Psychické problémy a INVALIDITA

A léčíš se u psychologa?Pokud má někdo ID 2.stupně, zřejmě to je vážné a v tom případě je psycholog na houby. Pomůže jedině psychiatr a medikace. Já jsem během života vystřídala psychologů pět a vůbec mi to nepomohlo. Na to, abych se vykecala mám kamarádky. Psychologové mě vždycky akorát naštvali. Chtěla jsem odpovědi, ale oni komunikují stylem - a co vy si o tom myslíte? Jak by šlo toto řešit? Tohle já vám neřeknu, to musíte vědět sama apod. Prostě na nic.

Jiz spoustu let trpim dusevni...A léčíš se u psychologa?

1

Jiz spoustu let trpim dusevni poruchou ktera mi komplikuje zivot cim dal vice. Mam invalidni duchod druheho stupne. Nemoc na mne zautocila poprve v mych 18 letech. Dnes je mi 41 a nejspis uz to budu mit do konce zivota. Nechci penize ani zlato a bohatsvi. Mam jen jedine prani chci se zbavit toho demona v me mysli,chci byt zdravi nechci citit bolest a strach

Ahoj,
Jsem uz zoufala,...Evo,když budeš hospitalizovaná,předpokládám že na psychiatrii,je tam sociální sestra,která by ti mohla pomoci sepsat žádost o důchod a když jseš tam opakovaně,tak si myslím,že i lékaři budou vstřícní a vyhoví ti.Zapracuj na tom,máš to ve svých rukách,takhle život nemůže fungovat.Hodně zdaru ti přeju.

Tak to zkuste, nic za to nedáte ....

Ahoj,
Jsem uz zoufala, pracovala jsem jako vedouci smeny v ugove salaterii, tam jsem dala vypoved, ted pracuji v kfc jako pokladni, mam problemy od 12 ti let, ted je mi 27, porucha prijmu potravy a uzkostne depresivni porucha, nyni jsem na neschoence, cekam na dalsi hospitalizaci celkove sestou, posledni byla v rijnu 2016. Nejhorsi je, ze v praci mi vubec nevychazi vstric, mam doporucene psychoterapie 1x tydne a skupinove terapie 1x tydne. Chci se lecit, protoze sve stavy uz nezvladam, mam sebevrazedne myslenky... premyslim o tom, zda si zkusit zazadat o castecny invalidni duchod, chci pracovat, ale nekdy se stane, ze to proste ve svem stavu nezvladam a chci se poradne venovat lecbe. Premyslim o praci na castecny uvazek, ale co kdyz to zase prestanu zvladat?

Ano, v praci se to nezlepší, ne protahuje to.

Jak jste prosim proživali...Já jsem procházela tim stejným jak píšeš ty.Strach z okolí, z práce co řeknou kolegyně,kamaradi atd. Mne to postihlo ve 40letech,děti skoro dospěle,manželství také normální,ale v práci toho bylo pro mne najednou hodně. Pracuji ve zdravotnictví,noční směny 12ctky již toho bylo moc asi po dobu 3 měsícu jsem pocitovala že nemohu spát,jsem stálé podrážděná v práci jsme se nemohla soustředit a pak to vybuchlo. Nespavost se projevila tim,že jsem prostě uplně vyhasla,jen jsem seděla a koukala na jedno místo. Manžel mne naložil a jeli jsme na pohotovost a tam si mne hned na psychině nechali. 10 dni mne tam bylo super,oblbováky a hlavně spánek a spánek.Nic jsem neřešila a to bylo dobře-totalně vygumovaná.Jenže po propuštěni to už bylo horši,strach ze všeho,ale po 3 měsicich lečby a hlavně docházky k psychologovi jsem se dokázala opět postavit na nohy.To co říká okli jsem neřešila-a oni vlastně ani nic neřikali,to byla spiš jen má domněnka. Kamaradi a rodina mne podporovala a to je nejduležitějši. Jenže pořad byl zadrhel ta práce. Když se bližila doba nastupu do práce,tak opět jsem začla mit problémy-trochu menši neboť jsem byla na praškách.Dva měsíce jsem to vydržela a když jsem viděla že opět i přes antidepresiva jsem byla ve stresu a vyčerpaná tak jsem dala vypověd. Pul roku jsem byla na pracáku,dobrala antidepresiva a nyní jsem v nove praci-min placenou,min náročnou bez nočnich směn a jsem opět spokojena-proto Vam Marcelo radim dejte raději vypověd hned než se vám to rozjede ještě vic

