Tabu: je tu někdo, komu byla lhostejná smrt rodiče?

Hanysi!Zaloz si vlastni vlakno,uz jsem ti to jednou psal!
I Mirek te tu (na jeho vlaknu!) predevcirem krotil!!

Ví tvůj syn, že jsi byla jeho tátovi nevěrná? R.

Bavi se dva kamaradi:
"Mam ja to tezky...Vzdycky,kdyz' si domu privedu nejakou holku,tak je moji mame tak nesympaticka,ze to s ni az musim ukoncit".
Kamarad na to:
"No,tak asi si musis najit takovou,ktera by tvoji mame sedela".
A on na to:
"Ale jo,takovou jsem si uz' domu taky privedl;jenze ta zase hrozne vadila tatovi"...
:-)

Takovejch lidí je,na dědictví se vrhnou s o to větším zájmem.

Jabko:ne ja az takhle sileny rodice nemam a jsem ve Svedsku. Ale mati na me byla kor v puberte taky husta. Presne kdyz ji prestal bavit manzel,tak ji prestaly bavit i ty deti ktery si s nim udelala. A ty si s nim udelala protoze po nem delala jako diva a v roce 79 kdyz byla zenska tehotna, tak si ji chlap prece" musel" vzit ze? To bylo spolecensky neprijatelne aby si tehotnou nevzal! Vzdycky rikala jak jsme blby po tatovy a jaky mame po nem blby schopnosti! To je celej debil Martin,no jo ta je cela drzkata po mame,rikali zase ti druzi,atd atd. Lidi co maj takovi kecy jsou imbecilove,ktery nikdy nepochopi ze dite je vzdycky ze dvou lidi a kdyz dite pomlouvaj tak vlastne pomlouvaj sebe! Ale to malomocnejm nikdy nedojde!

Mirku to spatne asi vyznelo, ze toto tema by nemelo byt tabu! Je to skvely tema.

Myslim to tak, ze by se o tom melo vic vedet, vic psat, a tak. Ze laska rodicu nemusi byt vzdycky jen takova jakou ji znaji vetsiny deti. A jake jsou priznaky, jake jsou priciny, co s tim delat? Jak se zachovat? Jak se s tim pozdeji v zivote vyrovnat?

Hezky vecer :-)

Tak D to vystihl / la , je...Téma vztahů samozřejmě ne, ale přiznejme si, že promluvit veřejně o tom, co jsem napsal v nadpise, to moc nejde. Přeci jenom úcta k rodičům je ve společnosti silně zakořeněná a ještě před pár desítkami roků měli rodiče vždy absolutní pravdu za každých okolností.
Moje matka pravidelně dávala k lepšímu historku, jak její otec, můj dědeček dostal v dospělosti facku od matky, tedy prababičky. A i před jeho dětmi.

Tak D to vystihl / la , je dobre informovany, tedy ne ze to pouze vystihl! Pardon D.

A jeste k tomu oni se sami asi nemaji radi. Pokud tedy budu teorizovat ze jejich deti jsou extenzi jich samotnych, a sebe nemaji radi, tak tim padem nemaji radi sve deti? Samozrejme podvedome. To si umim predstavit, a spis bych jeste videla ze nemaji radi to co vidi v tom kterem diteti ze sebe. Treba I neco co skryvaji pred svetem a pred sebou samymi a tak to decko to jakoby pripomene, a pak proto ta zlost.

Napriklad ty zachvaty zlosti jsou nekdy naprosto neocekavane a dost silne. To je taky problem, protoze jeden nikdy nevi, kdy zase takovy clovek uhodi. Kolikrat strasliva scena ktera se muze tahnout dny, nastala po necem ceho jsem si ani nevsimla. A nekdy naopak, kdyz jsem napriklad mela zle ve skole a musela jsem to oznamit doma, tak to jsem se strasne bala, a ona to nekdy presla usklibnutim nebo I ignorovanim. (sice si to zapamatovala na pozdejsi ucelovou scenu).

