maniodepresivita

S mým mužem to bylo podobně jako u P: okouzlená jsem byla jeho láskou a nekonečnou pozorností, taky jsem měla pocit , že je spíš introvert, citlivý člověk, zajímal se o přírodu, bylinky, na všem jsme se dokázali dohodnout,prostě idyla. Taky mluvil o znameních a osudu, tenkrát jsem se tomu smála, bylo to milé. Pak jsme spolu začali bydlet a měli děti, někdy v průběhu mého prvního těhotenství se začal zajímat o astrologii, a to dost intenzívně. Postupně se začal uzavírat do sebe, začali jsme mít problémy, najednou se cítil ublížený, byl podezíravý, měl zvláštní názory na výchovu dětí...ale to vidím až teď, tenkrát jsem to brala jako jeho názor, jsem dost tolerantní.
Myslím, že spouštěcím impulsem jeho první akutní ataky bylo narození našeho druhého syna, četla jsem, že to může vyvolat silný emoční zážitek, ať už pozitivní, či negativní.

Jeste musim dodat, ze mel uz dobrych 10 let dozadu znamky deprese (nikdy se mi nesveril s tim, ze chtel odejit ze zivota, to prozradil az v manii), mel i hypomanie (ale to jsem identifikovala az potom, co jsem si BAP neco precetla). No, a pak prisla manie, a to uz bylo neprehlednutelne!!! Ztrata zodpovednosti, soucitu, zabran, pocity domnele krivdy, utraceni, OBROVSKE sebevedomi, sex. hyperaktivita, megaplany atd. P

Uz jsem to tu psala. BAP mela diagnostikovanou moje tchyne uz do mladi.
Vzdycky jsem si myslela, ze mame takove klidne manzelstvi (10 let jsme se nepohadali, byli jsme skveli kamaradi), zili jsme pro deti. Az do lonskeho cervence, kdy jsem prisla na neveru. No a manzel na me tu noc vybalil vsechno. Ze mel uz 2,5 lety mimomanzelsky vztah pred 10 lety. Ze ji miluje a me opousti. Bohuzel, den pred tim mela pohreb kamaradka a spoluzacka moji dcery (bylo ji 17), z toho jsem byla hodne spatna, no a manzel me dorazil! Dalsi den zacal planovat opravy naseho baraku a ja vubec nemela poneti, co se deje. Cele dny stipal drivi, neustale telefonoval, hodne planoval... Nikdy jsem si o BAP nic neprecetla, az v rijnu (bylo to na popud moji kamaradky) a zustala jsem s pusou dokoran. Vsechno sedlo!!! Jeste jsem to dala precist dceri, a ta mi potvrdila, ze tata ma vsechny priznaky.
Presne tak, jak popisujes vas vztah, tak manzel popisoval svuj vztah s milenkou (vlnova delka, shoda v malickostech, fatalni nahody, znameni, osud). Tak ted uz si myslim, ze i tohle zpusobuje BAP... P.

Taky mne napadlo, ze se mi tak libil mozna proto, protoze ja sama jsem dost kontrastni osobnost - umim byt introvert i extrovert, nekdy mam obdobi, kdy porad nekde litam a pak zase rada sedim doma a nikoho moc nevidim, a i jinak jsem plna vseljakych kontrastu, ale myslim ze jsem presto koherentni clovek a je to u mne vyvazene. Proto tezko hledam partnera, ktery by mi vyhovoval - vetsinou je to tak, ze oni jsou ze mne nadseni, protoze sdilime jednu jedinou oblast zajmu, povahy atd. - ale ja potrebuju s tim clovekem jaksi splynout na vice urovnich a to ze mne nekdo zna jen z jednoho pohledu a mysli si ze to staci - nestaci. I my zdravi, pokud nejsme "normalni" tj. jako vsichni ostani, mame problemy...

pro P: A jak a kdy jste zjistili, ze to co ma tvuj muz je bipolarni porucha? Ma stanovenou diagnozu i psychiatrem? Ten muj, rekla bych, je spis extrovert - i kdyz je v depresi, tedy pokud neni zrovna nejhur, tak ho to tahne ke kamaradum, nekam si vyjit, doma moc nevydrzi. Sice je tam pak takovej "divnej", ale nikdo z jeho okoli to neresi. No a kdyz si da 2-3 piva, tak je najednou hovorny, krecovite se smeje a zertuje. Je to smutny pohled. Mne okouzlil rekla bych v lehke hypomanii, byl velice mily, ochotny, citila jsem ze ma dobre srdce a navic se mezi nami okamzite vyvinula takova duvera (prestoze hned od pocatku nevedela o jeho nemoci), jako s byvalym pritelem po 5 letech vztahu. Vsechno jsme si rikali, vypavel mi svuj zivot, sve vztahy, nic mi netajil, ani neprijemne veci, kvuli kterym bych ho mohla soudit, a ani on mne nesoudil, proste uplna empatie - napr. okamzite pochopil jaka jsem, prestoze okolnosti by mohly nasvedcovat o opaku. Stali jsme se navic nejlepsimi kamarady. To byl vzdy muj sen, aby muj partner byl zaroven i mym nejlepsim pritelem, se kterym budu moct byt sama sebou. A navic - stejne vlnova delka, stejne zajmy, a takove ruzne malickosti, ktere chapal jen on a ja, jakobychom se znali odjakziva - i on rikal, ze to bylo jakoby znameni - proto tak boli ty ztraty. Chjo!

Tak uz mam doma i tu druhou knihu o BAP. Jmenuje se "Bipolární porucha a její léčba" a autory jsou:Erik Herman, Ján Praško, Pavel Doubek a Jiří Hovorka. Tak uvidime, co zajimaveho se zase doctu. P.

