maniodepresivita

Za života bipolárníka:
Dnes jsem navšívil svého psychiatra. Vylíčil jsem mu průběh minulých dní, pěkně jsme si popovídali. Pan doktor konstatoval, že by možná nebylo od věci v létě na 10-14 dní zavítat do PL na nové přeměření sérových hladin.
Dostal jsem recepty a v lékárně jsem vyfasoval pěkných 14 různých krabiček. Chápu, že tohle může být pro mnohého chlapa stresující akce. Nejdříve vchod do dveří s nápisem "Psychiatrická ambulance" a potom vyfasování tuny léků. No, i mě to stále trochu stresuje...

At se stane co se ma stat - stejne toho pri nejlepsi vuli moc neovlivnim. Bydli sam a nikdo krome mne o jeho nemoci a jeho stavech nevi - takze pochybuju, ze by skoncil v PL, kdyby se mu pritizilo. Ja ani nikdo jiny se to proste nedozvi a on se dobrovolne hospitalizovat nenecha. A ze by v depresi nebo (to uz vubec ne) v manii byl schopen najit dobreho psychiatra - specialistu na BAP(jak tvrdi, ze si ho najde sam), kdyz mne se to zatim nepodarilo pri plnem dusevnim zdravi - to je jako verit na zazraky! Proste - to by se musel stat zazrak!

Alena: pomoc nelze vnucovat. Pokud se jí vší silou brání, tak se nedá dělat nic. Nevím, kolik je na světě cukrovkářů, kteří by raději před možností léčby dobrovolně umřeli, ale co se dá dělat. Bipolárník bude místo léčby raději chátrat a ničit se. Dobře to znám - dělal jsem to dost let... Je to úplné bláznoství? Ano, ale to je právě ta nemoc.
Takže jistou paradoxní nadějí je to, že se mu dále přitíží a skončí v PL. Tam ho dají do kupy a trochu mu promluví do duše. A možná ho i přesvědčí, že by se měl léčit.
To jsem tě potěšil, že ... :-(

P:Z toho mam prave obavy, hlavne kvuli leceni - a taky by me zajimalo jak se bude chovat ke mne - jako driv, nebo si najde novou zenskou? Tot otazka...
Martin: Diky Martine

Alena: V situaci, že by se o moje zdraví strachovala přítelkyně, jsem nikdy nebyl. Já jsem byl při vypuknutí nemoci již ženatý, takže v tomto případě byla silná intervence manželky nutná.
Pokud si zkusím tvoji pozici představit, tak bych postupoval asi takto:

1) Trpíš vážnou duševní nemocí. Pokud se nebudeš léčit, tak se nemoc bude zvolna zhoršovat. Změny nálady budou pravděpodobně stále častější a hlubší.
2) Proti této nemoci téměř nelze bojovat vlastní vůlí. Nemoc ti nemění jen náladu, ale i myšlení. V jednotlivých fázích můžeš dospět ke zcela nesmyslným rozhodnutím, kterých budeš později litovat. Také nezapomeň na to, že velké procento nemocných končí sebevraždou.
3) Pokud se rozhodneš pro léčbu, budu ti pevnou oporou. Ani léčba ti totiž nezaručí, že bude vždy vše v pořádku. Jednak se nemoc bude chvílemi v menší míře ozývat a jednak budeš v pokušení léčbu ukončit. V těchto situacích budeš potřebovat podporu někoho blízkého.
4) Byla bych ráda, kdybys ses do toho chlapsky pustil. Věřím tomu, že bys to dokázal - mnoho jiných to také zvládlo.
5) Pokud se ale bojíš s tím něco dělat, nemohu v tvém životě dál figurovat. Skončila bych jako mnoho jiných žen, které jejich nemocný a neléčící se partner přivedl na pokraj zhroucení.

No, nezapřel jsem svůj mužský styl uvažování, ale snad je zřejmé, co jsem chtěl říct.

