Jsem neurotik jak nad tím vyzrát?

Je zajímavé když jsem dělal noční směny měl obrovské poruchy spánku . Přes den jsem maximálně naspal 3 hodinky více to nešlo . Pak přišlo trnutí nohou a lékař . Nemůžu dělat noční a v chladovém prostoru. Momentálně si práci hledám je to dosti těžké nemůžu dělat noční . Prošel jsem si hodně procedur . Neurotikem se stanete rychle rozvod ,noční v práci stres . Horší se toho zbavit čím jsem starší tím jsem citlivější .Prášky mě uklidní ale nevyléčí .Našel koníček mám malinké ptactvo. Vyhýbám se hospod a nočním toulkám je to lepší .

To jaké máte myšlenky můžete jen těžko ovlivnit. Někdo je citlivější a někdo je zase jinak jiný. Chce to přiměřenou zátěž, dělat to na co máte a nechtít to k čemu nejste stavění. Postupným vystavováním se nepříjemnym věcem se tak trochu jakoby otužíte. V každém ohledu jste hodnotné lidske bytosti. Asi jsem taky neurotik, ale neříkám si tak, jsem jaký jsem.

Myslím, že se neuróza dá...velmi se mi líbil váš příspěvek... Pravdivý, ale z části i motivující, že se s tím dá něco dělat. Opravdu si myslím, že za neurozu si můžem nejen kvůli "přecitlivělosti" jak to rádi prohlásí jiní, kteří ty fyzický nechutný stavy nezažili, ale taky proto, že prostě nejsme primitivní a jednodušší povahy. Příliš nad věcmi přemýšlíme. Prostě opravdu je to v hlavě, jak uvažujeme, jaké myšlenky si pustíme. A musí se dát bacha, aby se maličkosti nehromadily.

Neurotik neurotikem zůstane ale dá se s tím žít. Pokud nemáte takovou úzkost, že vám paralyzuje běžný život, berte věci s nadhledem. Jinak berte nějaké lehčí AD. Psychoterapie existuje ale upřimně vám řeknu, není špatné vědět něco navíc, ale když máte nutkání na zvracení, holt se musíte vyblít.

Ahojky.vse co napsala Ivka je...vim,ze je to tezke,ale kdyz si nemuzes pomoci sama,zkus to u odborniku.treba Kromeriz.super terapeuti.lecba byla narocna,ale pro me moc dulezita.Je mnoho lidi,kteri se boji o tom hovorit,ale jsem rada,ze jsem tuto lecbu podtoupila.

Ahojky, je to všechno jenom...Ahojky.vse co napsala Ivka je opravdu tak.ja si prosla tim vsim take.po zivotnich utrapach,jsem mnoho veci neustala,atak jsem chtela svuj zivot ukoncit.ale me deti,ktere moooc mooooc miluji,mi pomohly.musime se zamyslet sami nad sebou.vse jen v nas,postupovat ve vlastnim mysleni a ne se nechat nekym rozhodit.kazdy z nas jsme osobnost a meli by jsme se mit radi.hlavne sami sebe.

Já to mám taky potvrzené...Ahojky, je to všechno jenom ve vaší hlavě, nikde jinde. Někdo to má třeba jen z nudy. Ve válce lidé museli myslet na záchranu života a vážili si ho a za každou cenu chtěli žít. i ti na vozíčku jsou toho příkladem. Sportují a dělají všechno, aby byli šťastní. Na to je jediná věta: Kdo chce tam, pomozme mu tam. Každý musí začít u sebe a začít něco se sebou dělat, nelitovat se, nesvádět problémy na druhé a naskopnout se, být šťastný, mít radost ze života a dělat radost druhým. Co dáš, to časem sklidíš. Mějte se lidičky rádi a neubližujte sobě a i ostatním. Co bylo, to už se nedá vrátit a tak začněte znova a s čistým štítem a svědomím, že jste to právě vy, kdo řídíte svůj život a podle toho jednejte. Ivka

Ahoj Ajo, ten problém s...Ahoj Pavle,no já beru Tritico 150 a jen třetinku tablety na noc jinak dvakrát denně egilok 25mg a jen v nejhorším případě beru ještě lexaurin 1,5 to když jsem fakt hodně nervozní.Ty kapky Seropram beru dvě ráno a tři v poledne prý to odchytává zpětně ten serotonin.Dnas jsem byla u doktorky a pochválila moje ekg puls jen 90,u mě je spíš většinou 150 :))))tak jsem ráda možná si to doktorka zarámuje na památku :D.Budu s tím bojovat bylo mi kdysi daleko hůř a postupem času se to lepší,protože už vím o čem to je a tak nepanikařím jako když jsem před lety dostala první záchvat.Myslím,že to jde zvládat,ikdyž jak říkáš někdy je období kdy mi není třeba několik dnů dobře.

