Psychické problémy a INVALIDITA

Yossarian,o tom si budeme povídat,až mi ho seberou,jsou mnohem přísnější kriteria a Brock mě už tenkrát,když mi bylo tak blbě od těch prášků a nemohla jsem ani vyjít na ulici,posílal do práce,dokonce mi napsal doporučení,jenže já chtěla,aby ten mozek byl alespon v relativním stavu,v jakém byl při zyprexe a prášek jsem znovu spolkla a on mi udělal zle neskutečně a na ten popud mne Brock poslal do toho havlbrodu a bylo hotovo.Já důchod od samého začátku nechtěla,nechtěla jsem přijít o mou práci,jenže s těmi léky to prostě nešlo,ne z důvodu nemoci,ale z důvodu podávaných léků a toho,jak můj mozek a mé tělo na to reagovalo.Nikde není psáno,že takový a takový stav po lécích musí notně znamenat,že dostaneš důchod,já od Brocka měla samé relativně slabé diagnozy: hraniční porucha osobnosti,emočně nestabilní porucha osobnosti,schyzoidní porucha osobnosti...jistě nic tak vážného,i když znám pár hraničářů,kteří pobírají důchod,prášky nejedí,pracují a vypadají naprosto normálně.I já se chovám normálně a chovala jsem se tak i přez ty jejich skurvený léky a nezlob se na mě,ale když si rok stěžuju na to,že po prášcích nespím,že mi nic nezabírá,tak je to patrně pro ně schůdnější,než kdybych si stěžovala na to,že musím spát pořád a že se cítím strašně unavená...já ti garantuju,že mi důchod seberou,jsem mladá a Brock,i přes to,jakej je to blbec,mě bude chtít vidět v práci,na důchod jsou tam zralý jiní adepti,jak mám tak možnost pozorovat.Já jenom trpím účinkama těch léků,mám problém s tím,že nejsem jako dřív a že mě prášky poškodily spíš než pomohly.Kdybych ty léky ani jednou nesnědla,normálně bych pracovala a ani bych nepřemýšlela nad tím,jestli mi něco je nebo není,prožívala jsem v práci sice stres a byla jsem z ní vyčerpaná a rozhozená,vystrašená,ale to byly normální pocity,nic patologického,co by mi bránilo vykonávat svoje povolání....proto říkám,že Brock je a zustane u mě blbcem,co mi zničil život,protože o mě nic nevěděl a hned cpal léky,kdyby se mnou tenrát komunikoval a kdybych osobně něco věděla o těch duševních nemocech,jasně bychom se domluvili,že mi nic není a že ty mé pocity a problémy jsou jen stres a strach před manažerem,stydlivost a za tyhle pocity ještě nikomu důchod nedali...
Vlastně tyhle příznaky ještě u nikoho neznamealy duševní poruchu,jen Brock,blbec,v tom něco viděl a to jsem mu neřekla ani z poloviny to,proč mi je tak zle.Prostě u mě to byl omyl,stačilo to nervování v prci hodit za hlavu, nebo si najít jinou práci,když mi tahle tak vadila kvůli stresu z lidí,moc jsem se prostě pozorovala,nic jiného v tom nebylo.Kdyby každej notně kvůli nějakým takovým událostem musel zkončit na psychiatrii,to by na tomhle světě nebyl nikdo zdravej.Já ti říkám,že když jsem byla u Brocka,ani jsem si nevzpomněla na něco,co by mi v práci vadilo a dohánělo mě k šílnství,protože mě k šílenství nedovádělo nic,jen jsem byla smutná.Kdyby Brock věděl alespon polovinu a zapojil mozek,tak bych nikdy nemohla vyjít z jeho ordinace jako duševně chorá.Příznaky duševních chorob jsou docela silné a ohrožují tě v každodenním bytí a mě nic neohrožovalo.Jen Tomáš a jeho arogance a taky povýšenost jednoho spoluzaměstnance,ale tohle se najde v každé práci,nikdy člověk není v práci tak v pohodě jako doma a bez stresů...to k tomu patří.

brito jsem rád že jste se udobřili-přečti si schizof..ahoj schizák

Pro Brittu: Vždy se jedná spíše o procentní rozsahy a vždy je tam psáno, že se musí přihlédnout k tomu, jak daná choroba ovlivňuje každodenní život pacienta. Tedy žádné přesné číslo pro konkrétní oficiální diagnózu. A jestli to je někde na internetu, to nevím, já to tu mám v tištěné podobě z roku 2005.

To není pravda Brito...neboj, ty máš důchod jistej, já jsem na tom mnohem líp než ty a minulý týden mi opět přišlo, že ho budu mít dál, nemusíš se bát...spíš bys měla poděkovat Brockovi, že ti to píše, přestože mü tak nadáváš ......

