Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

misko,icq nemam,ale mail mam...Lenuli, tak jsem odeslala zkusebni mail, ale nevim zda dosel?

Ženy, proč máte děti, když samy trpíte takovými poruchami? nejdřív se dejte dohromady vy , připravujete svým dětem život s neurotickou a psychotickou matkou.

misko,icq nemam,ale mail mam [email protected] se az napises.pa

misko,jak dlouho beres ty...Leniku, leky beru uz dlouho, mela jsem minimalni davku,dokonce jsem byla i bez leku. Ted mi dr.zvysila davku (je to cca 3 dny)a k tomu questax.K psychologovi se chystam, udajne to hodne pomaha, ale pohld na psychology se ruzni, nekdo rekne, ze je dobry jine naopak:(navic ty cekaci lhuty....Ty chodis na terapii? Nemas ICQ ci mail?

misko,jak dlouho beres ty leky?me to pomohlo az po pul roce.ted snad 3 tydny uz se citim lepe,ale byla mi nasazena jeste k tomu zyprexa.chodis k nakemu psychologovi?

ahoj Leni, beru apo-cital, je to stejne jako citalex ci seropram k tomu neurol, ale nejak se mi to nechce lepsit,je pravda ze je to chvilinka, ale i tak mi pripada pri kazde atace, ze uz nemuzu dal. Vzdy mi probehne hlavou, jak bych takto mohla byt matka.

ahoj misko,mam stejny problem jako ty,akorat strach z toho,ze ublizim sobe,take s panickymi atakamy.ted se mi stav zhorsil,takze beru dost leku,muzu se zeptat co beres za leky?taky jsem si myslela,ze uz nebudu mit druhe dite,ale otehotnela jsem a byl mi nasazen zoloft,ktery se muze brat i v tehotenstvi.takze jsem se s tim nejak poprala,ikdyz tehotenstvi probihalo uzkostmi,ale zvladla jsme to a po narozeni jako ,kdyz utklo prestala jsme brat leky.ted po ctyr letech se mi to vratilo a dost v plne parade.dochazim k psycholozce a dost mi to pomaha.tak ti preju hodne stesti a zkus se zeptat sve lekarky na ten zoloft,aby jsi nebyla v tehotenstvi bez leku a drzela se na nejake te hladine.pa

Ahoj Danco,diky za odpoved,doufam, ze se nekdy dostanu k tomu radostnemu ocekavani...moc bych chtela, ted to ale nevypada a to me drti jeste vice, rikam si, ze se musim zblaznit, jinak to ani dopadnout nemuze....copak muzu byt matka s temito svaty.

Ahoj vsem, jsem velmi rada,...Ahoj Misko, ja jsme tu uz parkrat o sobe psala, tak se muzes podivat zpet. Mam take ocd od detstvi a hodne me to otravovalo. Zkazilo mi to moc hezkych chvil, neumela jsem si nic uzit,.... Ve 30 uz to bylo nesnesitelne, tak jsme sla k Dr., zacala jsem brat Zoloft a zmena byla perfektni.Brala jsme ho pres rok a pak otehotnela, tak jsme ho prestala brat, ted je dceri rok a neberu stale nic, protoze kojim. Bojuju s ocd a dost me to kazi radost z ditete, zdrzuje,...... Ale stridave lepe ci hure to musi nejak jit.A nemenila bych, s ditetem je to super i kdyz narocne. Ono to je narocne pro kazdou mamu, ale jeste k tomu to ocd, to je nekdy na zblbnuti. ROzhodne bych to na tvem miste nevzdavala. Srovnej se nejdriv s leky a pak pomalu vysazuj a zvladnes to. Samozrejme se porad s s Dr. Musi se tomu clovek venovat, ruzne relaxace apod. Mne hodne pomohla knizka od Dr. Praska a delal jsem podle ni relaxace-uvolnovani svalu.

Ahoj vsem, jsem velmi rada, za tuto diskusi, OCD trpi jiz 17 let, tedy od detstvi, ktere jsem si bohuzel vubec neuzila:( i kdyz miminko nemame, moc radi bychom s manzelem meli, ale bojim se. Cas od casu se mi OCD vrati a nekdy docela silne uderi. Mam OCD spojene s panickou poruchou/ataky a k tomu samozrejme i telesne projevy. Projevy OCD se meni, mela jsem jiz strach z ublizeni blizkym, strach z nemoci ci nakazy, strach ze nebudu mit svuj zivot pod kontrolou a zustanu zavrena v nejakem ustavu. Ted se potykam se neci zvlastnim, ale tez to patri k OCD, vybavi se mi nejaka tvar, vim ze je to treba postava z tv a porad me to nuti nad tim premyslet...dokala a dokola....a zuskostuje me, ze si nemuzu vzpomenout, pak prichazi obava, ze se z toho zblaznim. Moc moc bych chtela mimi, ale copak bych se takto o nej mohla postarat? Leky beru pravidelne, ted jsem zvysila davku, protoze to neni dobre.Myslite, ze to mame s manzelem vzdat? Mel nekdo z vas podobne obsese? Vy vsechny mi pripadate tak statecne, drzim palce ve vasem boji.

