Nenavidim deti

Josefinka, myslim ze patris na psychiatricku klinku, podobne ako ANDREA (ako to uz spomenul ktosi predo mnou), a podobne prispievatelky (napr. Petra, Monika) s uchylnymi sklonmi. Neviem, ci ten tvoj prispevok ma byt vtip nejakeho znudeneho internetoveho zavislaka, ktory sa zabava publikovanim takychto vymyslenych "perliciek" a sledovanin reakcii ostatnych, ale ak je to tak, TAK SA MOZES HANBIT ze si este z niecoho takehoto dokazes robit zarty takym primitivnym sposobom. A ak je to co pises myslene vazne, tak sa chod prosim ta liecit, vyzera to na dost tazku diagnozu. Vela zdaru na tej psychiatrii.

Taky nenavidim deti. Jsou tak odporny, hnusny, nejradeji bych je vsechny vyhubila. Nechapu,co vsichni z tech harantu nadelaji. Radeji bych zachranila dospelaka, nez hnusneho spratka.

text

Ty dítě radši nechtěj. Nejdřív se vyrovnej s tím, že je u Tebe v jednom kuse "na pěst" !

Ahojky Vrbo, teď mě ale napadlo, nebyly jsme stejné? Teda asi ne tak vulgární..na dnešní poměry, ale možná kdybych sama sebe potkala zhruba tak před deseti či více lety...možná bych sama sobě dala pěstí :)))) Asi to k tomu patří...pak mi Bože dej trpělivost, až budu s nějakým poločlovíčkem bydlet pod jednou střechou...Ale stejně chci dítě ;)

Pro Gábi: Já mám děti ráda, ale chápu o čem, mluvíš. Ta "trapnost" a rádoby dospělost mi u dětí v pubertálním věku také vadí, ale říkám si, že to možná k tumuto těžkému období puberty bohužel patří, a že z toho vyrostou - ovšem ne, všichny - škoda.

Slečna Monika, která zakládala tuto diskuzi by měla určitě navšívit odborníka a to i v případě, že se rozhodne nikdy matkou nebýt. Už samotný fakt, že o svém problému ví, je dobré znamení. Věřím, že se jí podaří nad tím vyhrát.Pro Andreu, která psala příspěvek 11.9.2002. Nad jejím přístupem mi zůstává rozum stát a pokud má jak sama píše, chuť zabíjet děti, protože jsou odporné, měla by v zájmu bezpečnosti naší společnosti být raději zavřená v nějaké psychiatrické léčebně.

:)))) Teda lysé děti jsou, ale nemyslím, že se srstí by vypadaly líp :) Já teda rozhodně nemůžu říct, že děti nenávidím...ani mi nepřijdou ohavné...noo možná jenom nějaké opravdu nevyvedené. Ale co mě vytáčí jsou puberťáci...jsou na pěst, naběhnou do autobusu, zasednou místa k sezení a pak si člověk vyslechne slovník, ze kterého se může lecos přiučit...ale především jsou ty děti strašně trapné, leč oni si myslí, jak jsou dóóóst dobrý...no prostě na pěst. Nebo jedenáctileté holky co se baví o šminkách a mají boty na podpadku...brrrr a vůbec je mám divné pocity z napůl dětí napůl dospělých nehotových lidiček. ALE svoje dítě chci a kdyby byla naše ekonomická situace s manžílkem příznivější, dlouho bych neváhala. Jenom doufám a věřím, že dokážu o svých dětí rozeznat tu míru mezi roztomilostí a trapností a uvést je na pravou míru, že nebudu zaslepena rodičovskou láskou a nedovolím, aby moje dítě bylo na pěst:)

Já taky nemám ráda děcka. Mimina jsou vyloženě ohavná, menší děti mi nevadí, pokud nenřvou, neotravujou, nešťourají se v nose a nežvýkají s otevřenou pusou. Samozřejmě, že jsem přemýšlela, proč to tak je, protože moje dětství bylo fajn. Možná je to proto, že mi od malička někdo podstrkuje, že "já jako holka přece musím mít vztah k dětem a že samozřejmě jednou taky nějaké budu mít" a podobně. Pejsky mám velmi ráda, stejně jako ty odpůrkyně dětí přede mnou :-) Nejen, že nejsou ohavně růžoví, tlustí a lysí jako děti, ale taky jsem se sama svobodně rozhodla, že si je pořídím a budu je mít ráda. Nenechám si společností nutit žádný názor. Prostě děti ráda nemám a basta.

Lepsi kdyz sere a blije pejsek, nez hnusny harant !!!!!!!!!! Souhlasim s m.

