maniodepresivita

martin: to je prave to - kdyz ma clovek revma, rakovinu, cukrovku - tak vi ze se musi lecit a nic jineho mu nezbyva, ale ta zatracena bipolarni porucha ovlivnuje snad uplne vse - telo mozek, city, emoce a asi i vnimani reality, ne sice ve smyslu nejakych halucinaci jako u schizofrenie, ale spis se to odrazi v rozhodnutich ktera clovek dela, a tim i ovlivnena vule a motivace. podle mne takovyto clovek potrebuje pomoc a podporu - prave proto ze je ovlivnena vule a motivace, a to realne posouzeni situace - ale kdyz pomoc odmita - ztraceny pripad. obdivuju te a sklanim se pred tebou, martine jak s tim bojujes a snazis se, pres vsechny pady a tezkosti.

Alena: Já jsem se k léčbě stavěl velmi pesimisticky. Neočekával jsem od ní vůbec žádný výsledek. Byl jsem zcela přesvědčený, že jsem neschopný a zbytečný a pouze na obtíž, ale rozhodně ZDRAVÝ.
Víceméně to byla jenom jakási dohoda s manželkou: "Ještě než to skoncuji, tak zkusím léčbu. Sice to nebude k ničemu, ale ať máš radost..."

Tahle nemoc je asi opravdu celozivotni boj, i pres dobrou lecbu jak vidim. Zpocatku jsem myslela, ze kdyz k tomu ten clovek pristupuje zodpovedne a bere leky, tak je vse v pohode. ale asi to neni tak jednoduche.
vsichni mi radi, abych do toho s pritelem nesla, ze budu nestastna. rozum mi to rika taky, ale mam ho porad moc rada a chtela bych s nim byt, ale tato nemoc je tak nevyzpytatelna - muze to byt dobre i nekolik let a pak se vse zkazit... na druhou stranu ale rozpadaji se i vztahy psychicky zdravych lidi a odpoustet priteli, kdyz vim ze neni protivny schvalne, ale ze to zpusobuje ta nemoc, je snazssi, nez nekomu, kdo ublizuje druhemu, protoze je egoista. takze zatim promijim, neurazim se - ale nevim jak dlouho se to da vydrzet. bude asi zalezet i na okolnostech.
jeste mne napada, ze clovek s nelecenou bipolarni poruchou ma reakce a chova se podobne, jako clovek, ktery bere drogy (stridani nalad, podrazdenost, nestabilita, euforie, ktere stridaji deprese...), s tim rozdilem, ze ta nemoc nebyla jeho volba, jako je tomu u drogove zavisleho - vysledek je ale stejny. co uz ale jejich zodpovednost je, je uvedomit si jake to ma dopady na ne i na okoli, a zacit se lecit. takze kdo se s touto nemoci odmita lecit, nese zodpovednost za ty nasledky, prestoze za svou nemoc nemuze. nevim ale do jake miry tato nemoc blokuje nebo znemoznuje realny pohled na vec, konkretne na rozhodnuti k lecbe.

Tak, a je to. Po několika dnech klidu opět padám do útlumu. I to stává, mezi jednotlivými útlumy je pouze krátké období klidu a kladný výkyv se vůbec neobjeví.
Takže si zase připadám podivně. Jedu na 50%, před očima mám jakousi mlhu, třesou se mně ruce, tlačí mně na hrudi - prostě paráda. Zatím nalézám pouze jednu kladnou stránku této houpačky - svižně hubnu. Nemám sice nadváhu, ale ke své optimální hmotnosti mně chybělo šest kilo. Tedy, teď už jednom čtyři...
Jestli to bude zase trvat další týden, tak to se mám na co těšit. Už jsem si opatrně zvýšil AD, uvidíme.

Je pravda, že vnímání jednotlivých fází není z pohledu pacienta jednoduché. Mnohokrát se mně stalo, že mě manželka upozornila, že se nechovám normálně, zatímco mně přišlo vše naprosto v pořádku. Na druhé straně se ale dá časem lépe porozumět vlastní psychice a jednotlivé fáze rozpoznat. Přinejmenším lze důvěřovat ostatním - vypadám-li špatně, tak je to asi pravda. A pokud jsem pro ostatní hyperaktivní, tak nemá smysl si myslet něco jiného.
Nejtěžší je ale s vlastním stavem nějak zápasit. Špatná nebo euforická nálada je naprosto autentická a zdá se, že není nic přirozenějšího než se podle ní chovat. To je ale chyba. Je nutno přijmout fakt, že teď jsem OUT, nesmím se pouštět do větších akcí, raději nic nerozhodovat, nehájit své (bludné) názory atd. Je to o velkém sebeovládání a sám vím, kolikrát jsem již prohrál.