Mne rekl psycholog, ze se nemam s pomoci vnucovat a at pockam, az si o pomoc rekne sam... Asi je problem v tom, jak poznat, kdy se vnucujes a kdy je to volani o pomoc. Vim, ze pro me bude uplne nejlepsi to prestat resit... Ona stejne za chvili prijde hypomani (manie) a bude vsechno jinak a postavene na hlavu... P.

Kdyby mel cukrovku, rakovinu,

P: To je sila! Jak maly dite, co krici: "Ja sam , ja sam!"
Martin: A co myslis ty Martine - pokracovat s tim nabizenim pomoci i presto a nebrat ty reci vazne, nebo omezit kontakt a nechat to vse na nem?

A tohle se bude kazdy rok opakovat! Priprav se na to... Muj manzel taky vidi za vsim zamer... Chjo.. P.

Tak z pomoci priteli asi nic nebude (jak radil Martin

Děkuji za odpověď. Takže to vidím na tu úsečku. I když můj bývalý přítel byl ochoten přistoupit jen na kamarádské schůzky, ale na bázi kamarádství by to stejně dlouho nefungovalo, na to ho dost dobře znám. Ještě jednou děkuji, pohlo mi to. Saša

Saša: především si myslím, že my bipolárníci nejsme zcela nesvéprávní, jak to někdy vypadá. Možná na malou chvíli v silnější mánii, ale jinak jsme lidé, kteří se mohou rozhodovat a zvažovat důsledky svých činů. Možná to máme trochu těžší, ale nevidím důvod, proč by z nás tato zodpovědnost měla být sňata.
Takže: pokud jste spolu měli 5 let vztah, tak jste oba věděli, co děláte. Přiznám se - jak jsem tady už jednou řekl - že mně úsečky přijdou jednodušší než trojúhelníky nebo dokonce čtyřúhelníky. Ale budiž. Nyní se dotyčný pokouší opět o vztah a já bych si současné rozhodování nekomplikoval tím, zda má BAP nebo ne. Je to svéprávný člověk a ty také. Ten, kdo teď zodpovídá za jeho případné léčení a duševní stav, je rozhodně jeho rodina. A dovolím si poznamenat, že pevné rodinné zázemí by bylo rozhodně lepší než boční vztahy.
Omlouvám se ze nás muže, že jsme tak přelétaví. "Osudová žena", tak to mám rád ... :-(. Ale jak vidím u P., i některé ženy dovedou pěkně zapracovat...

Všechny zúčastněné zdravím a děkuji za to, že jsou ochotni se se svými zážitky podělit. Moc mi ta četba pomohla. Jsem bývalá milenka "bipolárníka". Vlastně milenecký vztah jsme měli v době, kdy byl v poho, no vlastně si myslím že byl v poho, nebyla jsem s ním 24 hodin denně. Náš vztah trval 5 let, byli jsme oba zadaní, a prostě jsme si spolu vynahrazovali, co nám v našich manželstvích chybělo, tak jsme o tom i hovořili. No myslela jsem si, jááák jsme to úžasně nevymysleli. No a mám pocit, že jsme pak dostali od života účet. Rozešli jsme se, mělo to naprosto otřesný průběh (lítaly v tom i naše rodiny, děkuji mému muži, že mě nevyrazil), nechci na to vzpomínat. Něco se stalo, myslím, že už v tom jel, pokusil se o sebevraždu, no z té doby toho o něm moc nevím. Pak se ozval, že má diagnostikovanou bipolární poruchu. Něco jsem si načetla, internet úžasný zdroj informací. Ale proč vlastně píšu, mám dotaz na Martina. Od našeho rozchodu s mým bývalým přítelem už uplynuly 3 roky, on mi asi v několikaměsíčních intervalech stále volá a žádá o schůzku, jednu jsem absolvovala a myslím, že není zrovna redy. Nechci být hajzl, který ho jen využil, ale pořád mi něco říká, že mu ty naše rozhovory nepomáhají - hodinové na téma, jak jsem jeho osudová žena, a jak beze mě nemůže být. Myslím, že tím, že jsem úplně mimo a může mi navykládat co chce, tak můžu nadělat vic škody než užitku. Mám správný názor, přerušit jakýkoliv kontakt, nezvedat telefony, no prostě nic . . .? Připadám si jako sketa, pomohl mi v době, kdy jsem na tom byla hodně špatně.