Opravdu mi leta vrtalo hlavou, proc me vlastne nemela rada. Napadalo me: byla jsem nechtena, mela me v 17ti a nechtela jeste mit dite. Pak me napadalo to ze nemela rada meho tatu, a ja jsem hodne po nem, a tak nemela rada me. Pak byla strasne nepricetna cela leta, kdyz jsem dospivala, to jsem si tedy myslela ze zarli. Ona byla vyhlasena krasavice, a ve veku kdyz se zacina starnout (I kdyz ji to slusi dodnes), jsem ja vyrostla v mladou krasavici (ne zas tak jako byla ona samozrejme!). Byla to strasna leta, ja asi propadla depresi ve ktere jsem prakticky dodnes.

Takze to bude co rika D. Konecne rozumne vysvetleni.

Sama mam decka tak tomu rozumim, kdyz ty deti vyrustaji tak vas najednou jakoby odhali. Je to dost prekvapive, a mne je to mile. A samozrejme vyjdou na povrch I zlozvyky, napr. muj syn nekdy neco predstira, a ja najednou vim, ze to same delam ja a je to moje tajemstvi. ALE JA SE NA NEJ NEDOKAZU ZLOBIT jak jsem spala, je mi to mile... Na rozdil od poruseneho rodice ktery asi vybuchne.

Jinak vy co pisete pod ! tak to znam samozrejme. To je prave to nejvetsi zklamani a bezpravi. Vlastni rodic vas oklame, a jakoby zneucti pred ostatnimi, a vy nemate CELOZIVOTNE sanci se branit. Je to sprosty. A treba male deti se ani hajit neodkazou, a jen jsou cele popoletene, a nemaji kam jit, kde se vyplakat, dostat pohlazeni... Brrr ani se mi to nechce pripominat. Mne tohle vsechno tak nejak zacalo dochazet az po 20tce, ano je to dlouho ale jak jsem psala, byla jsem tak na vsechno zvykla, ze jsem proste nevedela. Napriklad jsem udajne ukradla penize... bylo to strasny. Ta hanba, nemoznost prokazat ze jsem nic spatneho neudelala, cela rodina se mnou nemluvila, nikdo se me nezastal. Pak se snad I ty penize nasly, nevim, podle me to byla snad I dalsi past, ale mne se nikdo neomluvil, mama nerekla hele naslo se to, NIC. Pak na me rvala zase kvuli jinym vecerm a tak se zapomnelo. Rev byl tak silny a casty ze jsem tedy prestala I s navstevami, no a po roce jsem naskocila do letadla do USA a od te doby konec. Obcasne navstevy byly strasne, fakt jako sila, a ted uz tedy vim a tak jsem se spis podle vseho zaridila jinak. Leta stravena v depresich, alkoholu, praskach, a nevedomosti, jsou za mnou...

Z toho plyne, ano, kdo utece ten vyhraje.

A taky to ze tohle tema by nemelo byt tabu.

Tak D to vystihl / la , je dobre informovany, tedy ne ze to pouze vystihl! Pardon D.

A jeste k tomu oni se sami asi nemaji radi. Pokud tedy budu teorizovat ze jejich deti jsou extenzi jich samotnych, a sebe nemaji radi, tak tim padem nemaji radi sve deti? Samozrejme podvedome. To si umim predstavit, a spis bych jeste videla ze nemaji radi to co vidi v tom kterem diteti ze sebe. Treba I neco co skryvaji pred svetem a pred sebou samymi a tak to decko to jakoby pripomene, a pak proto ta zlost.

Napriklad ty zachvaty zlosti jsou nekdy naprosto neocekavane a dost silne. To je taky problem, protoze jeden nikdy nevi, kdy zase takovy clovek uhodi. Kolikrat strasliva scena ktera se muze tahnout dny, nastala po necem ceho jsem si ani nevsimla. A nekdy naopak, kdyz jsem napriklad mela zle ve skole a musela jsem to oznamit doma, tak to jsem se strasne bala, a ona to nekdy presla usklibnutim nebo I ignorovanim. (sice si to zapamatovala na pozdejsi ucelovou scenu).