Ty fotky jsem taky nedavno projela. Presne, jak rikas, je to na fotkach hrozne videt, ale uz jsem o tom taky psala (jiskra v oku). Protoze mame nejvic fotek z letnich dovolenych a Vanoc, tak nad tema vanocnima jsem se zhrozila, vypadal strasne a kazdy Vanoce stejne!!! Kdezto v lete se mu oblicej tak nejak vyhladil, zkulatel a rozzaril...chjo... P.

ja jsem ho zatim takoveho nepoznala - teda tak extremniho - doposud byl velmi mily, az ted, a uz i ta jeho netrpelivost a protivnost v depresi mi dava zabrat. takze v depresi nesnesitelny, v manii asi jeste vic - secteno a podtrzeno, tech okamziku, kdy je ten nejlepsi a nejsladsi muz na svete je a i bude poskrovnu. ted se nevidime kvuli depresi a pak se asi neuvidime kvuli manii, protoze nebude mit cas.ja blahova jsem se tesila, ze az deprese skonci a bude mu lip, on mi to tak rika a ja tomu naivne verila. ale z nekolika takovych zablesku, jak se u nej rychle stridaly cykly, nekdy z nej to manicke chovani tak trochu problesklo, a nebylo to nic prijemneho. uz v nem trochu dokazu cist a z jeho vyrazu tvare poznam, v jake fazi a jake intenzite se nachazi, a kdy ma a kdy nema cenu zapradat rozhovor nebo neco s nim resit. vsimla jsem si, ze to jde poznat i na fotkach! u normalniho cloveka jsem takove zmeny v obliceji nikdy nevidela, ani kdyz prozivali nejaky zarmutek, nebo byli treba opili. zajimave, co?

Presne, ja se taky snazila zadrzet manzela, aby neblaznil... Protoze v jednu chvili jsem z neho asi taky blaznila. Neslo to, choval se opravdu jako silenec, bez soucitu, empatie a pouze jsem slysela:JA,JA,JA. Ja jsem se obetoval, ja si chci uzivat a zit, ja vsechno zvladnu, ja jsem uzasnej, zensky po me silej! A hlavne obcas plkal uplny nesmysly... P.

jedinacek neni, ale i tak to asi bude sila! pry v manii minule pritelkyni vyskocil z okna z 1.patra, kdyz ho chtela zadrzet, aby s ni stravil vecer doma a jeho to tahlo za kamarady a za dobrodruzstvim! a pry se vzdy kdyz mel manii strasne hadali a on pak nasledne praskl dvermi a utekl. ted ve strizlivem stavu ale rika, ze si uvedomuje svuj podil viny na tech hadkach. presto vsechno se ho jeho byvala, se kterou chodil rok a pul, snazi za kazdou cenu ziskat zpet.

V te manii je problem s tim, ze porad chteji nove a nove vzrusujici zazitky!
Jinak doufam, ze tvuj pritel neni jedinacek, protoze mit manzela s BAP a jeste jedine dite s BAP... P.

Martin: nevim, ale vseobecne si myslim, ze zeny jsou jaksi zodpovednejsi k peci o sve telo a sve zdravi, vic si asi uvedomuji svou odpovednost k detem a rodine pokud nejakou maji - a tak se vetsinou leci - a tudiz s nimi maji jejich manzele asi min problemu, zatimco muz ma problem jit k doktorovi i s nejakou banalnejsi nemoci, hraje si na hrdinu a tak. rozhodne nechci zevseobecnovat, ale mluvim ze zkusenosti kterou vidim ve svem okoli.
annie: plne s tebou souhlasim - pokud by uzival leky, nepil atd. sla bych do toho - ale i presto bych se nevzdala sveho bytu a nesla s nim natrvalo bydlet. a asi se ani nebrat. nejsem sice zastancem oddeleneho bydleni, ale myslim ze v tomto pripade by mu to poskytlo utociste v dobe kdy chce byt sam a mne zase kdyz bude nesnesitelny. no a manzelstvi uz kvuli otazce dluhu... ale nevim -pokud se nezacne lecit, tak je zbytecne neco planovat. nejvice mne vydesil jeden prispevek drivejsiho data, kdy pani prozila se svym muzem nadherne dva roky a pak znicehonic manie, zmenil se, vyhruzky, nasel si zenskou, ... nevim jak uz jeji pribeh dopadl, ale pocitam se vsim.

Muzi jsou bud uz davno rozvedeni nebo pri starostech o deti uz jim nezbyva cas na net! :)) Samozrejme tim chci rict, ze my zensky zvladame vsechno!!! :)))) P.

Není divné, že zde převažují příspěvky žen, ve kterých popisují svůj boj se svými manžely, přátely, rodinnými příslušníky ... ? Kde jsou reciproké zkušenosti mužů?

jsi uzasnej CLOVEK!!!!! Malokdo by to ve tvem veku ustal. Vyhazovani z bytu jsem mela na taliri denne, a pak jsem provedla neco, na co nejsem vubec pysna, ale ucinkovalo to! Zacal se me bat a ja mela aspon chvili klid... P.

