Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Ahoj Lucko, jsi moc statečná a moc ti fandím, taky si myslím, že by se ta knížka prodávala, že by to lidi zajímalo :) Jestli budou možnosti, tak jdi do toho :) Jinak sis teda vytrpěla fakt hodně :(
Mně už teď blbé pocity úplně odezněly, tak doufám,že od nich budu mít pokoj co nejdýl, snad nebudou žádné stresové situace a když, tak si s tím snad zase brzo poradím.
Jinak jsi to Leni napsala pěkně, oni sice říkají, že ta nemoc je nevyléčitelná, ale já si myslím, že vyléčitelná je a že všechno záleží na tom našem přístupu. Jasně, asi se ty myšlenky budou občas vracet, když budeme mít stresové období apod. ale budou trvat jenom chviličku a nijak s námi nezamávají :)

Ahoj Lucko, muzu se te zeptat, jestli si ten Sertralin brala i v tehotenstvi? rada bych casem taky druhe mimco, ale nevim, jestli budu ty prasky moc vysadit. diky za odpoved H.

Ahoj Lucko, s tou knihou ti fandím, protože spousta lidí by si ráda přečetla nejen odborné názory psychiatrů, ale i reálné příběhy a zkušenosti z druhé strany - pacientů. Nevím, jestli máš s vydáváním knih už zkušenosti, ale můžu ti říct, že to není levná záležitost. Škoda, že třeba by to nefinancoval nějaký odborník, který by napsal třeba jen úvod a pak by se jednalo o samostatné příběhy... Ale to už moc fantazíruju ;-)).
Jinak je fajn, že už taky žiješ "normálně" a máš snad to nejhorší za sebou. Užívej si dětičky a zase něco přispěj. Pa