Radimku,kde jsi tohle vzal?Kde to najdu?Zajímalo by mě,jak ty procenta určují,jestli je někde uvedeno,kolik procent obsahuje ta a ta duševní choroba....abych dopředu věděla,co mě čeká a nemine,jestli je šance,si ten důchod udržet...jsou někde nějaké stránky,kde je tohle popsané?

Dnes jsem se od jednoho psychologa dozvěděl, že se prý snad měnila nedávno metodika pro určování důchodů v oblasti psychiatrie. Prý již bude možné získat ČID nebo ID už jen na těžké formy psychóz. Nevíte, co je na tom pravdy? Já tu mám zákon o Sociálním zabezpečení s platným zněním k 21.2.2005. O žádných výrazných změnách ale nic nevím. Mělo by se jednat o Přílohu č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění vyhlášky č. 40/2000 Sb., kde jsou vypsány snad všechny možné choroby, poruchy a k tomu koeficienty - "Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v %." Do 33% není nic, 33 až 66 % je ČID a nad 66% je ID.

Jenomže my jí dobře známe z jiného fora, má nejhorší formu schizorfenie ...bludy i přes léky......

Magor a cvok je Yossarian alias Halina.

Jenomže my jí dobře známe z jiného fora, má nejhorší formu schizorfenie ...bludy i přes léky......

Pro všechny - neříkejme hned, že je někdo magor, cvok apod., pokud má nějaké problémy. Já se nechci Britty nějak zastávat, ale vy ji všichni nějak osobně znáte? Vždyť tu není uvedeno celé jméno, bydliště apod.... Kromě toho Britta napsala svůj příspěvek slušně, bez pravopisných chyb a i
sled událostí vypadá celkem logicky.
Bohužel tam však chybí jakékoliv konkrétní údaje o lécích, léčbě, jen jsou tam napsány příznaky, jejichž původ může mít mnoho příčin, není tam uvedena žádná diagnóza, málo konkrétnějších údajů.

Na závěr nám všem přeji pevné zdraví a hezké Vánoce. Radim

Brita je cvok...vůbec se s ní nebavte, má bludy že jí léky zničily život .....a pořád to opakuje dokola ...léky jí bohužel nezabírají, má nejdtěžší formu schízy, kdy blud přetrvává přes léčbu ......její rodiče na to kašlou a věří tomu nesmyslu, že jí doktor zničil život a přátele jí opustili, kdo by poslouchal ty blbosti pořád dokola ....

Pro Brittu - Tvůj příběh je zajímavý, ale docela podivný. Nechce se mi věřit, že by spolknutí jedné nějaké tablety člověka přivedlo do invalidního důchodu. Asi se to může stát, nicméně nenapsala jsi, co jsi to snědla, na jakou to bylo diagnózu. A když už jsme u těch diagnóz - píšeš že jsi se dostala "do neléčitelného stavu". Všechny ty Tvoje stavy, potíže mají nějakou jasnou příčinu, důsledky a tedy i nějakou "hlavní diagnózu". Třeba ta moje se jmenuje "panická úzkostná porucha", má to i své mezinárodní označení. Byla jsi na podrobném vyšetření krve, moči, ultrazvuku,...??

Letos jsem byl na jaře na pravidelném - klasickém přezkoumání mého zdrav. stavu a na základě lékařských zpráv mi ČID ponechali, prý na další 3 roky. Rozhodovala o tom podle mnohých lidí velmi přísná lékařka, která by jen tak někomu důchod nedala. Jako blesk z čistého nebe však o několik měsíců později, letos na podzim mě přišla výzva, abych se dostavil za psychiatrem a nález poslal na OSSZ. Za těch 6 měsíců se můj zdravotní stav nijak nezměnil, užívám stejné léky... Poté mi přišla pozvánka na LPS, kde "na mě čekal" vedoucí LPS, vcelku příjemný pan doktor, vyžádal si ode mě občanku a poté mi sdělil, že s politováním mi musí ČID odebrat, podle jakéhosi nadřízeného z Kraje prý paní doktorka na jaře můj zdravotní stav nesprávně ohodnotila a nadhodnotila, a tedy musím o ten ČID přijít. Problém je, že po jeho odebrání nebudu mít v současnosti skoro žádný příjem, do klasického zaměstnání stejně nastoupit nemohu. Sice můžu o ten ČID požádat znova, jenže z čeho by se vypočítával. V roce 2004 mi bylo 27 let a tedy se vypočítával de facto z průměrného platu (zjednodušeně) - to platí do 28 let, pokud jsem předtím řádně platil pojistné. Pojistné sice platí dále, ale z malých příjmů je malé pojistné, takže i v případě nového přiznání by byl můj ČID cca třetinový.

Britto, zapomněla jsi dodat, že tě do blázince dovlekla tvá šéfová.
Pořád neodpovídáš na otázku, jak na tvůj stav reagují tví rodiče, přátelé, kolegové ??? Proč ti nikdo nepomůže?