Opravdu mi leta vrtalo hlavou, proc me vlastne nemela rada. Napadalo me: byla jsem nechtena, mela me v 17ti a nechtela jeste mit dite. Pak me napadalo to ze nemela rada meho tatu, a ja jsem hodne po nem, a tak nemela rada me. Pak byla strasne nepricetna cela leta, kdyz jsem dospivala, to jsem si tedy myslela ze zarli. Ona byla vyhlasena krasavice, a ve veku kdyz se zacina starnout (I kdyz ji to slusi dodnes), jsem ja vyrostla v mladou krasavici (ne zas tak jako byla ona samozrejme!). Byla to strasna leta, ja asi propadla depresi ve ktere jsem prakticky dodnes.

Takze to bude co rika D. Konecne rozumne vysvetleni.

Sama mam decka tak tomu rozumim, kdyz ty deti vyrustaji tak vas najednou jakoby odhali. Je to dost prekvapive, a mne je to mile. A samozrejme vyjdou na povrch I zlozvyky, napr. muj syn nekdy neco predstira, a ja najednou vim, ze to same delam ja a je to moje tajemstvi. ALE JA SE NA NEJ NEDOKAZU ZLOBIT jak jsem spala, je mi to mile... Na rozdil od poruseneho rodice ktery asi vybuchne.

Jinak vy co pisete pod ! tak to znam samozrejme. To je prave to nejvetsi zklamani a bezpravi. Vlastni rodic vas oklame, a jakoby zneucti pred ostatnimi, a vy nemate CELOZIVOTNE sanci se branit. Je to sprosty. A treba male deti se ani hajit neodkazou, a jen jsou cele popoletene, a nemaji kam jit, kde se vyplakat, dostat pohlazeni... Brrr ani se mi to nechce pripominat. Mne tohle vsechno tak nejak zacalo dochazet az po 20tce, ano je to dlouho ale jak jsem psala, byla jsem tak na vsechno zvykla, ze jsem proste nevedela. Napriklad jsem udajne ukradla penize... bylo to strasny. Ta hanba, nemoznost prokazat ze jsem nic spatneho neudelala, cela rodina se mnou nemluvila, nikdo se me nezastal. Pak se snad I ty penize nasly, nevim, podle me to byla snad I dalsi past, ale mne se nikdo neomluvil, mama nerekla hele naslo se to, NIC. Pak na me rvala zase kvuli jinym vecerm a tak se zapomnelo. Rev byl tak silny a casty ze jsem tedy prestala I s navstevami, no a po roce jsem naskocila do letadla do USA a od te doby konec. Obcasne navstevy byly strasne, fakt jako sila, a ted uz tedy vim a tak jsem se spis podle vseho zaridila jinak. Leta stravena v depresich, alkoholu, praskach, a nevedomosti, jsou za mnou...

Z toho plyne, ano, kdo utece ten vyhraje.

A taky to ze tohle tema by nemelo byt tabu.

Anonymko, proč píšeš pod tolika jmény?

Nikdy bych na své dítě nic nesvedla,naopak bych měla tendenci se ho vždy zastat.I to je dokázání lásky,které to dítě vycítí.

Zajímalo by mne, jestli u..."Milování" vlastních dětí je pro některé rodiče jednoduše radostí z jejich ovládání, dominování, manipulování. Vnímají své děti jen jako extenze sebe samotných, a odmítají si připustit, že ty děti jsou autonomními bytostmi, které mají vlastní citový život, vlastní preference, vlastní ambice, aspirace i zklamání.

Zajímalo by mne, jestli u vás také bylo to, že máti provedla nějakou více či méně závažnou kravinu a pak to svedla na vás- děti? U nás to bylo tak, že např. máti rozbila video a pak se jí v ten 1 týden posrala i pračka a svedla to na mne, přitom jsem se těch věcí vůbec ani nedotkla. Když jsem se ohradila, zmanipulovaný táta samozřejmě mně nevěřil, byl na straně matky. Vždycky mu navykládala kdoví jaké báchorky. Nebo mi hodně ublížila a tátovi pak vykládala pokaždé něco vymyšleného a ten mi nikdy nevěřil, že jsem vůbec nic neprovedla a ještě mi vynadal a zmlátil mne. Dělo se to i u vás, že vás matka bezdůvodně napadala, nebo na vás začala z ničeho nic řvát a ponižovat a pak to před otcem zaonačila tak, že to byl trest za něco (a pohádka, co)? Nechápu. a myslíte si, že takoví rodiče mají své dítě rád? Oni nám vždycky říkali, jak nás mají rádi a že nám na nich záleží, zčásti jim to věřím, ale z části mi takové chování přijde divné. Sama mám už rodinu a nedovedu si něco takového představit, jako rodič milující své děti si nedovedu představit, že bych jim něco takového dělala. A to byl jeden příklad z mnoha divného chování, jenom to v rámci mé otázky.