Drzim palecky, at ti vsechno vychazi uz jenom tak, jak ty sama chces!!! P.

Děvčata, držte se. Nevím, co je lepší, nebo nejlepší.Mne trvalo neskutočněš dlouho se rozhodnout - ohledy na děti , církevní sňatek. Stálo mně to dítě,zůstalo polomené zdraví. Pán se neléčil, megalomanství, rozhazování,nechápání a odmítání následků svých rozhodnutí,nakonec agresivní útoky nejen na mně ale io na děti.To rozhodlo. No a samozřejmě - firemné slečny, které podporovaly účinně za penízky jeho šílené nápady. A léčit se né a né. Myslím, že zárodek byl v rodině - jeho matka se léčilana nervovém, spouštěčem zřejmě nevyřešené rodinné trauma a postraumatický syndrom.

Jak jste na tom Leo, Valkyro, Marku? P.

No, on ze zacatku delsi vztah neplanoval, sam mi to rikal, nechtel se rozvadet, ale ona se rozhodla, ze udela vse proto, aby ten vztah byl natrvalo a...podarilo se! P.

P.: Ne, nejsem si toho příliš vědom. Pokud je mně delší dobu dobře nebo dokonce velmi dobře, tak se mně zdá stále podezřelejší, že bych něčím trpěl. Malé depčičky má každý, nadnesené nálady nemám, takže vlastně nevím, proč beru léky...
Manžela očarovala dotyčná... No, to je běžné i u zdravých lidí. Pokud by byl v silné mánii, tak by ho nejspíše poslala do PL, pokud byl pouze v příjemné hypománii, tak věděl, co dělá. Nechci být mravokárcem, ale BAP nelze přece používat jako univerzální omluvu pro své chování. Ještě bych chápal jednorázové vyspání (typický projev mánie), ale ne delší vztah. Na to musí být člověk při smyslech!

Mas pravdu. Ja jsem hypertonik. Kdyz mam vysokej tlak, tak je mi spatne, kdyz mam nizkej tlak, tak je mi taky spatne, ale nedovolim si leky nevzit! Samozrejme, ze muj tlak ovlivnuje moji kondici (unavu, ktera ma vliv na vykonnost, soustredeni, mysleni). Mam vysokou tu spodni hranici a moc dobre vim, ze bez leku mi hrozi krvaceni do mozku! A velice dobre vim a uvedomuji si, jake to krvaceni muze nechat nasledky!
Tak, sakra, proc to nejde u bipolaru? Prece si taky musis byt vedom, co to muze udelat, aspon ze zacatku si to pry nemocni uvedomuji, ze se "neco" deje! Vzpominam si, ze manzel si toho byl vedom, ale vysvetlil si to tak, ze ho ta dotycna ocarovala! Co dodat??? P.

Martin: Souhlasim Martine, ale na to, aby mu nekdo predepsal ty stabilizatory, tak musi nejdrive uznat ze tou BAP trpi. Pry at prijde v manii!!! Ze to chce videt. Tady vidis ze vubec nic nepochopila. Sam pritel si uvedomuje, ze v manii bude mit urcite jine starosti nez jit k doktorovi a nechat se dobrovolne hospitalizovat. Misto co by mu napsala ty stabilizatory, aby k zadne manii nedoslo, tak budeme podle ni cekat az se to rozjede a bude pozde! Jen proto, aby se doktorka presvedcila, jestli si nahodou nevymysli. Nebo ze ma prijit az mu bude zle, ze mu daji nejaka antidepresiva - po kterych se prčehoupne do manie! To urcite! Nejsem sice doktor, ale uz jsem si o tom taky neco nastudovala. Usilovne hledam dalsiho psychiatra.