Syn a masturbace

Odstavec první ustanovení § 192 ve své základní skutkové určuje trestnost přechovávání dětské pornografie. Pojem přechovávání je třeba chápat jako možnost dispozice s tímto matriálem (ať už je v tištěné nebo elektronické podobě) a rozumí se jím jakýkoliv způsob držení dětské pornografie. Pachatele se daného jednání dopustí vždy, pokud má dětskou pornografii ve své, třebaže ne bezprostřední moci. Nezáleží na účelu a délce doby přechovávání, způsobu umístění, vzdálenosti od pachatele či postupu, jakým pachatel k přechovávanému materiálu přistupuje, pokud tak vůbec činí. Trestné je tedy úmyslné přechovávání jakékoliv formy dětské pornografie např. v tašce, ve stole, doma, u známých, na pracovišti, na skladě, v bankovním depozitu, na pevném disku počítače, v paměti mobilního telefonu, na přenosných paměťových zařízeních a médiích (flash disky, SD karty, DVD apod.), v e-mailové schránce nebo na serveru se vzdáleným přístupem či na webovém úložišti apod.
Naopak pod tento odstavec nelze podřadit a z důvodu chybějícího znaku dispozice ze strany uživatele nelze za přechovávání považovat pouhé prohlížení dětské pornografie na webových stránkách a s tím spojené možné automatické ukládání dat do vyrovnávací paměti, případně ukládání dočasných internetových souborů či cookies, protože není naplněn znak možnosti dispozice s vyobrazeným materiálem. Tato činnost je ovšem trestná v kvalifikované skutkové podstatě dle § 192 odst. 2, tzn. jako získání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.

Tím se dostáváme k odstavci druhému, dle kterého je trestným nejen samotné šíření dětské pornografie a její držení, ale také její získávání (například prostřednictvím internetových stránek). Je zřejmé, že pojem „informační a komunikační technologie“ je dosti široký a neurčitý a může být provázen určitými výkladovými problémy. Zatímco „veřejně přístupnou počítačovou sítí“ se ve smyslu odstavce 4 písm. b) tohoto ustanovení rozumí funkční propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém s tzv. dálkovým přístupem (v praxi především internet), neurčitý pojem „informační a komunikační technologie“ je určitě rozsáhlejší, už jen z důvodu chybějící podmínky veřejné přístupnosti.
Co se týče pojmu „získání přístupu“, je zřejmé, že je účelem příslušného ustanovení postihnout zejména prohlížení dětské pornografie, typicky na webové stránce či jiném vzdáleném úložišti nespadajícím do dispozice pachatele. Daný trestný čin by tak neměl být spáchán v případě, kdy by ony technologie byly využívány pouze nepřímo. Pokud by si tedy např. pachatel prostřednictvím internetového objednávkového formuláře, e-mailu či telefonu objednal zásilku obsahující dětskou pornografii na fyzickém nosiči, která by mu měla být následně doručena přepravní službou, mělo by jeho jednání být kvalifikováno pouze jako přechovávání dětské pornografie podle § 192 odst. 1 TZ (pokud by došlo k doručení zásilky), nebo jako pokus takového trestného činu (pokud by k doručení nedošlo).
Nabízí se také otázka, zda je trestné, pokud někdo například zhlédne dětskou pornografii, která mu byla jinou osobou zaslána do e-mailové schránky. Diskuze na toto téma vyřešil Nejvyšší soud, když ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl: „Samotné zaslání pornografického díla existujícího v elektronické podobě prostřednictvím elektronic

Nejvyšší soud, když ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl: „Samotné zaslání pornografického díla existujícího v elektronické podobě prostřednictvím elektronické pošty (tzv. e-mailu) do soukromého úložného prostoru využívaného určitou osobou nelze považovat za naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel učinil takové dílo veřejně přístupným ve smyslu § 192 odst. 2 tr. zákoníku.“ (usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 5 Tdo 641/2012). Nicméně se tím vracíme zpět k odstavci prvnímu, dle kterého by se příjemce v případě, že by takovou pornografii z mailové schránky ihned nesmazal coby nevyžádanou, ale úmyslně si ji nadále ponechal, mohl dopustit přechovávání dětské pornografie ve smyslu tohoto odstavce.

Závěrem lze uvést, že podle TZ není postihováno samotné prohlížení dětské pornografie, pokud zároveň nejsou naplněny znaky podle § 192 odst. 1 a 2 TZ (např. účast na projekci filmu majícího povahu dětské pornografie, ať už se jedná projekci soukromou či veřejnou).

Odstavec třetí trestá šíření dětské pornografie, přičemž uvádí demonstrativní (neúplný) výčet způsobů šíření, a sice jako vyrobení, dovezení, vyvezení, provezení, nabídnutí, veřejné zpřístupnění, zprostředkování, uvedení do oběhu, prodání nebo jiné opatření pro někoho jiného. Současně zde zákonodárce vyjmenovává možné podoby pornografického díla, které může být fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné, kdy se opět jedná o demonstrativní výčet.
Tento odstavec také zavádí trestnost tzv. „kořistění“ z dětského pornografického díla, které pachatel šíří, jenž je v komentáři k TZ definováno jako „jakýkoli způsob získávání majetkového prospěchu z tohoto díla“. Jako příklad kořistění se pak uvádí například pronájem prostorů k výrobě dětské pornografie, jejich zveřejnění na webových stránkách, nebo

nebo odkaz na takové dílo, to vše za předpokladu, že si je daná osoba vědoma skutečnosti, že se jedná o dětské pornografické dílo (Šámal, Trestní zákoník). Kořistění se pachatel dopustí také např. pronájmem či prodejem technického vybavení k výrobě dětské pornografie (za předpokladu, že je mu známo, k čemu má toto vybavení sloužit), poskytnutím placené inzerce či získáním podílu na zisku z prodeje či šíření dětské pornografie. Pokud pak získá pachatel majetkový prospěch (tj. kořistí) ze samotné účasti dítěte na díle, spáchá zločin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 TZ.

zz