AHOJ VŠICHNI,JSEM lUCKA A TRÁPÍM SE TOUTO PORUCHOU JIŽ 5 LET,ALE ŽE JE TO OCD JSEM ZJISTILA U PSYCHIATRA AŽ PO PORODU.ODVEZLI MĚ TAM PŘIMO Z PORODNICE.TEDA ABYCH BYLA PŘESNÁ,K PSYCHIATROVI JSEM CHODILA UŽ DŘÍV,ALE TY PRAVÉ STAVY A MYŠLENKY JSEM SE MU ODVÁŽILA ŘÍCT PRÁVĚ AŽ PO PORODU,PROTOŽE UŽ SE TO NEDALO VYDRŽET.V PORODNICI JSEM MALÝHO CHTĚLA POŘÁD VYHAZOVAT Z OKNA,TY DNY JSEM TAM VÁŽNĚ PROTRPĚLA.ŘÍKALA JSEM SI,CO JSEM TO ZA MÁMU.PRVNÍ ÚLEVA PŘIŠLA,KDYŽ JSEM OD PSYCHIATRA DOSTALA BROŽURU O TÉTO PORUŠE,PAK JSEM SI KOUPILA KNIHU OD PRAŠKA A HLEDALA NA INTERNETU,TEDA TOHLE VŠECHNO TRVALO DELŠÍ DOBU.ZAČÁTKY DOMA S MALYM BYLY ŠÍLENÝ.POŘÁD mÉ TY MYŠLENKY NABÁDALY,AŤ HO VYHODÍM Z OKNA A TY JSI TO JEŠTĚ NEUDĚLALA?BĚž A VYHOĎ HO Z OKNA....A POŘÁD A POŘÁD,TŘEBA CELEJ DEN...PAK UŽ JSEM SE BÁLA HO VZÍT I DO RUKY,NEMOHLA JSEM HO ANI PŘEBALIT,ANI POMAZLIT,JEN JSEM BREČELA...ALE ÚPLNÝ ZAČÁTEK MÝCH PROBLÉMŮ SE PROJEVOVAL S MÝM BÝVALÝM,SE KTERÝM JSEM ŽILA 4 ROKY.LEŽELI JSME SPOLU V POSTELI,USÍNALI JSME A NAJEDNOU MYŠLENKA...BĚŽ DO KUCHYNĚ ,VEM TAM NŮŽ A ZABIJ HO,BĚŽ DO UCHYNĚ A ZABIJ HO,DĚLEJ...BYLO TO JAKO PŘÍKAZY,TA ÚKOST Z TOHO BYLA NEPŘEDSTAVITELNÁ...TAK TO TRVALO TŘEBA 3 HODINY V NOCI,PAK JSEM VSTALA Z POSTELE,ŠLA DO KUCHYNĚ ,VZALA NŮŽ A VYHODILA JSEM HO Z OKNA ZA BARÁK,MÁME TAM KŘOVÍ,TAK JSEM VĚDĚLA,ŽE NIKOMU NEUBLÍŽÍM,PAK JSEM SI TEPRVE MOHLA JÍT V KLIDU LEHNOUT,PROTOŽE JSEM CÍTILA ÚLEVU,ŽE TEĎ UŽ NIKOMU NEUBLÍŽÍM.ALE POŘÁD JSEM SI ŘÍKALA,PROČ TY MYŠLENKY MÁM,PROČ???JÁ JSEM ASI VRAH.NEJSEM A ANI NIKDO Z VÁS.PRÁVĚ TO,ŽE SE TĚCH MYŠLENEK BOJÍME,Z NÁS DĚLÁ NORMÁLNÍ CITLIVÉ LIDI,PROTOŽE MÁME STRACH,ABY SE NIKOMU NIC NESTALO.TYTO MYŠLENKY MÁ KAŽDÝ ČLOVĚK NA SVĚTĚ,ALE ZDRAVÉMU ČLOVĚKU JEN PROLETÍ HLAVOU,MÁVNE NAD TÍM RUKOU NEBO SI TOHO ANI EPOVŠIMNE,ALE MY SE TĚCH MYŠLENEK BOJÍME A TO JE ŠPATNĚ.TÍM JIM DÁVÁME NAŽRAT,PROTOŽE ONI ŽIJOU JEN DÍKY NAŠEMU STRACHU,POKUD SE JICH NEBUDEME BÁT,ONI ZMIZÍ.NEŘÍKÁM,ŽE SE NIKDY NEVRÁTÍ,VŽDYCKY SE MŮŽOU VRÁTIT,ALE MY ?UZ SE JICH NEBOJÍME,TAK NEMAJÍ ŠANCI.VŽDYŤ CO JE TO ZA BLBOST BÁT SE MYŠLENEK?JE TO NESMYSL.MY JSME OSOBNOST,MY ROZHODUJEME O TOM ,CO UDĚLÁME A POKUD SE NÁM TO TAK STRAŠNĚ PŘÍČÍ,TAK TO V ŽIVOTĚ NEUDĚLÁME.NIKDY!!!!!JINAK TO,CO TADY NĚKDO UŽ PSAL ,JSEM TAKÉ ČETLA NA NETU.ZDRAVÝ ČLOVĚK NEZABIJE A NEUBLÍŽÍ NA 100% A MY S OCD NEZABIJEME NA 150%.TAKŽE MÁME JEŠTĚ VĚTŠÍ ŠANCI NIKOMU NIC NEUDĚLAT.TO BYLO PRO MĚ ÚŽASNÝ ZJIŠTĚNÍ.NO JINAK POZDĚJI SE MI K TOMU VŠEMU ZAČALY PŘIDÁVAT I DALŠÍ MYŠLENKY:SKOČ Z MOSTU DO VODY,SKOČ POD AUTO,SKOČ POD VLAK,ZAČNI LÍBAT TOHO S KÝM PRÁVĚ MLUVÍŠ,ZAČNI VYKŘIKOVAT SPROSTÁ SLOVA NA VEŘEJNOSTI ATD ATD......NYNÍ MÁM 2 DĚTI-10 A 20 MĚSÍCŮ,TAKŽE ZÁHUL A JSEM S NIMA POŘÁD SAMA,ALE I TAK TO ZVLÁDÁM.BERU 2 ROKY SERTRALIN,BRALA JSEM I RIVOTRIL,ALE TEN MI KVŮLI TĚHOTENSTVÍ VYSADILI.PODLE MĚ JE TO OPRAVDU ALE JEN TA POMOCNÁ BERLIČKA K ÚSPČHU.SÁM TO ČLOVĚK NEZVLÁDNE,POTŘEBUJE PSYCHOLOGA,TO KAŽDOPÁDNĚ A DNES UŽ TAM CHODÍ SKORO KAŽDÝ,TAKŽE NENÍ ZA CO SE STYDĚT.HLAVNĚ SE TÍM NETRÁPIT A NENECHÁVAT SI TO JEN PRO SEBE.JSEM PROSTĚ JEN TROCHU VÍC CITLIVĚJŠÍ NEŽ OSTATNÍ A NA TOM NENÍ NIC ŠPATNÉHO.JO JŠTĚ BYCH ZAPOMĚLA,ABYCH TOHO NEMĚLA MÁLO ,PŘIDALA SE MI K TOMU JEŠTĚ AGORAFOBIE.TJ STRACH Z TRAMVAJE,METRA,AUTOBUSU,LETADLA,VÝTAHU,ALE TAKY Z VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ.BOHUŽEL TATO 2 ONEMOCNĚNÍ BÝVAJÍ NĚKDY RUKU V RUCE.JEDINÝ LÉK NA TO JE VYSTAVOVAT SE OPĚTOVNĚ SITUACÍM,KTERÝCH SE NEJVÍC BOJÍM.VÍM,JE TO ŠÍLENÝ,ALE TOU ÚZKOSTÍ SI MUSÍM PROJÍT A ?ÍM VÍC TO BUDU DĚLAT,TÍM RYCHLEJI SE Z TOHO DOSTANU.JE TO JEDINÁ MOŽNÁ CESTA.A KAŽDÝ Z NÁS DOKÁŽE TYHLE HRŮZY PŘEKONAT.MÁM V PLÁNU O TOM VŠEM NAPSAT KNIHU,MYLÍTE,ŽE BY SE UJALA?VŠEM DRŽÍM PALCE A MY TU MRCHU PŘEKONÁME,TO VÍM JISTĚ.PS.STRAŠNĚ MI POMOHLY VAŠE PŘÍSPĚVKY,PROTO KAŽDÝ,KDO MÁ S TOUTO POTVOROU ZKUŠENOST,AŤ SE S NÁMA PODĚLÍ A POMŮŽE TAK OSTATNÍM.A VĚŘTE,JSOU NÁS MILIONY A BOHUŽEL NÁS PŘIBÝVÁ.

