maniodepresivita

Martin: Ten detsky mozek v hlave dospeleho je samozrejme myslen ve stavu rozjete manie.

Martin: Co na takovych muzich zeny vidi? Uz jsem to tu psala: empatie, uprimnost, zpusob jakym dokazi vyjadrovat city, inteligence, komunikace, dobre srdce

Alena, Any, P.: říkáte, že mozek člověk s BAP se podobá mozku dítěte (na sebe to teď neberu :-)). Potom by mě ale zajímalo, co ženy na takových lidech zaujme. Vždy jsem si myslel, že ženy potřebují mít pocit, že se na svého partnera mohou spolehnout, že je to zodpovědná hlava rodiny. To je ovšem přesný opak toho, co lidé s BAP nabízejí. Ještě bych bral, že před mnoha lety to bylo jiné, ale proč se teď líbí novým milenkám?

Ono se lehce rekne, tak se rozved. Ale ve hre jsou deti, ktere tatu miluji. I kdyz ty moje budou asi starsi nez tvoje.
Kazda z nas ma v sobe kus ochranitelstvi, soucitu a snahu pomoci cloveku. Taky nechci nechat sveho manzela padnout az na dno. Ale on na tom tvrdohlave pracuje a ja se na to spolu s detmi muzu jenom smutne koukat... P.

Any, tak se rozveď, jsou určité typy lidí, se kterými se žít nedá, co ty na to? Nebo jsi taková slepička, která nedokáže žít sama?

Detsky mozek! To je presne! P.

Manzel me ted obdobi vzdoru, "justu" a naschvalu. Takze zrejme probiha smisena faze nebo zacinajici hypomanie (po alkoholu uz priznaky mel). Protoze se blizi leto, tak typuju hypomanii. P

Ja zasnu! Chovani nelecenych s BAP, to je jako pres kopirak! V manii "utrzeny z retezu" - presne tak bych to popsala - i kdyz zatim znam jeho manii jen z jeho vypraveni a nekolika malych problesku kdyz ma smisene stavy.
Any, vubec jsi nemusela udelat chybu, i kdyz vim ze to boli. Je to tvuj muz, kdo ma problem. Muj pritel mi to tak i sam rekl - ze to neni moje vina, ze jsem nic neudelala spatne, ze je to on kdo ma problem, protoze je nestabilni a nalady se mu stridaji a on to nemuze ovlivnit.
P: Ten muj taky remise uz vubec nema. Dnes odpoledne mame jit k psychiatrovi - tak nam drzte palec!
Cetla jsem zajimavou vec, ze : mozek cloveka s BAP je jako mozek ditete v hlave dospeleho - proste jedna impulsivne, dela veci bez toho aby si uvedomoval nasledky (treba se rozhodne koupit si lod, ale uz si neuvedomuje ze na ni nema a nebude mit jak ji splatit) a ty zensky - to je jak kdyby stridal hracky.

P.: Ano, je to možné. Bez léčby je to dokonce dost pravděpodobné...

Nejak nemuzu vypozorovat obdobi, kdy je v remisi! On ji asi vubec nema. Je to mozne? P.

Taky jsem nad tim takhle uvazovala. Kbyby se vsechno zase vratilo k normalu...
Uz to proste nejde. Strasne se hadame. Uz si proste nenecham nic libit (tak jako driv). Co s tou neverou? Zapomenout? Ale on to udela zas a zas. Na deti se zase vykasle, bude myslet pouze na sebe. Zase ho budou zajimat pouze jeho nove zazitky a ja je potom budu z poloviny splacet.. P.

Tak jsem si to tu pěkně zdůvodnila, ale to ještě neznamená, že to všechno tak dobře zvládám. Jsem tím teda neskutečně raněná, nejdřív jsem taky byla naštvaná, že se to muselo stát, hledala jsem důvody, chybu, co jsem udělala v našem vztahu, klasické sebeobviňování přešlo v bolest a zoufalství a bezmoc. Co dál? Jak to řešit? Čekat na zázrak? Doufat, že až přejde mánie, vztah ztratí smysl a manžel se pokorně vrátí k rodině? To je čistá spekulace a spíš se to nestane než stane. A kdyby, jak by to asi bylo dál?