U me se navstevy nekradly a naopak, byly nevrle tolerovane ale musely zustavat u me v pokojicku. Bylo jim okazale nasznacovano ze nejsou vitane, I kdyz opatrne. Ale umim si predstavit ze opacny postoj muze vyvolat ruzne hry, a to na nasi mati asi bylo moc prace. U me to neni tak, ze bych mela teatralni mamu. Ona je spis ta ticha voda brehy mele, aspon pred ostatnimi. Hraje pokornou skromnou osubku, ktera je "rozumna" a usedla, to je jeji maska. Dokonce si rada hraje s charitou, rada dava a rozdeuje se, rada je okazale skromna. Mlcky rozdava a "trpi". Brrrr.. az z toho jde husina.

Ireno, mas takove rodice? Jsem v USA, uz pres 20 let. Je to NADHERA, diky memu nekonfliktnimu zivotu, ktery jsem si tu vybudovala. Nikdy si tuhle svobodu, ktera samozrejme neni zadarmo, nenecham vzit! (a to nejsem takova ta pro-americanka nebo neco takoveho, proste tu mam klid)

Vy mate doma teda pekny showmanky. No jo,my zensky dokazeme byt zakerny, az je to do nebe volajici. Kamoska mi jednou popsala co delavala v mladi. Byla dost na chlapy,zila s pritelem a tahala se jeste s jednim anglicanem. Kdyz pritel kazdy 3 tydny odjel na golfove soustredeni na 4 dny,tak priletel Maltan,ktereho ubytovala u nich doma,schovala vsechny pritelovy veci,boty,fotky,hadry,pul domacnosti narvala do sklepa! Oni o sobe samozrejme navzajem nevedeli! Tak sem se ji ptala co by delala kdyby se treba pritel vratil driv a ona ze na to mela pripraveny plan A,B,C az xxx, az jsem cumela na co vsechno byla schopna prijit! Jeden muz v starsi muz mi to vysvetlil takto: no vis prijit muzi na neveru neni nikdy moc tezky,pac ti muzi proste nepremysli tolik do hloubky. Oni si chtej proste jen vrznout a co by kdyby, neresej. Jenze odhalit zenskou neveru je podstatne slozitejsi, protoze zensky jsou vic hloubavejsi a vypocitavejsi. Tak to s timhle tematem taky snad trochu souvisi. Muzu se te JABKO zeptat kde ted zijes? Ja jsem totiz taky v zahranici,i kdyz ma rodina je v poho,proste tu mam jen pritele. Ale souhlasim s tebou ze nejlepsi asi bude: UTECT,UTECT A ZASE UTECT! A bez ohledu na vek,nikdy neni pozde zacit nanovo ne?

Ja bych nerekla ze...Napadlo mě také něco pro zasmání.Stalo se vám někomu aby vám někdo kradl návštěvy?
Ano čtete dobře.Když k nám někdo přijede je nejprve odchycen matkou,která je stále na hlídce,a přesvědčen že musí jít k ní.Bože to je komedie...manželka se jednou již,po x-té ukradené návštěvě,neudržela a řekla jí,co jí k tomu vede zvát cizí návštěvy k ní...Myslím že vůbec nepochopila smysl o co jde-ona je přeci tak hodná-na cizí lidi...

je to fakt zajímavé, jak jsou ty příhody podobné...

moje matka v detství všechno mohla a nikdo ji v ničem neomezoval (v rámci možností běžné rodiny za socializmu). asi v tom je její neschopnost přijmout a respektovat cokoliv mimo její vůli a plán.