Ahoj Moniko a m., ani nevíte, jak jste mě potěšily, že někdo taky přemýšlí tak, jako kdysi já. Já jsem děti taky tak nenáviděla!! Ale když jsem to dala sebemíň najevo, okolí ze mě bylo zděšené a připadala jsem si jak hyena. Jako nenormální. Vím, že to bylo kvůli mojí matce - měla ke mě vždycky absolutně chladný vztah, dost mě bila a psychicky týrala, dalo by se říct, že jsem cítila od ní i nenávist, nikdo to nechápal, byla jsem typické hodné a bezproblémové dítě, spíš zakřiknutá. Strašně jsem se bála, že když budu mít svoje dítě, budu ho taky nenávidět a bít. Proto jsem to odmítala - a doplatila jsem na to, protože se se mnou rozešel kluk, se kterým jsme se měli brát, on chtěl děti moc a hned. Už je to dávno. Dneska je mi třicet a bratr má mimčo a já sleduju, že se moje postoje naštěstí mění, možná se ozývají nějaký mateřský city - snad. Každopádně už vím, že kdybych měla vlastní dítě, budu ho mít moc ráda - a vlastně už bych ho moc chtěla. (Ale některý rozmazlený cizí fakani mi teda pořád lezou na nervy, to je fakt.) Takže vám přeju, aby se to u vás taky takhle postupem času změnilo, přece jen je lepší, když si člověk nepřipadá jak vyvrhel, který nesnáší něco, z čeho jsou všichni okolo paf.

pro m.: Myslim, ze jde i o respekt a uctu k druhemu cloveku (byt je to male mimino). Nemusis je mit rada, ale slova, kterymi je nazyvas, jsou velice sprosta a ponizujici. P.

m. presne moje slova, taky si radsi poridim psa, deti nesnasim, nemuzu je ani videt, natoz kdybych s nimi mela bydlet. Nic mne nerikaji, spise je mam chut sflakat.

lidi mam vcelku rada, samozrejme nekoho vic nekoho min, jako kazdej, ale z deti je mi nanic. ja mam doma tri psy, a u nich mi vubec nevadi ze serou, blijou a votravujou (nekdy silene, hlavne kdyz loudej), nekdy me nastvou ale hrozne je miluju. nevim proc nesnasim deti, proste je to nekdy lhodtejnost ale nekdy uplny znechuceni, zvlaste kdyz vidim nejaky neobvykle hnusny a otravny dite.

pro m.: Mam rok a pul stareho chlapecka. Je ted nemocny a prestoze nekdy place a pokakava se do plen, dala bych nevim co za to, aby se uzdravil. Miluju ho a zivot s nim mi dava strasne moc. Je mi Te lito, ze mas takovy postoj. Netyka se to vlastne Tveho vztahu k lidem vubec? P.

chachacha, nerikam, ze deti miluju, kazdy mame neco, ale mam doma i psa a ten taky sere a blije a je nekdy "otravny"!

Deti nemam rada, nevim jak se k nim chovat, hlavne nesnasim maly mimina, nevim jak muzou nekomu pripadat roztomily, me pridou hnusny a navic jak to furt rve, sere a blije. Děti bych nechtěla, radši si pořídim psa :-)))

To jo, o geny urcite jde, o talent a temperament a vubec orientaci a zajmy taky. Ale vychova je prece gro. Tam zalezit, co z toho cloveka jednou vyroste, jestli sebevedomy clovek, ktery se umi chovat vuci ostatnim a nebo zamindrakovany blbecek, ktery dela jen problemy a trapasy.

Je stará pravda,že rodiče nemůžou za svý děti a děti za svý rodiče.Ani jeden z nich si to nevybral.Můžete mít stoprocentní výchovu,ale geny a okolí vás zformujou natolik,že veškerá výchova přijde vniveč.Znám mnoho příkladů ze svého okolí a vzhledem k tomu,že už nejsem nejmladší,mohu to posoudit.Mě,když se narodil syn,slíbila jsem si,že ho povedu ke sportu a od malička jsem ho učila lyžovat,bruslit,plavat,jezdit na kole,než jsem pochopila,že to dítě k tomu absolutně není a je to pro něj i pro mě týrání.Byl to tzv.intelektuál,od malička ho zajímaly šachy,číst se naučil sám už než šel do školy.Jako matka jsem z něj byla tak trochu zklamaná.Navíc byl osobnost a vždy si dokázal stát za svým,co ten se mě natýral!Ale časem jsem pochopila,že každý človíček je jiný a dnes,kdy je už dávno dospělý,sleduji jeho úspěchy ve škole i v práci a mám z něj radost.Ale jako dítě byl dost často na zabití!Chce to vydržet,časem to bývá lepší.