ahojky,nemate nekdo zkusenosti s lekem cipralex?brala jsem 5 let zoloft,dokonce i v tehotenstvi,pak se mi stav zhorsil,byla jsem dokonce i hospitalizovana a byl mi nasazen cipralex.

Chtěla bych se zeptat,kdo má...Ten rozdil s leky a bez je velky. Asi hlavne v tom, ze zmirni tu uzkost a tim padem uz clovek i ty myslenky bere jinak, vlastne se s nimi prestane zabyvat. Stejne je princip v tom myslenka-uzkost-napeti. Leky doplni serotonin, ktery v mozku chybi a je to dobre. Jeste ze existuji ty leky SSRI, ty jsou fakt super. Ze zacatku tak 10-14 dni je to i horsi, ale pak to zlepseni bylo aspon pro me velice vyrazne.Samozrejme kazdy je jiny a nekomu treba nemusi zrovna sednout to co jinemu. Ja jsem brala Zoloft. ZAcala jsem az po 30 a mozna driv bych se tomu branila a mozna ani jeste ty SSRI nebyly. ALe rikam si, kdybych to zacala brat driv, co bych si usetrila ....Ja kdyz jsem zacal brat Zoloft zaroven jsem se tim zacal vic zabyvat,nejdriv jsem sla k psychiatrovi, ktery me teda pomohl akorat v tom, ze mi poradil ten zoloft, koupila jsme si knizku, hledala na interentu, psala si na foru premekvihan, delala si relaxace take podle te knizky a vsechno dohromady me pomohlo, ale bez Zoloftu by mi to ostatni nepomohlo, aspon ne v tom stavu do jakeho jsem se uz dostala. TAkze Sabo jestli ti jen nejake terapie nepomahaji NEVAHEJ a jdi do leku. Ja jsem je brala pres rok a pak otehotnela a prestala. Takze prestat muzes vzdycky, maximalne to bude stejne jako predtim, ale spis to ten mozek naprogramuje jinak a bude to lepsi. Ja jsem prestala a byla tehotna a to taky neni na psychiku nic moc, takze to bylo zase neco jineho, ale dalo se to, je to jen 9 mesicu. ted jsem bez leku uz skoro 2 roky a placam se v tom docela. To jsme tu uz psala, kojim a tak zatim leky nemuzu. Jinak brala jsme ten Zolfot i 2 denne a pak snizovala. Jestli nemas, kup si knizku od Dr. Praska, TA je dost dobra. clovek se v tom najde a to take pomuze.

Před půl rokem jsem začala brát AD, které mi absolutně nesedly a dost mě rozhodily. Od té doby občas mívám hodně černé myšlenky, přitom jsem hypochondr, mám strach ze sebemenšího píchnutí pod žebrem, natož smrti. Přesto se mi občas podobné myšlenky vrátí, většinou když jsem sama doma. Beru AD s částečným zlepšením mých hlavních problémů, ale zrovna tyhle stavy se mě pořád drží. Má někdo radu, jak lépe překonávat ten strach?

Chtěla bych se zeptat,kdo má zkušenost,jaký je rozdíl když u OCD berete léky.Jestli ty myšlenky se dostavují méně nebo úzkost je mírnější,ale asi úplně to těmi léky nevymizí,že?Já se to snažím zvládat bez léků jen za pomocí psycholožky,ale někdy je to hrůza.

Jeste k tem lekum a lecitelnosti. Uplne vyplecitelne to neni, ale ja myslim, ze clovek muze brat ty leky klidne cely zivot a je to jedno, hlavne byt v pohode, s tim uplne souhlasim BArko. Ja jsme zaznamenala ten uzasny rozdil 30 let stridaveho mensiho si vetsiho az nesnesitelneho otravovani a pak se Zoloftem. A nedam na ten lek dopustit, protoze ta zmena byla uzasna. Pokud to nekdo dokaze bez, klobouk dolu a asi to nema tolik. Ono nejak trochu to ma asi hodne lidi, a nekdo z toho ma treba invalidni duchod. Takze souhlasim to je na kazdem.