Myslím, že se neuróza dá...Souhlasím s Vendou.. Upřímně když si vzpomenu, jaké jsem byla úzkostné a zakřiknuté dítě, myslím že teď se cítím o dost líp.. Myslím, že u spousty lidí je to vyvolané nějakým stresem např. v dětství, v dospívání atd. Je důležité si uvědomit problém a začít s ním něco dělat. Na tom jsou stavěné i psychoterapie. Přesně ty příznaky co se tu popisují jsem mívala neustále. Léky podle mě sice kvalitně zabírají a je jednoduché je brát ale je to přesně o tom, zapomenu, dávky se zvyšují. Problém se dá řešit i jinou cestou, jen musí být silná vůle a chtít. Dodržovat správný režim, mít koníčky, přátele, dobrou hudbu, relax a hlavně změnit způsob myšlení. Nelitovat se a říct si, já to zvládnu. Přes malé krůčky se dostáváte dál a dál. Já si to dala jako životní cíl. Naučit se vážit si sama sebe, umět komunikovat s lidma a když se mi každá další situace podaří zvládnout, mám ze sebe lepší a lepší pocit a jsem zase o krok dále. A když přijde špatná nálada, je nejlepší přinutit se vstát a jít něco dělat. Přátelé a rodina jsou moc moc důležití. Těch stavů co jsem mívala čím dál víc ubývá a i když přijde další, tak si vzpomenu na úspěchy a nevzdávám se. To je moje zkušenost. Přeju Vám všem, aby jste našli taky nějakou cestu. ;-)

Já to mám taky potvrzené...A tohle přesně vystihuje, jak se cítím já.. Až na to, že já naopak nemůžu jíst.. :-( Nechci brát léky, sice mě Lexaurin sklidnil ale také má tlumící účinek a mám pocit, že je návykový.. Přestává pak účinkovat.. Mimoto mám pocit, že v dnešní době snad každý druhý trpí nějakou poruchou.. Jsou jich spousty.. To za chvíli všichni začnou brát nějaké léky?? Myslím že je to vážně tou dnešní uhoněnou dobou..

Ahoj Ajo, ten problém s vynecháváním léků mám taky. Jsou to takové období. Jednou je líp, tak i na léky zapomínám a někdy je hůř, tak zas léky beru a než zaberou tak je musím zvýšit apod... Je to o důslednosti a tak jsem si řekl, že to budu brát poctivě a pravidelně. No, já byl překvapen, ty výkyvy byly i když jsem bral pravidelně. Takže vážně nevím co to teda je, ale není to ono.. a to beru léky horem spodem. Trittico 300mg, Neuroly, citalopram. Kolik bereš Trittica? Mě se zdá 300mg dost..

Nevím jestli jsem neurotik nikdo mojí diagnozu nepotvrdil přesně už jsem slyšela spoustu názvů nemocí,které jsou údajně mým problémem jako třeba panická porucha,deprese,tetanie,ale já podle toho co čtu si myslím jsem hlavně neurotik,trémy jsem měla už na základce,teď mám problémy ještě větší,třeba mi vadí uzavřené místnosti kde je víc lidí,mám pocit že musím utéct protože mi srdce jede tak že nevím jestli mě netrefí infarkt,někdy mě chytají mdloby a divný pocit v žaludku mám strach někam sama jít a když se má něco stát něco nepříjemného tak se mi sevře všechno a je mi zle(třeba když mluvím s někým kdo mě hrozně štve a nebo vím že dojde k hádce),někdy mám tyhle stavy když čtu nepříjemné zprávy,které se mě třeba týkají,nebo když na mě někdo neprávem útočí tak mě popadne hrozná úzkost i v noci se budím a buší mi srdce a stahujou se mi svaly na rukách a nohách.Psychiatra navštěvuji,mám léky Egilok betablokátor,Lexaurin,Tritico a Seropram kapky které užívám přes den jsou na to aby odchytávaly zpětně serotonin v mozku.Když léky beru je to v klidu ale jak zapomenu nebo se mi zdá že je mi líp a přestanu je brát tak je zle.Takže je musím brát pořád :)))Můj největší problém je ale ten že jsem hrozně sama nemám kamarádku ani kamaráda kterému bych se svěřila,potřebovala bych k sobě nutně někoho kdo by se mnou šel někam do přírody na procházku,ale zatím mám smůlu a sedím doma a utápím se v depresích a v práci jsem jak uzlíček nervů.

