Mám ještě jednu věc.To,že necítím nic je jedna věc,ale rukuv ruce jde s druhou, která mě taky tíží.Na vše se dívám jinak. Pozoruju u sebe už dávno,že vše vyidím jako by černobíle.. a jen řikám ANO to je správný nebo NE to není správný.Jelikož necítím emoce existuje pro mě pouze černá barva jako NE a bílá jako ANO.Nic mezi tím.....

V podstatě s tebou souhlasím,...Ten pocit jsem mněl taky. Nacpat do tebe AD manželce řict, že to neseš dobře a u kafe čekat na další příjem.

Ja myslím, že člověk snese...V podstatě s tebou souhlasím, ale na druhou stranu je chápu.Pro doktory je mnohem snažší nacpat tě AD tobě se uleví a oni mají pokoj a dobrý pocit, že se ti ulevilo.Přes rok tom problému mluvím se svojí doktorkou a jediné co mi nabídla je Blázinec.První moje zkušenost katastrofická, druhá sice lepší,ale selahala Psycholožky úplně totálně.V dnešní době vím,že se spíše obrátím na dobrého psychologa než výborného Psychiatra

ani tobě není co závidět a...Ja myslím, že člověk snese daleko víc než si umí představit. Proto mně u některých kámošů na káře sere ten únik k AD.