Ja bych nerekla ze neschopnost se vcitit do druhych je otazkou nizke intelligence, a pokud, tak je to tedy emocni intelligence. Jo, tyhle lidi nemaji moznost se vcitit do druhych, vubec. Proto je to dusevni porucha. Ale cetla jsem a muzu (nanestesti) z vlastni zkusenosti dolozit, ze oni se umeji vcitit velmi dobre, pokud neco nebo nehkoho potrenuji.

Je to vlastne typ psychopata / tky

Asi to v nich je protoze se jim neco stalo v detstvi... neco hodne spatnyho, sok nebo tak neco. Moje mama se o detstvi nikdy nezminuje. A vubec, nezminuje se o nicem. Jako o zivote. Odkud je? Kde zili? Jaky byl otec napriklad? Prvni skola? NIC. Coz neni normalni.

Joo Mirku, mozna bysme se mohli podelit o vtipne historky a zasmat se! Tuhle scenku perfektne znam... skoro je to podivny, jakoby to byla ta sama osoba. Anebo jirka. To znam taky, venku nic nikomu nerekne a doma nadavani a jak ji bylo ublizovano! Casto prikyvnou na neco na co prikyvnout nemuseji, ale neumi rict ne, a pak jim to vrta hlavou. A kdo to odnese ze?

Ja mam zase priklad, kdy se musely platit krouzky. My nemeli zadnou bidu, a kdyz se platilo za moje krouzky (200 za rok?) tak to bylo takoveho mrmlani a I narku, ze to snad neni mozny co ta holka stoji, a co uz si ty lidi v krouzkach nevymysli... Jsem dost nadana a maluju, a tak me do te vytvarky ucitelka nutila, ale platit se muselo! Ja chodila domu vynervovana se slozenkou jak to zase odnesu, a ucitelky jsem se take bala, bylo mi nevim 8? Nakonec misto toho abych si doma musela projit silenym revem, jsem slozenku doma neukazala a zabalila to. Ucitelce jsem rekla ze nechci pokracovat. DODNES!!! slysim od mamy vycitky ze ze me nic neni a ze proc sem prestala malovat. (I kdyz asi 2 roky si toho nevsimala). Jednou jsem ji to vysvetlila, tak jak to vysvetluju ted tady. Samozrejme to poprela, a ze si vymyslim, ze to chci hodit na ni, a ze moje neschopnost neni jejim problemem, a ze sem byla lina, hloupa, blab nana. A uz to pak jelo. Ted uz vi ze tohle je neco co vzdycky muze nadhodit pred "obecenstvem", a pak se nalezite bavit nad tim jak jsem z toho proste nestastna. Naposledy kdyz to vytahla, bylo ted. Tak jsem ji rekla ze to uz je jedno, a ze stejne maluju takze vsecko v pohode. Tak to chudak mrkala ze me nedohnala k placi nebo aspon k hadce. TAKHLE NA NE. Nenechat se nachytat, uz nikdy.

A teď něco pro zasmání....To je Mirku fakt dobrý.Moji matce neměl kdo co vytýkat,dělala celý život v kravíně....ale když měla s někým nějaký konflikt-ten vlastně nebyl,protože každýmu na všechno kývala a bála se ozvat,zato doma my děti jsme byly dopodrobna informování jaká se jí děje křivda....

A teď něco pro zasmání. Jinak já mám takvých historek, že vydat to knižně, tak je to možná bestseller.

Moje máti, když měla konflikt nebo nesoulad s nadřízeným, tak tam vždy poslala otce, aby to vyřešil. Říkala, "běž tam tatínku ty, vy chlapi to přeci jenom mezi sebou lépe vyřešíte. A neříkej, že tě posílám, ale že jsem se doma zmínila a ty jdeš sám, protože to co se mi děje není správné." Tak otec vyrazil a když přišel, tak otázka. Tak co? Otec "no řekl jsem mu to a to." A co on na to? On řekl tohle. A dál? Dál už nic." Teď si musíte představit hlasitý, vyčítavý a uražený hlas matky. "jak nic, jasně jsem ti řekla, co všecko mu máš říct a co všechno musíš vyřešit. Ty jsi fakt chlap na baterky. Vůbec se mě neumíš zastat ...... " atd., atd.