Ahoj tak jsem si našla tyhle stránky,protože mám stejné problémy jako většina z vás tady :)

řekl bych, že to nebude tím, že bys byla vyloženě neurotik, ale spíš ti nedělají dobře situace, které vyžadují soustředění, pozornost nebo také celkové zklidnění.Doporučuji také myslet pozitivně, postě se přeprogramovat - myslet na to..

Ahoj lidičky, přídávám se :-D :-(
Neuróza je opravdu věrný přítel! když je člověk delší dobu vpohodě, myslí si, že má vyhráno, ale pak se to nakupí!!! Doporučuji nikdy nezkoušet regresní terapii! zkusila jsem a je ze mě poloviční blázen. všechno se vrátilo - úzkosti, fobie, panika, obsedantně kompulzivní porucha, náběh na deprese... funguji JAKŽ TAKŽ, ale žádná sláva... 4 roky jsem byla absolutně vpohodě - studovala, četla si, sportovala, chodila na brigošky, často byla v přírodě... a teď? po nastoupení do práce mě půl roku bolela záda tak,že jsem byla denně na Paralenu (jinak prášky odmítám) a přes to spala 4 hodiny denně max., pak našla skvělou fyzioterapeutku, která mi pomohla narovnat obratle (musím si je nechat ale každý měsíc rovnat), přitom cvičím (Pilates, kalanetika), ale podstatně méně, než tělo bylo zvyklé dřív. chceme mimčo, potartila jsem, pak jsem se chtěla dát dokupy pomocí regresky (největší blbost, aspoň pro mě) a teď to vypadá, že potratím znovu... fakt se snažím myslet pozitivně, třeba knížka mě na pár chvil odreaguje.. ale je toho na mě přes čáru... chystám se k psychologovi. držím pěsti, abychom vyhrávali!

Neurotici-přečtěte si knížku od Stanislava Kratochvíla Jak žít s neurózou, nebo podobnou od Praška. Sáhněte i do starých knih sovětských od vynikajícího psychoterapeuta. Levi: Umění sebevlády. najdete v knihovnách, nebo Levi: Myšlení-děj neznámý a pod. další. Jen si nemyslete, že máte něco těžkého, nějakou fakt psychiatrickou poruchu. Vpodstatě jde o to, abyste se naučili některé triky a ostatní brali s nadhledem, berte se takoví, jací jste. To, že jste citlivější než ostatní z vás dělá celkem cenné bytosti. Hodně zdaru. Byla jsem taky neurotička.

Ala,pomáha serotonin. Vzduch, slnko, malebnosť prírody. Povedzme turistika, alebo rýchla prechádzka a dýchať a čerpať silu z taj nemej krásy, ktorá je nemejšia než mi samé. Taktiež dobrá kniha, keď blúdia myšlienky. Alebo, dobrá hudba, pesnička a pár rýchlych pohybov a zatvoriť oči, nadýchnuť sa. Alebo začať deň pohárom horúcej vody, v ktorom je plátok citrusu, čím vyčistíme lymfy a ja zacvičím sarpasánu /jógu- do 5 minút/, ide cvik na chrbticu a začnem deň s vedomím, že NIEĆO aj PRE SEBA. Proste, serotonín, a nedopustiť, aby hladovala duša.

smat kravinam,delat blby...Kup si ajfoun.

Člověk za to nemůže, že mu jeho letora velí brát život těžce. Máš pravdu, Petro, mne to také neochromuje, všechno překonám, ale co nervů to stojí... Už jsem ve stádiu že si říkám zkusit nějaký
kurs asertivity či sebeovládání či nevím jaký, ale když na kursy toho druhu kliknu, vždycky se mi zdá, že jsou to
nějaké podivné "pakárny" ... Ala

Leono, řekni, jak se může...To je přesné.Babička,mamka i já...celé generace jsme neurotici co si vše zabírají,jakákoli změna je vakolejí,jde nám to přes zažívání vrchem i spodem.Já léky neberu.Vše se mi rozjelo až do depky po porodu.Ale je to už 5 let co léky neberu,pomáhám si čajema,ale moc to nezabírá.Hledám práci a nervy mi to dost kazí.Mám starch ze změny,z pohovoru,z jízdy autem......ne,že by mě to nějak ochromilo-to ne,ale pak nespím a motá se mi to v hlavě.
Člověk jak je bez práce,hrozně mu to ubírá na sebevědomí:-(