Tabu: je tu někdo, komu byla lhostejná smrt rodiče?

Je to potřeba víc rozebrat,pod pojmem,že je někdo manipulátor,vůdčí typ,tak co si pod tím představit? Každý je nějaký a nic z toho není důvod,abychom své rodiče neměli rádi.

Zkusil bych trochu reagovat. Jsem rád, že z řady příspěvků cítím, že přesně víte o čem píši. A je to tak, pokud si někdo myslí, že v každé rodině je něco, tak je šťastný člověk.

Informace od mých známých nemusím brát s rezervou, protože je znám a vím, že nelžou, protože často znám, i jejich rodiče.
I v mém případě se jedná o ženu dvou tváří, byť lidé, kteří ji znají déle tak vědí své.
Jirka to rozbral po odborné stránce, má plnou pravdu. Je to ženská, která se nesnese ani s vlastní sestrou, které vytýká 40 roků staré dary a považuje ji za nevděčnou, protože neskáče, jak ona píská.
Např při smrti otce, tedy jejího manžela, měla mozkovou kapacitu na to, aby kádrovala, koho smím a nesmím pozvat na posezení po pohřbu. Např. byla proti tomu, aby tam byl můj bratranec (syn od té její sestry), protože jí nikdy nic nedal a nebyl jí nijak v minulosti prospěšný. Přitom jsem mu já byl hrozně vděčný, protože nesl rakev (vesnický pohřeb v kostele), jelikož tam již 35 roků nebydlím a měl jsem problém nosiče sehnat.
A to je jenom střípek z mozaiky.

co mu maminka dělá,co ho...on je pán už straší, máti ho týrat nemůže. A jestliže je vůdčí typ, tak bych jí odeslala tam, kam jsem před 4 lety odeslala moji zlou matku.
Jak někdo psal, že při pohřbu tchánů ani slzička, já to mám domluvené tak, že až bude po všem, dají mi vědět. Nebo nedají, to nechám na tom, kdo se o ní bude starat. Ta ženská mě nezajímá, je mi to jedno.

co mu maminka dělá,co ho tak moc trápí.Že je třeba vůdčí typ tak to nic špatného není.Pokud ale rodič své dítě nějakým způsobem týrá,tak to bych nedokázala odpustit nikdy.

že rodiče již člověka zplodili a více či méně mu i umožnili přežít dětství, ať již jej při té příležitosti jakkoli zmršili. Jakmile je však dítě dospělé, již pro něj rodiče splnili svůj účel, a je jen na dítěti, zda a jaké ohledy na ně bude nadále brát.

Pokud je tvá matka na svůj věk přiměřeně fysicky zdravá, může tu klidně strašit i dalších deset, patnáct nebo dvacet let. Bude-li tu ještě celé dekády, je otázkou, zda má smysl si od ní nechat pít krev jen proto, aby tě třeba nevydědila. Rozmysli si, zda ti stojí za to, aby ti, vedle let již protrpěných, které ti už nikdo nevrátí, ta osoba připosrala ještě i podstatnou část života, který ti ještě zbývá.

je matka nemocná,pak je to jiné,pak se na ní nemůžeme zlobit.

S't'asten bud' Ty,kdo nevis',jaky je zivot s clovekem,ktery ma nekterou z Poruch osobnosti.
Hranicni jsou "jen" emocne nestabilni,ale Histrionky (pro mnohe manzelky, -nebo jeste hure- matky) jsou osoby,se kterymi se fakt neda zit.Alespon ne,pokud se neleci a nemirni svoji psychiku AD-cky).
O Histrionke Poruse osobnosti (je to diagnoza F60.4) vizte zde:
ografologii.blogspot.com/2007/12/hysterie-v-psmu.html
a bud'te radi,pokud se vas to netyka...

Mirku, rozumím Vám velmi dobře. Moje matka je obdobně nesnesitelná. To z vnějšku nikdo nevidí a i se to špatně popisuje... Nicméně je to moje matka a jakési city k ní (navzdory její povaze) přece jen chovám.

Protože v každé rodině je něco a většina z nás má prostě rodiče ráda a nechce si na něco stěžovat.Může to v nich ale trošku hlodat,může je něco mrzet a pak se právě svěří tady na diskuzi,kde ví,že se ho někdo zastane,že ho někdo povzbudí,že v tom není sám.

Založil jsem tohle...: Přiznám se, že když někdy slyším některé známé, jaké mají báječné rodiče a jak s nimi vycházejí, tak je mi strašně smutno.

Bral bych takové informace s reservou. Od lidí se neočekává, že budou veřejně propírat své špinavé rodinné prádlo. Spíše je budou líčit jako harmonické a idylické. A má to svoji logiku - lidé plní jakýchkoli osobních problémů nebývají příliš výkonní a spolehliví, takže nemá smysl s nimi navazovat nějaké důvěrnější osobní vztahy, zaměstnávat je, povyšovat je, či je třeba akceptovat jako partnery v podnikání. Proto je lépe, když člověk předstírá bezproblémovost a harmonii svých osobních poměrů, a jejich sračky si ponechá na nějakého psychoterapeuta, nebo třeba anonymní internetové diskuse jako je tady tato.

Založil jsem tohle...Můžeš napsat,v čem se to projevuje,čím,ti tolik ubližuje? Co jí zemřel otec,tak se to ještě víc stupnovalo,no,nejspíš se hodně trápila a tak si své chování třeba neuvědomuje,že ubližuje i vám,dětem.Každý rodič by měl žít pro své děti a je smutné,pokud tomu tak není.Až já půjdu na pohřeb své tchýni,nebo tchánovi,tak také nebudu sedět ve předu,ale budu stát vzadu a podávat ruku ostatním.Slzička neukápne.

Založil jsem tohle kontroverzní téma s tím, že by mě zajímaly názory na problematiku uvedenou v nadpise.
Dostal jsem se do stavu, kdy mé vztahy k mé matce jsou natolik narušené, že vím, že až zemře, tak mě nečeká žádná ztráta a truchlení.
Již od mládí jsem před ní pomyslně utíkal, protože její vlastnosti obsahují prvky manipulátora, narcise, hypochondra, prostě asi sociopatická osobnost. Blíží se pomalu průměrnému věku dožití u nás, to pro informaci, že ani já nejsem nějaký mladík.
Své okolí tyranizuje svými neskutečnými požadavky a poté, co před rokem zemřel otec, tak se ta její obludná povaha ukazuje v plné nahotě, protože starost o ni plně přešla na mě.
Ale zjistil jsem, že vlastně se nemohu nikomu svěřit, protože všichni v mém okolí rádi používají formulku - buďte rád, že ji ještě máte, nebo maminku máme jenom jednu.
Přiznám se, že když někdy slyším některé známé, jaké mají báječné rodiče a jak s nimi vycházejí, tak je mi strašně smutno.