Jitko, nepropadej prosím tě panice. Jak píše Magda V., tak když se s tou potvorou naučíš žít, tak se jí nebudeš bát, ona občas sice možná doleze(to mají asi namysli to "nevyléčitelné", ale nemusí taky vůbec...a ikdyby, tak už budeš vědět, jak na to a bude to hned zase pryč. Nemusí to být vůbec dlouhodobé trápení, ale jen nepříjemné minuty, hodiny, dny..., u mě byl její nejdelší útok (od doby, co jsem ok) 1,5 dne, a to jen proto, že se mě něco v TV hodně dotklo a já nedokázala na to přestat myslet, takže mi bylo ouvej, protože jsem tu potvůrku na chvíli nakrmila. Ale rychleji než bych dřív kdy dokázala, se mi podařilo ji zadusit. Uvidíš, jakmile se ti to jednou povede, tak už to půjde líp a líp a život bude zase krásný ;-). Já myslela minulý rok, že je se mnou konec a dnes jsem v tomhle extrémně optimistická, protože už to vidím úplně jinak - růžově :-).

Mě to taky moc štve, taky mi psychiatrička řekla, že někdo se s touto nemocí léčí celý život. Ale zase si říkám, že jsou i horší věci, hlavně ať je zdravý syn a moji blízcí, já se s tím nějak, třeba i s pomocí léků poperu. Ikdyž je to kolikrát strašně těžké.

právě jsem se vrátila ze stacionáře, bylo tam pět obsedatních neurotiků a nepomohlo to nikomu, někteří byli již vícekrát léčeni. Mně to pomohlo jen málo. Zase mi psychiatr řekl, že je to nevyléčitelné a stačí trocha stresu a vše se vrátí, jsou prý výzkumy z ciziny, že tato nemoc je těžká a až do smrti. Jsem v koncích, mám ji deset let.

dekuji ti Magdo za radu,ale umne porad prebiva ten strach.asi taky potrebuji jit do prace avenovat se necemu jinemu abych alespon trochu zapomnela cim prochazim.taky bych si moc prala jeste jedno dite,tak mi snad ta hnusna nemoc tuhle touhu nezkazi.ted se budu objednavat k psycholozce tak uvidim.tak ahoj