Manželka podle mě není pro člověka v mánii dostatečnej "vodvaz". Pokud to správně chápu, tak v mánii jde o jakési postupné "utržení ze řetězu", které začíná nechutí k rodinnému životu, ke všedním věcem, stereotypu, je to tendence zažívat něco úplně jiného nejlépe s úplně jinými lidmi, takže manželka - potažmo rodina nejsou ti praví společníci, jsou to spíš zátěže (tak jsem se aspoň cítila já), které jsou překážkou v rozletu...snaží se umravňovat, směřovat k léčbě, protože nepřestali vidět důsledky nevázaného chování. To je dost nevděčná role. Celkem chápu, že lidé v mánii ke svým partnerům obvykle nepřilnou, spíš naopak.

Hmmm, pěkné. Taky mám jednu kamarádku, které vůbec nevadí představa, že by se naťukla na ženatého muže. Děti - no problem. Skoro nevím, kdo je vlastně sobečtější - nevěrný manžel nebo milenka? Každopádně tvoří zdařilou dvojici :-(.

Manzel mi rikal, ze byl nevernej pouze kdyz se napil pod obraz a vzdycky to chtel jako jednonocni znamost, ktera se 2x bohuzel zvrtla v delsi vztah. Pri te 1. nevere rovnou milence rekl, ze se nikdy nerozvede (peclive ten vztah tajil a ja jsem opravdu nic nevedela), ale pri te 2. uz zrejme selhal pocit zodpovednosti (taky to tajil, ale nekolikahodinove telefonovani denne ho prozradilo)... P.

Stejně se mně nezdá, že za nevěru zmiňovaných manželů/partnerů může jen jejich BAP. Proč bipolárník ve fázi nadšení nepřilne s radostí ke své rodině a své manželce/partnerce? Myslím si, že se jedná o klasický model muže hledající (mladší) milenky, který je touto nemocí pouze zesílen. Je tedy dost pravděpodobné, že i bez BAP by hrozila nevěra.
Jiná věc je náhlé utrácení věcí, megalomanské nápady, alkoholické tahy - to by bez nemoci nemuselo vůbec přijít.

Drz se! A at ta mrska brzy povoli!

Vztah meho manzela a milenky prezil i deprese, ale je pravdou, ze letos je mel asi slabsi. Driv nechtel jezdit ani autem, letos to v depresich slo... P.

Hmmm, po několika dnech nejasných příznaků tu máme opět pokles. Včera odpoledne jsem svedl těžkou bitvu o alkohol, kterou jsem nakonec vyhrál. Šel jsem raději do postele. Myslím si, že dnes to udělám stejně.
Z předchozích příspěvků padá beznaděj. Jak přimět bipolárníka, aby se šel léčit...? Jisté je to, že bez léčení se fáze prohlubují a následná léčba komplikuje.

Myslím, že léky postupně vysadil, naposledy byl ještě na injekci u lékaře, ale buď je to tím alkoholem, že se ten účinek tak vyruší, nebo nevím. Před pár dny prohodil, že k lékaři už jít nechce, což bude samozřejmě úplně v háji. Asi je to i euforie z nového vztahu. Zajímalo by mě, jestli platí u lidí v mánii taky pravidlo, že ho vztah baví půl roku a pak chemie vyšumí a je naděje, že se vrátí ke své partnerce, nebo je to vázáno na tu mánii a její průběh? T.j. dokud neskončí mánie, neskončí potřeba mít jinou ženu (ženy)? To spíš, když si vzpomenu na minulou mánii. Po ní se vrátil ke mně a nejsladší bylo, když mi řekl: já jsem tak rád, žes mě neopustila, ještě že tě mám...to jsem pak měla pocit, že nebylo zbytečný, když jsem se mu snažila pomoct. Ale tenkrát taky neměl žádnej stálej vztah s milenkou.