Náhodou jsem narazila na Vaší diskuzi a upřímně jsem z některých příspěvků opravdu v šoku. Je mi 22 a mému otci 65 - již 15 let (od rozvodu) trpí můj otec maniodepresí. V depresích se chtěl zabít a v mániích zařídit směnárnu - je to fakt síla být po boku takovému člověku, ale pouze tehdy, když se neléčí. Již 5 let mu dělám opatrovnici, jelikož je zbaven způsobilosti k právním úkonům - 5 let byl v PL Bohnice a nyní se nám podařilo sehnat Domov pro osoby se zdravotním postižením, protože v domově důchodců běžného typu být nemůže. Co jsem si za ty léta v PL Bohnice prožila, když jsem ho každý týden navštěvovala, se na mé psychice rozhodně podepsalo, ale na druhou stranu mě to posílilo. Je fakt, že pro okolí je manická fáze hrozná, člověk je agresivní, zlý, neuvědomuje si, jak mu jeho blízcí pomáhají a ba naopak, za každém odmítnutí jeho bláznivého nápadu vidí to, že se mu snažíte odporovat a ničíte mu život. Dokonce jsem se zpětně dozvěděla, že psal na soud aby mu svéprávnost vrátili, že mu nevyhovuju, a spoustu lží a výmyslů, jen proto, že jsem se chtěla učit na maturitu, místo toho,abych s ním lítala po bankách a řešila úspory, které se tam několik let špatně úročí. Jako by to nepočkalo 4 měsíce...jak všichni víme, soudům všechno hodně dlouho trvá, a v tomto případě, zaplať pánbůh za to. Než-li jsme se dočkali termínu soudního řízení, otcův stav se obrátil o 180...v den řízení se nedokázal dostavit a následovalo 5 měsíců depresí. Po tom všem ho mám ale ráda a navštěvuji ho. Tyto stavy z těchto lidí dělají totiž někoho jiného než kým jsou. Můj otec nemoc nezdědil, u něj se sama projevila. Po zkušenostech, které mám, kdy mě vlastní otec vyhrožoval a říkal, že mě klidně z našeho rodinného bytu nechá vystěhovat na ulici (což samozřejmě není možné, ale hodně to zabolí), bych nikdy dobrovolně nezačala s takto nemocným člověkem - který se nehodlá léčit!! - žít. Nikdy a to doporučuji všem. Pokud ale užívá léky, nepije k nim alkohol, nevidím to jako problém, vždyť každý máme něco. Ještě podotknu, že manická fáze - čili agrese a magorismus - se vždy projevili když otec přestal potají užívat léky, které mu dávali, nebo začal tajně chodit do hospody. Tak všem hodně štěstí.

P.: Na přednášce v Praze jsem slyšel, že v případě prokázané mánie je možné dotyčného zpětně zbavit na dobu fáze právní způsobilosti. Jinak řečeno, uskutečněné smlouvy jsou neplatné. Je to ale samozřejmě problém - přímé nákupy již nikdo nevrátí a dále je samozřejmě nutné, aby se samotný člověk podvolil tomuto "ponižujícímu" úkonu.

Odpoutat se citove... Jo, to kdybych vedela! Co bych za to dala!! Btw. odpoutat se majetkove je jeste vetsi sranda :( P.

je toho tam moc - nejen ta nemoc ale i alkohol, marihuana, spatni kamaradi, navic odmita jakoukoli pomoc od kohokoli - i od maminky, i ode mne - komu neni rady, tomu neni pomoci. mam tendenci porad ho omlouvat, ze ta deprese mu brani uvazovat rozumne a objektivne, a ze blokuje jeho vuli a motivaci, a asi je to pravda - ale ja se tim zase na druhou stranu nemuzu znicit sama - uz ted jsem v dost spatnem psychickem stavu. proste se to na mne prenasi -v vsechna ta nejistota a tak. a hlavne jsem si uvedomila jak hrozna je tato nemoc kdyz se neleci - jak nici toho cloveka i vsechny blizke okolo. ze deprese neni jen smutek, uzkost a melancholie, ale ze ten clovek je opravdu i neprijemny a hruby, ublizuje slovy, a jeste je schopen vse co jsem mu v uprimnosti priznala otocit proti mne, najednou jsem ja ta spatna, a o nejakem vdeku uz ani nemluve - ne ze bych ho cekala - ale ty obvineni si taky nezaslouzim. tak to byla (nebo jeste je) deprese. vim ze to tak asi nemysli, ale i tak je to drsny. co teprve az prijde manie - te se primo desim! asi by bylo nejlepsi odpoutat se citove - ale jak?

Začíná se pomalu lépe dýchat. V dalších dnech se uvidí, zda je to jenom víkendové šálení nebo konec tmy.

Tak co jsi za tech 10 dnu vymyslela? Dosla jsi k nejakemu zaveru? P.