Lucko, já myslím, že nejdůležitější je prevence, tzn. zjistit, co u tebe tyhle stavy vyvolává a snažit se tomu maximálně vyhnout. Ale sama dobře vím, jak je to těžké, zvlášť když už se delší dobu cítím dobře, tak si přestávám dávat pozor, mám pocit, že už mě nic nemůže zaskočit a ouha :( Vím, že pro mě je nejhorší stres, třeba když je prcek nemocný, nepohodneme se s manželem apod, ale třeba i když mě něco náhle a prudce rozhodí, když něco otřese mojí psychikou. Ostatní by to za chvíli hodily za hlavu a u mě to rozjede ocd. Takže se tomu všemu snažím vyhýbat, protože když jsem v pohodě, tak vím, že ocd nepřijde jen tak z ničeho nic, jako že bych se ráno vzbudila a byly tu blbé myšlenky, to naštěstí ne. No, a když už nějakou situaci nezvládnu a ataka se spustí, tak jak už jsem psala, nebát se toho, věřit si, že to dokážu zvládnout a ono to funguje a ataka je kratší a mnohem slabší. Dřív mě to úplně paralizovalo, byla jsem z toho nešťastná, byla jsem protivná na manžela apod., teď už to na mě nikdo nepozná, že tím procházím..Jsem moc ráda, že ty blbé myšlenky už dokážu zvládnout a věřím tomu, že se časem dopracuju i k tomu, aby se o mě už vůbec nepokoušely :)

ahoj,preji vsem stastny novy rok 2009 hlavne zdravycko.
mam taky ted problemy mam takove pocity jako by se mi to vracelo,jsem porad nervozni a mam docela strach ikdyz bych ho nemela mit ale neda se to nejak ovlivnit.uz jsem mnela 2 mesice pokoj a ted zase.holky poradite mi jak na to?predem dekuji.

Ahoj Magdo, já to mam taky tak. Celkem mi bylo dobře, akorát teď v prosinci se mě to pokouší zase dostat, akorát já k tomu mám ještě panické ataky a úzkostné stavy, příde mi že se mi to nějak míchá. Myslím, že to mám ale z těch vánočních návštěv, nějak mi nedělají dobře, nevím proč, ale nejraději jsem s manželem a se synem jen tak sama. A dost dlouho jsem z Vánoc měla obavy, takže se ani nedivím, že to zase přišlo, myslela jsem si, že mám vyhráno, ale příde mi jako když si ta nemoc vymýšlí pořád něco nového, co mě vždy překvapí. Ale teď musím zaklepat, že jak pominuly Vánoce a vše se vrací do normálu, tak je mi líp. Pa a měj te se

Ahojte holky, tak vám taky přeju do nového roku všechno dobré a hlavně samozřejmě úspěšný boj s touhle nemocí a co nejvíce dní bez špatných myšlenek. Já jsem svátky zvládla dobře, pro mě je nejhorší, když jsem delší čas zavřená doma a mám čas a prostor přemýšlet nad blbostma a o svátcích jsme byli pořád někde pryč, nebo byl někdo u nás :) Ale paradoxně, nejhorší byl pro mě asi Štědrý den a to proto, že jsem se moc snažila, aby bylo všechno dokonalé a chtěla jsem si to užít v maximální pohodě a tím jsem si samozřejmě přivolala blbé pocity - myšlenky zvládám, ale prostě jsem se necítila úplně dobře. Ale i tak to bylo super, sledovala jsem prcka, jak si to užívá a to mě hřálo na srdci :). Holky, taky to máte tak, že máte několik měsíců úplný klid,kdy si na ocd ani nevzpomenete a pak vás to nějaký čas trápí? Já jsem to teď třeba měla tak, že jsem s tím bojovala v létě asi tak měsíc a půl, pak jsem měla celý podzim úplný pokoj a na začátku prosince jsem měla nějaké stresy a vrátilo se to. Už teda zvládám ty myšlenky, jak jsem psala, když se jich nebojím, tak je k sobě nepustím, ale mám chvílema takové ty nepříjemné pocity, které s tím souvisí a necítím se prostě úplně v pořádku. Nejhorší to bylo v půlce prosince, teď už jen občas nějaký záblesk, takže už to zase odeznívá.. Máte to taky tak?

