Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
Když se u pražského městského soudu projednával případ Hepnarová, vystupoval daný soud v roli soudu hrdelně popravního! Během přestávek soudního líčení ti, kterým bylo souzeno být při daném líčení přítomni, jistě vedli různé konverzace na chodbě soudu, které se vesměs točily kolem toho, zda, kdy, za jakých podmínek a s jakou pravděpodobností bude Olga Hepnarová odsouzena k smrti a popravena! Jednotlivé promluvy se mísily v jednotný hukot, brumlot, chrapot, skřehotání, šrumec, brumendo, kresčendo, inuendo (ale ne nintendo). S největší pravděpodobností však tento kompozitní souzvuk na chodbě soudu nebyl nahrán. Nebyl-li, žádný sociolingvista, biolingvista či fonetik už neposoudí, kolik lidí se na dané chodbě přibližně bavilo a jaká byla jejich pohlavně věková, vzdělanostní a jiná skladba!
Běda! Muži mohli vést podobné konverzace i na soudním pisoáru!
To ani dramatický náboj této padesát let staré atmosféry už nikdy nebude vychutnán a posouzen. Nebude odhadnuto, z kolika procent mluvili odborníci a z kolika laici, a už vůbec nebude celý souzvuk demodulován a rozkličován na jednotlivé promluvy!
Při uskutečnění své msty měla Olga Hepnarová odvahu rázně vykročit do neznáma. Nemohla přesně vědět, jaké orgány a instituce si ji budou navzájem přehazovat jako horkou bramboru. Nevěděla, koho zabije a koho zmrzačí, kdo ji bude zadržovat, zatýkat, vyšetřovat, psát na ni posudky, soudit, věznit, rozhodovat o její (v daný monent ještě jen případné) popravě, popravovat. Nevěděla, s kým bude vězněna. Nevěděla, jak dlouho bude vězněna před případnou popravou. Nevěděla, jak bude na její situaci reagovat Miroslav David, matka, zbytek rodiny. Nevěděla, že psychiatři, kteří ji budou věznit na uzavřeném oddělení, o ní uspořádají alibistický seminář.
Ano, Jadrnožko. Veškerá další diskuse by se měla točit kolem otázky, zda se Hepnarová zachovala jako krutá dáma, nebo zpovykaná ludra!
Cesta je bič
Je zlá
Jak pouliční dáma
Má v ruce štítky
V pase staniol
A z očí chtíč jí plá
Když háže do neznáma
Dva křehké snítky
Rudých gladiol!
Byla s to čelit smrti v odplatu za uspokojení toho, v čem viděla svoji krvavou potřebu a spravedlnost. Lze ji kvůli tomu přisoudit jakousi bytostnou poctivost? Buď jak buď, jednala svým způsobem podobně jako mnozí horolezci.
Každý lidský život je tragický. Olga Hepnarová však měla tu sílu si tragiku svého života uvědomit, a její mentální ustrojenost a předpoloženost ji vedla k tomu, aby se za tuto tragiku pomstila společnosti.
Její útěchou byla krev jejích obětí, kontrapunktem této útěchy pak pankrácký provaz!
Na Hepnarovou působila řada psychologických faktorů. Některé z nich měly povahu obecnou, další specifickou, a ještě další jedinečnou.
Nešťastná byla její rodina s přezíravou matkou a surovým otcem, a nešťastná byla i komunistická společnost, do které se Hepnarová narodila. Tohle a její vrozené zvláštnosti vedly ke katastrofě.
Bať, Jadrnožko. Hepnarová zaútočila na lidi, kteří zažili jednu, nebo ještě častěji dvě, světové války. Buď pro ně tedy byl její útok normálnější, než by byl pro nás, nebo to pro ně byl naopak ještě větší šok. Ve známé vojenské písni "Směr Praha" se mimo jiné zpívalo "na práci klid pro všechen lid, my uhájíME věčný mír!"
Hepnarová Najela 28 let po válce. To mělo velký vliv na percepci i recepci jejího Najetí.
Kdyby Olga Hepnarová věděla co ji při exekuci čeká, tak předtím spáchá sebevraždu. Dusit se dlouhé minuty při plném vědomí na oprátce, to je skutečně to nejstrašnější co může být. Jedině, že by ji strhli vaz, ale to se v jejím případě myslím, nestalo.
I při škrcení má popravovaný celkem dobrou šanci, že u něj bude fungovat baroreceptorový reflex. Ten se aktivuje tlakem kolem krku, a vede k rychlé zástavě srdeční činnosti.
To není tak jisté. V každém případě musí člověk vědět jak na to. Kdysi o těchto věcech hovořil jeden soudní lékař, koroner a ve více než 80 procentech dokonaných případů oběšení tito sebevrazi trpěli při plném vědomí dlouhé minuty.
Tak značná část sebevražd "oběšením" neobnáší úplné "zhoupnutí" těla - zejména v kriminále nebo blázinci, ale i na svobodě. Jedná se spíše o uškrcení s využitím zlomku tělesné váhy. Sebevrah si třeba uváže nějaký provaz (nebo v detenci kus prostěradla) za kliku dveří, a pak se do něj v kleče "opře". Pokud pak jde o oběšení s nízkým pádem v pravém slova smyslu, je důležité, v jaké poloze vzhledem ke krku umístíme dobře nachystaný uzel provazu. Pokud je někdo zhoupnut s uzlem někde vpředu nebo u boku, nebo je uzel špatně připravený, pak může takto pověšená osoba opravdu čekat na bezvědomí relativně dlouho.
Ano, i na našem sídlišti byl takový případ. Pán, homosexuál, neunesl, že jej jeho partner, cikán, opustil. Na klice se oběsil, avšak, jak se posléze doslechlo, přes půl hodiny se údajně trápil, než nastal konec. Takže, říkám si, pokud by mě někdy napadlo skončit život sebevraždou, tak nikdy ne oběšením.
Tak ony existují dva druhy oběšení - krátký pád a dlouhý pád. Při krátkém pádu dochází k uškrcení, které může být zdlouhavé, pokud se nedostaví baroreflex. Dlouhý pád pak generuje velkou hybnost, která, transformovaná v silový impuls po napřímení provazu a nárazu na smyčku, způsobí okamžité zlomení vazu, nebo dokonce urvání hlavy.
Hned jsem si na tebe vzpomněla :(
- Odpovědět
Pošli odkaz