A co takhle to skusit v PL? Pro udržení si jakéhokoli ID je důležité mít stále nové lékařské zprávy o nelepšícím se, nebo přímo zhoršujícím se, zdrav. stavu, a k tomu hospitalizace obvykle dost pomůže.
Mně to čeká příští rok - taky jsem zvědavá, jestli o ČID nepřijdu... :-(

tak abych to objasnila...byla jsem v pohodě,zdravá jako řípa a protože jsem chtěla vědět,jaký jsem člověk,jestli extrovert nebo introvert a chtěla jsem pomoc zvládnout rozchod a přestěhování a zodpovědět otázku,proč se najednou nemůžu soustředit na počítač,zašla jsem za obvdačkou.Ta,aniž mne pořádně vyslechla a zjistila o co mi vlastně jde, mne poslala na vyšetření očního pozadí a k psychiatrovi.Na vyšetření očního pozadí jsem byla,zjistili mi,že mám mít silnější brýle o dvě dioptrie a protože jsem byla zvědavá na toho psychiatra-myslela jsem totiž,že to bude něco jako psycholog-že mi poradí a zodpoví mi pár otázek,popřípadě mne doporučí nějaké terapie či co, zašla jsem za místním psychiatrem.Něco jsem mu tam tenkrát navykládala,byla jsem tam všeho všudy pět minut a hned mi stanovil nějakou jejich diagnozu a předepsal mi prášky.A mě, jako totálního blbce,nenapadlo nic jiného,než ty jeho prášky zkusit...co se mi potom co jsem to spolkla stalo, to raději nebudu vypisovat.Pak už to totiž jelo jako o závod,doktorům jsem popisovala co se mnou prášky dělaj a oni mi dávali různé a jiné,nešlo to už ani vysadit ani mi nepomohli nějaké jiné léky.Dostala jsem se díky tomu do neléčitelného stavu...upozornuju ale, že mé stavy rozhodně neměly co dělat s nějakejma psychickejma chorobama.A nakonec to vyústilo v to, že mi dali ID...vykládám si to tak, že patrně nevěděli ani co léčej,hlavně,že něco cpali,něco, co mi podle jejich slov mělo jako v něčem pomáhat.Akorát jsem na to doplatila,zničilo mi to zdraví.Poslední lék, kterej mi dávali, mi způsobil to, že už rok nespím,jen se válím v posteli,trpím šílenejma bolestma hlavy,tlakama,nemám menstruaci,nemůžu mít sex,protože se nevzruším.Podotýkám,že před práškama jsem byla schopná spát třeba dvanáct hodin v kuse, menstruaci jsem měla pravidelně a se sexem jsem neměla nikdy žádné problémy.Neměla jsem ani žádné klasické psychické problémy.Když jsem šla za psychiatrem-z holé blbosti, trpěla jsem akorát tím špatným soustředěním,špatně jsem viděla na počítač,ale jinak jsem byla naprosto v pohodě.Nikdy jsem neočekávala, že psychiatři hned v každém člověku vidí nějakého pošahance,co trpí kdo ví jakejma nemocema.A ted,až půjdu před komisi, nevím vůbec co jim tam budu říkat...že jsem jedla prášky naprosto zbytečně,jen kvůli tomu,abych zkusila na jejich účincích?Jak mám ted po tom všem očistit svoje jméno.Přišla jsem tím nejenom o zdraví,ale i o mou skvělou práci,o byt,o pověst.Předpokládám,že se tohle nikdy v životě ještě nikomu nestalo.

Ahoj, chci se zeptat, od 12 let mám různě psych problémy deprese, pokus o sebevraždu, úzkostné stavy, fobie, anorexie atd ted jsem se dostala do stavu totálního vyhoření a toho že už prostě nemůžu sem rok a půl doma a ted budu žádat o ID bojím se ale, že i když mi ho uznají nedostanu žádné peníze, musí se totiž splnovat 3 letá doba pojištění, což nevím z čeho se přesně vypočítává... je mi 25... skončila jsem poslední školu v roce 2006 pak jsem půl roku podnikala a pak byla určitou část na úřadu práce, ale dost času cca rok nikde nejsem vedena...

Ze všeho nejdřív říct svému psychiatrovi, že chceš ID a domluvit se s ním. On vyplní papíry, podle kterých posudkový lékař rozhodne...
Tvoje návštěva u komise je pak v podstatě formalita a je rozhodnuto už předem na základě papírů.
Předtím si samozřejmě budeš muset na OSSZ ještě vyplnit s úřednicí papíry - je to hodně papírování, musíš doložit veškerou dobu od svých 18 let (školu, práci, pracák atd.). Jen za úplné magory to dělá soc. pracovnice...

Nevíte, jak se žádá o ID při psych. problémech? To se musí jít na OSSZ a tam na důchodové a tam říct, že bych si chtěla zažádat o ID?

Britta je totální magor