PLNĚ TĚ CHÁPU,PROŽÍVÁM TOTÉŽ JIŽ NĚKOLIK LET.
JE TO HROZNÉ A VRACÍ SE TO.MÁM STEJNÉ STAVY,NĚKDY JE LÍP NĚKDY HŮŘ.JE PĚKNÉ SI NAPSAT S NĚKÝM KDO PROŽÍVÁ TO STEJNÉ(I KDYŽ TO NIKOMU NEPŘEJU!)ČLOVĚKU SE ULEVÍ.

Ahoj všichni, taky bych ráda všem popřála krásný nový rok plný pohody a bez zdravotních potíží. Já jsem svátky zvládla tak střídavě, chvíli mi bylo hůř a pak to bylo lepší. Měla jsem pořád co dělat, tak jsem neměla až tolik času přemýšlet o blbostech :-) nepříjemné myšlenky mě napadaly, ale až na pár případů jsem se jich dokázala zbavit nebo si jich nevšímat. Je asi pravda, že nejvíc mě z toho dostává můj syn, je to absurdní, protože právě proti němu ty myšlenky mám nejčastěji, ale když si s ním začnu hrát a mazlit, většinou se mi uleví. Takže bych řekla, že letošní Vánoce byly mnohem lepší něž ty minulé, kdy mi bylo mnohem hůř, tak aspoň něco pozitivního :-) když je mi dobře, tak si každou takovou chvilku se svou rodinou moc užívám a jsem za ní vděčná. doufám, že jste měly také pěkné Vánoce i Nový rok. mějte se a těším se na vaše příspěvky. H.

Taky přeju všem krásný nový rok 2009 a i mnoho a mnoho dalších ;-).
Tak co, jak jste zvládali svátky psychicky? Mě je pořád tak nějak stejně fajn, občas něco hnusného vidím v TV, tak se s tím musím vyrovnávat, ale s tím asi budu bojovat celý život, povahu člověk jen tak nezmění a když jsem jednou cíťa, tak si budu bohužel občas stejně něco připouštět i proti své vůli. Ale díky OCD už vím jak na to, takže se s tím dokážu vždycky vyrovnat mnohem rychleji a líp než dřív a pak už mě to netrápí, ikdyž si na to vzpomenu. Takhle mě třeba potrápila ta zprávička, jak kdesi v cizině postřílel chlápek převlečenej za Santa Klause rodinu své ženy, se kterou se rozváděl. No nejvíc mě sebralo samozřejmě to, jak mu přišla otevřít ta 8mi letá holčička a on ji střelil rovnou do obličeje. Mám doma 7letou, tak mi to udělalo ohromně zle, ale za 2 dny jsem byla zase ok a když si na to vzpomenu, tak už je to pro mě jen zpráva z TV, jen cosi v mlze, co neprožívám..., jen jakýsi blbý film, nad kterým raději mávnu rukou, že na to myslet nechci. Když pak vidím svoji 7mi měsíční holčičku, tak jsou všechny duševní bolesti najednou někde zavřený a já si náramně užívám, mazlím se s ní a dělá mi to vážně strašně dobře na psychiku. Nic, musím končit, zrovna se vzbudila, tak se jdu pomazlikovat ;-)).

Holky, přeju vám všem i vašim rodinám do nového roku hlavně hodně zdravíčka, štěstí a lásky!!!

Také mě napadala tahle vtíravá myšlenka. Díkybohu jsem si včas uvědomila jak moc je miluji a vyhledala odbornou pomoc. Použila jsem web http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog . Udělejte to též, dokud není pozdě. Fanda