Vím jak je těžké žít s...a představ si, že by si od toho utíkal k jiné, zdravé ženě a nejraději by si viděl svoji manželku co nejdříve pod drnem. Třeba ji pořídit provaz a stoličku aby odešla ze světa sama a nechala prostor pro tebe a tvoji milenku. Myslíš, že takový muž snad ani neexistuje? Takový muž je absolutní zrůda.

Chci pomoci svým bývalým kolegům. ...Muže to tak být ......?

Jsem zvyklý vítězit a ja si nejspíš pokoj nedám. ...Muže to tak byt?

Proboha! Snad tady nekomunikujete? Běžte spolu ven do přírody, to vám prospěje!

Vím jak je těžké žít s takovou nemocí,s takovou diagnozou.Manželka to nemá lehké.Přál bych každému z vás kdo si "užívá"těžkých chvil aby u sebe vždy měl někoho kdo ho miluje kdo je mu oporou.Není to lehké pro obě strany ale věřím tomu že když jsou na to dva,rozumí si a jsou si oporou že bude líp.Je to těžké ale říkám vždy nevzdávej se bude líp.Bezmezně miluju manželku a snažím se jí být oporou ve všech chvílích těch radostných i těch smutných těžkých.Jsem rád že ji mám a že se nevzdává...chyběla by mi.

chlapů od problémů...je pravda a to je hodně smutné.Ženská onemocní,chlap uteče.

zlé bud ráda,že máš...chlapů od problémů manželky, dětí zdrhne. Prostě to neunesou takže ty máš štěstí. Držím palečky bude lépe ale ne hned.

přesně tak,máš...zlé bud ráda,že máš hlavně v manželovi tu podporu,která je snad úplně to nejdůležitější.Ty výkyvy nálad,tak to je u těchto léků asi běžné,to i má kámoška,chvíli v pohodě,poté za chvilku úplně jiný člověk k nepoznání.Ono i pro toho partnera to je hodně obtížné,sice už ví,jak na tebe,ale každý by na to nervy neměl.

vůbec si nefandím.Možná...zaražený prdy.

hovno. Stejně tak se na...vůbec si nefandím.Možná nepoznáš hned na ten úplně první pohled,ale začneš s dotyčnou komunikovat a poznáš to.Nikoho takového,na kom by to nebylo znát,opravdu neznám.I po letech nafouklé bříško z léků.

přesně tak,máš pravdu,mám skvělého chlapa který je v téhle odporné nemoci vždy se mnou a při mě,rodiče to nemyslí sice zle,ale snaží se mě navnadit i lepší náladou,že bude léto atd,nebo kdybych se raději vykašlala na antidepresiva bude mě líp,i mezi lidma,ale kdybych léky nebrala,už tady dávno nejsem-celé roky mám sklony k sebevraždám,k sebepoškozování,mívám velké výkyvi nálad,kdy to chci všechno skončit,že jsem matka na nic,všem jen ubližuji a be ze mě by bylo v mém okolí lépe.I když mám štastnou rodinu,3 skoro dospělé děti,vím že je to ode mě sobeckost,nechat je tady a odejít,vím že bych všem ublížila,ale nemůžu si prostě pomoci,je to ve mě,v mém mozku.Duševní nemoc je noční můra,ach jo.