Ahoj, moja malá má 7 rokov....Ahoj Zdenko,
tak to uz mas velkou dcerku, teda z meho pohledu. A ono to podle me neni spatne mit deti od sebe s vetsim odstupem. Sice ten vztah mezi nimi je jiny, nehrajou si spolu a tak, ale je to proste zase jine. To je zajimave, ze ti to zacalo az kdyz ji byl rok. A predtim jsi ocd vubec nemela. Ja ot mam uz od detstvi a vystridalo se mi strasne moc ruznych variant,temat. Vzdycky to co v urcitem obdobi pro me bylo dulezite, tak kolem toho se to motalo, ale ja mam vetsinou nejake "tema" , ale od toho se odviji dalsi a dalsi "odbocky" a proste to nebere konec. Ted se to samozrejme nejvic tyka dcerky. JA teda nemam ten typ,ze bych mela pocit, ze ji chci ublizit, to primo ne, ale mam o ni strach a hlavou se mi honi ruzne myslenky. JA to ani nedokazu popsat, je to takovy chaos, presvedcovani formou kompulzi. KOlikrat si moje normalni cast rika, proc o tomhle vubec premyslis, ale proste to nedokazu ignorovat, i kdyz vim, co na to funguje, bez prasku to nejak nejde.
Ono ale u te nemoci nejde o to o cem se premysli, ale o to ze cil je dostat cloveka do stavu napeti a uzkosti, at uz ji vyprovokuje cokoliv. Nekdo zase porad kontoluje spotrebice, rovna pradlo, musi mit poradek, meje si ruce. To me treba z meho pohledu prijde jeste dobre, ale pritom je to pro toho cloveka uplne stejne jako pro me to moje a vysledek je stejny.
Porad kojim stejne, v noci se budi nekolikrat a i pres den ji dam. Normalne ji, ale mezi mi prijde, ze potrebuje jeste trochu zaplacnout. Jsem mekka a hlavne v noci si neumim predstavit, kdyz se probudi, nedat ji. Ale jasne to si musi vyresit sama. Fakt to ve mne dost bojuje leky x kojeni.

..presne tak Zdenka,zivot je uz i tak dost slozity a nikdo nevime jak dlouho tu budem.Nema cenu se stale kvuli tomu trepit,radsi brat leky a byt na tom v pohode,nez se trapit,a myt v hlave ty hnusy!kazda musi sama vedet a citit jak na tom je,pokut to zvladate bez leku,tak jen blahopreji a drzim palce!A ty ostatni co neco berou,tak zkouset pomalu vysazovat,ale pokut to nejde bez AD tak radsi brat minimalni davku na udrzovani stavu.DRZIM PALCE NEBOJTE ZVLADNEME TO!:-)

Ale aspoň nám na to vedia niečo účinné dať. Ja som sa hrozne bála, keď som s tým išla prvýkrát ku psychiatričke, že ma určite zavrú na psychiatriu, vezmú mi dieťa a podobne, veľmi som u nej plakala a ona sa k tomu stavala, akože bežná záležitosť, vôbec z toho nerobila vedu našťastie...Ja budem hoci aj do konca života na liekoch, len nech to už nemám. Veď ľudia berú celý život lieky a mám sa trápiť len kvôli tomu, aby som ich nebrala, tak to nemá zmysel.

Dle mého doktora je to také nevyléčitlná nemoc, jen zmínitelná,bohužel. MOje sestra jí trpí několik let,ale nikdy se nezlepšila, a to chodila k největším odborníkům.

Ahoj, moja malá má 7 rokov. Mňa chytili tie blbé myšlienky, až keď mala rok, tak ja som našťastie mala tehotenstvo relatívne v pohode, aj keď som ho preplakala, lebo som bola dokopy 10 týždňov v nemocnici a strašne som sa bála... Ja mám 32 rokov, ale nechcela by som, aby sa ten vekový rozdiel medzi deťmi ešte zväčšoval... Ale teraz je už moja dcérka relatívne samostatná, takže ak by som mala stresy, nemusím okolo nej behať a dávať mimoriadny pozor, ale aj tak sa bojím ísť do toho. Utešuje ma ale, že je plno žien, čo je na liekoch a sú tehotné a dokonca aj moja lekárka mi viac-menej odobrila AD aj v tehotenstve a ja by som asi bez liekov do toho nešla. Aspoň na minimálnej dávke. Chcem sa opýtať, ty máš aj tie úzkosti a vtieravé myšlienky, že čo ak by si ublížila malej? Mňa už také prešlo, aj keď občas, keď mám s ňou ostať sama doma, tak si spomeniem na tie hrôzy, čo som mala, ale už tie úzkosti nie sú o tom našťastie, ale stále sú napriek tomu nepríjemné a bojím sa ich.