OCD MYSLIENOK.NO ZRAZU PRISIEL OKAMIH,KTORY SOM UZ TAK DLHO NEZAZILA,ALE STALE DUFALA A VERILA ZE MI BUDE DOPRIATY.DEN,KEDY MOJE MYSLIENKY BOLI PREC,CELKOM PREC.TO BOL NESKUTOCNY POCIT SLOBODY A STASTIA.ZHLBOKA SOM SA NADYCHLA A ZACALA NAPLNO ZIT,VYCHUTNALA SOM SI KAZDU SEKUNDU TYCHTO KRASNYCH CHVIL SO SVOJIMI NAJDRAHSIMI DETMI.BOLO TO OBDOBIE,NA KTORE RADA SPOMINAM A CASTO MI V TAZKYCH CHVILACH DODAVA NADEJ.TRVALO OSEM MESIACOV,KRASNYCH MESIACOV.POTOM NASTALI PROBLEMY V MANZELSTVE,KTORE SA NESKOR SICE VYRIESILI,ALE NEOSTALI BEZ NASLEDKOV.OCD SA VRATILA.SNAZILA SOM SA BYT SILNA A TAZKE CHVILE PO ZVYSENI DAVKY VYDRZAT DOMA SO SVOJOU RODINOU,CO SA MI NAKONIEC PODARILO A SOM ZA TO DODNES VDACNA.NAPRIEK TOMUTO SOM SA SNAZILA BYT STASTNOU MAMOU A PRAVE MOJE DETI BOLI TYM JEDINYM SVETLOM V TEJ TME.A TAK SA MOJ STAV RELATIVNE STABILIZOVAL A JA SOM ZILA DALEJ.PO NEJAKOM CASE,KED SOM PREZIVALA JEDNO Z TYCH LEPSICH OBDOBI,SME SA S MANZELOM ROZHODLI PRE TRETIE DIETA,VELMI SOM CHCELA,DETI SU PRE MNA VSETKYM.V TEJ DOBE SOM ZMANILA LEKARKU,TAKZE SME SA VELMI NEPOZNALI,NA ZAKLADE TOHO MI PORADILA,ZE MAM SKUSIT LIEKY CELKOM VYSADIT.A TAK SOM Z DOST VYSOKEJ DAVKY,BEHOM DOST KRATKEHO CASU PRESLA NA NULU.CITILA SOM SA PODRAZDENA,PLACLIVA,UZKOSTLIVA ALE TAK VELMI SOM TUZILA PO DIETATKU,TAK VELMI SOM TO CHCELA ZVLADNUT.KAZDYM DNOM TO VSAK BOLO HORSIE A HORSIE.PRIDRUZILI SA VELKE UZKOSTI,KEDY MA PALILO CELE TELO,NESPAVOST,RANNE PESIMA A DEPRESIE.NAKONIEC MI LEKARKA NASADILA SPAT LIEKY,ALE UZ NEBOL CAS.KAZDY NOVY DEN BOL VELKYM UTRPENIM,BOLO TAZKE PREZIT KADU MINUTU.JEDNO RANO SOM SA ZOBUDILA,MANZEL LEZAL VEDLA MNA A JA SOM CITILA,ZE NEVLADZEM,NEVLADZEM VSTAT,POSTARAT SA O SVOJE DETI,NEVLADZEM ZIT.BOL VIKEND,TAK MA MAMA ODVIEZLA ROVNO DO NEMOCNICE.CO SOM PREZIVALA TAM,NEDOKAZEM VYJADRIT SLOVAMI,NO VIEM,ZE TO BOLI NAJHORSIE CHVILE MOJHO ZIVOTA,KTORE SOM PREZILA LEN PRETO,ZE NEBOLO INEJ CESTY A ZANECHALI NESKUTOCNU BOLEST V MOJOM SRDCI.NEDOKAZALA SOM UZ ANI PLAKAT,LEN CITILA TU TAZKOST NA SVOJEJ DUSI A NEUSTALE SOM OPAKOVALA-BOZE POMOZ MI,KOLI MOJIM DETOM,MOJIM MILOVANYM DETOM.BOLI TO BOLESTIVE CHVILE A LEN STAZKA SA DALO PREDSTAVIT SI,ZE MOZE BYT AJ LEPSIE,ZE BUDE...OCD MA ZASE ZRAZILA NA KOLENA,NA UPLNE DNO MOJICH PSYCHICKYCH SIL.ALE KEDZE SOM MILUJUCOU MAMMOU OCHOTNOU PREZIT PRE SVOJE DETI VSETKO AKO VSETCI CO STE TU,SOM DOMA SO SVOJIMI NAJDRAHSIMI DETMI A KAZDY DEN BOJUJEM ZO VSETKYCH SIL,LEBO ONI MA POTREBUJU A NA COM MI ZALEZI NAJVIAC,JE STASTIE MOJICH DETI,KTORE TAK VELMI MILUJEM.....VERTE,VIEM CELKOM PRESNE,CO PREZIVA KAZDY Z VAS A Z CELEHO SRDCA VAM ZELAM DOCKAT SA DNA,KEDY SA TO SKONCI....