Muj manzel me pred 20 lety okouzlil tim, ze byl na me hodny... Pred nim jsem vzdycky kapla na hajzliky. Kdyz nad tim premyslim, tak v nasem vztahu ja hrala "chlapskou" roli a manzel "zenskou" roli. Ja porad chranila... Rozhodne se tenkrat ty jeho nalady tak nekyvaly, ale zpetne vidim, ze tam nejake priznaky byly. Muj manzel byl introvert, ale v hypomanii se zmenil na extremniho extroverta. Dnes jsi tedy nejsem vubec jista, jestli je (kdyby nemel BAP) introvert nebo extrovert... P.

A i pro Any, jestli se objevi.

P: pro tebe.

Ta zaverecna otazka byla pro me nebo pro Any? P.

Martin: Nechtela jsem zobecnovat ze vsichni bipolarnici jsou "jen slova a skutek utek", mluvim spis o tom mem, v jeho pripade to sedi, a dokonce to sam o sobe vi, ze vetsinou svym slibum neni schopen dostat. A je tak zacyklovany, ze remise se u nej prakticky uz nevyskytuji, sam mi to tak rekl. Mozna jen chvilkove - takze jak to poznat, kdy je to opravdu on, kdy je normalni? Jde to vubec, kdyz se jedna jen o chvile? Asi mas pravdu, jen po stabilizaci - jestli nejaka bude...

Jo jo, clovek si mysli, ze potkal muze sveho zivota, a nakonec se ukaze, ze to co na nem obdivoval ma asi z velke casti diky te nemoci. Ale stava se to i u normalnich lidi, ze se partner vyvine v nekoho jineho, nez jak jsi ho poznala - treba proto, ze je sobec a dovedne to maskoval ve stylu: kdyz ptacka lapaji, pekne mu zpivaji. U nemocneho aspon vis, ze to nebylo proto, ze by na tebe chtel neco hrat nebo ti vedome ublizit - je to proste jen smula. I kdyz vysledek je nakonec stejny - bolest a utrpeni. Tvuj manzel te taky tak okouzlil, kdyz jste se poznali?

Any: taky nechápu, jak může brát léky a přitom nechodit k lékaři. Jsou pouze tato vysvětlení:
1) Nebere nic a lže.
2) Cosi mu zůstalo a bere to v homeopatických dávkách :-)
3) Bere léky, které může předepisovat obvodní lékař (třeba AD). Ty ovšem na BAP rozhodně nepomůžou - spíše naopak.

Takže včera jsme byli s dcerkou v Praze. Dcerka strávila půl hodiny v tunelu a říkala, že to nebylo nic moc. Následně si povídala s "jakýmsi šílencem", což byl ovšem psychiatr z PCP Bohnice :-). Ohledně psychiky vykazuje pouze krátkodobé výkyvy nálad, které ale přikládám běžnému šílení v pubertě. Pravda, v jejím věku jsem se choval naprosto stejně... Výsledky z MR přijdou v dohledné době.
Bipolárníci jsou opravdu kreativní, zvláště v hypománii. Inu, tu bych vám přál zažít :-). V mém případě se třeba jedná o schopnost vymýšlet improvizovaně nejrůznější povídky. Nejlépe přímo slovy, protože psaní zdržuje. Alena píše, že se u bipolárníka jedná pouze o slova, ale skutky již neodpovídají. Jistě, rozhodující je vždy to, jak se bipolárník projevuje v remisi - to je potom sám sebou. Otázka, jak to vůbec poznat, kdy je vlastně normální. Bez léčby to asi nejde, pořád je některým směrem vychýlený.

pro Any:Vzdyt ty leky mu musely nebo brzy dojdou, ne? Sel si nebo pujde pro dalsi? Ja bych tomu moc neverila, ze je bere. Ten alkohol ucinek leku stejne vyrusi...
pro Alenu:ja si osobne myslim, ze ta citlivost a az precitlivelost rozhodne souvisi s BAP (v knize J. Praška o ni pisou a spojuji ji s naslednou kreativitou)
P.

A jeste mi tu vyvstava otazka - mel by opravdu vsechny tyhle kvality, pokud by nebyl nemocny?

Jak ctu prispevky, moc povzbudive to není

Tak jak to vcera probihalo? "Neublizovali" holce moc? :) P.

Co se tyka rozvodu, tak manzel se chce rozvest! Ted naposledy mi rikal, ze se chce rozvest, aby si mohl vzit pujcku! Vloni mi totiz slibil, ze si nepujci driv, nez se rozvedeme...
Ta pujcka me stve, protoze si chce pujcit cca 100 tis. a investovat je do uplne ciziho baraku (ten barak vlastni z pulky milenka a z pulky jeji manzel)! P.

Manželovi je teď 36 let. Nedivím se, že si Tvůj muž nechce přiznat, že má nějaký problém. Ten můj, ačkoliv se léčí už víc jak 6 let, vždycky ztratí náhled a taky nechce věřit své nemoci. Zvlášť teď, když má někoho, kdo mu tvrdí, že je úplně zdravý. V hospodském prostředí není velikášské chování nápadné, tak co by řešil. Je to smutné, ale on nemá potřebu cokoliv měnit. Léky sice bere, ale potřeboval by asi upravit dávku. To by ale musel zajít za svým lékařem a řešit to. K tomu by ale musel mít ten důvod, což nemá...
Měli jsme pár "otevřených rozhovorů", kdy jsem se mu snažila vysvětlit, že se s ním asi zase něco děje. Zdálo se, že to vzal, všechno naoko odkýve, ale pak si zase jede ve svých kolejích.
Pro P: Mluvila jsi se svým mužem o tom rozvodu? Jestli ano, co Ti na to řekl?