UZ DLHSIE SLEDUJEM TUTO DISKUSIU A AJ KED SOM VAHALA,ROZHODLA SOM SA NAPISAT VAM AJ TEN SVOJ PRIBEH.MAM 26 ROKOV,DVE KRASNE DETI A TIEZ OCD UZ 5 ROKOV.KED SA MI NARODIL PRVY SYN,BOLA SOM STASTNOU A VELMI STAROSTLIVOU MAMOU,VSETKO BOLO CELKOM DOKONALE AZ DO OKAMIHU PRVEJ OCD MYSLIENKY,KTORA MA NAPADLA PRI KUPANI MOJHO SYNCEKA,MALA ZVLASTNY AZ NUTKAVY CHARAKTER,CO MA VTEDY VELMI VYDESILO.A OVTEDY MOJA MYSEL NEMALA POKOJ,MYSLIENKY BOLI SO MNOU NEUSTALE A K TOMU SA PRIDRUZILI NESKUTOCNE UZKOSTI,BOLEST,VYCITKY,ZUFALSTVO.BEHOM TYZDNA SA MOJ STASTNY ZIVOT ZOSYPAL AKO DOMCEK Z KARIET A JA JA SOM UPADLA DO TAZKYCH DEPRESII,NEBOLA SOM SCHOPNA SA NA SVOJE DETI ANI POZRIET,NIE SA O NE STARAT.ZASTRELA SOM OKNA,ZAVRELA DVERE A S ROZORVANOU DUSOU PREMYSLALA AKO BUDEM DALEJ ZIT.KED SOM POZBIERALA POSLEDNE SILY A ISLA K PSYCHIATROVI,IHNED SOM BOLA HOSPITALIZOVANA.TAM SOM DOSTALA LIEKY A VYSVETLENIE,O CO VLASTNE IDE.LIEKY MI POMOHLI POTLACIT DEPRESIU,UZKOST A JA SOM SA MOHLA VRATIT K SVOJEJ RODINE.NO UZ NIC NEBOLO TAKE,AKO PREDTYM,KAZDY DEN BOL PRE MNA BOJOM,BOJOM S MYSLIENKAMI,STRACHOM,POCHYBNOSTAMI,NEISTOTOU,VYCITKAMI A BOLESTOU.CHVILE NADEJE SA STRIEDALI S CHVILAMI ZUFALSVTVA.MALA SOM POCIT ZE SA UCIM VSETKO ODZNOVA,ANO,UCILA SOM SA ZIT S TOUTO DIAGNOZOU A VYROVNAT SA SO VSETKYM,CO SO SEBOU PRINASA.UBIEHALI DNI,TYZDNE,MESIACE,DVA ROKY.POCAS TYCHTO CHVIL MA MOJE MYSLIENKY NIKDY NEOPUSTALI,RANO SOM SA S NIMI BUDILA A VECER SA SNIMI UKLADALA NA SPANOK,ALE MUSELA SOM SA NAUCIT S NIMI ZIT,BYT NAPRIEK NIM STASTNA,STAROSTLIVA A DOBRA MAMA,O COM SOM SA ZO VSETKYCH SIL SNAZILA.AJ NAPRIEK TOMUTO SOM SA ROZHODLA MAT DALSIE DIETA,KEDZE SOM CHCELA,ABY MAL SYNCEK SURODENCA A MY DALSIE MILOVANE DIETATKO.POCAS DRUHEHO TEHOTENSTVA SOM BOLA NA UDRZIAVACEJ DAVKE LIEKOV,NO AJ NAPRIEK NEUSTALYM MYSLIENKAM SOM TO RELATIVNE DOBRE ZVLADLA,NARODIL SA NAM DRUHY CHLAPCEK A JA SOM BOLA NESKUTOCNE STASTNA,ZE MAM DETICKY DVE.PRVE TRI MESIACE SA NIESLI V KLASICKEJ STAROSTLIVOSTI O DVA MOJE POKLADIKY A SAMOZREJME

a este chcem podotknut ze dalsie dieta urcite aj kvoli tomuto neplanujem, mam strach ci by to nebolo este horsie... tiez verim ze ked budem spät z materskej v praci pridem na ine myslienky a starosti, zamestnam mozog a bude to o nieco lepsie, dufam :)